Shui-Xian
přečtené 213
Nespavost
2011,
Stephen King
Z Kingových knih má nejoblíbenější - a nemůžou za to jen Ralf a Lois, skuteční sympaťáci, které král hororu nechal prožívat útrapy nespavosti, opojení z mládnutí, vyzrálou lásku a konečně odhodlanost k boji s bytostnou zrůdností. Průvodní myšlenka je poutavá, dobře uchopená a navzdory eso-psychedelickým detailům téměř autentická. Rozhodně nechává čtenáře věřit, že v městečku, jako je Derry, naprosto dává smysl. Líbila se mi popisnost. Je už klasika, že King nejprve zabydlí své postavy v prostředí, předhodí jim nějaké téma, a pak pomalu rozjede zápletku. V tomto případě si lze to čekání na děj požitkářsky vychutnávat... A konečně, tentokrát jsem mohla knihu odložit bez pocitu, že mi King přihodil do podvědomí další morbidity, groteskní nechutnosti a pokřivené extrémy zvráceného lidství. Byl to prostě jen dobrý příběh, ke kterému se vrátím ne z obsese, ale ze sympatií.... celý text
Muži, kteří nenávidí ženy
2008,
Stieg Larsson
Dojem z téhle knihy pro mě asi nikdy nevyvane - připomíná se mi v hořké kávě, v zimní pošmournosti a při pohledu na zažloutlé fotografie. Děsivé tajemství okolo Harriet, které Mikael a Lisbeth pomalu rozplétají, pro mě neztrácí na poutavosti a vábivém napětí, i když už teď dějovou linku znám. Závěr je přesně tak drsný, jak má (vzhledem k předznamenávajícím indiciím) být a dohra po něm ideálně vystihuje okolnosti případu. K hlavním postavám snad není ani co dodat - Larsson dal světu hrdiny, kteří mají v žilách krev, provází je pozoruhodná minulost a které jsou předurčené k dalším pohnutým peripetiím. Nesmírně si mě získal autorův styl psaní - jeho praktická popisnost, prodchnutá přirozenými dialogy, které neprozrazují víc, než musí. Postupný úvod k Lisbethině životnímu příběhu (jak ho dále rozvíjejí další díly), skvěle navnadí zájem, ale nepřipraví o dráždivou nevědomost. Zkrátka propracované, skvěle napsané dílo - ať už ho čtete pro detektivní napětí, nebo si spíše užíváte psychologickou rovinu... Mimochodem, jako audiokniha v podání M. Stránského je naprosto vynikající! K originální filmové adaptaci se také ráda vracím...... celý text
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
Pro mě je, po několikerém čtení, Tulák po hvězdách už spíše o kontextu, než o příběhu a jeho odnožích. Ne že bych si neužila ta nekonečná dobrodružství a vášnivé zvraty, ale myslím, že stejně působivě vyjádřil London i to, co je přesahuje. Čtenářský dojem pak zůstává v podobném duchu, v jakém nakonec Standing sám své osudy prožíval: začaly se mu slévat do jednoho víru té nekonečné síly, která dává žít, milovat a donekonečna usilovat. Je to silné vyznění, ať už se vám myšlenka reinkarnace líbí, nebo ne: obsahuje hodně z toho, co je nám lidem navzájem společné a co vždycky zůstane v jádru našeho já, ať už si nás civilizace učesala jakkoliv. Žasnu, jak nadčasový Tulák je a moc se těším, až ho jednou objeví (třeba) moje děti...... celý text
Dívka s pomeranči
2004,
Jostein Gaarder
Krásná, citlivá, poetická kniha. K rozbředlosti nebo zdlouhavosti má ale daleko - naopak, příběh je pomerančově svěží a barevný. Odrazovalo mě jen něco málo ve vypravěčském stylu: zkrátka mi příliš neseděl. Vytkla bych i jemnou sentimentální vtíravost. Jinak jsem příjemně okouzlena, Gaarderovi se povedlo půvabné dílo...... celý text
Otec prasátek
1998,
Terry Pratchett
Měla jsem tu smůlu, že Otce prasátek jsem četla bez předchozí průpravy v Zeměploše. A na první čtení (a vůbec setkání s tak barvitým, promyšleným světem) to byl tvrdší oříšek. Podruhé už to dávalo větší smysl a mohla jsem si příběh víc vychutnat. Co zůstalo stejné, byla ta úžasná dávka humoru a Pratchettova třeskutá originalita, které mě okouzlují napoprvé, i třeba na podesáté... Na to, že u dalšího dílu se Smrtěm se zase budu lámat smíchy, věřím jako bubáci na Zuzanin pohrabáč. "Byli jste hodní, anebo jste zlobili?", "HO HO HO!" :-)... celý text
Gejša
2006,
Arthur Golden
Nebýt filmu, zřejmě by mě samotná kniha nezlákala. Když jsem se ale se Sayuri, Mamehou, Ředitelem a dalšími seznámila už skrze filmové zpracování, které mi učarovalo, zatoužila jsem po bohatším obsahu a dalších detailech příběhu. Nebyla jsem zklamaná - kniha je výborná a svět japonských společnic vykresluje se vším jeho kouzlem i realistickou střízlivostí. Pročítala jsem se pasážemi, které mě nepříjemně zasáhly, i těmi, kdy jsem podléhala výjevům plné křehké krásy. Goldon zvolil nesmírně přitažlivé téma a pohrál si s ním na výbornou: jeho gejša je autentická, oduševnělá, výpravná i teskná. Ráda se k ní budu vracet... ... (Jediné, co by mi případně kazilo dojem, je právě srovnání s filmem - knize jsem občas nevěřila, že je Sayuri tak mladá: jevila se mi skrze své vyprávění mnohem méně dívčí a jemná než v podání Zhang Ziyi. A Mameze, hrané Michelle Yeoh, její silná, vyrovnaná krása slušela podle mě lépe než porcelánový půvab "slečny Dokonalé".)... celý text
Sluneční znamení
1994,
Linda Goodman (p)
Nikdy bych si nepomyslela, že dám *5 astrologické příručce. Jenže ona to vlastně ani příručka není... Považuji tuhle knihu za velmi zdařilou beletrii - Goodmanová má perfektně výstižný sloh, čtivý, poutavý, projevuje vtipný nadhled, a zároveň dojme tím, jak skvělý je znalec lidských povah. Nepřesvědčuje, pouze dodává informace, které by se mohly hodit. A než aby prozradila příliš, poeticky zakončí své charakteristiky tak, že máte chuť vypozorovat si vlastní zjištění.... celý text
Holubí mambo
2005,
C. D. Payne
S chutí jsem četla Mládí v hajzlu, ale Holubí mambo mě přesvědčilo, že autor umí i něco dalšího. Díky němu u mě vznikla závislost na celý život. Naštěstí ne na sherry nebo nikotinu, ale na Paynově humoru. Jeho holubí bajka je geniální. Pravda, při prvním čtení jsem zprvu tápala, jaká je vlastně Robinova identita a o co kolem něj jde, ale to se mi vyjevilo podstatně dřív než jemu samému. Pak už jsem se jen třásla, aby jeho neochvějná člověčí jistota přesvědčila i další, které potká (a kteří mají jisté konzumní předsudky ;-) ). Závěr je bezvadnou tečkou a věřím, že nejednoho čtenáře ponoukl k smířlivé úvaze, že holubi nejsou jen "krysy s křídly", ale v duchu Paynova pohledu vlastně docela fajn stvoření...... celý text
Bílý oleandr
2000,
Janet Fitch
Kniha omamná a silná, jako sama vůně oleandru - a pronikající, niterná, jako jeho jed. Nepřeháním. Obdivuji, kolik filosofie a existenciálních témat dokázala Janet Fitch vložit do Astridina příběhu. Přitom čtenář s naivním zápalem hltá všechny výrazné myšlenky, umělecké postřehy i hořké životní sarkasmy s dojmem, že jde o autentickou výpověď, reálné vzpomínky. Užívá si poutavý děj, zatímco se mu kniha dostává hluboko pod kůži.. S každou peripetií, kterou s hrdinkou prožívá, na něm zůstávají střípky drobností z pěstounských rodin, šrámy z bojů s matkami, i lehký dotek prázdnoty při hledání sebe sama. To, co se mi na knize líbí nejvíce, je dokonalá plastičnost skrze náznaky, dojmy a všímavé komentáře. Pár slovy rozechvívá i subtilní, tenké strunky, napjaté přes samé dno naší duše. Záměrně hýřím nadšenou popisností... - věřím, že Bílý oleandr není jen tak nějaký román, ale delikátně vyzrálé dílo, jehož čtení je skutečný požitek. Droga, ke které se budete vracet.... celý text