PerfectionistKa
přečtené 192
Zapletený
2014,
Emma Chase
Spoiler-free komentář k celé sérii. Jedná se o zábavné, čtivé a krátké oddechovky, ve kterých nejde o žádný hlubší přesah a které jsou (bohužel) založeny na miscommunication trope. Zápletky jsou ze 3/4 postavené na nedostatku slov a přebytku fantazie postav. Reálně by stačilo MLUVIT, říct o 1 (1!!) větu navíc, nedomýšlet si kraviny a byla by z téhle série asi tak hodně krátká kniha a půl. Nejméně průhledný byl v tomhle ohledu 3. díl s Matthewem a Delores, tam byly dějové zvraty založeny spíš na citech, než na absenci komunikace. A co si budem, Matthew byl taky nejlepší postava ze všech. Čtvrtý díl byl čistě zbytečný, na druhou stranu bylo fajn, že jsem si ještě mohla počíst o tom, jak celá parta tropí další hlouposti. Akorát mě zklamalo, co udělala autorka z Billyho, který do té doby působil jako (až příliš) seriózní týpek. V posledním díle se z něj najednou stal totální zoufalec a ňouma, který si pomalu neuměl sám ani zavázat tkaničky. Další uměle nasazený komický prvek, o to hůř, že zafungoval. Nejsem zrovna fanda vyprávění s tzv. bouráním čtvrté stěny, kdy vypravěč v díle přímo oslovuje čtenáře, promlouvá k nim, ještě ke všemu, když jde o nahlédnutí do mužských myšlenek, ale pobavit jsem se pobavila. Věřím, že ve své době, přece jen je to už spoustu let od debutu, by to byl lepší čtenářský zážitek. Dneska je podobných dílek tohoto žánru a typu přehršel a tahle série nijak nevybočuje.... celý text
Sama doma
2022,
Amélie Salingerová
Roztomiloučká, jednoduchá vánoční jednohubka na pár minut. Jakožto stejný milovník filmu Sám doma jako hlavní hrdinka musím pochválit tu analogii, zejména konec s pokojem. Vlastně bych to brala i delší, vánoční romantické kýčovinky já můžu vždycky.... celý text
Letní sázka
2021,
Emily Henry
| January je spisovatelka romantických happyendů a právě si prochází tvůrčí krizí. Zašije se v domě u jezera, který zdědila po otci, s jehož smrtí vyplavalo na povrch taky jeho velké tajemství. Jejím sousedem se neukáže být nikdo jiný než Augustus, její dávný spolužák, taky spisovatel, akorát bez té romantiky a happyendů, taky procházející krizí. To je mi ale náhodička. Rozhodnou se uzavřít sázku a navzájem se vytáhnout z tvůrčí krize tím, že každý napíše knihu ze žánru toho druhého. K tomu jim dopomáhej Hugh Grant! | Knížka, do které jsem čekala, že se zamiluju. Začátek skvělý, smála jsem se u toho a stránky mi plynuly pod rukama, ale postupně přišla studená sprcha. Romantika mě neskutečně nudila, až jsem měla nakonec problém to dočíst. Obálka je hrozně zcestná, protože se tváří, že to bude letní plážová roztomilost, ale léto jako takové, ani ta pláž, tam nejsou vůbec důležité. Styl vyprávění mě moc nepohltil, asi to bylo tím, že mi nesedla hlavní hrdinka. Zdlouhavé vykecávání a opakování. Fajn bylo to spisovatelské prostředí, jenže to je fajn v každé knize, kde se objeví. A že jich je. A jsou lepší. Zážitek vylepšovalo především to, že jsem Letní sázku četla s kamarádkou v Řecku na pláži. Tím četla myslím předčítala nahlas a dělala tím program pro všechny Čechy v okolí :D Mohly jsme to tak spolu hned rozebírat a když jsem to po dovolené konečně frustrovaně dočítala, měla jsem si komu postěžovat. Pak mě taky bavil Gus jako osobnost, ten cynický, nemůžu-vystát-Meg-Ryan, patnáct-let-jsem-nezvracel, šťastné-konce-neexistují Gus, moje krevní skupina. To trvalo tak první půlku knihy, pak začala ta romantika a on úplně obrátil. Všichni normální to asi vnímají jako plus, já jako minus :D Průměrné romantické čtení, které u mě moc nepochodilo, proto hodnotím takovými slabšími 3*. Kniha není sama o sobě tak špatná, ale mě minula účinkem. Plánuju zkusit od autorky i jiné dílo, abych zjistila, jestli to je jejím stylem, nebo to bylo pouze tímto příběhem. Taky mi hrozně vadil ten mluvenej překlad, ostatně jako mi vadí ve všech dílech, kde je. Zlatá spisovná čeština.... celý text
Deník průměrné zamilované blbky
2022,
Júlia Matulová
| Sam je holka světa jídel, ingrediencí a vaření absolutně neznalá, která jede na tábor vařit do kuchyně pro 50 lidí. Ovšem netuší, že největší potíže jí nebude působit vaření (i když i to bude velký oříšek), ale kluk, do kterého se naprosto zblázní, navíc když ještě nedávno byla zamilovaná do jiné holky. | Začnu tím pozitivním, protože toho bude opravdu málo. Kniha má krásnou obálku, mapku (úplně zbytečnou, ale je tam!) a díky formě vyprávění se četla rychle. Bavil mě ten vibe táborového prostředí, protože přesně to je můj rajón - na tábory jezdím odmalička, prošla jsem si tam od dítěte přes instruktora až po současnou pozici vedoucího a spoluorganizátora, takže jsem na to byla zvědavá a těšila se. Teď už přesně vím, jak se cítí skuteční doktoři, když koukají na lékařské seriály. Stupidita a nereálnost tolika věcí by vystačila na samostatný post, ústřední nelogickou záležitostí bylo ale to, že Sam, která nikdy neslyšela o vývaru a neví, jak vypadá paštika, jede vařit do kuchyně na tábor. Ne jako pomocná síla, kterou jsem očekávala, ale jako HLAVNÍ kuchařka. Už jen z tohoto faktoru jsem rostla. To by si jakýkoliv příčetný hlavní vedoucí nelajznul, i kdyby si měl vařit sám. Jenže nejsmutnější je, že ten táborový chod ve výsledku není ani zdaleka to nejhorší, co kniha nabízí. Sam je naprosto nesnesitelná, sobecká, egocentrická (což totálně pohřbívá ten čtivý koncept) a stejně tak i její kamarádky, jedna toxičtější postava než druhá. A ta největší katastrofa, ta se ukrývá v podobě “romantické” linky. Hloupost, rychlost a nesmyslnost pobláznění Sam týpkem, kterému se říká “Borec” a o kterém na začátku prohlásila, že vypadá jako lesní skřet, aby z něj byl vzápětí bůh s geniálním tělem, a u čeho jsem si už v půlce myslela, že si vyškrábu oči, je s přehledem nejtragičtější zápletka, kterou jsem letos četla nebo teprve přečtu. Jsem z toho opravdu nešťastná. Knihu řadím do nového žánru feel-bad, přitom to mohla být tak skvělá letní feel-good oddechová věc z úžasného táborového prostředí. Dávám hodně slabou 1/5* za ty plusové faktory ze začátku. | Moc děkuji za poskytnutí knihy k recenzi Humbooku v rámci skupiny Humbook blogeři.... celý text
Druhá tvář Kaie
2020,
Estelle Maskame
| Vanessa je lehce promiskuitní středoškolačka s problémem navázat hlubší citový vztah ke komukoliv jinému než ke své nejlepší kámošce Chyně. Když takhle jednou odmítne prohloubit svůj fyzický vztah s Harrisonem, školní fotbalovou hvězdou, odmítnutý Harrison pustí na veřejnost jejich intimní video. Vanessin život se v tu ránu obrátí vzhůru nohama jednak proto, že všichni odsoudí jenom ji, protože dvojí metr at its best, jednak proto, že se při této příležitosti seznámí s Kaiem, který má s Harrisonem sám nevyřízené účty. Tihle dva uzavřou dohodu, že mu společně zavaří, a přitom se možná začne vařit také nějaká láska. Kdoví. | Očekávala jsem typické, obyčejné teen contemporary plné klišé a dostala jsem sice občas klišoidní, ale jinak netypický, zajímavý příběh s jakousi přidanou hodnotou. Byla tam hromada důležitých myšlenek, příjemně silné girl power cítění a celou knihu je skvěle poukazováno na otřesný dvojí metr. Vanessa sice byla opilá a točení videa nezarazila, to ale přece nikomu nedává oprávnění to video zveřejnit. Dopad, jaký to mělo na Vanessu a přitom na Harrisona, který byl na tom videu taky, žádný, byl odporný a co hůř, naprosto uvěřitelný. Jsou tam také zajímavě vystavěné rodinné vztahy, především Vanessy a jejího otce. Jediné, co mi malinko vadilo, bylo to, že se má vlastně celý děj odehrávat v průběhu pouhých několika dní, což mi přišlo hodně zrychlené. Ale pořád se nejednalo o závratný problém, navíc se dá v klidu si představit, že to trvalo déle. I když to jednou určitě plánuju, DIMILY jsem ještě nečetla, tudíž s jinou autorčinou tvorbou nemůžu srovnávat, ale tohle mě hrozně bavilo. Pokud hledáte oddechovou, vtipnou a romantickou YA knihu s trošku hlubším přesahem, určitě po téhle sáhněte. Sice ji máte za pár hodin přečtenou, ale příběh v ní nese nečekaně důležitou message.... celý text
Všechny stránky Amelie
2021,
Ashley Schumacher
| Amelie je posedlá fiktivním knižním světem (znám) a jeho mladým autorem (neznám). Po smrti nejlepší kamarádky se vydá do vzdáleného knihkupectví, protože věří, že se tam potká s jakýmsi uzavřením, místo toho tam potká onoho autora. Všechno doprovází hodně velryb, knihomolství a smutku. | Amelie slibovala dojemný příběh s nutností kapesníčků po ruce. Kapesníčky jsem teda potřebovala, ale čistě proto, že jsem to četla v průběhu senné rýmy. Ono to reálně asi bylo miloučké a vidím i ten potenciál, proč se to ostatním líbilo, ale pokud mě něco fakt sobecky nechytne (a je jedno, jestli to je kvalitní věc, něco, co čtou všichni, nebo guilty pleasure, která se líbila jenom mně), tak jsem hrozný cynik. Ústřední postavy si mě musí vyloženě získat, protože když ne, tak se mnou děj nehne, ať už je sebevíc srdceryvný. Asi jste pochopili, že mě kniha bohužel nijak nedojala (málem až epilog! ten se povedl). Motiv smrti blízkých hraje prim, takže ano, je to smutné - nebo by aspoň mělo být. Na jednu stranu heavy contempo s jiným, poetickým vyprávěním (We Were Liars vibes), na druhou neskutečně jednoduché, místy až protáčeníočíhodné (tohle si nechám patentovat, děkuju pěkně). Ono Amelii všechno tak nějak spadne do klína a já vím, že si předtím prožila to, co si prožila, přesto si nemůžu pomoct, přišlo mi to prostě moc snadné (a to ani neříkám, jak moc nereálné, ale která YA kniha taková není, že). Většinou si říkám, že postavám nevěřím věk, jakože se patnáctileté hrdinky chovají dospěle. Tady bych naopak uvěřila, kdybyste mi řekli, že jim těch 14 bylo nedávno. Prostě pohádka pro starší děti a vesměs insta-love. Nemůžu se rozhodnout, jestli byla nejlepší postavou Jenna, nebo Alex, rozhodně to však nebyla Amelie, natož Nolan, což o něčem vypovídá. Těm prvním dvěma bych naopak nejvíc na světě přála se doopravdy poznat. Udělala jsem si zvláštní lepíkovou kategorii na Jenna je já a nevěřili byste, kolik jsem jich použila. Ona mě nevědomky držela celou knihu v příčetnosti. Jo a to, že Orman přece nemusí končit 3. dílem, mě napadlo už na samém začátku. Ušetřila bych jim 3/4 celé zápletky.... celý text
Zrazená
2021,
Kiera Cass
| Hollis přišla o téměř vše, na čem jí záleželo, a tak prchá do sousedního království Isolte. Tam se však cítí značně nepatřičně, což jí vůbec nezlehčuje Etan, který ji nesnáší, a fakt, že zavraždění téměř celé její rodiny dává Hollis za vinu právě isolténskému králi. Jak se s tím vším popere? | Podle mě se v Zaslíbené udála obrovská hromada všelijakých věcí jen proto, abychom se dostali do událostí ve Zrazené, tudíž mi teď alespoň 3/4 Zaslíbené přijdou jako takový ten druhý vycpávkový díl. Všechny ty postavy a zápletky byly jen prostředkem k dospění v příběhu tady. Nejlepší na celé knize byl Etan, jeho humor a jeho popichování s Hollis. Já v Etana věřila už v prvním díle, přestože se choval naprosto děsně, nějak jsem to z něj prostě cítila. Ale ani já netušila, jaká láska se z něj stane tady. Jakmile se objevil ten sarkastický Etan, věděla jsem, že Zrazená bude milionkrát lepší než Zaslíbená (což, povězme si upřímně, nebylo zrovna těžké :D). Naprosto oddaně miluju autory, kteří píšou happyendy. A tenhle konec byl pro mě, které málokdy vyjdou konce podle ideálních představ, něco jako splněný sen. Opět platí, že to nemá nijak extra propracovaný world building, není to něco, co by vyhrávalo ceny, a pořád se jedná o styl soap opery z královského prostředí. Taky mi tam šíleně chyběl epilog a celkově to bylo uspěchané. Brala bych všechno rozepsanější a klidně 150 stran navíc. Jenomže to celé zakončení bylo tak kýčovitě boží, že se ani za to nemůžu na Kieru zlobit. Kdybych měla srovnávat, přes 4* hodnocení nepřehoupnu. Jenomže je to moje hodnocení na základě mých pocitů, a tak letos poprvé (a snad ne naposledy) dávám takových slabších 5*. Zrazená se rozhodně stala mojí guilty pleasure srdcovkou a je třeba tohle utlačované pokračování trochu vyzdvihnout. Ty recenze jsou víceméně šílené, protože i když Selekce to pořád není, nejedná se o takovou katastrofu, jak se někteří tváří. Kiera z toho jde cítit a já si od ní s radostí přečtu cokoliv i v budoucnu.... celý text
Tohle není žádná lovestory
2021,
Mary Hargreaves
| Maggie je 27, bydlí se svým přítelem, kterého nemá ráda, pracuje na místě, kde to nenávidí, a kouří jak fabrika. Když ji její brzy-už-ex-přítel požádá o ruku, uvědomí si, že to je přesně to, co nechce, a ve vínovém opojení si začne sepisovat seznam věcí, které na sobě chce změnit (např. změnit práci, cvičit jógu, být vegan), protože u té Emmy Pentonové na Instagramu tyhle věci přece fungují, tak to musí být pravda, no ne? | No… ne. Trvá to déle, než by mi bylo milé, ale i Maggie zjistí, že tak jednoduché to opravdu nebude a že ani Emma Pentonová není dokonalá. Pojítkem příběhu v knize je rostlina - amarylka, kterou dostane od babičky. Maggie si usmyslí, že ta symbolizuje její život a když ji dokáže udržet naživu, bude se dařit i jí a naopak. Jak jí to s touto květinou půjde si domyslete sami, není to zas tak těžké, ale symbolika hezká. Aspoň 80 stran jsem se však musela začítat a celkem takových 200 mi trvalo, než jsem to četla fakt s chutí. Důvod? Maggie. Já mám poslední dobou nějaké štěstí na ty buranky. Potřebuju už v contemporary nějakou nevýstřední, lehce introvertní hlavní hrdinku, se kterou se budu moct ztotožnit, nebo si alespoň řeknu, že bych se s ní chtěla kamarádit. Protože málokterou hlavní postavou jsem kdy dokázala tak moc opovrhovat už na první straně. Neskutečně mi vadilo, jak se chová, co dělá a nad čím přemýšlí. A bylo mi jí děsně líto. Jenomže abych knize zas tolik nekřivdila, tak nejlepší na ní byl právě její vývoj. Vyvíjí se tam tak nějak všechno. Nejvíc samotná Maggie, která mě kupodivu ke konci přestala vytáčet, protože se fakt evidentně změnila, ale také třeba její vztahy se sourozenci, pracovní příležitosti, a tak podobně. I ta lovestory se tam ukáže, přestože nebude klíčovým tématem. Knihu jako celek bych označila slovním spojením: neurazí, nenadchne.... celý text
| Penelope je spisovatelka s velmi bujnou fantazií, která shodou (ne)šťastných okolností, zahrnujících rozchod její nejlepší kámošky, lejno cizího psa a slečnu Simsovou, potkává Jakea Swaggera, čímž její sen napsat typickou erotickou romanťárnu náhle dostává jasnou vizi a v podstatě se k němu rovnou nastěhuje, což má za následek další sled (ne)šťastných událostí, zahrnujících Eda Sheerana, poker, sex a irské tance. Ne nutně v tomto pořadí. | Penelope pořád plácá voloviny. To byla ale hezká aliterace, že. Její myšlenkové pochody jsou většinou vtipné, její chování už tolik ne. Občas hraničí s buranstvím a na to, jak se na začátku ošívá nad přirovnáním svojí osoby ke “šlapce”, se Vivian z Pretty Woman až moc podobá. Obecně to je taková modernější Pretty Woman (až teda na to povolání), ale tím teď spíš urážím ten film, takže pardon. Chlap snů byl Chlapem snů asi tak do doby, než se z něj stala sexuální mašina, které přijde Penelopino buranství nejen v pořádku, ale snad až roztomilé, a oplývá neustálou potřebou ji opečovávat. Ne, děkuji pěkně. A copak se zvrat, který v romantice stejně všichni očekáváme, nedá udělat nějak originálně? Na začátku jsem se tak těšila, že to je standalone, až jsem na konci litovala. Teda tak napůl. Cam, nejlepší postava, by si totiž rozhodně zasloužil pokračování, zatímco o těchto dvou bych už naopak číst nikdy nechtěla. Ale abych tomu úplně nekřivdila, tak vtipné to bylo. Většinu času. A byla tam spousta referencí na jiné filmy, knihy, seriály. To můžu. Jinak sprostý průměr. Tahle kniha potřebovala víc Cama, víc dědečka a míň erotiky, která byla tak nezajímavá, až se mi nechtělo věřit. A tak slibný začátek romantické komedie to mělo! 2.5*... celý text
Rytmus, já & Malychin
2020,
Mariana Zapata
| Gaby má dostudovanou historii, je po ošklivém rozchodu a jediné, co s jistotou ví, je to, co v životě dělat nechce. Ha, to poslední znám až moc dobře. Její brácha-dvojče Eli ji pozve na tour, kde s jeho kapelou dělají předskokany, aby prodávala merch. Jelikož Gaby nemá do čeho píchnout, kývne na to a vydává se na několikaměsíční tour plnou chlapů, potu, nechutného humoru, minima hudby (fakt) a Saši Malychina, se kterým to bude hodně slow-burn láska na první kopanec do zadku skrze přátelství. | Dle mých průzkumů na Instagramu je spousta lidí, co humor této autorky nemají rádi a přijde jim nevhodný. Za mě jak kdy. Někdy jsem se fakt upřímně smála, někdy jsem spíš protočila oči, protože to bylo až moc. Jako celek se na to ale dívám pozitivně, kluci bývají hovada a nepřijde mi to, o čem se tady baví, nereálné. To, že je na tom postavená celá kniha, je věc druhá. Je tam bohužel málo hudební složky, kterou jsem očekávala, na úkor všech možných zážitků mimo koncerty. Už u Kultiho jsem začala zjišťovat, že slow-burn nebude nic pro mě, a tady se mi to potvrdilo. Naštěstí Malychin nebyl ještě takový extrém, protože na rozdíl od ostatních knih Zapaty je délkou poloviční. Přesto mi tenhle typ romantiky jednoduše nesedí a její páry pro mě úplně ztrácí kouzlo. Mě prostě nebaví čekat na to, než se někdo dá dohromady až na úplně poslední kapitolu, chybí mi tam jakákoliv akce v průběhu. Na rozdíl od Sal v Kultim, se kterou jsem se za celou knihu nesešla, mě Gaby bavila, což je velké plus. Chová-li se na svůj věk, totiž 26, je diskutabilní. Já se taky většinou nechovám na svůj věk, takže do tohohle kecat nebudu. Co mě ale vytáčelo, to byla její fascinovanost Sašou. Přece nikdo nemůže být tak komplexně perfektní, od vzhledu přes chování až po nejdokonalejší hlas, ne? Co Zapatě jde, to jsou sourozenecké a rodinné vztahy. Ve finále jsem si čtení užila a pobavila se, přestože mě tam tolik věcí rozčilovalo, hlavně to slow-burn, a i když vím, že mě to bude rozčilovat vždycky, stejně si od ní něco ráda přečtu i příště. Takové slabší 4/5*... celý text
Klub knihomolských srdcí
2021,
Lucy Powrie
| Tabby se stěhuje a už se nemůže dočkat až opustí místo, kde ji šikanovali. Než se ale přestěhuje celá rodina, zůstává na léto u babičky, kde objeví plakát na čtenářský klub, a jelikož je čtení její největší zálibou, rozhodne se to risknout a přidat se. Zjistí ale, že je tam jediná nová, zatímco ostatní už jsou dlouho kamarádi, a její strach z toho, že ji opět nepřijmou takovou, jaká je, nabere obřích rozměrů. | Hlavní postava Tabby je naprosto na zabití, ale je chudák, protože za to defacto nemůže. Má celou hromadu psychických problémů, hodně nízké sebevědomí, potíže s důvěrou a na staré škole ji šikanovali. Opravdu to lidem, kteří to tak mají, nezávidím. Avšak vězte, že vždycky je lepší o všem mluvit a říkat pravdu. Vždycky. Tabby je brutálně uzavřená do sebe, a ono se sice není čemu divit, to uznávám, ale stejně jsem co druhou stranu měla chuť s ní zatřást, ať se vzpamatuje, protože se chovala hloupě. Celá kniha je plná klišé, předvídatelná a jednoduchá. Tabbyiny myšlenkové pochody byly tak děsně frustrující, až jsem zas na chvilku byla ráda, že mi není 15. Knižní zmínky pěkné - oceňuju ty občasné dodatky za kapitolami -, ale jako by neexistovala lepší klasika než je Austenová (existuje) a třeba ta romantická linka byla naivní až nadmíru. Abych jen neprudila, tak musím vyzdvihnout i pár světlých stránek. Např. jedna postava v knize je demisexuální, což mi přišlo originální. Dále potom to, že bych knihu klidně označila až jako takový teen cestopis o místech pro knihomoly po Anglii. Hezké a poučné, palec nahoru. A poslední velké plus má ode mě Ed, totálně boží postava. Jako jediný mi sedl do noty, náramně bychom si rozuměli. Na to, jaká psychická ždímačka to celou dobu byla, tak konec byl přehnaně sluníčkový, ale co jiného od contempo, která je znatelně pro mladší, čekat. Bylo to občas úsměvné, občas smutné, jako celek takové mdlé. Umím si představit, že kdyby mi bylo tolik, co hlavním hrdinům, vcítím se do děje jinak. Bohužel existují YA díla, a že jich je, která si naplno užiju i teď, přestože jejich cílovka nejsem, takže to bude spíš touhle průměrnou knihou. Slabší 2.5/5*... celý text