Paulhunterspet přečtené 181

Jizva 2004, China Miéville

Nezáleží po jak dlouhé době jsem se ke knize vracela, pokaždé mi to připadalo, jako bych ji nikdy ani na minutu neodložila.

Batman versus Soudce Dredd: Zemřít smíchy: Kniha první 1998, Alan Grant

Město & město 2009, China Miéville

Šest procházek literárními lesy 1997, Umberto Eco

Nádraží Perdido 2003, China Miéville

Nádraží Perdido jsem do poloviny rozečetla a kvůli nedostatku času jsem se k němu vrátila až po dlouhé době. Nicméně i přesto (nebo možná právě proto) to byla pořádná jízda. Jsem nadšená, v rozpacích, podrážděná i spokojená. Velmi zvláštní mísení pocitů, ale do takto laděného světa se to myslím perfektně hodí. Prvních pár kapitol bych asi popsala jako vstupní test - pokud akceptujete a přivyknete tónu, novinkám a ražení celého vyprávění, pak máte před sebou rozsáhlý a nádherný svět, který vás bude neskutečně bavit. Já jsem velmi rychle celý ten paškál neuvěřitelně zvláštních ras, vynálezů a zákonitostí přijala jako novou a "normální" realitu. A na rozdíl od většiny kritických komentářů, já si zdlouhavou popisnost užívala - zdálo se mi, že mi to pomáhá vstřebat dějové linky a udržovat mě ve větším napětí. Nemám k čemu bych Nádraží Perdido přirovnala, protože jsem zatím nic podobného nikdy "nezažila". To říkám proto, že jsem možná poprvné knihu žila, ne pouze četla. A za to dávám i tu poslední pátou hvězdu - je to vzácnost, kterou můžu všem doporučit.... celý text

Domeček pro panenky 2003, Neil Gaiman

"Byl jsem nervózní z toho, jak mi ležel na klíně. Měli jsme ho dát do kufru." "V kufru už něco mám."

Preludia & nokturna 2002, Neil Gaiman

Když jsem začala číst, napadaly mě úžasné pasáže a trefná přirovnání, kterými pak tento mástpís popíšu. Dočetla jsem poslední stránku a cítím v hlavě naprosté prázdno. Sandman mi vzal dech, smysluplné uvažování a mou milovanou slovní zásobu jakbysmet (hmm nakonec docela trefné úsloví). P.S.: Děkuji, že jsem se mohla po tak dlouhé době dobře vyspat bez těch odporných nočních můr.... celý text

Čaroprávnost 1994, Terry Pratchett

Z tohoto dílu jsem byla nadšená, protože se projevil Terryho um skvěle mapovat a vyvíjet hlavní postavy. "Osmý potomek" (ať se vyhneme spoilerům) zde zažije nevšední a pozoruhodně plynulé dobrodružství, které mi zatím velmi chybělo. Dětský osud skvěle kontrastuje se zbytkem dospělého ansámblu, který rozhodně nezaostává (ostatně jako vždycky, Terry = co charakter, to perla). Velmi mě ale zamrzel uspěchaný konec, na mé gusto až příliš záhadný. Po sebedrobnějším opodstatnění ani vidu, ani slechu. Ale to už je hendikep, kterým Terry trpí snad v každé knize. Na druhou stranu mohu doporučit především pro ty, kteří si chtějí trochu odpočinout od klasických rejů absurdity a chtějí více zabřednout do klidného pozorování. P.S.: Snad asi jediná kniha, kde jsem se nahlas od srdce zasmála.... celý text

Prázdné místo 2013, J. K. Rowling (p)

Nemyslela jsem si, že tato kniha bude mít nějaký velký potenciál po tom, kam jsme si Rowlingovou všichni zařadili. Nedá se svítit, i když jsem se snažila dívat na Prázdné místo jako na zcela odlišnou věc, hned při slově "přemístit" mi cukaly rty a představovala jsem si postavu, jak se příštím okamžikem ocitne v Prasinkách (v Bradavicích je přemísťování studentů zakázané, jak všichni víme). Ale to nejspíš přeháním. Nakonec kniha potenciál opravdu má, jsou nám představeny nesčetné a zajímavé postavy, jejichž osudy se začínají proplétat či se naopak velmi vzdalují naším očekáváním. Měla jsem stoupající a naopak klesající zájem o celý děj, v polovině knihy na mě přišla krize, zda se pouze nenatahuje čas drobnými příhodami, které nejsou vůbec důležité. Pak se můj zájem zvedl a s napětím jsem čekala na finále, které někoho uspokojí, jiného zarazí, ale bez výrazu vás určitě nenechá. Jsem ráda, že jsem si knihu mohla konečně přečíst. I když se tvářila díky reklamě jako velká senzace, která mnoho lidí mohla odradit, myslím, že rozhodně stojí za to. Pokud neočekáváte nic víc než velmi peprný život maloměsta, nebudete zklamáni. A zaručeně budete překvapeni, ať už očekáváte cokoliv. ... celý text

Cesty k abstraktnímu umění 2003, John Golding

Jackson Pollock - výroky a rozhovory 2009, Jackson Pollock

Drobná publikace, která však přiblíží Jacksona jako osobnost daleko více než rozsáhlé dokumenty. Je to převážně sonda do osobního života a názorů, která je složena z rozhovorů Jaksona samého a jeho přátel, obohacená poznámkami. Vřele doporučuji.... celý text

Hry 1964, Eugène Ionesco

Plešatá zpěvačka pro mě byla již starou známou, ale novinky Almy, Vraha a Krále velmi uspokojivě naplnily očekávání. Tento výběr děl doporučím každému, kdo si chce udělat obrázek o nevšedním autorovi, kterým Ionesco bezpochyby je, a pevně věřím, že to bude jedna z nejlepších knih, co budete držet v rukou (alespoň co se divadla týče). Drobná Improvizace Almy (jak už jsem samostatně ohodnotila) je velmi příjemná a svižná věc, nicméně Nenajatý vrah a Král umírá ji na hony předčí. Král oproti většině Ioneskových dramat přináší především těžký a poněkud pochmurný pohled na lidskou existenci jako takovou, takže nyní chápu, proč se autorovi název "absurdní" lehce příčil (sám se považoval spíše za existencialistu).... celý text

Moderní památková péče 2003, Alois Riegl

Nenajatý vrah 1963, Eugène Ionesco

Ionesco provedl svého hrdinu "lidstva" opravdu dech beroucí skrumáží hlupáků a ignorantů. Divák pocítí velmi hořkou úzkost a bezmoc, která vygraduje především tváří v tvář postavě, kterou lze i nelze porazit. To záleží na hodnotách, které vyznáváme.... celý text

Joker 2012, Brian Azzarello

Velmi odvážný nápad obsadit vypravěče, protože jsme prozatím zvyklí na svůj osobní prostor a názor na příběh, který si vytvoříme sami. Jak říká Andresito, trochu to zkresluje pohled na průběh událostí. Byla jsem hodně napjatá, jestli mám před sebou první komix, který se obejde bez naší staré známé hvězdy. Finále tedy pro mě nebylo příliš originální, naopak lehce klišé. Přesto ale hodnotím velmi vysoko: grafika úchvatná, charaktery povětšinou výborně vykreslené, děj rázný a s cílem.... celý text

Calatrava 2008, Philip Jodidio

Stručné a jasné, k přehledu architektova díla bohatě postačí.

Zrození zabijáka 2013, Darren Shan (p)

Zde hraje roli nostalgie, Darren se snaží a chce ságu prohloubit a pan Hroozley byl má nejoblíbenější postava... Nicméně, nadšení je vlažné. Nenadchne a neurazí :)

Nosorožec 2008, Eugène Ionesco

Ionescovo "nosorožectví" a revolta budou poplatné v kterékoliv době, a já hodnotím velmi kladně.

Velký rozvod nebe a pekla 2003, C. S. Lewis (p)

Pana Lewise rozhodně nezatracuji do budoucna, ale jsem lehce zklamaná. Tenká knížečka mi trvala snad dva týdny dokončit, protože jsem ji neustále odkládala a nužívala jsem si ji. Finále mi vrátilo opět chuť k četbě kvůli zajímavému dialogu. Ale dnes už vím, že se k n pravděpodobně moc vracet nebudu. Duchovno mi je totiž v pravdě cizí, ale filozoficky pojaté rozhovory postav jsou zajímavé a ráda je doporučím.... celý text

Dopisy přátelům 1977, Vincent van Gogh