PetrCepek
přečtené 846
Hoří už Paříž?
1985,
Dominique Lapierre
Zkusím porovnat s nedávno čteným "šestihvězdičkovým" románem Den pro Šakala, protože u obou knih jde vlastně o dokument z Francie doby relativně nedávné, přičemž všichni čtenáři předem vědí, že Šakal kontroverzního francouzského prezidenta nezastřelí, stejně jako že Paříž přes výslovný Hitlerův rozkaz neskončí v ruinách jako například Varšava. Obrovský rozdíl je však v tom, že prakticky každá postava představená ve Dnu pro Šakala hraje v příběhu větší nebo alespoň menší roli. Naopak v prapodivném literárním útvaru (dizertačka či snad komentovaný telefonní seznam Paříže 1944 ??) nazvaném "Hoří už Paříž?" Larry s Dominiquem zahltí čtenáře na prvních devadesáti stránkách cca třemi stovkami podrobně popsaných figur, z nichž většina poté z děje zmizí, aniž by měla pro příběh sebemenší význam. Druhá polovina knihy (byť vypráví o chaosu) je méně chaotická, ale to už nezachrání román dvou snaživých autorů, kteří úplně zapomněli, že méně je někdy více.... celý text
Gepard
1983,
Giuseppe Tomasi Di Lampedusa
Prvních padesát stran tohoto díla se mně tajil dech nad fascinujícími přirovnáními a detailními popisy věcí, prostředí i myšlenek protagonistů. Jenomže posléze se ukázalo, že nic jiného Gepard nenabízí. Žádná zápletka, nezajímavé figury včetně rádoby úžasného knížete Fabrizia (nejspíš autorovo alter ego) a absolutní rezignace na alespoň náznak nějakého děje. Pouze stále nudnější popisy a postupně čím dál více kulhající přirovnání. Spíš než románem bych ten text nazval literární exhibicí pro obyvatele jižní Itálie. Pro mne však celkově velké zklamání. Nicméně podle komentářů to jiní čtenáři vidí odlišně, a já se s nimi přít nebudu, protože to možná jsou horkokrevní Siciliáni :-)... celý text
Filozofové pod Petřínem
2020,
Jan Kosek
Když může Petřínská rozhledna od roku 1891 Pražanům nahrazovat Eiffelovu věž, proč by alespoň pro jednou nemohla nad Karlovým mostem naopak čnít opravdová Eiffelovka? Přinejmenším na titulní straně zajímavých nonsensových hříček se slovy. Ty sice spíš než geniálního Morgensterna připomínají Brikciuse (zejména opakovaným pomrkáváním na čtenáře v duchu "To koukáš, jak jsem úžasně chytrej a přitom neskutečně skromnej"), nicméně například Ropuší éra, Kafkovská reflexe nebo Učitel tance určitě pobaví. Na jednotný styl autorových nebásní , založený na ignorování interpunkce a velkých písmenech na začátku každého řádku, jsem si poměrně rychle zvykl, avšak důvod ztučnění písmen na konci všech jednotlivých výtvorů jsem nepochopil. Protože o žádná důležitá sdělení zasluhující zdůraznění rozhodně nešlo. Že by snad nějaké hlubší dada na druhou?... celý text
Česká Amerika: Chicago
2022,
Jaroslav Kříž
Autor hned v úvodu hovoří o tomto svém díle jako o "práci" a je ponecháno na čtenáři, zda knihu bude vnímat jako práci diplomovou, rigorozní, disertační, habilitační či nějakou ještě výš vědečtější. U Saturnina se člověk pobaví víc, u Lovecraftových povídek se víc poděsí, nicméně zde se dozví neuvěřitelné množství detailů o vystěhovalcích ze Zemí Koruny české a jejich potomcích, kteří ve Spojených státech zakotvili v Chicagu. Osobně mohu pouze chválit, neboť je skutečně nádherná, člověk se s ní ani chvíli nenudí, je plná nevyřčených - spíše jen naznačených - tajemství a emocí, čiší z ní energie, moudrost a poučení. Takže bez váhání pět hvězd.... celý text
Vyhoďme ho z kola ven
1980,
Ken Kesey
Poprvé slovensky s názvem podle posledních slov náčelníka Velké koště "Dlho som bol preč" a teprve pak v Kořánově překladu jako "Vyhoďme ho z kola ven". Pokaždé to však byl úžasný průlet hnízdem kukaček s autoritářskou Velkou sestrou a nezlomným potížistou McMurphym. Poté následovala řada dalších setkání, ať již ve Formanově kongeniální filmové adaptaci nebo v různých divadelních nastudováních, z nichž nejvíce mně v paměti zůstalo to s Aloisem Švehlíkem v ABC nebo s Filipem Blažkem, hostujícím tehdy (o Velikonocích 2011) v představení Příbramského divadla Antonína Dvořáka. Tudíž i nynější opětovné přečtení nemohlo být jiné než skvělé. PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.... celý text
Četba mého norského favorita stále více připomíná čtení jiného oblíbeného autora, a sice japonského spisovatele Haruki Murakamiho. U obou musíte mít rádi nebo ignorovat, že: a) se v textu objeví bambilion odkazů na nejrůznější - pro vás spíš neznámou - muziku, kdy si zpočátku některou skladbu pustíte na youtube, ale pak toho necháte, neboť odkazů je opravdu hodně, b) v textu se ve velké míře vyskytují věty či dokonce delší pasáže v angličtině, které jsou často dvojsmyslné, a proto si moc nepomůžete, když je překlopíte do češtiny pomocí google překladače, c) postavy románu jednají na základě obtížně uvěřitelné intuice a někdy naprosto proti elementární logice - například v Zatmění jedna osoba jako úplně první odhalí sériového vraha a nejenže namísto oznámení policii požádá brutálního vraha o osobní rozhovor (budiž), ale při následném setkání bez jakýchkoliv zábran radostně vypije nápoj, který vrah dopředu připravil. Shod by se našlo mnohem víc, ale už nebudu zdržovat. Je prostě zapotřebí mít pro autora pochopení a pak se vám jeho romány budou líbit. Většina šestihvězdičkově, zatímco některé (např. Macbeth, Království, Švábi nebo právě Zatmění) holt o něco méně. Ale pořád je to prima počteníčko, protože J.N. psát umí a výborných nápadů má stále přehršel. Třeba ten slibný kněz s motorovkou na závěr .-).... celý text
Na cestě
1980,
Jack Kerouac
Tento úžasný román byl přibalený v mém báglu, když jsem v roce 1994 stopoval napříč Spojenými státy z L.A. do N.Y. Sice jsem se tentkrát (ani nikdy později) nedostal na ikonickou Route 66, ale i tak bylo souznění se Salem a Deanem parádní. Čtení téhož o necelých třicet let později tím pádem vyvolávalo nostalogii na druhou, ale opět super :-) PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.... celý text
Marie z Černobylu
1990,
Volodymyr Javorivskyj
Všechny obálky odeonské edice GAMA, vytvořené geniálním Jiřím Rathouským, jsou nádherné, nicméně přebal románu Marie z Černobylu patří k nejkrásnějším. Už jen ta čtyřka cudně skrytá za záložkou, připomínající, že to byl čtvrtý blok elektrárny, kde došlo ke katastrofě. Zajímavé na knize je, že ani jednou v ní nepadne slovo Černobyl. Naopak rostlina pelyněk černobýl je autorem zmiňována v každé druhé kapitole a rovněž originální ukrajinský název knihy v doslovném překladu zní Marie z pelyňku na konci století. První dvě třetiny románu jsou čtenářským zážitkem, v závěrečné třetině se příběh autorovi poněkud rozklížil zejména vinou klopotné snahy o jakousi symboliku, ale přesto hodnotím knihu velmi vysoko.... celý text
Tichá dohoda
1983,
Elia Kazan
Nejdřív jsem kdysi dávno viděl v televizi zajímavý film s Kirkem Douglasem a Faye Dunaway a pak zatoužil poznat ty dvě postavy hlouběji pomocí románové předlohy. Ta kniha klamala tělem - byla zdánlivě docela útlá, jenomže díky supertenkému papíru obsahovala téměř šestset stran. Ovšem, příběh se četl náramně, mimo jiné i zásluhou skvělého překladu Radoslava Nenadála. Měl jsem pak ještě dlouho o čem přemýšlet; ostatně stejně jako po jejím přečtení nyní.... celý text
Zapomenout na Palermo
1986,
Edmonde Charles-Roux
Jsou užasné spisovatelky a skvělí spisovatelé, ale také nudné sepisovatelky nebo nanicovatí sepisovatelé. K té druhé skupině v duchu zařazuji paní Edmonde Charles-Roux, které se při psaní rukopisu "Zapomenout na Palermo" podařilo zcela zapomenout na čtenáře. Nepoživatelný guláš bez ladu a skladu prezentovaných plytkých postřehů, neoriginálních myšlenek, bezvýznamných poznámek, příliš opatrných výtek a nesouvislých vzpomínek, aniž by 95% textu mělo význam pro nezajímavý příběh.... celý text
Unesený Západ
2023,
Milan Kundera
Už poněkolikáté jsem skočil nakladatelství Atlantis na špek a koupil za nemalý peníz novou publikaci z pera mého oblíbeného autora Milana Kundery, abych pak doma zjistil, že jsem si pořídil něco úplně jiného, než jsem doufal. Navíc Kunderův projev na sjezdu spisovatelů (tvořící polovinu útlé knížečky) je snadno k mání i jinde, takže ono "nové" je esej Unesený západ z roku 1983. Na druhé straně však autorovy prezentované názory na úkoly Západu k ochraně Evropy před Ruskem jsou aktuální i po čtyřiceti letech, v současné době dokonce víc než dřív.... celý text
Gold za všechny peníze
1983,
Joseph Heller
Každý den není posvícení. Nádherné absurdity, které miluju v Hlavě XXII, působí v prostředí New Yorku nezáživně. Prezidentský poradce Ralph sice dělá co může, ale celkově to nestačí.... celý text
Les v domě
2023,
Alena Mornštajnová
Je to už takový evergreen. Čtivý poutavý příběh, na jehož konci se úžasná vypravěčka Alena Mornštajnová pokaždé změní v poněkud neohrabanou loutkářku, která své marionety nutí kvůli efektnímu závěru dělat věci, jež jim vůbec nesedí. V této knize navíc zcela chybí vysvětlení osudu Jakubova otce, který by díky svým vědomostem o rodině z vesnice určitě mohl sehrát důležitou roli při synově očernění. Pokud do povodní každou druhou sobotu fungoval, nebyl nejmenší důvod, aby po povodních fungovat přestal. Jenomže autorce se to hodilo jinak. Nicméně stále jde o výborný nadprůměr.... celý text
Svět podle Garpa
1987,
John Irving
Můj čtvrtý nebo dokonce už pátý návrat k T.S. Garpovi a jeho pozoruhodné matce Jenny Fieldsové, kteří nikdy nezklamou. Zatímco u jiných knih děj s postupujícím počtem přečtených stránek vázne a klopýtavě míří k jakémusi konci, tato kniha naopak postupně graduje. Kdo nečetl, měl by si doplnit vzdělání. PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.... celý text
Jak vytrhnout velrybě stoličku
2006,
Marie Poledňáková
Film je samozřejmě mnohem lepší, ale co bych pro čtenářskou výzvu a obdivuhodnou Marii Poledňákovou neudělal.
Claudius Bůh a jeho žena Messalina
1984,
Robert Graves
Shodou okolností jsem oba díly Gravesova majstrštyku četl poměrně nedávno, takže nyní jsem si - v rámci plánu přečíst během letoška všech 46 knih z legendární odeonské edice Galerie moderních autorů - vychutnával moje nejoblíbenější kapitoly.... celý text
Já, Claudius
1984,
Robert Graves
Shodou okolností jsem oba díly Gravesova majstrštyku četl poměrně nedávno, takže nyní jsem si vychutnával moje nejoblíbenější kapitoly. PS - Od ledna zkouším postupně přečíst - pěkně popořadě od Amise až po Zweiga - všech 46 knih ze skvělé odeonské edice Galerie moderních autorů. Taková čtenářská výzva, jen trošku početnější.... celý text
