PetrCepek
přečtené 841
Pohádky z jedné i druhé nádrže
2022,
Petr Čepek
Stejně jako v případě předchozí dětské knihy Ať žijí auta! i tentokrát oceňuji hvězdičkami zejména odvahu nakladatelství Triton, s níž toto automobilové zpracování Čapkových "kapesních" povídek vypustilo na pulty knihkupectví, a to i s velkým záporákem Buburešem, který lže a krade chudákům čápům hnízda.... celý text
První osoba jednotného čísla
2022,
Haruki Murakami
U povídkových knih s chutí samostatně hodnotím jednotlivé příběhy, neboť jejich kvalita většinou nebývá shodná. V případě povídek Haruki Murakamiho (a nejen těch publikovaných v této knize) se však žádná nevychyluje z tříhvězničkového rámce. Není to úplně zlé, jsou tam pěkné momenty, tradičně spousta originálních přirovnání, nicméně vinou převětvičkování samoúčelnými nezajímavými odbočkami a zejména předimenzování hudebními odkazy (z nichž by mi bohatě stačila tak desetina, kterou bych si třeba i pustil na you tube), zůstává kniha v mých očích v pouhém průměru. Romány jdou panu Murakamimu rozhodně mnohem lépe ...... celý text
Samarkand
2022,
Miroslav Žamboch
Posledních šest let jsem si u románů mého oblíbeného autora připadal jako skalní fanoušek fotbalové Sparty, který nepřestává doufat, ačkoliv mu jeho milovaný tým přináší jedno hořké zklamání za druhým. Stále věří, že se to snad příště opět zlepší. Kratičká přímočará novela Samarkand by možná mohla být první vlaštovkou. Mnozí sice určitě namítnou, že hlavní hrdina je pouhý recyklát Baklyho, že si Žamboch hodně vypůjčil z vynikající Deváté sféry Martina Moudrého nebo že jde o přehnaný mišmaš, podobný dortu pejska s kočičkou. Nejspíš by všichni měli pravdu, ale pořád se Samarkand - na rozdíl od předchozích autorových knih nedávné minulosti - dá číst bez neustálého přeskakování balastových odstavců či stránek, zívání nudou a zoufalých povzdechů. PS - Jak znám Žambochův talent pro stoprocentní využití každého slušnějšího nápadu, tak nejpozději do roka očekávám prequel Sevastopol a sequel pojmenovaný třeba Dušanbe :-). A já si je jako správný Žambochův fanoušek poběžím hned koupit...... celý text
Krysí ostrov a jiné povídky
2022,
Jo Nesbø
Po Žárlivosti druhá sbírka povídek jednoho z mých nejoblíbenějších autorů, a současně druhé rozpaky nad obrovskou nevyrovnaností kvality jednotlivých pěti příběhů. Od báječné svižné povídky Sérum (za 6* :-), přes jakž tak solidního Černého jezdce a Skartovačku (obě 4*) a k nepřečkání natahovaný Krysí ostrov (3*) až k osmdesátistránkovému nesmyslu jménem Cikády, okořeněném dohromady snad deseti stránkami v angličtině. Pokud bych toužil po četbě v jazyce Shakespearově, určitě sáhnu po něčem zajímavějším než nepovedené Cikády.... celý text
Černá krabice
2007,
Joe Hill (p)
Velmi dobrá prvotina, nadchne zejména prolínání klasické duchařiny s realitou. Prima dojem trochu pokazil nepovedený překlad a zbytečné překlepy (například opakované ť namísto f), nicméně jednu hvězdu ubírám zejména za závěrečné tři stránky, které mně k příběhu vůbec nepasovaly. Ale možná to autorovi někdo poradil ...... celý text
Lovci šifer - Bojovky na ven
2022,
Lukáš Záleský
Velké kouzlo této publikace spočívá v tom, že se dá vychutnávat na několikrát. Poprvé při luštění šifer, což průměrně chytrému čtenáři zvedne sebevědomí. Podruhé tehdy, když promýšlíte kde a s kým předpřipravené bojovky vyzkoušet. No, a potřetí, počtvrté až podesáté při samotné hře někde na zahradě nebo v lese. Prostě velmi povedená záležitost, byť si při vzpomínce na Záleského parádní hororové Čtyři strany mince v duchu říkám, že bych si z jeho tvorby raději přečetl nějakou novou - nepochybně opět báječnou - beletrii.... celý text
Prašné víry
2015,
Roger Smith
K tomuto autorovi jsem se dostal zásluhou čtenářské výzvy a vůbec nelituji. Děj sice není až tak originální, ale popis jihoafrických reálií i charakteristiky postav jsou zajímavé.... celý text
Spáčka a vřeteno
2015,
Neil Gaiman
Podobná finta jako samostatně vydávané krátké povídky H. Murakamiho: úžasné ilustrace (ať již zde Ch. Riddella či tam K. Menschik) doprovázející poněkud plytčejší "kraťas" oblíbeného autora, vytištěný obrovským písmem, aby to dalo dohromady alespoň 40 stránek. Proč ne? Navíc Gaimanův mix Šípkové Růženky se Sněhurkou, napsaný jakoby po dvou jointech, má určitou poetiku. Takže celkově: ilustrace 5*, text 3*... celý text
Endymionův vzestup
2021,
Dan Simmons
V tomto jednoznačně nejslabším (byť nejtlustějším :-) závěrečném dílu Simmonsovy tetralogie nám nejspíš autor chtěl názorně ukázat, jak vypadá "Prázdno, které spojuje". Občas v komentářích u některých knih (např. u současné produkce M. Žambocha) zmiňuji, že by jim prospělo zhutnění vynecháním nadměrného balastu, avšak v případě Endymionova vzestupu bohužel platí, že kde nic není, ani Reader´s Digest nebere.... celý text
Všechny důležité kontakty
2007,
Lauren Weisberger
Cvičně jsem zkusil po shlédnutí filmu Ďábel nosí Pradu, ale zřejmě nejsem ta nejsprávnější cílová skupina :-)
Kdo seje vítr
2022,
Hans Rosenfeldt (p)
Kniha se četla příjemně, překvapivé závěrečné informace v duchu "to be continued" vyzněly coby milý příslib, avšak v mých očích na 5* nedosáhl. Kdysi mne totiž tato série chytla zejména jako perfektně napsaná detektivka s překvapivými (nicméně logickými) vyústěními a dále zásluhou úžasně napsané postavy sebestředného prevíta Sebastiana Bergmana. Jenomže v posledních dvou dílech se z charizmatického hajzla stal Mirek Dušín na vejminku, a v zatím posledním díle navíc autoři zcela rezignovali na detektivní žánr, který nahradili pokusem o jakési psychologické drama. Jenomže detektivní styl jim šel mnohem líp.... celý text
Pán hor
2022,
Kristýna Sněgoňová
Před týdnem jsem s nadšením přečetl Agu a nevynechal přitom ani slovíčko. Dnes jsem s velkým sebezapřením dočetl Pána hor, a to jen díky přeskakování celých řádků či odstavců. Kdysi jsem označil autorčinu Amandu za "nejkotletovější" knihu a následně jí proto prominul nepovedenou zbytečnou vycpávku Šprti & frajeři. Ovšem Pán hor, kde je jakž takž zajímavých pouze prvních třicet stránek a potom až posledních pět, velmi připomíná současnou tristní tvorbu kdysi výborného Miroslava Žambocha. Fakt hrůza, nekecám! Kromě nanicovatého příběhu mám výhradu k tomu, že autorka považuje ukousnutí varlete za něco natolik úžasně vtipného, že to od poloviny knihy musí připomínat na každé třetí stránce, a to včetně detailního popisu, co se s takovou trofejí dá fantastického dělat a jak takový úlovek po několika dnech nošení na krku vypadá. Čtenářkám to možná nepřišlo, ale já jsem při každé další a další zmínce (a že jich bylo požehnaně) pocítil palčivou bolest v rozkroku. Brrr. Asi holt nebudu mít doma kompletní tucet dílů Legie, ale další autorčin příspěvek si dobrovolně nechám ujít. Hrozím se totiž toho, že bych se tam nejspíš - samozřejmě neobyčejně humornou formou - dočetl o vaginálních bradavicích nebo něčem stejně "zábavném".... celý text
Aga
2022,
František Kotleta (p)
Nedělní prosluněné odpoledne u rybníka, deka, točené pivo a pátý díl série Legie. Úžasná kombinace, protože Aga je moje nejoblíbenější postava z Kraksny. Abych nespoileroval: Všechno skvělé a stránky 269-273 o překvapivém finále bor-fy jsem vyloženě prochechtal.... celý text
Endymion
1998,
Dan Simmons
Nejúžasnější na románu (kromě mnoha dalších skvělých nápadů) mně připadá Simmonsův kreativní způsob, jakým napojil tento příběh na události Hyperionu staré téměř 300 let. Tisíciletý básník Martin Silenus, všudypřítomný kruciform, přátelská konzulova kosmická loď, neustále chytře naznačovaná přítomnost Vyvrženců i Technojádra a samozřejmě v prvé řadě dcera Browne Lamii a kybrida Johna Keatse. Hyperion to samozřejmě není, ale je to hodně dobré. Celkový názor si udělám až po přečtení závěrečného dílu Kantosu, ale zatím se prima bavím.... celý text
A jiné povídky
1971,
Ivan Vyskočil
Jedno z mých prvních setkání s absurdní literaturou. Velmi poučné!
Jarní hedvábníci
1963,
Mao Tun
Pozoruhodné svědectví jedné etapy novodobé čínské historie. Mao Tun byl sice zpočátku přesvědčený komunista, ale v těchto povídkách lze už vycítit jeho opatrný příklon k taoismu.... celý text