Ondrášeček přečtené 20

Svatý Xaverius 2009, Jakub Arbes

Musím říci, že Svatý Xaverius mi nepřišel jako tajemný příběh, nýbrž jako výstřední příběh. Byť je zde vykresleno několik kuriozit, jako podobnost Xaveria se svatým Xaveriem nebo zvláštní poselství umírajícího Františka Balka, není to nakonec nic, co by nebylo jednoduše vysvětlitelné Occamovou břitvou. Zbývá nám tak z mého pohledu poutavě a krásně napsaný příběh o dvou pražských kamarádech exotech z druhé poloviny 19. století, kteří se velkou část knihy zabývají obrazem, u něhož je možná nějaká šance, že se v něm ukrývá více, než se zdá Zajímavá mi přišla hra s kontrasty. Protagonistův přítel Xaverius je na jednu stranu racionální a vědecky orientovaný, na druhou stranu se pohybující na hraně šílenství a posedlosti myšlenkou tajemství obrazu. Dle dobových představ souvislosti mezi vzhledem a povahou by měl mít úplně jinou osobnost. Sice je intelektuál a má ohromné znalosti, ale dělá podřadnou práci na úřadě. Samotný svět vypravěče působí zajímavě v tom, že se skutečně nedozvíme moc o něm ani o jeho okolí, spíše o jeho zájmech, okolo nichž se i příběh točí. Kniha je v tomhle ohledu minimalistická takovým způsobem, že zde vystupují pouze tři postavy. Co se týče dalšího obsahu knihy, celkem mě potěšil nenásilný dobový komentář na umění, matematiku a politickou situaci, vložený právě do úst tří hlavních postav. Příběh za mě bohužel nedokázal udržet poutavost po celou dobu - okolo 60. stránky podle mě Xaverius čtenáře zahltil až moc podrobným monologem popisujícím, jak usilovně pracoval na odhalení tajemství obrazu, který však příběh nakonec moc neposunul. Následující události však byly zajímavé a především mě zaujaly lehce filozofické úvahy Xaveriovy ke konci knihy, zamýšlející se nad nejasnou rolí vzdělanosti a důležitostí víry v myšlenku. Přestože se toho v tomto příběhu ve výsledku neudálo tolik, zanechal ve mně ponurý a zamyšlený pocit. Dále, abych neopakoval již vyřčené, musím doporučit článek na Wikipedii - zrovna v tomhle je pár celkem zajímavých postřehů o knize. :)... celý text

Candide 2007, Voltaire (p)

Voltairův svět, jak jej popisuje v Candidovi, je pln všudypřítomného chaosu, naprosto zbytečného násilí a smutných lidí. I když jej podává s jistou dávkou ironie, těžko lze nad tím, co v jeho knize vidíme, mávnout rukou. Kniha má mystický nádech, v jejím ději se totiž vyskytují absurdní náhody v každé druhé kapitole, završí to, když se protagonista v jedné z nich dostane do bájné země Eldorádo. Postavy navíc mnohdy nejsou tak úplně svébytné, často se jedná spíše o různé karikatury lidí všech vrstev soudobé společnosti (ani protagonista toho není výjimkou). Skrze tyto dva aspekty mi Voltairova kniha připomíná Malého prince, byť jde dle mého názoru více do hloubky. Některé kapitoly však podle mě nebyly moc zajímavé a ani děj moc neposunuly, možná však něco přehlížím, neboť neboť jsem určitě nebyl schopen poznat všechny reference na soudobou společnost. Některé jsem si však vyloženě užil, například rozhovor s věčně znechuceným senátorem. Pokud bych knihu měl doporučit, je to i kvůli poslední kapitole, ve které hlavní hrdinové nacházejí rozuzlení v životě v ústraní a pečování o zahradu, podobně jako epikurejci.... celý text

Pozitivní psychologie 2010, Jaro Křivohlavý

Tuhle knihu bych doporučil všem lidem, kteří se zajímají o osobní rozvoj, ale v řadě knih jim chybí širší souvislosti nebo více empirických poznatků. V tématech, jako je radost, naděje, smysl a odpuštění mi skutečně pomohla udělat si pořádek, opět jsem o něco produktivnější. Se studiem pozitivní psychologie však určitě nekončím, některých témat se totiž dotkla pouze okrajově, např. spirituality, pokory apod.... celý text

Moudrost psychopatů 2019, Kevin Dutton

Moudrost psychopatů vnímám jako skvělou knihu, jednu z těch, která doopravdy popularizuje vědu, podnítí zájem o určitou problematiku a nabídne poměrně nový úhel pohledu, který má potenciál ovlivnit život lidí. Líbí se mi, jak autor pracuje s vlastním příběhem a zároveň se spoustou dat, která ve svém bádání nashromáždil. Jeho kamarádský rozhovor s nebezpečnými psychopaty je snad třešnička na dortu. Pozoruhodná je i autorova dočasná proměna v psychopata. Dozvěděl jsem se také, proč byl svatý Pavel psychopat. :D Líbí se mi přesah díla z psychologie osobnosti do evoluční biologie, ekonomie a filozofie. Zároveň je poměrně zajímavě chronologicky rozdělena, každá kapitola rozvíjí tu předchozí. V poslední kapitole se autor hojně odkazuje na ty předchozí a svým osobitým způsobem je shrnuje, čímž na mě kniha mnohem víc ve výsledku působí jako vzájemně propojený celek. Nicméně, básník z autora nejspíše nebude. :) Některé teze knihy považuji za poněkud odvážné a málo prokázané - například že západní civilizace směřuje ke psychopatii. Občas autor trochu moc chodí kolem horké kaše. I tak jsem se však při čtení knihy opravdu mnohokrát zamyslel a na psychopatické rysy osobnosti nyní nahlížím v mnohem pozitivnějším a hlavně také komplexnějším světle.... celý text

Spalovač mrtvol 2007, Ladislav Fuks

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Nastavení mysli – Nová psychologie úspěchu aneb Naučte se využít svůj potenciál 2015, Carol Dweck

Velice poučná kniha, která komplexně objasňuje, proč je důležité věřit v píli a ne (pouze) v talent. Část z ní má také pedagogický rozměr. Při čtení jsem občas zažíval takové ty příjemné pocity sebereflexe. Už se těším, až ji budu moci podstrčit různým známým, na které to fixní myšlení tak hrozně sedí. Musím říci, že některé části byly poněkud zdlouhavé; hlavně příběhy všech těch sportovců a podnikatelů, kterými se beztak stát nechci. Na druhou stranu pro mě byly poučné a knize daly lidský směr, který ji přenesl z teorie na praxi, čímž působí věrohodněji. Akorát si myslím, že je v těchto případech třeba důrazně upozornit na klam přeživších. Osobně vřele doporučuji, protože leč se jedná o velice jednoduchou myšlenku, může mít na Váš život vcelku zajímavé dopady. Pravděpodobně je totiž v každém z nás spousta potenciálu, který jsme stihli zavrhnout jen tím, že jsme uvěřili, že jej nemáme.... celý text

Anarchokapitalismus 2018, Urza (p)

Knihu jsem koupil osobně od Urzy po jedné z jeho přednášek, nějakou dobu po tom, co jsem se začal zajímat o anarchokapitalismus. Bylo to díky sérii přednášek a rozhovorů, které jsou volně dostupné na Kanálu Svobodného přístavu. V knize se stejně jako v přednáškách dočkáte srozumitelného, ale chytrého popisu různých ekonomických principů, poté jejich dovedení do důsledků, které jsou na knize právě to nejzajímavější. Považuji toto dílo za vizionářské; ať už máte společnost v jakémkoli stádiu, vždycky se v ní najde někdo, kdo se kouká na věci trochu jinak a přináší myšlenky, co jsou v ní většinově odmítány. Velice často se tito lidé sice mýlí, ale i tak mají velký podíl na její transformaci - už jen z důvodu, že učí lidi se podívat na věci z více úhlů pohledu a připravují podhoubí pro případnou změnu. Jen čas ukáže, zda tito lidé měli, nebo neměli pravdu. Za jednoho z takových lidí považuji Urzu, neboť právě on vydal v Česku první knihu na tak neobvyklé téma. Jednalo se o velice inspirativní čtení, kterého nelituji. Pomohlo mi lépe si uvědomit, že propaganda nebyla před padesáti lety, ale je i dnes, takže jsem nejspíše pod jejím vlivem a automaticky si cenzuruji názory lidí, jako je on. Jako zajímavé mně také přijde, jak jednoduše dokázal svou analýzou a pokládáním jasných a srozumitelných otázek vyvrátit princip socialismu. Pro znalejšího člověka to pravděpodobněji bude spíše opakování, ale i tak zajímavé shrnutí principů a myšlenek anarchokapitalismu. Doporučuji však přečíst každému, kdo se o tuto problematiku zajímá a kdo o ní třeba nemá nastudovaného zase tolik. Přistoupíte-li k ní s otevřenou myslí, je klidně možné, že tato kniha o něco posune Váš názor; jako se to přesně stalo u mě.... celý text

Newtonův mozek 1898, Jakub Arbes

Konec prokrastinace 2013, Petr Ludwig

“V jednoduchosti je síla,” tak nějak bych pravděpodobně popsal, jakým způsobem se nás kniha snaží naučit žit náš život v souladu s našimi představami. Tento nástroj je velice chytrý, předpokládá totiž, že právě čtenář této knihy bude mít s chorobným odkládáním záležitostí problém, snaží se tedy být co nejvýstižnější. A ono to vcelku funguje, alespoň tedy u mne. Petr Ludwig zde za pomoci členěných návodů, výstižných obrázků, věděckých studií a různých příběhů ze života radí, jak nejlépe vyzrát proti prokrastinaci. A to rovnou s možností si vytisknout praktické pomůcky z webových stránek. Samozřejmě tato kniha nemůže být pro každého, protože například někteří lidé s prokrastinací problémy nemají (obdiv jim) nebo se štítí čtení. Četl jsem mnoho komentářů, které si stěžují na to, že kniha prezentuje až příliš banální fakty, na které si tak nějak každý přijde sám intuitivně. O tom ovšem většinou klíč ke spokojenosti a úspěchu je; každý ho tak nějak ví, jenže jen málokdo se jím opravdu řídí a má ho nějakým způsobem členěný tak, aby dosahoval co největší účinnosti. V tom může být kniha dle mého názoru velmi cenným poradcem. Proto ji přes konstatování řady zjevných informací velice cením. Občas totiž přijde pocit, že člověk ty věci měl přímo před očima, ale neviděl je v těch správných souvislostech. I když jsem s mnohými poznatky obeznámen, oceňuji, že si pan Ludwig dal práci (dokonce přes svou nevoli ke psaní) s tím, že sepsal stručný text, který od prokrastinace dokáže odnaučit i širší veřejnost. Cením také viditelnou snahu o propagaci kritického myšlení, které je velmi důležitým průvodcem celou knihou. Nedělám si iluze o tom, že ty metody vymyslel sám, ale musím mu nechat, že je umí bezvadně podat a prodat.... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Mnozí z nás si nejspíše někdy položili otázku: Co když je vše, co chápeme o tomto světě, úplně špatně a všichni jsme součástí daleko monstróznějšího plánu? Přesně na tuto otázku odpovídá tato kniha a to způsobem, který je zaveden do nejbizarnějšího absurda. Toto dílo je asi tak excentrickým jako je excentrický Zafod, mezigalaktický prezident a zároveň spontánní hipík, jehož motivaci nechápe nikdo, včetně jeho samotného. S logikou si tato vědecká fikce neláme příliš hlavu a nebere se natolik vážně, zato je plná vzdálených světů, ztřeštěných nápadů, humorných narážek na společnost nebo zábavných postav (viz. melancholický maniodepresivní robot). Dle mého názoru si v knize (snad i pentalogii) všichni najdou svoje a doporučuji ji každému, komu nevadí, když se literatura někdy odchyluje od logiky.... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

Milované osobě, která mi tuto knihu svěřila do ruky, musím vskutku poděkovati. Jedná se o dílo velmi poutavé, na němž si dle mého názoru mnoho lidí najde svoje. Zaujme zde totiž nelítostný a realistický svět, který si žije vlastním životem. Pozadí příběhu zde dotváří různé zvěsti a báchorky, které kolují světem kupříkladu ohledně zaklínačů, což na věrohodnosti velmi přidává. Dále jsou některé povídky vskutku podařenou parodií na známé pohádky. V neposlední řadě jsem ocenil řadu nestereotypních příšer a barvitě popsaných postav. Očekávejme zde zásadně lstivé a povýšené čaroděje, sebestředné panovníky, hulvátské rytíře či rasistické elfy. Postava Geralta z Rivie mně osobně velice vyhovovala. Geralt v sobě má totiž špetku z cynismu, sarkasmu, odevzdanosti osudu i vypočítavosti, což jde ovšem ruku v ruce s jeho smyslem pro spravedlnost, který mu umožňuje až brilantní řešení různých problémů. Díky této kombinaci je pro mě snad jednou z nejméně klišé postav, na které jsem narazil. Kdo má chuť na trochu filozofie, dočká se jí také, zaklínače totiž na jeho cestě čekají mnohá morální dilemata a nejednoznačné situace. Oblíbil jsem si například citát "Mám-li však volit mezi dvěma zly, nevolím raději vůbec...“ z povídky, která se jmenuje Menší zlo. Co se týče samotné chronologie příběhu, musím říci, že mne překvapila. Povídky by totiž šly chápat i jako samostatný celek; většinou na sebe ovšem velmi hluboce navazují a doplňují se a to i přes fakt, že na sebe časově příliš nenavazují. Velmi zajímavým zpestřením byl potom Hlas rozumu, což byla vlastně povídka, která byla rozložena mezi ostatními. Dle mého názoru dodala knize jakýsi narativní nádech. V některých kapitolách se možná děj vyvíjel trochu pomaleji, i tak je do dle mého názoru strhující kousek, který splňuje vše, co by fantasy literatura splňovati měla.... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Chrám Matky Boží v Paříži 2014, Victor Hugo

Co vše může způsobit jedna krásná žena a neukojitelný lidský chtíč? To Vám pravděpodobně zodpoví tato kniha. Ne nadarmo zde bylo mrtvých více nežli samotných hlavních postav. Osobně v ní spatřuji velmi trefnou kritiku společnosti; naráží jak na ovlivnitelnost davu, který Quasimoda v jednu chvíli nenávidí a v druhou miluje, tak i na pokrytectví církevních hodnostářů. Antagonista, páter Claudius Frollo, je ostatně typická ukázka muže, který i přes svou maximální erudovanost zešílel zapíráním svých přirozených potřeb. Quasimodo je naopak ukázkou chudáka, romantického vyvrhele společnosti, který byl již odmala povrchně odsuzován a dohnán tak k naprosto hrůzným činům. Inu, proč tedy nedám 5*, když se mi to tak líbilo? Zcela jednoduše, většina postav mě totiž nesmírně vytáčela svou naivitou. Od údajně počestné Esmeraldy, vášnivě zamilované do na první pohled výmluvného sukničkáře, po pařížské muže podsvětí, kteří jsou schopni se do jednoho nechat pozabíjet, aby zachránili jednu slabomyslnou holku. Nejsympatičtější mi asi byla postava Gringoira, ten v sobě měl alespoň špetku cynismu. Nebyl totiž zamilován do dívky, která jej odmítá, a vcelku vkusně si namísto ní oblíbil její kozu. Zachoval si zdravý rozum a sledoval spíše svůj vlastní prospěch, což je něco, co mi v této knize až zoufale chybělo. Chrám Matky Boží v Paříži pro mě zůstane příběhem o lásce, která byla odsouzena k zániku již od samého začátku, a důkazem, že tělesná krása může býti nežli slastí spíše handicapem.... celý text

Ztracený svět 1992, Arthur Conan Doyle

Kniha mě zaujala jako celek a dokazuje, že Arthur Conan Doyle měl na to psát více literárních žánrů než „jen“ detektivky. Postavy jsem shledal poutavými, děj byl na dnešní dobu sice poněkud předvídatelný, za to obsahoval zajímavé nápady. Zaujalo mě opakované nastínění několika možností řešení problémů, z nichž nakonec jen jeden byl použit. Román shledávám velmi zdařilým a záživným.... celý text

Cesta do hlubin študákovy duše 2006, Jaroslav Žák

Tato kniha mě zajisté zaujala svým pojetím. Velmi jsem se nasmál nad vtipnými poznatky a příběhy, které autor nasbíral. Taktéž je šikovnou kritikou. Přiměla mě přemýšlet nad některými problémy, které dosud nebyly vyřešeny. Až mě překvapilo, jak jsou po pětasedmdesáti letech některá témata stále aktuální. Myslím, že je velmi šikovným počinem a mohu jí vytknout minimum, je škoda, že je ve stínu stejnojmenného filmu natočeného o rok později.... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Tento román mě zpočátku příliš nezaujal, jeho postavy mi totiž přišly jako naivní a snadno prohlédnutelné, příběh jako poněkud jednoduchý. Z tajemného Gatsbyho se postupem času stala nevyzrálá osobnost s neúspěšným osobním životem, jež se na to místo přestěhovala a pět let pořádala oslavy jen kvůli své dávné lásce, zároveň kterou za jeho zády i přes jeho pohostinnost všichni pomlouvají. Jeho láska se zde jeví jako utkvělá upnutost na dávný ideál, který se snaží přes všechny změny s horlivým majetnickým chtíčem obnovit. Právě kontext příběhu je ale něčím, co jej činí zajímavým. Znázorňuje totiž ono poválečné zmatení, které může nastat v srdci toho, jehož život přerušila válka. Kniha ukazuje, že i s hromadou peněz si člověk zdaleka nezajistí stabilní ani šťastný osobní život, pokud nemá své hodnoty na správném místě. Je tedy typickou ukázkou života americké bohaté třídy a jejích materialistických rozmarů, kdy při cestě jejím životem dochází ke střetu růžových představ o světě a přibývajícího věku (Nick na konci knihy poeticky dosáhne třiceti let). Hlavní hrdina v celé knize představuje jakési okno do tohoto světa, není totiž ani zdaleka tak bohatým, rozmarným nebo známým jako ostatní postavy. Naopak s Gatsbym od začátku nesouhlasil a s druhými se snažil především počestně vycházet. I on ovšem prodělá duševní změnu, dojde totiž k určitému zklamání v lidi a jeho zážitek v něm způsobí pohnutku natolik velkou, že napíše tuto knihu. Pro mnoho lidí zůstane odkaz této knihy jako smutný příběh nenaplněné lásky, která jde daleko za hranice chápání, pro mě ovšem zůstane jako klíčový motiv právě dětská nevyzrálost povah, která byla způsobena účinkem své doby. Román hodnotím jako zajímavý a oceňuji jeho poselství budoucím generacím i atmosféru svojí doby, ač se příliš neztotožňuji ani s jednou z postav.... celý text

Kmotr 2003, Mario Puzo

Tato kniha mne opravdu oslovila, ukázala mi život z naprosto jiného pohledu – nechala mě nahlédnout do nitra takovýchto zločineckých „organizací“ a jejich motivů, nejednou zde dokonce v této době právě mafie nabízela pro jednotlivce etičtější a efektivnější řešení pro určitý problém, což i přes špatné jádro celé věci znamenalo polidštění této mafie. Atmosféru knihy bych označil jako velmi silnou. Zaujal mě i náhled do tehdejší americké společnosti, ať už politických a sociálních postojů nebo třeba dobového Hollywoodu, který zde byl popsán barvitě a rozporuplně. Tento počin bych určitě doporučil každému, koho tato tématika "kmotrovství" zajímá.... celý text

Cizinec 2005, Albert Camus

Nejzajímavější částí a hlavním tématem této knihy je nepochybně charakter hlavního hrdiny, na kterém mě již od počátku překvapila jeho lhostejnost. Jevil sice zájem o konkrétní situace, neprojevoval ovšem žádné hlubší emoce a také jednoduše bral to, co přišlo. Necítil svědomí za věci, které vykonal. Nevěřil v Boha a smrt bral jako něco, co prostě jednou přijde. Za normálních okolností bychom jej mohli označit za psychopata, na druhou stranu byl ovšem natolik upřímný a mající dobré úmysly, že bych jej za chladnokrevného zabijáka jednoduše označit nemohl. Jedna z částí dokonce naznačuje, že dříve byl ambiciózním studujícím mužem, v knize nebyla jeho absurdní přeměna ovšem vůbec znázorněna. Byly zde i náznaky jeho citů a radosti, které se projevovaly například vztahem k Marii. V jedné pasáži měl dokonce chuť políbit muže. Ve výsledku se mi tedy jeví spíše jako nesmírně racionální jedinec, kterého společnost nedokázala pochopit a který je právě pro svou upřímnost odsouzen k smrti. Dílko ve mně zanechalo celkem hluboký dojem, děj sice nebyl složitý a kniha byla napsána poměrně jednoduše, charakter hlavního hrdiny byl každopádně něčím, co mě nutilo přemýšlet. Vystihoval totiž ducha tehdejší doby. Byl pro mě osobností, která je pro mě velmi těžko uchopitelná, přesto však jakýmsi způsobem blízká.... celý text

Zámek 1997, Franz Kafka

Tento román mne opravdu zaujal, nebylo pro mě ovšem jeho pojetí vůbec jednoduché. Působil na mě pro svou mnohoznačnost a možnost mnoha interpretací velmi geniálně, v neposlední řadě také depresivně. Celý tento příběh popisuje střet jedince s jemu naprosto nepochopitelnou společností, ve které nejsou motivace lidí dost dobře známy, kde jsou lidé ohledně komunikace mezi sebou uvedeni do jakési formální neupřímnosti a kde je byrokracie součást každodenního života. Kde jsou společenské vrstvy natolik oddělené, že je k zámku včetně nejrůznějších kastelánů, tajemníků a úředníků, ba i jejich poslů či sluhů vzhlíženo jako k božstvu, kde jsou právě tito pracovníci zámku odtrženi od reality a zahlceni papíry nebo kde veškeré dění řídí neprohlédnutelné procesy v pozadí. Z tohoto pohledu mi román připomínal různé antiutopické vize totalitní společnosti, což jsem od tohoto žánru spíše vůbec neočekával. Nabízí se pro výklad také mnoho metafor, například cesta jedince životem, jeho snaha se prosadit nebo boj jedince proti systému. Velkým otazníkem v knize pro mě byly nejrůznější záležitosti s opačnou platností, nejednalo se však jen o nepochopitelné chování postav, ale i o nesrovnalosti v příběhu. Zpočátku je totiž řečeno, že se do vesnice K. vydává, aby zaopatřil rodinu, později se ovšem ale bez menší zmínky zasnoubí s Frídou a plánuje zde zůstat (taktéž do nebe volající nepochopitelnost). Nebo zde bylo poprvé mluveno o prázdnosti cesty k zámku, podruhé zase o zámeckých úřednících, kteří si různě vyjíždějí ven i dovnitř zámku svým vozem. Možná ale tyto nesrovnalosti společně s nedokončeností vyvolávají tolik odlišných možností interpretace. Kromě protichůdných záležitostí zde byly i různé pohledy na věc, jejichž pravda nebyla celou dobu prohlédnuta, například: Zneužívala Frída K. pro svůj úspěch, nebo snad on ji, přičemž ho včas prokoukla? Kniha pro mě zůstane i přes obtížnější čtivost (především však pochopitelnost) něčím nezapomenutelným, inspirativním a jedinečným, k čemu se nejspíš ve svých myšlenkách ještě mnohokrát vrátím. Hloubka tohoto příběhu je totiž opravdu rozsáhlá. Pocity marnosti, beznaděje a nepochopení, které zde prožívala hlavní postava při snaze dosáhnout svého cíle, jsou rovněž velmi srovnatelné s pocity, které za jiných okolností například prožívám, jsem-li okolím nepochopen nebo nedaří-li se mi v různých sociálních skupinách prosadit. Ať už byly Kafkův motiv a představa při psaní románu jakékoli, jsem za jeho vydání vděčný a doufám, že takovéto situace společnost nikdy nedospěje a že bude jen otevřenější, vřelejší a neformálnější.... celý text