Niu přečtené 665

Devátá oběť 2019, Dana Stabenow

Za mne odpočinková detektivka. Líbí se mi humor, jaký je použitý mezi postavami. Čemu trochu nerozumím, jsou ty popisované akce - kde se postavy zrovna nacházejí a co zrovna dělají, nebo oč se snaží. Je to takové abstraktní a nedaří se mi to představit si. Obluda je pořád super, ale přece jen je těch žlutých pohledů a žlutých očí místy až moc. Ten vztah mezi Kate, Jackem a Bobbym trochu nechápu, ale asi nějaký úhelník tam bude. Nic jsem od toho nečekala, tak to celkem šlo.... celý text

Věčné léto 2017, Jamie Brenner

Mně se tenhle spletitý zamotanec vztahů celkem líbil. Bylo to čtivé. Taky trochu napínavé, jak to všechno dopadne. Určitě bych si to dovedla představit zfilmované. Je to spíše taková ta letní pohodovka. Hlavní postavu Marin jsem si moc neoblíbila, ale zato jiné postavy ano, třeba Rachel s jejím nadšením do všeho. Co obecně na knížkách nemám ráda, je špatná korekce textu (to ale není chyba knih samotných, že ano :o)).... celý text

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Světová literární událost. No, tak to určitě. Omlouvám se těm, kterým se kniha líbila, ale sdílím svůj názor. Příroda vskutku zachycena pěkně, ale už jsem četla jiné knihy, kde se mi podání líbilo mnohem více. K celému tomu divnopříběhu nevím, jak se co nejstručněji vyjádřit. Nechápu ten naprostý nezájem rodiny, sourozenců a nevěřím, že by to takhle bylo možné. Celá kniha se táhla tak moc, že mě nudila. Soudní proces to maličko rozpumpoval, ono i když kapitoly jsou kratší, tak se vše čte lépe. Ale ten závěr? Co to jako bylo - v poslední kapitole přeletí 40 let?! To si dělá autorka srandu? A pak tu máme ten název. Já se opravdu musela přesvědčit, že v anglickém překladu je použito slovo rak. Věta, a tedy i název knihy, byla v knize použita asi 3x, vysvětleno jako největší divočina. Ale vzhledem k množství racků, které tak nadšeně Kya krmila, fakt nechápu proč se to nejmenovalo Kde zpívají racci. Navíc ještě ta logika věci - jak raci mohou zpívat. Tahle kniha měla šokovat, jako třeba úmrtím Mořana a Skokana na konci knihy. Mořan umřel a Tate najednou jel za Kyou ... A vše bylo v pořádku. Hrrrr. Připomínalo mi to Kingovy knihy z vězení, taky Jako hvězdy v temné noci, ale tohle bylo hodně podprůměrné oproti těm zmíněným. Nedávno jsem četla knihy od Chrise Martina o řece a to bylo mnohem lepší. Jako když už něco tak strašně zpropagovaného, tak jsem přísná. No, mne kniha šokovala tím špatným směrem. Za mne ne.... celý text

Talisman 1996, Stephen King

Tak tohle bylo moc i na Kinga :o( Jinými slovy - co to do prčic bylo?!!!!!!! Byla jsem rozhodnutá, že dám ODPAD. Ale ... ohlídla jsem se po těch 636 stranách (většinou sice utrpení) a našla si tam opravdu pár momentů, které se mi líbily (za to jedna hvězda). Kinga mám už načteného a jeho tvorbu dobře znám, ale u tohoto jsem se těšila, až to dočtu a nechám Jacka napospas osudu. Posledních několik set stran (ano, čtete dobře), jsem trpěla jak zvíře. To bylo tak zlé. Jako první jsem ze série četla Černý dům a ten pěti hvězdičkám dostál, proto teď velké zklamání. Pokud chcete pochopit, musíte přečíst - asi se to nedá zprostředkovat. Co mi dost vadilo byly nelogické vsuvky týkající se koulí, ptáků, šourků, bradavek, erekce a jo, ani ta vagína na konci nechyběla. Jako by to King (nebo Straub) prznili. Přemýšlela jsem nad tím, že když to autoři dali dohromady, jestli si to aspoň po sobě přečetli (jako všechno, komplet). Aleluja!... celý text

Purpurové řeky 2001, Jean Christophe Grangé

To bylo brilantní, luxusní, tajemné až mystičné, dost kruté. Četla jsem tak rychle, že mi určitě na konci něco uniklo, ale teda, kam se hrabe současná thrillerová/detektivní linka. Těším se, až kouknu na film.... celý text

Chladný den pro vraždu 2019, Dana Stabenow

Na datum vydání v originále celkem zdařilá temná detektivka. Líbilo se mi zasazení do chladného prostředí Aljašky. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila vztahy postav. Oblíbila jsem si Obludu. Na druhou stranu Kate, kolik že jí bylo let? Dovedla bych si ji představit spíše ve věku 40+. Četlo se to celkem dobře. Tip, který jsem si dala, mi nakonec vyšel. I když to není až tak vina autorky, jako spíše knih, které jsou vydávány v poslední době - nezdá se vám, že je všude přeKateováno? Už mi to leze na nervy. Jako by neexistovala jiná jména.... celý text

Jíst, meditovat, milovat 2007, Elizabeth Gilbert

Chm. Mám z toho takové všelijaké pocity. Je to kniha o životě jedné ženy a jejich útrap a chvil radosti, proto vím, že kritika knihy částečně vyzní jako kritika života té ženy. Asi jsem byla hodně ovlivněna filmem, který jsem viděla coby skoro čerstvou novinku. Tak nějak mě nenadchla Julia Roberts, protože ji jako herečku moc nemusím, a Chavier Bardem coby milovník mi taky značně nesedl. Takže uteklo něco přes desetiletí a já se vrhla na knihu, že to zkusím (a shodou náhod jsem četla jinou, ve které byl odkaz na tuto). Na knize se mi líbil ten začátek, uvedení do života a proč vznikla ta kniha, rozdělení do tří kapitol dle přesunů hlavní postavy a podkapitol dělenou dle korálků. Od těchto příběhů se mi líbí, jak čtenář do děje spadne. Asi je i trochu podstatné, aby i on v životě "tam byl", takže pokud vám v životě nic nezlomilo srdce, asi to úplně nepochopíte. Taky jsem se ráda v čase vrátila do počátečních let nového tisíciletí. Příběh byl zajímavý i s ohledem na historické události. Paradoxně se mi nejvíc líbila poslední část v Indonésii, ale čím dále jsem v příběhu byla, tím se mi přestával líbit. Jenže ... Kolik lidí se zlomeným srdcem, ležící na dně, dostanou štědrý finanční obnos a příslib napsat knihu z cesty, aby se vydal na roční pouť. Celkem mě tam i štvalo, že se neřeší v knize finance, očkování, průjmy a jiné zažívací problémy, strach cestovat sama, ... Našla bych spousty témat. Takhle to jen vyznělo, že tradá - všude líp než tam, kde právě jsem. A taktéž mi připadala hlavní postava - všude jinde je tráva zelenější. Tak nějak jsem se pídila po tom jejím životě dále a, nezlobte se, ale připadá mi, jako by stále nenašla své místo. V celé knize hledala jen berličky - o koho nebo o co se opřít (slovo má guru mi lezlo krkem) - meditace, guru, šaman sem a šaman tam, léčitelka, Felipe (ten drahoušek byl vykreslen snad ještě hůř než ve filmu; vasektomie? fajn, a co takhle pohlavně přenosné choroby?!). Je fajn se zastavit od toho dění venku a vytvořit si kolem sebe bublinu, kam se uchýlit, když je toho prostě moc. Ale v tak zoufalém a upnutém chtění to nemůže přece jít. V knize byly taky zmínky o znameních, ale pak chyba - místo narození červen místo červenec (bylo by fajn, kdyby to někdo kontroloval). Co se týkalo použitých falešných jmen v příběhu - jak to teda bylo se jmény Balijců? Ty čtyři jména byla tedy taky vymyšlená? A co pak lidé, kterým se děkuje v závěru knihy za finanční přispění na stavbu hotelu (prohnaná Wajan ji pěkně tahala za fusekli) - také falešná? Po pravdě nevím, jak na to nahlížet, jestli na cestopis nebo na životopis. Možná to první se mi líbí víc než to druhé. S radostí bych přála štěstí tak, jak ho nalezla, ale asi to pro ni nebylo ono.... celý text

Profesor Sympaťák 2022, Leisa Rayven

Tak jo, budu přímočará. Přemýšlím a přemýšlím a ... Asha je větší kráva ze dvou sester. Teda jako, to bylo zlé. Moje chyba je to, že jsem čekala, že to bude něco z univerzitního prostředí. V první knize byla Asha popsána celkem jako sexy knihovnice, tak jsem si říkala, jo, to se bude odehrávat na akademické půdě s někým, kdo si rád hraje se slovy stejně jako Asha. A teda po tom počátečním vystřízlivění mi nadšení vydrželo zhruba do asi kapitoly šest nebo tak, kdy si dali schůzku v baru (první osobní setkání). Od té doby jsem Ashu nesnášela. Pardon, ale tyhle knihy, kde ženská se chová takhle, nemůžu vystát (další podobná se samými urážkami byla od Zapaty S láskou, Lukov - a tu jsem nedočetla). U Pana Romantika mi nadšení vydrželo o poznání déle, tak dobré dvě třetiny, než se Eden začala chovat podobně. A ty jejich společné vzpomínky - haló, mluvíme tady o době tři roky - to opravdu považuju za málo pravděpodobné, že by si tak barvitě pamatovali jeden na druhého a určitě na sbírku komiksů a lega. Pane Bože! A ke všemu je nejlepší, jak si na rozhovor o jejich minulosti vybrali okamžik na důležité akci, kde Profesor Sympaťák měl hrát významnou roli. Deset kapitol je málo pro jeden den, v rámci tří vět uteče jeden měsíc (!!!!!). Tak nějak mě to, co psal a co všichni v příběhu pokládali za dechberoucí, nechávalo klidnou (vždyť se to sakra ani nerýmovalo). Jako Jake by byl celkem v pohodě (u postelových scén - ženské autorky tak strašně rády dělají z chlapů najednou komunikativní tvory), ale Asha NE! Za mne byla fajn Joanna, babička a Moby (ten je fakt vtipný a jejich dialogy jsou skvělé). Ježíš a ten závěr ... No, kýč, no.... celý text

Útočiště 2020, Jérôme Loubry

Uffffffffffffffffffffffffffff. Ty vogo!!!!!!!!!!!!!!! Tak na tohle se nedá zapomenout. To bylo excelentní. Ještě jsem nikdy nic takového nečetla. Obvykle ráda značím přečtené v komentářích spoilerem a o knížce se víc rozpovídám, ale tady udělám výjimku. To nejde popsat, to se musí přečíst (a cítit).... celý text

Cítit znovu 2020, Mona Kasten

To bylo tak zatraceně čtivé! Řadím k nejlepším romantickým příběhům, jaké jsem četla. Sedlo mi to do vkusu. Jojo, Grant, Isaac Grant byl prostě dokonalý, ale... stejně super. Sawyer jsem si oblíbila už od minulého příběhu a teď se to pěkně dokreslilo. Líbí se mi přetrvávající a nová přátelství party. Je pravda, že to závěrečné jo-ne-jo-ne jsem považovala za trochu otravné a ohrané, ale budiž, odpouštím. Tady se mi líbila i ta erotická část příběhu. Jen v závěru mi chyběla Riley s Morganem, přece jen to byla událost ne. No teda, asi se vrhnu na čtvrtý díl. Tento byl za mne zatím nej.... celý text

Na jedné vlně 2021, Jenn Bennett

Mně se knížka celkem líbila. Přesně něco takového jsem chtěla do začátku léta na odreagování, odlehčení a se závanem kokosového opalováku, vody a slunce. Je mi sice záhadou, jak se z originálního názvu Alex, Approximately vyklubalo Na jedné vlně :o), ale když tam bylo surfování, tak to bylo mnohem lepší. Ono i ta obálka mluví sama za sebe. Za ten konec plný nedorozumění ubírám jednu hvězdičku, protože mi to přišlo krapet přehnané. Dávám tady SPOILER: úplně jsem si představila - táta ji před Porterem osloví Lištičko a on jí padne kolem krku - já jsem Alex, my se známe. Bez nějakého toho dráma by se taky nic nestalo. Stačí, že drámo obstaral Davy.... celý text

Tam, kde sa končí rieka 2021, Charles Martin

Mne to rozsekalo. Před touto autorovou knížkou jsem četla Strážca vody a to byl trochu jiný žánr - víc akční, dost jsem se nasmála. Tady tato kniha byla hodně těžká, i když paradoxně četla se velmi snadno. Původně jsem šla do toho s tím - aha, tak to bude o sklonku života nějakého starého páru, jak se vydávají na poslední společnou cestu. A ono částečně ano, ale jinak jsem byla dobře vedle. Příběhy o Jižní Karolíně, močálech, řekách mě táhnou. Mám v plánu si dohledat všechna místa, o kterých se v knížce psalo. Už jen ten fakt splynutí člověka a živlu vody - je to nádherné a děsivé zároveň. Ze začátku jsem se nemohla začíst - nějak mě moc nebavilo povídání o umění - a v místě, kdy se rodiče Abbie chovali, jak se chovali, tak jsem si říkala ach jo. Do toho pak nastoupila nemoc. A já teď čtu velmi často celkem těžké knihy, tak jsem to téma nějak nevyhledávala. Ale prostě - řeka teče a příběh plyne stejnou rychlostí, kousla jsem se a za dva dny dočteno. Bylo to zas něco nového vidět utrpení z obou stran, možná i z vícero. Líbili se mi slušní samaritáni v průběhu jejich cesty. Ten konec jsem čekala trošku nějak líbivější - konec řeky, nějaké místo něčím vyjímečné ... No, ale se závěrem jsem víceméně spokojená. Ani jsem se nerozmýšlela a pět hvězdiček určitě. Jen mě mrzí, že není více čtenářů i komentářů. Jak psala evineckY, zkrze slzy jsem neviděla na text.... celý text

Krámek se starožitnostmi 2021, Paula Brackston

Jako obvykle jsem si nečetla anotaci, jen jsem vycházela z názvu knihy. Takže nějaké cestování časem mi nepřišlo na mysl. Musím říct, že mi dělala problém ta část příběhu, kdy se přes paní Mortonovou dostane Xanthe do minulosti, prostě té době ne a ne přijít na chuť. Zvlášť, když takovým fakt divným způsobem je člověk odsouzen ke smrti. Ale pak jsem se nějak začetla a dobrý. Trhalo mi srdce situace se Samuelem, ale věřím, že to není série jen tak pro nic za nic :o) I když teda pak ... co chudák Liam? Nemohla jsem se zbavit dojmu, že příběh jen tak klouzal po povrchu. Musela jsem si najít, jak takový chatelaine vypadá a fakt je to zajímavé. Moc povedené popisy prostředí a věcí, starožitností, dokonce i postavy byly spíše příjemné než nepříjemné, skvělý vztah matky a dcery, přátelství. Byla to pohodová kniha, i když v části s Alicí jsem zažívala strach a stres, jak to celé dopadne. Ve výsledku jsem ráda, že jsem si na knížku našla čas.... celý text

Věřit znovu 2019, Mona Kasten

Téměř hned po první knize jsem sáhla po této. Pěkně to na sebe navázalo a já jako čtenářka jako bych byla součástí party. Opravdu jsem si oblíbila Sawyer a celkem se těším na následující knížku. Co se mi líbí, je čtivost, s jakou autorka píše. Je to prostě o životě. A to zasazení literární části do knihy je pro knihomola vždycky super počtení. Taky situace, které se řeší často vychází z reality, a je pěkné vidět i ta řešení a progres - prostě neopustit příběh větou "a žili spolu šťastně až navěky". Ale neodpustím si pár drobných ale. Když jsem začínala číst, tak Spencer byl vykreslen trošku "zmetkoidně" oproti prvnímu dílu a celkem mě překvapilo, jakou měl vyřídilku a trošku i agresivní povahu (ale to bude pak vysvětleno). Věkovým zasazením mi všechno to přišlo tak 25+, i třicátníci by se nemuseli stydět, kdyby řešili takové problémy. Prostě se mi to zdálo na věk 20-21 "too much". Jojo, je to sice román pro ženy, ale i "too much" v sexu chvilkama připomínal spíš erotický žánr. No a do třetice - Dawn a Nate, ufff, tohle se mě hluboce dotklo, takže někdy četba byla pro mne dost náročná. No ale, život jde dál :o) Moje druhá kniha od Mony Kasten a určitě ne poslední. Takže doporučuji.... celý text

Začít znovu 2018, Mona Kasten

Velmi milé překvapení. Pro mne zase jedna z dlouho odkládaných knih, ale příběh mě tak vtáhl, že jsem jedno odpoledne začala číst a dočetla druhý den. Tak moc se mi to líbilo. Ta atmosféra byla skvělá. Studentský život a trampoty, přátelství, lásky a zklamání. Celkem mě zaujal i příběh jak Allie, tak Kadena - pro mne to bylo zas něco neokoukaného. Ten bručoun Kaden na začátku se mi líbil a ty jeho výlety, hned bych s ním šla :o) To byla velmi pěkná část knihy, kdy se snažil Allie pomoci ukázat krásu života. Určitě se našly okamžiky, kdy to k realitě mělo hodně daleko - sehnání si bytu, finanční stránka věci a tak podobně, ale asi to nebylo podstatné, neb hlavní hrdinové byli zajištění. Ke konci mě Kaden trochu prudil, ale holt každý má v hlavě své řešení v dané chvíli. Jen mě vždy mrzí, když tímto (ať už postavy v knihách nebo lidi v reálném životě) lámou srdce druhým (jakože pro jejich dobro). Ten závěr už byl trochu moc. Líbily se mi vztahy v knize. Bylo to dost čtivé s krátkými kapitolami. Trošku mi to připomnělo knihu Pan Romantik v té pomalejší romantické lince. Doporučuju a budu pokračovat v sérii.... celý text

Kruh 2004, Kodži Suzuki

Každý asi zná zfilmovanou americkou verzi. Nejsem si jistá, jestli existuje i ta japonská, ale předpokládám, že ano. Já měla chuť vyzkoušet, podle jakého námětu byl film natočen. Musím se přiznat, že se mi film líbí více, ale tak nějak v knize je uchopeno zlo jinak, až bych řekla logičtěji (byť to ve smyslu celého příběhu vyznívá asi divně). Zatímco u Sadako v této knize bylo řečeno, co je oním zlem, tak ve filma Samara byla záhadou i po jakéms takéms rozuzlení. Postavy příběhu byly zcela vyměněny. Tady teda máme hlavního hrdinu (pěkně nepříjemného, hysterického, pedantského se sklony zasklívat fakt, že má vlastní rodinu), jeho přítel byl také dost "zajímavý" superman. Vadily mi dlouhé kapitoly, se kterými se to víc táhlo; taky přeskakování v tom, kdo zrovna mluví a o jakém čase se bavíme (přítomnost, minulost ve vzpomínkách, nebo budoucnost). Miluju horory a Kruh je jeden z těch top atmosférických, ale tady to na mne nepůsobilo tak srašidelně, jako v jiných knihách. Spíš mi vadilo chování hlavní postavy. Jo a ještě jsem chtěla dodat: Já nevím, co to má ta asijská kultura za zvyk, ale ten sex a posedlost kopulací a pohlavními orgány je fakt dost ujetá (a to nemyslím jen v tomhle díle, ale i u jiných autorů - třeba Murakami je tím proslulý). Kompenzace snad...?... celý text

Mrtvý na Pekelném vrchu 2014, Juraj Červenák

Myslím, že mám další sérii, kterou přidávám na svůj seznam. I když se jedná o historický román, láká mne právě ta detektivní linka. A i když je to první kniha série, trošku vkládám naděje, že další knihy budou o píď detektivnější. Od historických románů lze očekávat převážně intriky, politikaření a pletichaření, křesťanství a kacířství, hony na čarodějnice a pak taky přehršel smrti. I v tomto díle se o mrtvé jen zakopávalo. Před pár dny jsem dočetla knihu o Jindřichu VIII. a musím říct, že mě stále překvapuje, že se s lidmi v dané době moc nemazali a šup je na špalek. Mučení a tak není moc pro mne. Tady jsem zvědavá, jak se budou vyvíjet vztahy našich tří hlavních vyšetřovatelů. Možná bych v knížce vytkla jen časté obměny jmen - jednou si říkali přijímením, na dalším řádku jménem a na třetím hodností. A propracovat by chtělo i prostředí (zatímco tělesný odér a tekutiny byly vylíčeny vskutku barvitě).... celý text

Žena z kajuty č. 10 2017, Ruth Ware (p)

Uf. Přečteno. Teda. Hlavní hrdinka k pohledání. Zařazuju do výzvy - hlavní postava je alkoholik. Začátek knihy - vloupání - WTF?! Zcela nesmyslné, zcela nepochopitelné a v závěru nevyřešeno. Hlavní hrdinka, jejíž jméno jsem zapomněla, se chystá na plavbu jako náhradnice za rodící kolegyni. V tuhle chvíli mi to připadalo jako - znáte ten pocit, když se vám zdá, že jako nevěsta nestihnete vlastní svatbu? Nebo že někam cestujete a všechno vám ujede? No... Ani se nedivím, že hlavní hrdinka konzumuje společně ibuprofen, paracetamol a antidepresiva douškem alkoholického drinku. Její slova "zdálo se mi, že mi mozek vypovídá službu" mě napadala celou dobu. Výraz "štípl se do kobylky nosu" jsem ještě nikdy neslyšela (a to už mám - bych řekla - celkem načteno). A on vlastně i ten překlad trochu váznul. Nezdá se mi v pořádku tvrdit "Je přece úplně fuk, že tyhle prášky beru spoustu let - a taky na ně udatně chlastám." Autorka se nesnažila podat příběh, že by se to mělo nějak řešit. Slovo "stroze" mě taky pobavilo. Byla strohá, kde se dalo. Hm, nevím, jak knihu uchopit - chvíli thriller, chvíli ženský román, pak najednou horor, detektivka hrající si na ty dle Agathy Christie, akčňárna ... A ten konec? Co to jako bylo? Uuuuuuuch. To bylo tak ... zvláštně namícháno. Na konci se hrdinka zbavila závislosti na prášcích i alkoholu, neřešila kočku nebo co to vlastně chovala, a bylo jí jedno, že opustí svou rodinu, kterou tolik miluje, ale o které tam nebyla zmínka. Místo toho prozře a stěhuje se do Njújorku.... celý text

Žena v bílém kimonu 2020, Ana Johns

Já nemám slov. Prostě skvost. Ať jsou příběhy v knihách o Japonsku jakkoli silné, smutné i nádherné, současně si zachovávají poklid typický jen pro tuto kulturu. A chtělo tomu, aby se mi pod ruku dostaly hned 3 knihy s japonskou tématikou (tato, Čajovna v Tokiu a Čtvrtá opice). Na náhody nevěřím :o) Bylo to moc krásné čtení a jednoznačně doporučuji.... celý text

Šest žen Jindřicha VIII. 2009, Alison Weir

Uf, přečteno, bichle jako hrom. Ale na literaturu faktu a historický žánr se mi to líbilo. Ale i tak mi to dalo zabrat. Jediné, co jsem si o Jindřichu VIII. pamatovala z dějepisu bylo, že jako první panovník se dal rozvést a měl několik manželek. No a páni, já ani nevěděla, že byl tak totálně psycho. Hodně mě zaujal pohled na ženy v tehdejší době, na těhotenství, porody, na smrt dětí, jak bylo jedno kdo se kdy narodil. To, jak ženy neznamenaly nic. Fakt děsivé. I ten náhled na nevěry ze stran krále (i jiných mužů) - v pohodě, zatímco ženám se stínaly hlavy nebo upalovaly na hranici. Jednu chvíli mi to připadalo jako hon na čarodějnice, což se pak i potvrdilo. Ale takovou krutost jsem nečekala. Většina knihy byla věnována první manželce Kateřině Aragonské a druhé Anně Boleynové, ale pak to nabralo celkem rychlost. Zvažuju, jestli jít i do samostatných knih o každé jednotlivé královně, ale trochu se děsím, že se informace budou opakovat. Trošku mě mátly toulky časem a přemíra postav, které měly třeba vícero jmen (před a po jmenování do nějaké funkce apod.). Alison Weirová má můj obdiv, protože tohle podložit rešeršemi musí být opravdu koníček.... celý text