Petrvs
přečtené 225
The Number 73304-23-4153-6-96-8
2008,
Thomas Ott
Strhující a po formální stránce bezchybný grafický román (alias komiks bez bublin s texty). Dá se přečíst/prohlédnout během 15 minut, přesto silný zážitek, byť pro někoho až příliš hutný a depresivní. Těžko více rozebírat; trochu to bylo jako sledovat němý film. Pokud máte rádi noir atmosféru, nelze nedoporučit...... celý text
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Docela příjemné počtení, které bych ovšem byl dalek označovat jako „děsivé“, „mrazivé“, „pochmurné“, apod. Je to takový mix Harryho Pottera a X-manů s nádavkem starých fotek, z nichž některé lze docela trefně označit jako „podivné až děsivé“, ale z podobného ranku mně série „Strýce Montaquea“, byť určena asi mladším čtenářům, připadala poněkud hororovější. Nevím, no. Na jedno přečtení proč ne, fotky dobrý nápad, byť bohužel ne zcela konzistentní provedením, ale Gaiman s Knihou hřbitova je prostě jinak „děsivé“ kafe.... celý text
Vetřelci
2008,
E. E. Richardson
Ale prosím vás... co může fungovat na plátně jako řemeslně slušná béčková duchařská lekačka, to prostě nefunguje v knize. Žádnému „horrorfandovi“ bych zrovna tenhle kousek nedoporučil, protože není ani mrazivý, ani děsivý - nejvíc strachu vzbuzuje tajemné a nevyřčené - tady je pár věcí jasných od začátku a pracuje se s tak provařenými klišé, až to bolí. Mezitím se autor pokouší unudit teenagerskými hádkami, které trestuhodně nejsou ani dějotvorné a jen nudí... Jestli chcete něco pro děti či náctileté, zkuste Podivuhodné příběhy strýce Montaquea, případně Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Nebo ještě mnohem lépe Knihu hřbitova od Neila Gaimana. Tohle nebrat....... celý text
Rose Madder
2011,
Stephen King
Vždy se snažím vyvarovat absolutních hodnocení a nadšených nekritických komentářů, ale u Rose Madder skoro nemůžu jinak. Navíc ač poněkud pohrdavě pohlížím na hvězdičkování a klasifikování, tak zrovna tento king v právě „modrých“ číslech - to bylo překvapení. Tenhle king je totiž špičkový, byť rozhodně ne typický. Vynikající temporytmus, žádné kingovské rozjezdy do poloviny, ani překotné koncovky na půl stránce. Všechno je naporcováno naprosto přesně a připraveno na to správnou dobu. Profily postav jako vždy vynikající, byť „mirkodušínoský“ zastavárník a jeho kamarád z nahrávacího studia byli už na můj vkus trochu za čarou a příliš smrděli červenou knihovnou, na kterou ovšem sám autor několikrát poukáže, takže z tohoto pohledu vlastně proč ne :o) Co mě ale úplně dostalo, byla hlavní hrdinka, její myšlení, její obavy, její slabosti, její síla. To všechno je tak realisticky podmanivé a popravdě místy tak děsivé, že před autorem a jeho vcítěním do týrané ženy smekám a říkám díky, sai. Což je i jemná pochvala za pár temnověžových odvolávek a v zásadě celá nadpřirozená pasáž může být vnímána velmi temnověžově, strom jako podoba věže a Rose Madder jako karmínová královna. Vím, že konotace jsou trochu jiné, ale pořád tam tuhle možnost vnímám a díky tomu na mě celek působí ještě plastičtěji, než by možná měl ;-) Může to být i tím, že se úplně nevyvedla pseudoantika s Eryniem - tady mám hodně problém, protože Erynie byly bytosti ženské, kdežto býk by asi měl býti spíše obrazem Mínotaura, ale budiž.... zkrátka temnověžová nebo alegorická forma pseudoantiky mně sedí mnohem více a na jména nehleďme již více (byť nepřeložitelné madder je trefa). Abych zbytečně neplácal a zbytečně neopakoval to, co zde již padlo: jednoznačně doporučuji, jeden z nejlepších kingů.... celý text
Vertikal
2009,
Rafał Kosik
Tak tohle je zajímavá záležitost, která se skoro až do konce tváří jako naprosté béčko, ale v závěru překvapí zajímavým přemetem dějovým i myšlenkovým. Skoro mám chuť napsat, že post-apo svět a horror umí lépe King (i když kingovskou atmosféru schovanou ve větě „svět se hnul“ ve Vertikalu rozhodně pocítíte), techniku a fyziku umí lépe Clarke, sociální scifi dělá lépe Bradbury, roboty a paradoxy zvládá bravurně Asimov. Zde se dočkáme sice od každého, ale ani jednou v kvalitě jako od výše uvedených pánů... Přesto zajímavé scifíčko, které bohužel nevyniká dobrým vyprávěním a (v několika pasážích vysloveně nudí a některé prvky už jsou prostě navíc), ani vědeckým géniem, ale má něco do sebe, nabídne látku k zamyšlení a neobyčejně silné „vizuály“ - jen si představte obří města šplhající stovky let po zvláštních lanech kamsi vzhůru - já tohle cítím až v žaludku. Škoda, že tenhle kamenný blok nebyl opracován lépe. I tak má cosi do sebe...... celý text
Mrtvá zóna
2009,
Stephen King
Mírně nadprůměrný King. Rozhodně kvalitní počtení, byť by ve svém rozsahu zasloužilo vyšší míru komplexity. Na druhou stranu jsou zde Kingovy tradičně skvělé postavy a oblíbený hnědokošilácký motiv. Koncovka, byť podle mnohých zde odbytá, je pro mě (na Kinga) mírně nadprůměrná, tj. nefrustrující. Tedy mírné doporučení, rozhodně nervoucí žíly nadšením...... celý text
Černá díra
2008,
Charles Burns
Víceméně souhlas s paulhunterem. Vizuálně skvělé, nápady výborně, znepokojující "cronenbergovský feeling", ale určitě se z tématu dalo vytěžit víc.
Šňupec
2012,
Terry Pratchett
Jeden z posledních (ne li) poslední (jak už jsem psal u Akademiků) pratchettů. Povšechně se připojím k ostatním komentářům. Líbilo se, bylo pěkné, ovšem ve srovnání se staršími hlídkami určitě slabší, v některých místech zbytečně natahované a spousta fórů vyvařených. Určité partie samoúčelné, zejména celé „náboženství “ unggue, které má snad jedinou funkci - aby mohl Tračník najít schránu v doutníku. Z Elánia se stává tak trochu démonický superman (poněkud šmrncnutý slavnou bábi), což omlouvá jedině to, že jistého démona má skutečně v sobě. Zápletka v zásadě slabší a na opravdu pomalý rozjezd má tak trochu uspěchaný závěr. Ale stejně. Je to prostě pratchett... ;-)... celý text
Tanatonauti - Cestovatelé za hranice smrti
2009,
Bernard Werber
Téma skvělé, zpracování otřesné. Velké, ale opravdu velké zklamání. Prý „filozofie v akci“... nenechte se vysmát. Tohle není Eco nebo Ajvaz. Filozofii jsem nezaznamenal žádnou a ač nefilozof a vzděláním spíše technik než humanista, mám pocit, že Werberovy konstrukty a myšlenkové přemety o karmě, vině a osudu, bych sfoukl jak domeček z karet. Postavy bídně vykreslené a podivně nelogicky vystupující, jejich milostné eskapády a jiné motivy ve vedlejších dějových liniích nudné a zbytečné. Prokládání děje úryvky z různých světových mytologií a náboženství zprvu příjemně navozující atmosféru, později nudící, ke konci už otravně iritující a přeskakované. Děj... sice čtivý, to ano.... ale k uzoufání béčkovitý. Někdy to na mě dělalo dojem až frašky, neb se mi nechce věřit, že by tohle autor myslel vážně. Vrcholem všeho je pak konec, po kterém má čtenář chuť mrštit knihou přes celý pokoj (OK, dalo se to čekat, ale přesto si to mohl autor odpustit). Pokud by Tanatonauti měli délku a formát povídky ve SF plátku typu Ikarie, prosím. Ale na skoro 600 stránkový román je to utahaná, nedramatická a jazykově chabá bída, která není o ničem a pouze vábí zajímavým tématem... (Proboha, doufám, že Mravenci budou lepší, neb k nim jsem se nedostal a dost se na ně těším...)... celý text
Černočerná tma
2011,
Stephen King
Jak se tu tak rozhlížím, tentokrát budu nejspíš jediný, kdo se vydá proti proudu. Jsem totiž z Černočerné tmy trochu zklamaný. Ať dělám, co dělám, nějak mi tu tolikrát zmiňovaná morbidní ďábelskost, rafinovaná děsivost a brilantní geniálnost prostě chybí. Černočerná tma je bezesporu řemeslně mistrná sbírka čtyř novel. Líbí se mi klasické kingovské hození postav do vody (v tomto případě spíše do žumpy) a plav si jak nejlépe dovedeš. Líbí se mi nápady (TomTom, Tanas, zamilovaní lupiči, velký řidič, zuby)... ...ale prostě ani jedna ze čtyř moc nezafungovala. Ani jednou se nedostavilo u tohoto autora typické mrazení v zádech a neschopnost knihu odložit před koncem. Možná bych se chytil, kdyby to namísto novel byly stručnější povídky formátu Mrtví se někdy vracejí či Noční směna. Nevím. Asi jsem namlsán třeskutými pointami v posledním slově, neb pointy jsou zřejmě nejslabší stránkou - takové očekávatelné, roztahané, bez katarze. Zkusím se ke této tmě za pár let vrátit v jiném rozpoložení a třeba budu příjemně překvapen. Zatím pro mě zůstávají nepřekonatelné formátem podobné Čtyři roční doby.... celý text
Příšerné příběhy z Černé lodi
2011,
Chris Priestley
Velmi, velmi podobné jako předchozí Příšerné příběhy (strýce Montaguea); tudíž odkážu na mé hodnocení této knížky. Těžko soudit, zda jsou „černoloďské“ příběhy lepší či horší než ty v předchozí knížce; mně přijde kvalita srovnatelná až shodná. Bohužel už se trošku ztrácí moment překvapení a okouzlení, protože už zkrátka člověk přesně takovou knížku četl. Jsem zvědav na další díl a jen trochu doufám, že autor malinko změní mustr...... celý text
Naivní. Super.
2005,
Erlend Loe
Tahle knížka má docela zajímavou vlastnost: její název je současně vlastní charakteristikou i hodnocením. Alespoň v mých očích. Je tam několik nelogičností a občas mám trochu problém hlavní postavu uchopit. Na druhou stranu ta tvorba těch seznamů... a ten zdánlivě infantilní styl... vždyť je to jen odložení balastu a pohled na svět očima „dospělého dítěte“. A trocha toho naivního filozofování tváří v tvář masivně brutální jsoucnosti vesmíru. Nebude to kniha mého srdce, ale některé pasáže mě dokázaly hodně oslovit: „Jestliže nám bude dovoleno rozvíjet se tady dole ještě několik tisíc nebo milionů let, budu spokojený. Pak si to může celé vybouchnout a smrštit se dle libosti. Závratné je na tom pomyšlení, že jsem se neprosil o to, abych tu směl být. Prostě tu jsem. A všichni ostatní tu taky jsou. Jsme tady všichni. Ale neprosili jsme se o to. Není to naše vina.“... celý text
Zůstaňte s námi
2011,
Marek Šindelka
Obávám se, že nejsem pro konzumaci či chcete-li nasávání umění tohoto druhu uzpůsoben. Především mám rád příběh, pak jazyk, atmosféru. Rozhodně pointu. Vše v těch správných poměrech. Postmoderní existenciálně/depresivní vývary vedoucí odnikud nikam a dusící čtenáře k zalknutí podivným kroucením jazyka - to nebude zrovna můj šálek čaje. A nezlobte se se, většinou jsem v tom nenašel ani hlubší myšlenku či sdělení. Jsem jen prostý sekáček trávy a preferuji jednoduché klasické literární postupy. Příběh. Jazyk. Sdělení. Pointa. Jestli je tohle moderní umění, prosím. Pak ovšem šup s tím do galerie a nikoliv do mé knihovny... Nicméně bych jen nehaněl... jsou tam i zajímavé kousky, třeba hned ten první o starém otci a návštěvě jeho dětí... Druhá povídka mě též zaujala, i když méně a pak už to s každým kouskem bylo čím dál intelektuálštější a umělečtější (nebo co) a čím dál méně čitelné, což vyvrcholilo poslední povídkou, u které bych opravdu velmi rád slyšel od autora co se mu honilo hlavou a co tím myslel...... celý text
Velká kniha příběhů pro XXI. století
2012,
Neil Gaiman
Velké zklamání. Na to, jaké se kolem tohoto "skvostu" dělaly tanečky, scénická čtení a basi cosi a jak odevšad vábí jménem Neila Gaimana... opravdu slušně řečeno zklamání. Gaimanovo povídka je slušná, drží si svoji úroveň, ale na rovinu jsem od něj četl lepší věci. Palahniuk ujde (pokud ho můžete), zaujme poslední povídka provázaností specifické sazby a obsahu. Ten zbytek... něco jsou vyslovené propadáky („Na Manhattanu se blýská na lepší časy“ - velmi bídná vykrádačka Gaimanovo Amerických bohů), velmi často mně chybí pointa - někdy je to až iritující, protože člověk na ní mnoho stran čeká a pak... prostě... nic (viz „První let“ - tam jsem úplně na konci slzel z bezpointové frustrace, dále třeba „Samantin deník“ a další)! Je tam i pár slušných nápadů, ale nic, z čeho bych se posadil na pozadí nebo měl aspoň chuť si to přečíst někdy znovu... Nebudu to navoněné a opěvované cosi dále rozmazávat. Pokud máte rádi dobré a dobře vyprávěné příběhy a/nebo moderní fantastiku, poohlédněte se raději jinde. Tohle nebylo nic moc ani na ukrácení horečky při chřipce.... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Po delší době tlustější kingovský špalek. A špalek rozhodně vydařený; pro mě osobně lepší než přehodnocené To a mnohem mnohem lepší než Svědectví (bohužel mám tu nekrácenou verzi). A protože už mnohé bylo řečeno a s mnohým souhlasím, vezmu to jen zkratkovitě... Co mě ba a líbilo: klasické kingovské pozorování postav drobnohledem (skoro by se chtělo napsat mravenců pod lupou, že?), skvělé charakteristiky postav a jejich monology (zvláště psí pasáže byly výborné), zjištění, že námět na kopuli není vykrádačkou celovečerních Simpsonů, dobrá redaktorská práce, díky které román nesklouzává do přílišná učvaňhanosti, postava juniora... Co mně líbilo méně či vůbec a neba mě to: to, že to vypadá jako vykrádačka Simpsonů, faktické chyby týkající se podstaty a chování kupole (budiž, je to SF, ale nemuselo by to tolik bít do očí, jako např. internet, funkčnost některých inženýrských sítí, atd), nějaké vypravěčské minely (např. že se stejná postava čtenáři po nějaké stovce stránek opakovaně představuje), absence odkazů na Temnou Věž (nebo jsem je minul), „apple krabička“ (nechci vyzrazovat; ti, kdož četli, zřejmě pochopili)... Co vlastně nedovedu sám sobě sám: konec. I ten je dle ostatních komentářů zřejmě nejkontroverznější částí knihy. Osobně zastávám názor, že jak má King naprosto skvělé rozehrávky, tak koncovky zpravidla nejdou (typickými příklady jsou Svědectví, Duma Key, Mlha, atd.). O konci kupole nevím pořádně, co si myslet, resp. to úzce souvisí s příčinnou vzniku a trvání kupole. Trošku se mi nepozdává výše zmíněné zařízení a jeho majitelé. Celou dobu jsem měl teorii monstrózního zcizováku, díky kterému vyjde najevo, že kupoli umístil zkrátka sám King (jako by to snad mohl popřít) a nakonec bude mít takové „cohones“, že to přizná... Suma sumárum: moc dobré, škoda, že není ještě lepší...... celý text
Konec civilizace
2011,
Aldous Huxley
Velmi zajímavá dystopie. Možná ne tak realisticky a komplexně rozpracovaná jako 1984 (byť hned začátek je docela šokující nářez), přesto perverzním způsobem přitažlivá, asi jako tři měsíce na teple se rozkládající dort poprášený anthraxem, plný kouzelných barevných světýlek a pomalu na márách odplouvající příšerně páchnoucí stokou. Na rozdíl od Orwella zde nebudete mít strach. Nikdo Vás nebude sledovat. Nebudete muset podvojně uvažovat, nebudou Vás udávat vlastní děti. Děti totiž nebudete mít. Nová generace vznikne stejně jako vy - v továrně, resp. v líhni. Už jako plod budete formováni, moldováni, predestinováni a nakonec dekantováni (!) - jako nemluvně budete formováni dál, budou vám vštěpovány nejrůznější reflexy a pomocí všech možných stimulů si vštípíte cítění k tomu či onomu po zbytek života. První sex budete mít ve čtyřech letech. Vše, po čem budete toužit, či každý, po kom budete toužit, bude vždy na dosah, aby mohl uspokojit vaše potřeby. A pokud vše selže a pocítíte stín pochyb, vždy je po ruce pár tabletek, po kterých se vám okamžitě uleví. Vítejte v ideální společnosti. Bohužel, bez temnoty nemůže existovat světlo a ani člověk nemůže dosáhnout štěstí bez bolesti a cesty. Běda těm, kteří byli špatně dekantováni a v úvahách se zatoulají tam, kam se nikdy dostat neměli. Ovšem - jsou to ještě vůbec lidé... nebo se jen v nekonečném bramborovém záhonu objevilo několik růží? A je pro plané, divoké růže místo? Až budete navlečení do najků, luisek a adydasů lajkovat a tegovat rozmazaný fotky s ožralejma držkama na fejsbůku, kupovat si novej mocinky kůl mobájl s ještě větším dyzplejem a ještě pohyblivějšíma animacema nejen v menu, čumět na jeden díl sitkómu za druhým, ve kterým vám tvůrci laskavě akusticky napoví i kdy se máte smát, takže opravdu nemusíte na nic myslet, až se budete dusit v multykultypleksu kolou a nepoživatelně zpracovanou kukuřicí u srýdý filmu ze života zmutovanejch zombáckejch margarínů, který přepadli a ublemcali bílej dům s černým prezidentem, až se budete přežírat s partou povrchních debilů z práce stokilovým tatarákem ze slevomatu, hýkat smíchy nad sobotní televizní estrádou uváděnou okožichovaným trapákem s půllitrem gelu ve vlasech a nacpaní sterojidy a vajágrou hekat na brazilsky voholený anorektický kůži se dvěma kily silikonu nad žebrama a třemi deci botoxu ve xichtě... ...tak třeba někoho napadne, že Huxley byl možná mnohem blíž, než by se na první pohled zdálo... PS: Velice doporučuji místní recenzi od herdekfilka a snad ještě více následující mírně komiksové srovnání s Orwellem a jeho 1984: http://fatpita.net/?i=1952... celý text
