Petrvs
přečtené 225
Jeruzalém: Rok v rozděleném městě
2013,
Guy Delisle
Trochu zklamání. Po vynikajícím Pchjongjangu mám pocit, že jde Delise pořád mírně dolů, i když si kvalitu pořád drží. Kde dříve byla hravost a komplexnost, dnes čím dál víc nastupuje roztříštěnost, zjednodušenost, roztříštěnost, nevypointovanost, neobjektivita (viz komentář od Patricia) a pocit "promítání fotek z dovolené". Pokud tedy takto, tak zkrátit na polovic. Kouzlo to pořád má, ale pokud příští kousek nebude výrazně lepší, nemá už mě další cestopis asi cenu...... celý text
Štěně bez oušek
2012,
Daniel Kubec
Já nevím. Přišlo mi to takové nevypsané, nedozrálé... Na jednu stranu obdiv autorovi za "coming out" a někdy až drásající otevřenost, na druhou stranu jsem měl hlavně v závěru pocit, že už neví (literárně vzato) co s tím už teď... Každopádně klobouk s palcem...... celý text
Spirála #1
2010,
Džundži Itó
Abych si to usnadnil, budu psát komentář ke všem třem dílům současně. I když vlastně... nějak nevím, odkud začít a kam dojít. Mám rád divné věci, mám rád horory. V jistém smyslu mám rád i japonce. Možná mně úplně nesedne manga? Celkově vzato mám pocit, že by ta kniha mohl být jen jedna, možná poněkud tučnější, ale zato konzistentnější, resp. bez zbytečných epizod. Dál mně asi vidí určitá explicita, která už je za čárou (z mého subjektivního pohledu). Lze samozřejmě namítnout, že taková manga prostě je... proto jsem také zmínil, že tato forma asi nebude přesně to pravé pro mě - já jsem asi spíš forma bábovková, prostě a jednoduše - méně viděného je někdy více nabojeného, sice ta poučka už zavání klišé, ale já to tak citím. Takže to všechno jako ukázka možná a je fajn, že tu je... ale za mě stačí.... celý text
Tichá hrůza
2008,
Tomáš Korbař
Budu už jen opakovat, co zde bylo již mnohými vyřčeno: naprostá klasika a povinnost pro příznivce žánru, lety prověřené skvosty, které ač mohou působit již nepatrně archaickým dojmem, pořád mají sílu staré dobré školy: především legendární Specialita šéfkuchaře a obě povídky od Bradburyho, spíše profláknutí než kdovíjak výjimeční Ptáci, výborný Démon a velmi znepokojující Letní hosté... V porovnáními s modernějšími antologiemi mám bohužel trochu pocit, že k nim nemám tolik důvodů se vracet, na rozdíl od legendárního Korbaře, kterého jsem objevil již v dětství...... celý text
Pavučina snů
2002,
Stephen King
Bez problémů pětihvězdičkový king, který prostě sednul. Na rozdíl od mnoha jiných kusů dobře vystavěná pointa, po celou dobu dynamické, hutné, jímavé... Není to ujeté jako prvotiny a není to tak píšerně učvaňhané jako poslední tlusté kingovky. Velmi zajímavě vykreslená podoba emzáků. Prostě mě to bavilo, byť to ve mě nezanechalo cosi hlubšího (mluvím spíš o emocích než o myšlenkách), jako třeba Temná věž nebo některé Kingovy povídky... přesto jedna z nejlepších knih žánru akčních SF.... celý text
Příšerné příběhy z temného tunelu
2012,
Chris Priestley
Stále platí, že jde o příjemně mrazivé horrorové (v tom nejlepším slova smyslu) příběhy pro mladší čtenáře, které nemusí úplně urazit ani dospělého - mě sice neuráží, leč v zásadě souhlasím s názorem LucieRej. Oproti druhému a zejména prvnímu dílu poněkud slabší. Ilustrace sice tradičně skvělé, ale hlavní pojící kostra velmi průhledná a předvidatelná až banální už od samého počátku. Priestley si sice pořád drží slušnou kvalitu, ale pevně doufám, že další díl (na který se stále ještě těším) příjemně překvapí.... celý text
Hello, Ameriko!
2010,
J. G. Ballard (p)
Těšil jsem se když už ne na pěkné nebo snad hlubokomyslné, tak aspoň "atmosferické" post-apo. Zde zmiňované srovnání s Orwellem pokulhává, místy jsem měl dojem, že se vyprávění posunulo do roviny "autoparodie"... Pár myšlenek se sice najde, rozjezd je poměrně poutavý, ale ve výsledku se brodíte bídně sepsanou slátaninou, kterou bohužel nejde ani brát jako zábavné kulhánkovské béčko. Nebrat!... celý text
Arzach
2012,
Mœbius (p)
V zásadě souhlas s JP: Psychedelická ujetost s několika zajímavými nápady a třemi hezkými scenériemi, která působí spíše dojmem skic sebraných a poskládaných bez celkové koncepce a aspoň náznaku narace nebo pojícího tématu. V dnešní době, kdy lze sehnat řádově hodnotnější grafické romány (např. od S. Tana), naprosto nemá šanci zaujmout. Legenda nelegenda - tohle je mimo, hlavně asi z editorského hlediska...... celý text
Chvála haiku
2004,
Karel Trinkewitz
Sbírka "německých haiku" může působit jako kuchařka "Britských delikates", nebo "Italská pravidla slušného chování". Nicméně, ačkoliv se nejedná o haiku v tradiční formě, čtou se velmi příjemně a na veřejném scénickém čtení měla úspěch.... celý text
Píseň pro Lyu
2008,
George R. R. Martin
Nevím, co bych napsal, protože mé dojmy naprosto přesně vystihl ve svém komentáři Viero. Mlha také nebyla špatná, ale na geniální depresi Druhého stupně osamění a filozoficko existenciální Píseň pro Lyu to prostě nemá. Na jednu stranu se mi chce napsat, že je trochu škoda, že i tato sbírka povídek v sobě má nádech takového "výhodného balíčku", kde kromě dobrých věcí dostanete (a zaplatíte si) to, co by se jinak neprodalo, ale na stranu druhou tyhle dvě povídky opravdu stojí za to.... celý text
Pěna dní
2011,
Boris Vian
Já vám nějak nevím. Ta knížka je svým způsobem úžasná, některé surrealitky jsou úplně boží, jiné bohužel pro mě znepokojivé i tam, kde by být nemusely. Ani některé postoje, třeba ten k práci, mě moc neoslovily, té dekadentní bohémy má v sobě Vian na moje gusto kapku víc, než aby mně byl příjemný. Byl jsem několikrát na divadelní hře touto knížkou inspirované, a ta mě zkrátka vzala za srdce víc.... celý text
Ještě než umřu
2010,
Jenny Downham
Trochu rozporuplné pocity. Hlavně postava mě lezla na nervy, viz komentář od netty.vanity . Na druhou stranu v takové situaci... Hodně podobná kniha je "Hvězdy nám nepřály", tato mě po citové stránce zasáhla asi více - hlavně těmi závěrečnými partiemi. Slzička či dvě nakonec přeci jen ukáply... Není to žádná pecka, ale pro náctileté to není špatné počtení, které nese sdělení a myšlenku...... celý text
Na vine sú hviezdy
2013,
John Green
Ale jo. Bylo to zajímavé počtení a byl tam zajímavý hodně černý humor. Děj byl místy slabší, hlavně postava autora byla velkým zklamáním. A i když tam byly silnější okamžiky, zrovna tenhle kousek mě (na rozdíl od jiných - Gaarder nebo Young) prostě k slzám nedojal. Asi bych si spíš s chutí přečetl fiktivní román Královských neduh, o kterém se v knížce hodně píše, než tuhle knížku samotnou. Bohužel si z ní odnáším ze všeho nejvíc pocit, že by nedalo moc práce a dal se z toho potenciálu, který to nesporně má, vykřesat klenot rozhodně víc než jen mírně nadprůměrný... přeci jen už nejsem teenager.... celý text
Logikomiks
2012,
Apostolos Doxiadis
Po Jimmy Corriganovi můj snad druhý nejpodivnější komiks, o to zajímavější, že se rekurzivně odkazuje sám do (na?) sebe, resp. lze s přimhouřením očouší prohlásit, že je v zásadě knihou o vzniku a tvorbě Logikomiksu vlastního (a cítíte? šnečí ulita se uzavírá sama do sebe v nekonečné spirále). Pro dílo zabývající se logikou a matematikou nemůže snad být příhodnější formy... Bertrand Russell byl pozoruhodná a snad až renesanční osobnost a alespoň pro mě je fascinující jeho touha po logickém vysvětlení prostého jevu, kdy se jedna a jedna rovnají dvěma, sysifovské úsilí položit a ustanovit základní logická pravidla matematice a najít absolutní pravdu... Logikomiks Russellovo lopotění (profesní i osobní) předkládá čtenáři velice zajímavou formou, čtivou, atraktivní a přesto ne příliš banální a až příliš zevšeobecňující - ačkoliv je pochopitelné, že od určitého okamžiku se hlubší znalosti matematické logiky hodí, přesto nejsou nebytně nutnou podmínku pro pochopení Logikomiksu a jeho sdělení. Tleskám a křičím bravo - po pro mě nezáživných a v zásadě nudných komiksech s archetypem superhrdiny v pláštíku, tohle je pro mě komiks, který zpracovává extrémně složité téma a dovede to na jedničku!... celý text