Niu přečtené 665

Chata ve Švýcarsku 2021, Julie Caplin

Je to jak na houpačce. Na jednu skvělou knihu této série, dvě méně povedené (alespoň pro mne). Tady mi moc nesedla Mina. A přísahám, že už mám dost těch skvěle vypracovaných vysokých tmavovlasých a modrookých ideálních mužů a hubených modrookých blonďatých vysokých žen. Copak je něco špatného napsat mužského hrdinu průměrné výšky, normální postavy a hnědých oříškových očí?! Obrat "vládne železnou rukou v sametové rukavici" jsem několikrát četla v Čajovně v Tokiu a už to není tak úderné, jako poprvé. Vlastně jak tak přemýšlím, já ani nevím, kde je chyba, četlo se to dobře. Možná i ta bezstarostnost - finance netřeba řešit (tam hromada čokolády, tutam sýry, sjezd, vlaky, a je jedno, kde budu bydlet, ale je to ve Švýcarsku všechno strašně drahé, povídali v knize). Já vím, že to má být pohodovka, ale ať je aspoň trochu reálná. No místy mi to připadalo trochu ze strany Luka jako obtěžování, ale když Mině to nevadilo a byla pro ... Za mne asi průměr.... celý text

Strážca vody 2021, Charles Martin

No ty brďo. To byla kniha. A no ty brďo, jen dva komentáře?! Až dopíšu svůj, tak si je přečtu. Nejraději mám knihy, co prostě vezmu do ruky, moc nad nimi nepřemýšlím, ba ani anotaci si nečtu. Prostě Charles Martin a jeho knihu Hora mezi námi asi netřeba představovat. Vlastně ani nevím, kam autora zařadit. Trošku jsem si ho pasovala na Nicholase Sparkse, ale jaksi jsem se utla. Asi má rád adrenalin a krajní situace. No, rozhodně tu hodím spoiler (raději). Líbilo se mi to, fakt moc. Četla jsem a četla a páni, ty lodě, pravidla, co kam kde a jak. A teď trochu proplouvám seriálem Pobřežní hlídka (já vím, já vím, ale vrací mě to do dětství :-)) a do toho se mi dostane tahle kniha o lodích, moři, oceánu, proudech. Uf. Odchod přítele mě fakt vzal. Pak jsem četla dál a ... No ty jo, kolik jich tam na tu palubu přibude?! A obchod s bílým masem? To asi není Sparks, však? (Pardon, četla jsem ve slovenštině a to nejde jen tak přejít.) Murph se mi líbí. Jeho práce se mi líbí. Někdy jsem se až moc ztrácela v tom, kde se zrovna vydal a trochu vázl popis prostředí. Určitě si budu muset na mapách najít, kde se to odehrávalo. Tabby alias Gunner byl skvělý. A nebyl na konci něco jako twist plot nebo plot twist? Říká se to tak v dnešním knižním světě? Jak bych to - tak trochu Equalizer šmrncnutý McClainem a co já vím, třeba Wickem. A prosím, teď mi neberte ten happy end. Bylo to i vtipné - zvlášť v okamžiku, kdy Murph učil Summer plavat - nečekaně (myslím, že v češtině by to tak nevyznělo :-)). I trochu srdceryvné to bylo, to jo, ale - když se vyváží pořádná akce, tak mi to ani nevadí. Já bych s ním rozhodně na ten parket šla :-) A ty knihy? Summer mě úplně nadchla, jak o nich mluvila, s takovou vášní a obdivem ke spisovateli. Vlastně mi to dost připomíná scénu z REDa jedničky. A ejhle, náhle je tu vlastní dobrodružství. Jo, asi by se tam našlo dost chyb, ale já jsem teď tak nadšená, že je vůbec neberu na zřetel :-) A ten Bones by se mi taky páčil. Moc děkuju Starmoon za skvělý komentář, strašně jsem se u toho nasmála :-) Bez ironie a sarkasmu to myslím úplně vážně. Každému sedne něco jiného, ale skvělý komentář musím ocenit :-) Já holt ráda akčnárny, u kterých jsem víc nad věcí.... celý text

Čajovna v Tokiu 2021, Julie Caplin

Zase jedna z knih, kterou jsem odkládala, protože bojim bojim, co to bude :-) Zasazení příběhu pro mne bylo dokonalé. I když jsem v Japonsku nikdy nebyla, líbí se mi kultura, příroda, ten vyzařující klid, jídlo, způsoby. A tahle kniha mě hodila do takové pohody, že jsem to už dlouho nezažila. Dosud nejlíp jsem hodnotila Pláž v Chorvatsku, ale to se změní ve prospěch této knihy. Už jen z té ilustrace na české obálce sálá Všechno. V romanťárnách nemusím úplně nějaké drámo, raději mám příběhy, kde to nenásilně plyne. Jen trošilinku mě vytáčela maminka Fiony a Jumi. Ale myslím, že to hlavním protagonistům rychle došlo :-) Například na Pláži v Chorvatsku mi dost osob přišlo šíleně protivných. A teď z jiného soudku. Dost se tam opakuje výraz - zvedla bradu, vystrčila bradu, a to je něco, co trochu sráží postavu (a to v jakékoli knize), taky termín být sama sebou jsem už četla tolikrát, že to shazuje tvorbu úplně jiné autorky :-) Taky se divím, že Fiona, přes zjevně nádhernou postavu, měla dost zvláštní myšlenky sama o sobě. Já se v realitě spíš setkávám s tím, že chlapi radši vysoké ženy (já jako prcek mám asi utrum :-) ). No a pak taky spíš osobní postřeh - v realitě to tak nefunguje. Kéž by muž opravdu za ženu bojoval. Což mě spíš přivádí k pláči po přečtení romanťáren. Tak nic, půjdu zatím na thriller. Ale doporučuji všemi dvaceti :-)... celý text

Čtvrtá opice 2018, Jonathan Dylan Barker

Detektivka-thriller, co mě trochu vytáhl ze čtecí krize. I když jsou tam znaky podobné s krimi Lincolna Rhymea (J. Deaver), Roberta Huntera (Ch. Carter) a Carla Morcka (J. A. Olsen), tak se mi to líbilo. Nápad s opicema mě překvapil, protože jsem si to nikdy nespojila s japonskou filozofií a hned jsem musela mrknout na detaily. Deníkové zápisky super. A nejvíc mě mrazilo, jak to vypadalo idylicky, taková malá spokojená rodinka a v závěru se dozvíte, že šílení byli totálně všichni. Sam byl velký sympaťák včetně celého týmu, humor přesně takový, jaký mám ráda. Případ byl zajímavý, možná tím vším trochu krkolomný. Závěr jsem očekávala, že tak dopadne. Jestli seženu další díly, určitě se do nich pustím.... celý text

Mocné myšlenky 2007, Louise L. Hay

Poslední, kdo zůstal 2021, Riley Sager (p)

Četla jsem v angličtině a název Home before dark mi prostě sedne víc. Nechápu, kdo dělá překlad názvů knih. Za mne super horor-duchařinka ve stylu Amityville s překvapením na konci. Současnost prokládána minulostí, jak to mám ráda. Napětí tam, kde bylo třeba. Doporučuji.... celý text

Sedm manželů Evelyn Hugo 2023, Taylor Jenkins Reid

Více jak rok jsem sbírala odvahu začít číst tuto knihu. Moc dobře vím, že knihy, "které jsme všichni milovali a všichni jsme je četli", pro mne nebývají ty pravé a většinou z nich bývám zklamaná právě z důvodu jejich neustálé reklamy. Do čtení jsem se pustila čistě z myšlenek - tak se půjdu podívat, jak špatná ta kniha je. A ono se konalo překvapení. Je vlastně lepší nemít žádná očekávání (nebo možná mít trošku ta špatná). Knihu jsem četla v angličtině, i když jsem měla obavy, zda to nebude těžší, ale četlo se to skoro samo. Nevím, jak to vyjádřit, ale to bylo tak všeobjímající. Tolik let po boku s Evelyn, všechna ta společenská vymezení. Je pravda, že současná literatura je děsivá svým LGBT+ nátlakem. Ale tady to bylo něco jiného. Šlo o zralé ženy i muže, kteří věděli, co chtěli, ale ze společenských důvodu a postavení to nebylo umožněno. Já sama jsem se vrátila do konce osmdesátek a devadesátých let, kdy se více dostávalo do povědomí veřejnosti právě třeba přes AIDS, Freddieho a jsem ráda, že zmínka padla i k Eltonu Johnovi. Zase jedna z knih o opouštění, volby, co je správné, odpuštění. Nejvíc nás děsí ohlédnutí se zpátky právě za těmi roky, které jsou v mlčení, ty ztracená léta, které člověk mohl prožít v lásce, spolu. Ale je tu i to, že vždy v dané situaci děláme to nejlepší, co zrovna umíme. Potom už nám zbývá vděk za to, že nás čekají ještě nějaké roky v budoucnu. Spolu. Srdce mi rozervaly okamžiky, kdy postupně umíral John, rozvod s Harrym a pro mne nepochopitelný sňatek s Maxem, shledání s Celií a jejich roky, smrt Harryho, bože to jsem myslela, že nedám, smrt Roberta, Connor, ... otce od Monique. Tahle kniha mi vzala dech a zůstane v paměti. "People think that intimacy is about sex. But intimacy is about truth."... celý text

Náledí 2019, Carin Gerhardsen

Tohle bylo fakt skvělé. Velmi netradiční. Co kapitola, to další překvápko. Myslíte si, že už bylo dost? Ani náhodou! Uf. Chvilkama mrazivé, nepříjemné, děsivé a vzápětí láskyplné, přátelství-plné. Úvahy o tom, co máme udělat, co jsme neudělali, co jsme udělali špatně, ... Nečekejte typickou detektivku, neb policie má opravdu omezený prostor a spíš příběh zakončuje jako sladká tečka po hlavním chodu. Od Náledí jsem čekala cokoliv, jen ne to, co kniha nabídla. Krátké kapitoly, střídání postav a vyprávění z jejich pohledu, návraty v čase. Za mne super psycho-thriller. Měla jsem pár favoritů, leč ti v knize nefigurovali. Hlavní postava mi byla blízká už jen sdílením stejného jména, to se mi často nestává v knížkách :o) Levné knihy umí překvapit.... celý text

Dokonalá kořist 2018, Helen Fields

Začátek byl fakt super. Pak jsem myslela, že kniha se přiřadí k těm rozečteným, které už nikdy nedočtu. A ejhle, závěr super (trochu přitažený za vlasy a možná i skalp). V těch příbězích je toho tolik, že to spíš celku ubližuje. Ava mi moc nesedla už v prvním díle, ale tady - co to bylo?! Luc byl v pohodě a celkem jsem si oblíbila Livelyho. Edgar asi no comment. Ben a Lance super. Celý ten příběh byl takový fakt zvláštní, bylo to chvilkama bizarní.... celý text

Světelný klam 2018, Louise Penny

I když mám případy vrchního inspektora Gamache ráda pro podobu s klidnými detektivkami alá Poirot a Barnaby, tak mi v posledních knihách, co jsem četla něco vadí. Mám ráda pomalé knihy, neuspěchané, ale tady to byl zase jeden ten příběh, kde se to 400 stran neskutečně táhne a na těch zbylých 24 se odehraje vše najednou. Ze začátku příběhu jsem se podivovala nad vernisáží, nad Clarou a říkala si, pane jo, jak dlouho se tohle bude natahovat?! (Jo, s vykřičníkem.) Výlet do minulosti za dávným přátelstvím - asi jsem toho přesycená, v poslední době se mi pod ruky dostávají knihy s na chlup stejným tématem. Konečně došlo i na toho Petera - tleskám. Za co půjdou hvězdičky dolů jsou ty návraty do minulých dílů. Myslím si, že v minulém díle se řešil incident Gamache, tak jakože zpackaná zásahová akce (i když mě to přišlo jako strašně vyumělkované), inspektor se celý čas léčil. Proč se to zase vytahuje teď, proč jednu osobu zas napadají úplně šílené věci a v zápětí na ně zapomene (Jean Guy)? Spíš než tohle se mi víc líbilo znovuzačleňování Oliviera do komunity a myslím, že místa pro toto tam bylo tak akorát. Zato k akci s Gamachem a přestřelkou jsem se nemusela vracet tolikrát. Tento díl byl hodně o odpouštění. A ve mne to vzbudilo otázku - má vůbec smysl odpouštět, když to člověk nemyslí vážně? Jen proto, jak se říká, aby odpustil sám sobě? Není to jen nějaká výmluva ve stylu - no tak já chci fakt už klid, tak raději odpustím. Ale ... Co když to tak úplně nejde, co když v nás neustále bude hlodat ten červík a na dotyčnou osobu se nebudeme moci dívat stejně. Anebo jako v několika případech v příběhu - lidi odpouští a nemyslí to vážně. Já jsem zatím v rozpoložení, neodpouštět, pokud to nemyslíte vážně, k ničemu to nevede. Jen k dalšímu trápení. A změna musí být viditelná i z té druhé strany. Proto jsem ráda i za příběh soudce a Briana, to se mi moc líbilo. "Beauvior v odpuštění věřil, ale až po trestu."... celý text

Jarní oběť 2021, Anders de la Motte

Když jsem četla tuhle knihu, říkala jsem si, že to na hvězdičky nedopadne úplně dobře. Ale abych byla fér, ten konec mě totálně rozsekal. I přes ty chyby, co to v sobě mělo, i přes jakousi kýčovitost a nelogičnost v ději. Asi nejvíc se mi líbilo to pomyšlení, že po třiceti letech byla vyslovena pravda. A ten závěrečný epilog? Ty zprávy pro Margaux a celou záležitost s ní. A pak Emee, ta se mi líbila. Hubert vlastně taky. Ostatní postavy nic moc. Listoň a Valpružina noc se mi líbily, dodalo to do příběhu tajemno. Ale celou knihu mi vrtalo hlavou, jak se Thea mohla dostat k policejnímu spisu, tohle mi opravdu rozum nebral a snad by to nemělo být ani možné. Pro mne byl tohle hlavní fakt, který mi ubíral na celém příběhu. Na základě toho byla hlavní hrdinka dost šťoura, tak jen byla otázka času, co se jí stane. Četlo se to fakt dobře.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Jak ráda s oblibou říkám: tohle byl teda bizár. Tak ... patetické. Taková slátanina. Ach můj ty bože, nemohla jsem se dočkat, až to dočtu. A při 664 stranách to byl nadlidský výkon. Dá se říct, že jsem většinu knihy provzdychala, provrtěla hlavou, protočila očima a proskřípala zuby. Ne, tohle opravdu ne. Oproti prvnímu dílu, ze kterého jsem byla nadšená, je toto děs. Hlavní hrdinka je naprostá ..... Když si zapůjčím pár obratů z knihy, tak: "Odpověděla jsem tedy znuděným, bezvýrazným hlasem bez náznaku zájmu." A další: "předstírala zájem". Přesně taková byla. Začátek knihy byl fajn, líbilo se mi i to její přemístění a uzdravování na Nočním dvoře. Stejně jako jsem si v prvním díle oblíbila Tamlina, tak tady si mě znepřátelil. A plnou hloubku jsem pochopila téměř na konci knihy, kdy Rhysand řekl pravdu o tom, jak to bylo. Tohle byla snad jediná světlá část knihy, která se mi líbila. Ale ... Proč se autoři vždy snaží vystavit hlavní ženskou postavu jako naprostou antisympaťačku, zatímco mužské postavy jsou většinou normální. Nemá to být tak, abychom jako čtenáři měli podporovat hlavní postavu, bojovat s ní po boku?! A to jak se zachovala, když se dozvěděla o tom, že je družka? Pak jsem měla dost značný problém vůbec pochopit Velaris a opravdu jsem ze stránek nepochytila nic, co by mi mělo vyrazit dech. Velmi často se stávalo, že někde někdo byl a pak najednou byl jinde, takže jsem měla potíž se v tom, kde se kdo nachází, zorientovat, plus se místa střídala tak rychle, že mi to bylo jedno. Další věc byla honba za a) knihou, b) koulí, c) kotlíkem alias vanou. Absolutně nesmyslné hurá akce, šup šup a bylo. A asi jsem byla tak zmatená, že jsem si špatně vyhodnotila, že to vše potřebuje král Hybernu na zmrtvýchvstání Juriana. A ejhle, ten byl živý. A krása, stačí se jen naložit do Vany a je z vás víla. Magie, to prostě magie. Jen tak. Povlečení na posteli vypere, ale jídlo si musí ohřát sama. Hrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. A omlouvám se, ještě to není všechno. Feyreino neustálé zvracení hlavně ze začátku (a pak se k tomu autorka vrátila i na konci) mi lezlo na nervy. Výrazy jako něčí děvka a nadávky typu prasáku a zmetku mě taky odrazovaly. Rozhovory mezi postavami byly dost zmatené, jako by si měly zachovat punc tajemna, ale sakra tak jak se pak vlastně spolu měli domlouvat? Někde mě rušily gramatické chyby a špatný překlad, dlouhé souvětí na několik řádků. Je to na fantasy až moc kruté a úplně zbytečně. A ne, nemám tak citlivý žaludek, naopak ráda čtu detektivky a horory a jsem na leccos připravená, ale na fantasy to bylo dost. Feyre opakovaně zrazuje důvěru Rhysanda a jeho slabosti mu otříská o hlavu, pak za ním doleze a tváří se povýšeně. V části, kde se snažili ukrást kouli, tak jejich sexuální hrátky k odlákání pozornosti byly prostě divné. A celkově se ptám, jestli je potřeba tohoto ve fantasy. Plus explicitní výrazy, když opravdu nejsou třeba. Pro mne byl tento svět neuvěřitelný. Ne, že bych si ho neuměla představit, ale tak, že jsem jim všem nevěřila ani zbla. No, určitě tak o polovinu zkrátit a pak bych možná nebyla tak přísná. Ale na to, jak je to opět vyháněno do výšin, mě to zklamalo. V závěru byly 2 kapitoly - jedna z pohledu Rhyse, druhá z pohledu Feyre a já jsem přemýšlela, že by bylo lepší, kdyby tak byla členěna celá kniha, znát prostě myšlenky všech (stejný styl byl použit u Kronik pozůstalých a tam to bylo promakané). Ale vlastně když se nad tím zamyslím, tak kniha splnila účel: před očima mlhu a v mysli hněv.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Včera večer jsem dočetla Půlnoční knihovnu a rezonovalo to ve mně jako velký zvon, takové neodbytné drnčení v celém těle. Když jsem to začínala číst, říkala jsem si - no, ty kráso, to je teda postava, povaha, ... Pak ty kapitoly (velice krátké) rychle ubíhaly a já viděla, jak se Nora vrhá hlava nehlava do jednoho dobrodružství za druhým a současně s tím přichází na věci, které jí unikaly. Protože jsem na začátku roku četla Neviditelný život Addie LaRue, vnímala jsem tam jistou podobnost. Bylo to i trochu seberozvojové takovým nenásilným způsobem. Mne úplně fascinuje myšlenka mnohovesmíru a taky bych ráda nahlédla, co všechna moje paralelní já dělají. A do toho ještě v knihovně, pro knihomola nejlepší startovní čára. Moje očekávání konce příběhu se skutečně naplnilo, jinak by mi to ani nedalo pochopení života (a Noře taky). Nejhorší je pustit se toho, co si myslíme, že je pro nás správné. Citát, který mi utkvěl: "Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš." A i když zmíněná Addie byla pěkná kniha, tak až u Půlnoční knihovny slza ukápla a já ji hodnotím jako lepší.... celý text

Pan Romantik 2021, Leisa Rayven

Tento typ knih moc nečtu, ale nalákal mě název a příběh plný romantických schůzek (jo a ta obálka se fakt povedla). A sakra, fakt jsem měla pocit, že se to děje i pro mne. Kniha byla plná humoru, který je mi blízký, a při jedné pasáži jsem dostala záchvat smíchu na dobrých deset minut a nešlo přestat. Užila jsem si opravdu větší část knihy, kdy to bylo napjaté. Ty poslední kapitoly byly slabší. Závěr ok. Nanabeth a Moby super :o) Hlavní hrdinka a její minulost: neoblíbila jsem si a nemastné/neslané.... celý text

Všude kolem černý les 2016, Ruth Ware (p)

Začátek příběhu mě vtáhl celkem rychle. Pak mi to hodně připomínalo Štvanici od Lucy Foley, byť možná s líp propracovaným prostředím. To mírné detektivní popíchnutí tomu dodávalo šmrnc. Hlavní postavy ne moc sympatické. Líbilo se mi vykreslení prostředí kolem Skleněného domu. Brala bych možná i víc toho tajemna - jak les působí za okny. Opravdu zdařile propracovaná postava manipulátora, až mi mrzl morek v kostech. Jo a ještě musím dodat, že závěr jsem si představovala úplně jinak - však je hlavní hrdinka spisovatelka, ne? ;o)... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Vzhledem k tomu, jak je tato série oblíbená na internetu, jsem se dva roky odhodlávala, zda si jí přečíšt. I když mě několika set stránkové knihy neděsí (ba naopak), při tomto žánru jsem se trochu obávala. Přečetla jsem za tři dny. Hltala jsem stránku za stránkou a nořila se do šedého světa Feyre a barevného světa víl. Krásně popsané. Nacházela jsem tam i kombinaci z jiných fantasy světů, ale nějak mě to nerušilo. Rodina Feyre byla místy až děsivá a já jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Amarantha - u té mě hodně napadalo, zda si autorka vypůjčila postavu Levany od M. Meyerové a udělala jí tak 10x šílenější. U těch posledních kapitol jsem ani nedýchala napětím. A ten celkový závěr se mi líbil - byť happy end, tak šrámy zůstaly. Myslím, že se vrhnu na další díl.... celý text

Nečekané přiznání 2022, Lisa Regan

Po přečtení Matčina hrobu, kdy autorka nasadila laťku jo vysoko, tak jsem čekala, že dílko bude stejně zdařilé, ne-li zdařilejší. Na začátku jsem se dost ztrácela. A to hned v první kapitole. Pak se to přehouplo do totální směsice - gangy, vraždy, kolegyně, nevěděla jsem, kdo ke komu patří. Jeden z příběhů, kdy se postupně na sebe nabalují další a další situace, které mají čtenáře oblbnout. V celé knize jsem nepochopila roli Chitwooda, který coby náčelník nic nedělal (až na to, že byl zdařilou osinou v zadku), zatímco v předchozích dílech Josie ve stejné funkci (dobře - prozatímní) byla v terénu se svými kolegy. Celé to bylo takové prapodivné a tomu vystopování bych taky moc nevěřila. Ach jo. A ten závěr? !!!!! To autorce nestálo za to ani víc rozvést toho sériového vraha? A na konci knížky upoutávky na předchozí knihy série ...? Proč? Jako jo, dobře, třeba někdo začíná tímto dílem, ale jelikož snad ve většině dalších knih jedné série jsou jasné spoilery, to fakt nechápu. Tak asi můj problém :o) Noah je jasný vítěz, takže 3*.... celý text

Matčin hrob 2021, Lisa Regan

Tohle je fakt vysoko. Jsou tam jisté podobnosti s Marsonsovou Kim Stoneovou, ale i proto mě to tak bavilo. U mé první knihy série jsem si říkala, že Josie nemusím a nevím, zda sérii dočtu. Ale tohle mě přesvědčilo. Bylo to tak dobře zamotané. Surové také. Jsem ráda, že se odkryla minulost Josie. Možná bych ještě chtěla více dovysvětlit ten konec (Andrew, Sophia, matka z lesů). Noahovi tleskám. Doporučuju a hned sahám po další knize.... celý text

Podoba 2010, Tana French

Když jsem začala knihu číst, říkala jsem si - ty jo, to je celkem fajn. Trochu jsem si musela povzpomínat na první knihu série a tak trochu jsem zapomněla, co se tam stalo. A zmínka o Ryanovi byla až snad ve třetině knihy. Jedna věc, která se určitě nedá přehlednout, jsou ty nesnesitelně depresivně dloooooooooooooooooooooooouhé kapitoly. 26 kapitol na 520 stran, to snad nesvede ani King. Když se na začátku příběhu Cassie blížila k místu činu a nabízelo se jí odkrytí té záhady, proč na ni Sam, Frank a policajti z daného městečka tak civí, tak jsem si říkala, páni, vždyť je jasné, co spisovatelka rozepisuje na dlouhé lokte. Nějak jsem tak pokračovala ve čtení. Musím říct, že Cassie mě pěkně štvala, protože primárně zapomněla na důvěru mezi šéfem a celou operací a o věcech lhala. A ono to vůbec nesloužilo k dobré věci. A u kapitoly asi 23 nebo tak nějak, na mne došla krize největšího kalibru. Byla to snad ta nejdelší kapitola a v ní se probíralo tak zvláštně, co se stalo. Opravdu jsem byla vzteky bez sebe a říkala jsem si, tak to už sakra vyklopte! Pro jeden žánr knih se používá termín slow burn romance (ty moc ani nevyhledávám), Tana French je přebornice na slow burn krimi. A tady nadbytek stránek značně ubližuje. Co se týká podoby Cassie a Lexie, asi mě to ani moc nepřekvapuje, ale po napadení a jistém zásahu Frankovy sestry, to lze brát v potaz. Něco jiného je chování, chutě, osobní projevy jiného kalibru. Nejde mi do hlavy spíš to, jak nešťastná náhoda a manipulativní jedinec se dá popsat na několik set stran tak pomalu běžící detektivky/thrilleru. Byť mě čtení bavilo a četlo se to celkem dobře, tak asi dám dloooooouhou pauzu.... celý text

Království hříšných 2022, Kerri Maniscalco

Hm. Ira byl skvělý a brala bych ho jako hlavního hrdinu, kolem kterého se vše děje. Kladně hodnotím i detektivní linku - něco se aspoň děje a příběh by se měl někam posouvat. Italské/Sicilské dobroty, zápal pro vaření, pečení, výrobu parfémů. Vtipnost v některých pasážích. To je tak asi všechno pozitivního. Jestli tohle má být série (a v dnešní době těžko usuzovat kolikátidílná), tak vystavění světa, popisy prostředí, charaktery postav - nic, ploché, klouže to po povrchu a nedává to smysl. Kniha v sobě kombinuje Stmívání, přes Čas čarodějnic po další díla o čarodějnicích, lovcích čarodějnic, démonech, ďáblu, upírech a jo, tady nově měňavcích, i když vlastně to jsou vlkodlaci, takže nic nového pod měsícem. Emilia strašně protivná, neustále napružená. Nonna - místo toho, aby se jejím prostřednictvím příběh na začátku krásně vysvětlil a dostal se do hloubky, to pohřbila tím, že o tom se nemluví. Rodiče? Na romantickou linku došlo, ale chtělo by to třeba rozkrýt nějaké předchozí zkušenosti, než se na Iru vrhne. Příběh byl psán zmateně, možná to bylo i překladem. Pro démony a Hříšné alias Pekelné prince se užívá výraz démon, ale už mate, o kterém se vlastně mluví. Hrdinka se pustí do boje s nějaký takovýmto démonem a komentuje to slovy "zběsile bojuji" a to je vše. Navíc, kdyby se rozhodla to zvládnou sama bez Iry, proč ho neposlala přetnutím pouta zpět? Vždyť to mohla udělat kdykoli. To byl takový guláš, že jsem posledních sto stránek obracela oči v sloup. Stále se mi potvrzuje, že velmi doporučované knihy na soc. sítích jim spíš škodí. Velmi podobně na mě působila kniha Nejchladnější dívka ve městě chladu. Jo a ještě některé do očí bijící klišoidní fráze nebyly nutné. Nemůžu doporučit. Dvě hvězdy, jedna za Iru a druhá za vtipné hlášky.... celý text