Shui-Xian přečtené 213

Na velikosti nezáleží 2009, Meg Cabot

Třetí díl si mě příliš nezískal. Zatímco v předchozích se Heather pachtila, aby jí věci vycházely, tentokrát jí hrají karty do ruky samy - a to je trochu nuda. K rozuzlení dojde tak trochu náhodou - takže detektivní zápletka ani neurazí, ani nenadchne - a poměrně přímočaře se odvíjí i změny v Heatheřině soukromí. Knihu by pozdvihly zajímavé postavy, ale tentokrát vyšly Cabotové z pera spíš karikatury... Navzdory tomu, vývin děje předznamenává slibné pokračování - tak kdo ví, třeba čtyřka zas zazáří. ;-)... celý text

Velikost XL: Kila navíc přibývají 2008, Meg Cabot

U mě s dalším dílem Heather o kladné hodnocení nepřišla - pokračování se povedlo. Překvapilo mě, že Cabotová navršila na zločiny z prvního dílu ještě temnější přídavek. Záležitost kolem mrtvé roztleskávačky a prostředí kolejních bratrstev jsou v příhodně odpudivém sepětí: atmosféra příběhu získává pořádně zlořádný nádech. Těší mě, že se do příběhu znovu zapletly i známé postavičky, včetně Gavina. :-) Nově příchozí (nebudu spoilerovat konkrétním jmenováním) si taky zaslouží zvednutý palec. Takže nashle u trojky!... celý text

Smrt lorda Edgwarea 1993, Agatha Christie

Zas nechává Christie své čtenáře krásně tápat... Navození zápletky, která se jeví přímočará a průzračná, báječně zkomplikovala celou řadou eventualit a drobnějších motivů - takže je to pátrání po vrahovi opravdu napínavé a nejednoznačné. Poirotovy narážky na Hastingsovu bezelstnost, špičkování s Jeppem - to celý příběh skvěle koření. Myslím si, že Smrt lorda Edgwarea zas o něco navyšuje laťku Agathiných detektivek. (A že ta už sahá velmi vysoko!)... celý text

Velikost L: Pár kil navíc nikoho nezabije 2007, Meg Cabot

Prvotina s Heather Wellsovou si kladné hodnocení zaslouží. Od podobných románů pro ženy obvykle čtenář mnoho nečeká - a tak je překvapení o to příjemnější: Meg Cabot vystřihla parádní detektivku, u které se s chutí zasměje nejedna majitelka velikosti L. A že je humor knihy dobrosrdečný a laskavý, věřím, že se s Heather s chutí sžijí i čtenářky třeba toho "menšího než nejmenší" - XS. ;-) Vytkla bych příhodnost, se kterou se odehrávají jednotlivé peripetie a Heatheřinu neodbytnost (chvílemi neotravovala jen Coopera), ale příběhu ta svižná, komická linka sluší. Těším se na pokračování.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Autorka nepochybně projevila talent pro vylíčení ubíjejících peripetií jedné alkoholičky, ale nepřijde mi, že by zazářila v něčem jiném. Námět je sice pěkný (natolik, že jen anotace mě skoro zlákala ke koupi), zpracování nicméně pokulhává. Přesvědčivé mi přišlo jen Rachelino pití. Postavy jsou jako přes kopírák: všechny stagnující, nespokojené, labilní. Jejich problémům bylo věnováno snad až příliš mnoho prostoru - děj je otupován těmi rozvleklými výlevy rozháraných "hrdinek". Detektivní zápletka je nápaditá, ale ne natolik důmyslná, aby se čtenář nedovtípil. Hodnotila bych Dívku ve vlaku shovívavěji, vzhledem k tomu, že je to prvotina, kdyby kolem ní nebyl takový humbuk. Je škoda, že v žebříčcích popularity nezaslouženě zabírá místo hodnotnějším, zajímavějším titulům.... celý text

Ranhojič 2004, Noah Gordon

Když u knihy trpím - v noci nespím ze strachu o postavy, přes den myslím na jejich situaci a spřádám představy, jak by mohl příběh pokračovat - je to dobrá četba. S Ranhojičem jsem se natrápila mimořádně. Nejen pro tu poutavost a napínavost děje, ale i pro autentickou atmosféru a bohaté myšlenky. Gordon si dal neobyčejně záležet, aby mohl čtenář nasát esenci doby a míst, postaral se o to, aby ožili nezapomenutelní hrdinové a dojem z četby zůstával dlouho silný. Těšilo mě sledovat ty vydřené úspěchy a radovat se z každé Robertovy radosti v tom marastu drsné reality. Zamilovala jsem si jeho blízké a obdivovala jejich odhodlanost v cestě za touhami, posláním. Fascinovala mě sama medicínská praxe té doby. Není víc, co bych ještě mohla od Ranhojiče očekávat.... celý text

Dům na úskalí 2005, Agatha Christie

Jedna z mých oblíbenějších... Myslím, že zápletku lze prohlédnout snadněji než u mnohých případů Hercula Poirota, ale o to více baví čtenáře sledovat tu zločinnou rafinovanost. Navíc Christie obklopila oběť velmi různorodou partičkou podezřelých, z nichž každý má evidentně své tajemství. Domoci se rozuzlení tak, aby do sebe vše zapadlo, to je v tomto případě důstojný úkol pro malé šedé buňky...... celý text

Záhada Modrého vlaku 2009, Agatha Christie

Záhada modrého vlaku se mi četla poněkud obtížněji než jiné knihy z Poirotovy linie. Nevím přitom, co bych jí mohla vytknout... V té změti cestovního chaosu a davu nesympatických podezřelých je radost uvažovat nad rozuzlením. O atmosféru se postará modrý vlak a kapku tajemna vnese do příběhu i předehra se získáním rubínů... Možná toho na mě osobně bylo až moc: v tom dusném, falešném prostředí mě bavilo víc odpočívat u příběhu příjemné a solidní Katherine, než rozplétat jednotlivé nitky případu. Za to patří ovšem Agathě další bod - její detektivka napíná i občerstvuje. Navzdory tehdejšímu autorčině rozpoložení a pochybám se jí knihu podařilo sepsat výborně.... celý text

Posel 2012, Markus Zusak

Posel mě vtáhl do děje hned od první kapitoly - a vracím se k němu v myšlenkách i řadu dní po dočtení... Není třeba rozvlekle komentovat to, co je zjevné: Zusak má vynikající nadání psát poutavě a autenticky; námět je neotřelý a zajímavý. Postavy si čtenář zákonitě oblíbí, anebo jej aspoň přitahují. To vše dohromady vytváří čtivý román s poněkud líbivým vyzněním. Osobně mám důvod, proč nehodnotit tu řemeslnou obratnost a účelnost s přezíravým odsudkem - a tím je konec knihy. --- (SPOILER: ) Přiznávám, že si jím nejsem jistá. Líbí se mi ale ta možnost, že zadavatelem nebyl Osud, ŽIvot, nebo někdo podobný, ale Autor: a finální rozhovor je popřením literárního rytu - spisovatel tady hovoří se svým výtvorem... Pak by byla ospravedlněna snaha o výrazné poselství (Ed je prostě zhmotnění myšlenky), vysvětlena návodná řešení, zadavatelova vševědoucnost aj. Pochopitelné by bylo i smířlivé přiřknutí happy endu zamilované dvojici. (KONEC SPOILERU) --- Tak, či onak, Posel je kniha výrazně dobrá a bude vás bavit. Zvláště pokud nevíte, co s vlastním životem. ;-) ... "Čekám." "Na co?" "Na další eso." "Jsi na něj připravenej?" "Ne, ale dostanu ho stejně."... celý text

Velká čtyřka 2008, Agatha Christie

Ve značné míře souhlasím s komentáři, které vykreslují Velkou čtyřku jako poměrně slabou a nezdařilou. Myslím si, že tenhle Poirotův vleklý souboj Christie trochu překombinovala. Ději chybí přirozený spád - obě strany se střídají v úderech a příběh posouvají nikoliv v logickém řetězci, ale v shluku efektních představení, která v zásadě představují jen záminku k Poirotovým okázalým trikům. (Zvláště v případě finální konfrontace působí jeho řešení téměř salónně - jako vytáhnutí králíka z klobouku). I přesto, že řadou motivů evokuje Velká čtyřka dojem z peripetií jiného slavného detektiva (SH), nepřináší onen mrazivý a tísnivý pocit, že kriminalista čelí mocnému zlu. Čtveřice padouchů, jakkoliv chladnokrevně vylíčená, nepůsobí přesvědčivě. Její postupy jsou buď příhodně toporné, aby mohl Poirot zazářit, anebo mysteriózně zákeřné, aby bylo učiněno zdání nebezpečnosti a nepolapitelnosti. Zkrátka, postrádala jsem při čtení Agathinu typickou důmyslnost a um vytvořit příběh plný očekávání. Knize příliš vysoké hodnocení nedávám, ale rozhodně nemůžu říct, že by tím u mě klesla i jindy výborná autorka...... celý text

Vražda Rogera Ackroyda 1993, Agatha Christie

Christie neprohloupila, když nechala tentokrát příběh líčit někoho jiného než Hastingse. Osobně mi Sheppardův suchý humor a sarkasmus sedly mnohem lépe a dobře jsem se po celou dobu bavila. Přispěla k tomu i Carolina, která svému bratrovi nadhazovala samé šťavnaté postřehy. (Ty jejich úvahy nad tím, kdo je výstřední pan "Porrot", pěstující dýně!) K detektivní zápletce nelze než dodat, že je co do důmyslnosti a překvapivosti na špici toho, co jsem měla kdy možnost číst...... celý text

Jako zabít ptáčka 2009, Harper Lee

Kniha, ze které jsem měla sytý, hřejivý dojem... Věřím, že si každý její čtenář upřímně přeje, aby ta krása sourozenectví, mravní síla rodičů a přirozenost, s jakou se dějí různá dobrodružství, byly stejně ryzí a opravdové i v našich vlastních životech. Velmi mě oslovil soudní proces, stejně tak jsem napjatě čekala na Buba Radleyho, ale daleko víc mě upoutávaly ty méně nápadné momenty, ve kterých se projevovala Attikova neokázalá slušnost, Čipeřin temperament, Jemova hloubavost. Moc jsem si oblíbila i srdečnou Maudie a svérázného Dilla... Zkrátka, stačí se jednou seznámit a už budete mít pro tuhle knihu slabost navždy.... celý text

Vražda na golfovém hřišti 1992, Agatha Christie

Záhada na zámku Styles 2001, Agatha Christie

Pěkné seznámení s Poirotem. Myslím, že už v samém začátku ho Agatha Christie představila v sympatickém světle a snadno si zajistila čtenáře pro své další knihy s šarmantním Belgičanem... Zápletka sama má výborný spád a potěší svojí promyšleností. Popravdě, místy pro mě bylo obtížné všechny linie případu sledovat a vyvozovat z nich - je skvělé, že rozuzlení bylo tak podrobné, že by je pochopil i méně důvtipný divák než Hastings. :-) ((Mimochodem, často jsem se usmívala nad tím, že ze seriálu znám Poirota (v podání D. Sucheta) jako decentního elegána, usazeného kousek za hranicí středního věku. Tady, v knize, je sice Poirot údajně stařík, nicméně projevy a břitkost uvažování ho vykreslují více jako excentrického dandyho. Baví mě to a podobu, kterou mu Agatha Christie dala, si užívám - zvlášť v kontrastu k Hastingsovi, jenž se mi místy jeví usedleji než jeho přítel Poirot.)) Ve výsledku mě drobně zklamala právě jen ona techničnost. Nezbylo místo pro sebemenší nejasnost, tajemství či záhadu. Od detektivky trochu nezřetelné záhadnosti očekávám a nemyslím, že vše musí být detailně odhaleno - zvlášť, pokud jde o titul se záhadou v názvu. ;-) To je ovšem už jen otázka mého přijetí, nikoliv nedostatek v autorčině textu...... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Naprosto geniální detektivka - brilantně promyšlená, s úžasným spádem. A co je nejdůležitější: s pointou, kterou se čtenář jen tak nedovtípí. Ďábelské! :-)

Pavučina snů 2002, Stephen King

Zřejmě byla chyba číst Pavučinu následně po dočtení Kingova memoáru o psaní. Mně totiž přijde, že v téhle knize značnou část svých spisovatelských zásad porušil. Jmenovitě myslím, že plynulosti příběhu uškodilo to odbočení od linie čtyř přátel a vložení obsáhlé části s oním armádním děním. Svůj význam jistě měla, ale knihu rozpůlila na poměrně dlouhý čas, aniž by všechny její pasáže příběh vyžadoval (buď pro pointu, tak pro obohacení). Být úměrně seškrtaná, asi bych přečetla Pavučinu jedním dechem... V závěrečné třetině nicméně King opět dokázal, že umí čtenáře udržet v napětí a očekávání - co víc: v nepřerušitelném hltání stránky za stránkou. :-) I když jsem se nemohla ubránit srovnávání s tematicky příbuzným "To", finální souboj s panem Šedým a Duditsova role v příběhu vytvořily zatraceně poutavé sepětí. Bavila mě Jonesyho vynalézavost a šedivákovo plahočení se (za stále narůstajícího užívání bobrovin ;-) ). Palec nahoru za originální námět...... celý text

Kůň a jeho chlapec 2005, C. S. Lewis (p)

O psaní: Memoáry o řemesle 2005, Stephen King

Ó, tohle se tak nádherně četlo! Kingův memoár o řemesle (i o pohnutých okolnostech během jeho vznikání) jsem četla s chutí: věřím totiž, že značnou část knihy si při psaní vychutnával i sám autor. Z některých pasáží čiší radost z psaní, sebedůvěra, upřímnost a otevřenost - a taky chuť tohle vše předat, podělit se. Užívala jsem si i showmansky nadhozenou sebekritiku a břitké rejpání do všech možných klišé, spisovatelských slabůstek a pozérství. Těžko říct, nakolik šel King skutečně s kůží na trh a nakolik jde o pěkně vypilovanou fikci, ale hlavní je přece ten příběh, že? Při tomhle sledování spisovatelského úsilí lze o psaní pochytit opravdu mnohé. Nejde jen o konkrétní poučky: tohle je tresť všemožného. A u tohohle učení jsem se sakra dobře bavila!... celý text

Plavba Jitřního poutníka 2006, C. S. Lewis (p)

Lev, čarodějnice a skříň 1991, C. S. Lewis (p)

Letopisy Narnie jsou moje dětství. Nemůžu teď Lewise ateisticky odvrhnout za to, jak důvtipnou náboženskou alegorii napsal - napsal ji dobře a s takovou opravdovostí, že okouzlí nejednu dětskou duši. Vynikající kniha, úžasná série.... celý text