PetrCepek přečtené 841

Život sira Alexandra Fleminga 1981, André Maurois

Nečetl jsem ani zdaleka všechny životopisy z pera tohoto skvělého autora, ale ať to byla biografie Dumase, Balzaca, Turgeněva, Huga nebo nyní Fleminga, pokaždé dokázal Maurois vykreslit hlavního hrdinu jako Mirka Dušína, kterého prostě musíte mít rádi. Jsem docela rád, že se Maurois nikdy nepustil do životopisu Hitlera, Stalina nebo jiných lidských zrůd.... celý text

Koniáš & Bakly - Mrtví muži 2023, Miroslav Žamboch

Hurá! Můj nejoblíbenější tuzemský autor přestal počítat peníze za nesmyslně popsané stránky a po slibném Samarkandu nabídl svým fanouškům parádní nářez. Vůbec nevadí, že ve skutečnosti jde o dvě samostatné novely "poslepované" kapitolami označenými jménem Varatchi. Stejně tak je úplně jedno, že téma obou příběhů se u Miroslava Žambocha objevilo již mnohokrát. Mnohem důležitější je čtenářský zážitek ze skvěle napsané knihy, umocněný zbrusu novou zajímavou figurou Rozena Molaka, o níž (alespoň doufám) ještě uslyšíme. I když o čaroději Maverickovi jsem si myslel totéž a zatím nic. Každopádně po osmi letech konečně báječný dárek všem Bakly-Koniášofilům! Děkuji.... celý text

Kaput 1988, Curzio Malaparte (p)

Trochu mi to připomínalo Eremburgovu literární mozaiku "Roky, lidé, život", vydanou rovněř v odeonské edici Gama. Zejména neuvěřitelným počtem vesměs zbytných (či dokonce zbytečných) postav, majících pouze jediný smysl - prezentovat autora jako světa znalou kapacitu, respektovanou bambilionem významných lidí napříč válečnou Evropou. Ovšem jakmile přestane vytahovat z klobouku jednu tehdejší celebritu za druhou a začne popisovat své pocity či mikropostřehy, je to velmi zajímavé čtení.... celý text

Oheň na Měsíci 1981, Norman Mailer

Dozvěděl jsem se hodně o tom, co prožila (myslela, cítila, doufala ...) v červenci roku 1969 postava nazvaná Vodnář, narozená 31.ledna, několikrát ženatá a celkově skvělá. Tedy sám pan autor. O ostatních záležitostech včetně dobytí Měsíce jsem se dočetl poněkud méně. Obráceně by to bylo podle mého názoru zajímavější.... celý text

Řehoř stříhal řeřichu 2023, Petr Čepek

Protože Lucie Šetková krásně básní a Alena Schulz nádherně ilustruje.

Golemův geniální guláš 2023, Lucie Šetková

Schválně někdy zkuste rýmovat na písmeno G. To je taková dřina! Lucie Šetková to ovšem zvládla parádně, a o tradičně báječně kreativních ilustracích Aleny Schulz ani nehovořím.... celý text

Nazí a mrtví 1986, Norman Mailer

Romány Most přes řeku Kwai, Král Krysa nebo Hlava 22 mám raději, na můj vkus je zde příliš mnoho vzájemně zaměnitelných (a nepříliš zajímavých) postav, ale na druhé straně je z románu cítit, že ho napsal přímý účastník bojů v Pacifiku. Nyní budu číst Oheň na Měsíci o letu Apolla 11, kde Norman Mailer naopak určitě nebyl. Uvidíme.... celý text

Klub rozkoše 2021, Jüne Plã

Myšlenka nepochybně záslužná, provedení je však špatné. Mix anatomie s nevtipnými žertíky, donkichotská snaha uspokojit knihou celé lidstvo včetně všech možných i nemožných písmen navazujících na zkratku LGBT+, obrázky k nimž potřebujete zatraceně silnou lupu. To je pouze několik příkladů, co se podle mého názoru v této publikaci nepovedlo. Existují lepší knihy tohoto typu, které neloví tolik zajíců najednou.... celý text

Cukrový Kreml 2023, Vladimir Georgijevič Sorokin

Roku 2008 vydal Vladimir Sorokin legendární Den opričnika, ke kterému téhož roku připojil povídkovou sbírku Cukrový Kreml. Obě knihy nabízejí popis událostí, které se odehrávají roku 2028. Čím více se rok 2028 blíží, tím se Sorokinovy fiktivní dystopie mění v takřka věštecké knihy, neboť někdejší relativně perspektivní Rusko roku 2008 se stále více podobá novodobému Mordoru, diktátorské říši lhostejných pokořených zbídačených lidí, kterým zbývá jen vášnivé vlastenectví a bezmezná víra v báťušku cara. Přesně, jak to předpovídá Sorokin. Oproti dokonalému Dni opričnika mně v povídkovém Cukrovém Kremlu občas něco chybělo a jindy naopak cosi drhlo či přebývalo, nicméně opět jde o výbornou a zejména poučnou četbu. Vřele doporučuji.... celý text

Dunaj 1992, Claudio Magris

Po dočtení Magrisova nerománu, košaté sbírce fejetonů, miniesejů, úvah a noticek, mám o čem přemýšlet. Já vím, že Dunaj na rozdíl od ostatních zemí svého povodí neprotéká Slovenskem nikterak dlouho, ovšem přezíravý způsob, jakým Magris Slovensko osmdesátých let popsal, považuji za nejslabší část knihy. Naopak literární návštěvy ostatních zemí se mi velice líbily.... celý text

Vítězové 2023, Fredrik Backman

Obdivuju Backamanovy standardně dlouhé knihy počínaje Mužem jménem Ove (jasně nejlepším) přes Babička pozdravuje ..., Tady byla Britt Marie, Medvědín až po My proti vám. Naopak mně příliš nesedí jeho diskutabilní "kraťasy". Nyní nám F.B. poprvé naservíroval bichli a já byl zvědav, kam ji po rychlém přečtení zařadím. Jenomže prvních 150 - 200 stránek mně trvalo skoro tři týdny a bylo to utrpení tvořené z 5% novým příběhem, z 30% připomínáním obsahu předchozích dvou medvědínských dílů (budiž, i když si myslím, že málokdo začne tuto trilogii od závěrečného dílu), z 25% neustálým oznamováním, co bude dál, a ze 40% rádoby hlubokomyslnými univerzálními myšlenkami, které však neplatí snad ani v pětimetrové vzdálenosti od autora. Časté sdělování, že nejde o nic, jenom o všechno, mne neuvěřitelně iritovalo. Zbývajících 430 stránek bylo o fous lepších z hlediska příběhu, jenomže vše kazilo přehnané citové vydírání, číhající v každé druhé kapitole, a velmi nevěrohodný čtrnáctiletý Matteo. Z úcty k předchozím dvěma dílům jsem román neodložil, ale raději ho nebudu nikomu doporučovat.... celý text

Mrtvá v knihovně 1983, Agatha Christie

Agatha Ch. a slečna Marplová, tyto dámy prostě nemohou zklamat, třebaže jsem je vytáhl z knihovny zejména kvůli čtenářské výzvě. Kdo umí, ten prostě umí.

Konzultant 2023, Antonín Mazáč

Moje první setkání s tvorbou Antonína Mazáče. Výborně napsané uvěřitelné postavy (zejména Eliáš s Krausem), naopak se mi nechce věřit, že by zrovna Karlovy Vary disponovaly tolika sériovými vrahy, jejichž často zcela samoúčelné úkony (např. MIB) můj jinak velmi dobrý dojem srážely. Stejně jako dokonalá informovanost záporné postavy o ryze osobních detailech snad všech obyvatel Karlových Varů včetně policistů plus asi pět dalších technických superschopností. Rada pro autora závěrem: Sériový vrah sériového vraha je fajn, ale takový sériový zabiják sériových vrahů, co zabíjejí sériové vrahy by byl ještě víc fajn, stejně jako čtyři pruhy jsou víc adidas než tři.... celý text

Kandidát 2022, Lenka Pastorčáková

Čtenářský vkus je přepestrý. Proto věřím, že fanoušci autorek specifických bestsellerů Obermannové, Třeštíkové či Nesvadbové nad tímto románem zaplesají. Mně se četl obtížně, zejména vinou hlavní hrdinky, jejíž neuvěřitelný blbismus hravě překonával pověstný napnelismus bez cukatúry. Doufám, že Dominičin příběh nebyl (obdobně jako předtím Žárlivka) autobiografickým románem, ale nezdařeným pokusem o vytvoření jakési české varianty Bridget Jonesové s využitím autorčiných znalostí prostředí televizního zpravodajství či Drahošova volebního štábu.... celý text

Hoří už Paříž? 1985, Dominique Lapierre

Zkusím porovnat s nedávno čteným "šestihvězdičkovým" románem Den pro Šakala, protože u obou knih jde vlastně o dokument z Francie doby relativně nedávné, přičemž všichni čtenáři předem vědí, že Šakal kontroverzního francouzského prezidenta nezastřelí, stejně jako že Paříž přes výslovný Hitlerův rozkaz neskončí v ruinách jako například Varšava. Obrovský rozdíl je však v tom, že prakticky každá postava představená ve Dnu pro Šakala hraje v příběhu větší nebo alespoň menší roli. Naopak v prapodivném literárním útvaru (dizertačka či snad komentovaný telefonní seznam Paříže 1944 ??) nazvaném "Hoří už Paříž?" Larry s Dominiquem zahltí čtenáře na prvních devadesáti stránkách cca třemi stovkami podrobně popsaných figur, z nichž většina poté z děje zmizí, aniž by měla pro příběh sebemenší význam. Druhá polovina knihy (byť vypráví o chaosu) je méně chaotická, ale to už nezachrání román dvou snaživých autorů, kteří úplně zapomněli, že méně je někdy více.... celý text

Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky 1982, Ira Levin

Naprostá lahůdka, kterou na rozdíl od připojených "Stepfordských paniček" nepokazilo ani filmové zpracování. Četl jsem asi pošesté a opět s nadšením od začátku až do konce.... celý text

Gepard 1983, Giuseppe Tomasi Di Lampedusa

Prvních padesát stran tohoto díla se mně tajil dech nad fascinujícími přirovnáními a detailními popisy věcí, prostředí i myšlenek protagonistů. Jenomže posléze se ukázalo, že nic jiného Gepard nenabízí. Žádná zápletka, nezajímavé figury včetně rádoby úžasného knížete Fabrizia (nejspíš autorovo alter ego) a absolutní rezignace na alespoň náznak nějakého děje. Pouze stále nudnější popisy a postupně čím dál více kulhající přirovnání. Spíš než románem bych ten text nazval literární exhibicí pro obyvatele jižní Itálie. Pro mne však celkově velké zklamání. Nicméně podle komentářů to jiní čtenáři vidí odlišně, a já se s nimi přít nebudu, protože to možná jsou horkokrevní Siciliáni :-)... celý text

Filozofové pod Petřínem 2020, Jan Kosek

Když může Petřínská rozhledna od roku 1891 Pražanům nahrazovat Eiffelovu věž, proč by alespoň pro jednou nemohla nad Karlovým mostem naopak čnít opravdová Eiffelovka? Přinejmenším na titulní straně zajímavých nonsensových hříček se slovy. Ty sice spíš než geniálního Morgensterna připomínají Brikciuse (zejména opakovaným pomrkáváním na čtenáře v duchu "To koukáš, jak jsem úžasně chytrej a přitom neskutečně skromnej"), nicméně například Ropuší éra, Kafkovská reflexe nebo Učitel tance určitě pobaví. Na jednotný styl autorových nebásní , založený na ignorování interpunkce a velkých písmenech na začátku každého řádku, jsem si poměrně rychle zvykl, avšak důvod ztučnění písmen na konci všech jednotlivých výtvorů jsem nepochopil. Protože o žádná důležitá sdělení zasluhující zdůraznění rozhodně nešlo. Že by snad nějaké hlubší dada na druhou?... celý text

Česká Amerika: Chicago 2022, Jaroslav Kříž

Autor hned v úvodu hovoří o tomto svém díle jako o "práci" a je ponecháno na čtenáři, zda knihu bude vnímat jako práci diplomovou, rigorozní, disertační, habilitační či nějakou ještě výš vědečtější. U Saturnina se člověk pobaví víc, u Lovecraftových povídek se víc poděsí, nicméně zde se dozví neuvěřitelné množství detailů o vystěhovalcích ze Zemí Koruny české a jejich potomcích, kteří ve Spojených státech zakotvili v Chicagu. Osobně mohu pouze chválit, neboť je skutečně nádherná, člověk se s ní ani chvíli nenudí, je plná nevyřčených - spíše jen naznačených - tajemství a emocí, čiší z ní energie, moudrost a poučení. Takže bez váhání pět hvězd.... celý text

Zatmění 2023, Jo Nesbø

Četba mého norského favorita stále více připomíná čtení jiného oblíbeného autora, a sice japonského spisovatele Haruki Murakamiho. U obou musíte mít rádi nebo ignorovat, že: a) se v textu objeví bambilion odkazů na nejrůznější - pro vás spíš neznámou - muziku, kdy si zpočátku některou skladbu pustíte na youtube, ale pak toho necháte, neboť odkazů je opravdu hodně, b) v textu se ve velké míře vyskytují věty či dokonce delší pasáže v angličtině, které jsou často dvojsmyslné, a proto si moc nepomůžete, když je překlopíte do češtiny pomocí google překladače, c) postavy románu jednají na základě obtížně uvěřitelné intuice a někdy naprosto proti elementární logice - například v Zatmění jedna osoba jako úplně první odhalí sériového vraha a nejenže namísto oznámení policii požádá brutálního vraha o osobní rozhovor (budiž), ale při následném setkání bez jakýchkoliv zábran radostně vypije nápoj, který vrah dopředu připravil. Shod by se našlo mnohem víc, ale už nebudu zdržovat. Je prostě zapotřebí mít pro autora pochopení a pak se vám jeho romány budou líbit. Většina šestihvězdičkově, zatímco některé (např. Macbeth, Království, Švábi nebo právě Zatmění) holt o něco méně. Ale pořád je to prima počteníčko, protože J.N. psát umí a výborných nápadů má stále přehršel. Třeba ten slibný kněz s motorovkou na závěr .-).... celý text