Niu přečtené 665

Harry Potter a relikvie smrti 2008, J. K. Rowling (p)

Po pár letech opět re-reading a celá série přečtena podesáté :o) Stále se ráda vracím, i když tohle čtení série už bylo krapet jiné. Už jsem si více všímala chybek, věci mi nějak do sebe nezapadaly, takže možná nechám Harryho pár let odpočívat :o) No jo, nedá mi spát ten mnoholičný lektvar, kdy ve druhém díle zůstaly postavám jejich hlasy, kdežto ve všech dalších už každý měl hlas toho, v koho se proměnil. O funkci neviditelného pláště jsem se rozepsala při šestém dílu. Říkam si pokaždé, že se vrátím třeba jen k tomuto poslednímu dílu, ale ... nebylo by to ono, to postupné gradování napětí až do finále. V knize mám už víc okamžiků, které se mnou hnuly - prosím nečtěte, nechcete-li znát: třeba loučení s Dudleym, ztráta soví parťačky, samozřejmě myslánka a celé to se Severusem, nádraží s Brumbálem, okamžik Lupin a Tonksová v závěru, hádka kamarádů a pak návrat, Lenka a Nevill, ... je tam toho spousta, že si ani nemůžu vzpomenout, samozřejmě o devatenáct let později. Neustále si vybavuju, když jsem před hromadou let četla tuto knihu poprvé a u rozuzlení jsem zírala s pusou dokořán a nevěřila (to ještě ani nebyl natočen film). Je pravda, že mi Harry v předchozích knihách úplně k srdci nepřirostl tak moc, jak by měl, ale v tomhle díle to byl správňák. Když se sem tam mrknu na filmy, tak konstatuju, že knihy vedou. I když vizuálně jsou filmy moc fajn, tak herecké obsazení je celkem ve svých rolích strnulé. Za mne konec s bezovou a Harryho hůlkou je stejně nejlepší v knize a mrzí mě, že film měl trošku jiný ten konec. Celou knižní sérii hodnotím taky 5* :o)... celý text

Harry Potter a relikvie smrti 2008, J. K. Rowling (p)

Po pár letech opět re-reading a celá série přečtena podesáté :o) Stále se ráda vracím, i když tohle čtení série už bylo krapet jiné. Už jsem si více všímala chybek, věci mi nějak do sebe nezapadaly, takže možná nechám Harryho pár let odpočívat :o) No jo, nedá mi spát ten mnoholičný lektvar, kdy ve druhém díle zůstaly postavám jejich hlasy, kdežto ve všech dalších už každý měl hlas toho, v koho se proměnil. O funkci neviditelného pláště jsem se rozepsala při šestém dílu. Říkam si pokaždé, že se vrátím třeba jen k tomuto poslednímu dílu, ale ... nebylo by to ono, to postupné gradování napětí až do finále. V knize mám už víc okamžiků, které se mnou hnuly - prosím nečtěte, nechcete-li znát: třeba loučení s Dudleym, ztráta soví parťačky, samozřejmě myslánka a celé to se Severusem, nádraží s Brumbálem, okamžik Lupin a Tonksová v závěru, hádka kamarádů a pak návrat, Lenka a Nevill, ... je tam toho spousta, že si ani nemůžu vzpomenout, samozřejmě o devatenáct let později. Neustále si vybavuju, když jsem před hromadou let četla tuto knihu poprvé a u rozuzlení jsem zírala s pusou dokořán a nevěřila (to ještě ani nebyl natočen film). Je pravda, že mi Harry v předchozích knihách úplně k srdci nepřirostl tak moc, jak by měl, ale v tomhle díle to byl správňák. Když se sem tam mrknu na filmy, tak konstatuju, že knihy vedou. I když vizuálně jsou filmy moc fajn, tak herecké obsazení je celkem ve svých rolích strnulé. Za mne konec s bezovou a Harryho hůlkou je stejně nejlepší v knize a mrzí mě, že film měl trošku jiný ten konec. Celou knižní sérii hodnotím taky 5* :o)... celý text

Medovník s pepřem 2022, Alena Adrianet Heinrichová

Tuhle knížku jsem si koupila a chtěla ji přečíst právě na základě recenzí tady na Databázi. Dala jsem to za den. Možná budu mít problém vyjádřit vše, co bych ráda. Chápu rozporuplné komentáře jedna hvězdička vs. pět. Pokud vás nikdy za život napotkala podobná situace, ať už mělo jít o potencionálního partnera nebo čistě přátelský vztah, kniha vám bude připadat hloupá. Pokud se tak stalo, můžete si gratulovat, že jste vše odhalili dříve než Adri a své chyby neopakovat. Já měla pár let zpátky po vydání knihy situaci podobnou a říkala si, možná by to stálo za úvahu přečíst si to, ale sešlo z toho. Před několika měsíci o něco víc děsnou situaci, a proto jsem neváhala a knížku koupila. Věděla jsem, že potřebuju situaci uchopit s nadhledem, třeba za pomoci někoho, kdo se v tom topí taky. A brala jsem to tak, že to autorka psala formou terapie, že se ohlédla zpátky v čase a na konci to vše docvaklo. Jako asi všem, líbila se mi obálka, jež je pro mne i po přečtení záhadou. Moc se mi nelíbilo to využívání Matyáše kvůli lístkám do divadla. Vztahy byly opravdu velmi povrchní včetně dialogů. Během knihy uplynuly asi tři čtyři roky, jestli jsem dobře počítala. Matyáš byl opravdu zdařilý manipulátor, který uměl hrát na správnou strunu, ale vlastně vůbec nevěděl, co chce. I když jsem náplava, už dlouho v Brně bydlím a strašně mi tam to Brno chybělo. Docela mě štve, když hlavní hrdinové prolívají kapitoly alkoholem. Bohužel ani takový ten free život mejdanů nedokážu úplně ocenit, zvlášť s lidmi, které sotva znám. O tom, že má Adri kočku a nějaké živé rodiče se dovídáme pořádně až na konci knihy. Velmi zmatená jsem byla z odskakování v časových osách. Příběh plaval dost po povrchu. Ale četla jsem, chtěla jsem číst až do konce, i když čtení ve mne otevíralo staré rány. Ale třeba to byla dobrá forma terapie - vědět, jak pro příště věci nedělat.... celý text

Harry Potter a princ dvojí krve 2008, J. K. Rowling (p)

Po letech znovu re-reading, asi devátý (ano, celé série). Většinou podzim zima otevírám. Je pravda, že to loňské otevření série mi trvá trochu déle. Jako by se mi sám Harry Potter mírně vzdaloval. Četla jsem si svůj předešlý komentář z roku 2021 a teda přehodnocuju - ne, Harry je stále nesnesitelný, neustále na někoho řve a vybíjí si vztek. Ale co tak miluju na těch knihách je ta kouzelná atmosféra. Přemýšlela jsem, proč pro Kristovy rány J. K Rowling nedala tomu Harrymu aspoň trochu mozku s postupem let studujících v Bradavicích. Opravdu to na mne působí tak, že se vlastně nic nenaučil, neustále se spoléhá ve všem na Hermionu (nebo Prince dvojí krve), šaty si vysušit nedokáže, ... Proč mám vlastně ráda tento díl? Je to o Brumbálovi. O objevování nitek, které pojí Voldemorta k životu a smrti. Je to o přátelství (Neville, Lenka). O chybách, které se snaží lidé napravit (Křiklan). Proto mě Harry tak štve tím svým rozběsněným egem, že pro stromy nevidí les. Ještě se nemůžu nezmínit o neviditelném plášti - ať se v něm Harry pohybuje, jak chce, tak mi to hlava nebere - ale když se šplhal ve vlaku nahoru, tak sakra, jak to udělal? Vidím dost takových chyb, že si říkám, jestli není načase přestat číst tuto sérii. Mé nejoblíbenější pasáže jsou tyto - Brumbál na návštěvě u Dursleyových a Brumbál v rozhovoru na astronomické věži. Velice vypjaté situace, ale stále si zachovává nadhled a vtip. Jsem zvědavá, jak budu vnímat poslední díl.... celý text

Billy Summers 2022, Stephen King

Nemám slov. Až pak. Musím to rozdýchat. (O den později) Tak jo. Hurá na hodnocení. Musím se přiznat, že knihu jsem měla rozečtenou hooodně dlouho (aspoň na mne). I když ... někdy se mi to stává i u Kingovek, zvlášť někde, kde se příběh zasekne a kapitola ne a ne končit. Ten začátek jsem si říkala - uhum, aha, ano ano, ale nevím, která bije. Chápala jsem, že někdo Billyho na někoho poslal udělat s ním krátký proces, ale asi tam bylo toho tolik - několik prostředí, několik identit, tolik lidí v práci a sousedství, že se mi ztratilo, proč byl Billy vyslán. Ale nebojte, na konci je vše. Jak jinak, Billyho jsem si oblíbila. Hltala jeho životy, které by možná rád vedl, vztahy, které navázal, jeho příběh, u kterého jsme se dovídali střípky pravdy přes velké plochy lží, jeho inteligenci přes nálepku hloupého Billyho. Pohltil mě i příběh z války. A pak přišla chvilka, kdy vyběhl pro Alici a já si řekla - ale sakra, tak tohle fakt ne. Tohle nemám potřebu číst, aby na něho hodila nějakou špínu a mstila se mu. Když King opravdu popisně zjevoval Billymu její zranění - no, nebylo to příjemné. Bála jsem se o Billyho v pasti. Ale kupodivu - jako mávnutím kouzelného proutku cvak a už jsem jen vnímala vznikající přátelství až jemnou romanci mezi Billym a Alicí a zapomněla, co že se to stalo v těch kapitolách předtím. Oblíbila jsem si i Buckyho. A vlastně, i když ten konec mě moc mrzel a zatemnil mi pohled, tak to vlastně nemohlo ani jinak dopadnout. Myšlenka, že pro Alici tady je Billy pořád, je krásná. Takže jasně doporučuji. Přemýšlela jsem, zda hotel, o kterém je v knize zmínka byl skutečně z Osvícení. To je fajn propojení.... celý text

Dokonalá smrt 2019, Helen Fields

Za mne lepší než druhá kniha. Ava už není tak vrtošivá, i když chyby dělá stejně (sama, sama, jen já sama). Četlo se to dobře, možná se až moc střídaly osoby a události. Mně dost vadily ty vícero směry, kterými se to ubíralo. Za mne by úplně stačila linka s vrahem. Ta druhá linka s organizovaným zločinem byla dost rušivá a ubírala na spádu hlavní linie (aspoň pro mne). Pak to byl takový mišmaš, že jsem nevěděla, co kdo vyšetřuje. Některé kapitoly o Lily, Mině, Christianovi, Bradleym byly takové zdlouhavé, ale chápu, že šlo o vytvoření pouta. Jen mě dost mrzelo zakončení obou případů, neboť se to zdálo dost odbyté - tak dlouho se k tomu dopracováváme a nakonec bum bác, tma, krev a případ vyřešen. Ta Overbecková je co zač? Za mne vede Lively a Tripp. Chtěla jsem dát 5*, ale za ten rychlý finiš dám jen 4*.... celý text

Čas lovu 2023, Jeffery Deaver

Od Ježíška jsem dostala snad poprvé knihu a vybral tuto. Od mého oblíbeného spisovatele. Ani nevadilo, že je to až čtvrtý díl série, ale tím pádem jsem neznala Coltera tak dobře. I když jsem knihu přečetla za dva dny, tak jsem jela na vlně - ty jo, já nevím, a pak ty brďo, tak jo. Mělo to spád a bylo to rychlé. Líbí se mi pozadí městečka znečištěného vším možným. Sice se tam našly úseky, kdy jsem si říkala, že nechápu, jak někdo někoho našel nebo proč se tam najednou někdo zjevil, ale budiž. Na konci jsem byla totálně mimo, ale pak jsem si vzpomněla - no jo, Deaver, mistr kliček a nečekaných zvratů (sákryš, jak jsem mohla zapomenout?!). V tom světle jsem si na konci knihy řekla, že se k ní jednou vrátím a budu na to nahlížet trochu jinak, jestli to dává smysl. Colter se mi líbil, ale musím ho poznat blíž. Sonja byla taky super. Vlastně ... všechny postavy (až na Hannu, ta mě někdy pěkně sejřila). Není to klasická detektivka s Rhymem nebo Danceovou, ale jako thriller super.... celý text

Poslední lov 2020, Jean Christophe Grangé

Četlo se to dobře. Návrat komisaře Niémanse byl celkem rychle shrnutý od dob Purpurových řek. Karim nahrazen Ivanou. Lov a šlechtické rody nejsou má zrovna nejoblíbenější témata, plus když se k tomu přidají ještě zvěrstva druhé světové války ... No, ale zajímavá byla linka s roetkeny. Úplně jsem zapomněla na fóbii Niémanse ze psů. Můj nejoblíbenější žánr jsou detektivky, ale jedno musím nechat - že zrovna ty od francouzských autorů jsou pro mne strašně těžko uchopitelné kvůli jejich hrdosti, aroganci a nabubřelým egům. To samé je Thiliez. Ještě si vybavím italského Našeptávače, ale tam to bylo zas vyšetřování bez hlavy a paty s hromadou pohody a lážo-plážo přístupu. Vlastní zápletka - taková švihle nepochopitelná.... celý text

Ztracené květiny Alice Hartové 2019, Holly Ringland

Tahle kniha se rozhodně neztratí. Je mi líto, že je hodnocena takto málo. V loňském roce jsem četla knihu Kde zpívají raci, kterou jsem si zařadila do nejhorších knih roku 2023 (to jako fakt). Tato kniha je vším, co jsem od knihy Kde zpívají raci očekávala. Příroda, květiny, osudy postavy, co mají hlavu a patu. Toto je šperk. Tolik neopětované lásky, tolik smutku, bolesti i tolik naděje. Líbily se mi všechny linky, ale musím se přiznat, že jsem byla trošku zklamaná, když jsme opustili Alicino dětství a vrhli se dál. Ale nakonec i její život v parku byl hodně obohacující. Zajímavé. Už podruhé, co se mi do ruky dostala kniha (a její části) v době, kdy jsem to potřebovala jako nezaujatý člověk vidět/slyšet. Mrzela mě linka s Oggim, to mi bylo neskutečně líto. Ale věřím, že s panem Mechem to nakonec dobře dopadlo. Doporučuji a už teď vím, že tohle bude kniha roku 2024. Plus: Nádherná obálka, která vypadá identicky i pod přebalem.... celý text

Genesis 2023, Chris Carter

Jsem naprosto v šoku!!! Tohle ve mně bude doznívat sakra dlouho. Po posledním díle Napsáno krví, kdy jsem cítila změnu v autorově psaní, jsem se nechtěla hned pouštět do další četby. Zjišťovala jsem si, co se autorovi přihodilo, což mě také rozsekalo, a v díle je vidět vyrovnávání se s touto situací. Bylo to opravdu hodně brutální čtení a už jen samotná obálka je děsivá ažaž. Podle názvu jsem si myslela, že půjde o náboženskou tématiku, ale rozuzlení překvapí. Závěr nemá chybu, prostě překvápko střídá překvápko. Vše do sebe zapadalo. Fakt nemůžu uvěřit, že jsem tuhle knihu v Levných knihách ignorovala tak dlouho. A vlastně - ono mě už na začátku knihy celkem překvapilo věnování. Holt, když se k vám kniha má dostat v tu správnou chvíli, stane se tak. Doporučuji všemi dvaceti.... celý text

Silo 2014, Hugh Howey

Ani nevím, kde mám začít. Řekla jsem si - nic, zkusíš to a uvidíš. Ze začátku, než jsem se zorientovala v prostoru a lidech sila, v povaze čištění, trošku jsem tápala, ale pak to nabralo spád. Je pravda, že techničtější věci byly pro mne podobně uf jako v Marťanovi, takže si myslím, že film by byl mnohem lepší (a snad byl i natočen, ale nedívala jsem se). Tak trochu bych to mohla přirovnat i k Hunger Games, ale našla by se celá řada knih i filmů s podobným tématem. Jak tak nad tím přemýšlím, asi jsem nenašla žádnou postavu vyloženě nesympatickou, ke které bych si nevytvořila pozitivní vztah. On i ten Bernard se pak ukázal trochu v jiném světle. V jedné části mi to připomínalo film Propast. Trošku mě mrzelo, že při zpáteční cestě ze Sila 17 to šlo hopem a Jules se ani nezasekla ve dveřích. Kniha byla čtivá i díky dobře rozloženým kapitolám, ale závěr byl moc uspěchaný. Těším se ovšem na další knihu ze série.... celý text

Na Věrnosti 2012, Tana French

Po dlouhé pauze po druhé knize série jsem se vrhla na Franka. A dlouhá pauza se konala i v rámci čtení - aspoň tedy na mne. Ale jakmile jsem se po jedenácté kapitole znovu začetla, dala jsem to za dva dny. Autorce se nedá upřít čtivost, s jakou své knihy píše, a taky fakt, že vyprávění ze strany hlavní postavy je mi milejší než příběhy ve třetí osobě. S Frankem jsme se mohli seznámit- ve druhé knize, kdy tak trochu šéfoval Cassie. Tam do jisté míry hrál rozverného šéfa, ale stále šéfa operace. Tady jsem viděla temnotu, lidskost i nedlidskost, charakter vůči své rodině i vůči své práci, vůči kolegům. Na mne přece jen trochu rázný, ale super vystavěný - ani ne bílý, ani ne černý. Možná mi to tak trochu hrálo na strunu uvědomění, že v každém z nás jsou různé bílo-černé stíny. Nemůžu uvěřit, že se autorce daří u mně (jakožto u čtenářky) vykreslit ty situace v mezilidských vztazích a vtáhnout mě do děje tak, jako bych tam byla - sledovala rozhovory, hádky, pranice, až mi tuhlo celé tělo. Cítila jsem tu první lásku mezi Frankem a Rosie, jeho bolest, když utekla, jeho bolest, když se dozvěděl pravdu, jeho myšlenky nad "kdyby", jeho postoj vůči své velké rodině - rodičům i sourozencům. Francis - krásné jméno, tohle mě nějak udeřilo do očí během četby. Ten závěr s Holly byl tak trochu přitažený za vlasy. Trochu mě štvalo, jak v jednom kuse padalo "ježkovy voči" a své dceři říkal dušinko (kdo takhle komukoli říká?). Bylo to dlouhé? Ano. I když se počet stránek mírně snížil, tak 23 kapitol na 424 stranách - pro mne celkem peklo na soustředění. Pomalejší rozjezd to mělo, ale pak to nabíralo celkem spád, přibývala další jména, která se mi pletla. Líbil se mi Frankův vztah ke Stephenovi. A za ten úplný závěr jsem ráda. Přesně takový je život.... celý text

Harry Potter a Fénixův řád 2004, J. K. Rowling (p)

Znovu přečteno: 10. 1. 2024 Je to trochu rozvleklejší a můj názor na Harryho se nezměnil - tady byl opravdu k nesnesení. Já osobně nemusím linku s obry a Drápem, i když mě k srdci dojímal ten dotaz Drápa na Harrg a Hermy. Co se týká Dursleyových a Umbridgeové - tohle bylo neskutečné týrání. Tuto knihu považuji za hodně temnou, nepříjemnou, ale považuji ji za přelom z pohádkového světa do světa zla i naděje. I když mám knihy dané série stále stejné, až po letech si víc všímám nesrovnalostí v překladech textu.... celý text

Artemis 2018, Andy Weir

+ Čtivé - Dlouhé kapitoly, nepříjemná hlavní postava, technické věci (o kterých běžný člověk neví, zda jsou reálné). Můj problém - neschopnost představit si jednotlivé postupy a činnosti osob v daném prostoru.... celý text

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Celkem pěkná vánoční oddechovka velmi rychle přečtená. Na každém příběhu bych našla chybičku, ale proč to dělat. Účel to splnilo - uklidnilo stresující období a stmelilo lidi různými příběhy.... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2001, J. K. Rowling (p)

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy.... celý text

Výkřiky v temnotě 2022, Darcy Coates

Tahle autorka mě opravdu děsí! WTF?!!!!! Musela jsem číst snad s několikaměsíční pauzou. A to jsem se teď do toho dokopala, abych neměla resty do dalšího roku. Strašně nerada odcházím od rozečtených knížek, ale v poslední době se mi to stává dost často. První díl, ok, to se mi jakž takž líbilo, i když ten závěr ... no budiž, neotřelé. Ale tohle?! Nesnáším Clare. Nemám ráda její zchytralé myšlenkové pochody psané kurzívou, aby obhájila sama sebe. Nechápu logiku jejího jednání. Opravdu se divím Dorranovi. Asi úplně nebudu rozepisovat vše, protože bych se vztekla a to už nechci - ne po tom, co jsem četla tuhle knihu. Některé monology nebo dialogy, které vede Clare jsou hodny dítěte mateřské školky. Autorka moc neuměla popsat (nebo jsem to jenom nepochopila), co se právě dělo - jako situaci na mostě s autem a mutanty mi ne a ne představit si. A přitom v sérii Strašidelné domy (alespoň tedy ze začátku) je popis to, co mě vtáhlo u autorky do děje. Kniha má cca 420 stran - přečkejte tak 300 prakticky ničeho (dobře - Dorran pěje ódy a Clare je prostě děsná) a pak si konečně užijete Petera - tímhle se to trochu rozproudilo. Dočetla jsem to s pocitem, že se do třetího dílu pustím, neb když už utrpení, tak ať je celé. Ale koukám, že zase přibyl další čtvrtý díl. No, tož to nevím. Prosím, může mi někdo vysvětlit ty panenky na obale? Nedává to smysl a ještě se to plete s Yrsou. Děkuji.... celý text

Děti nade vše 2021, Delphine de Vigan

Velice zajímavý pohled do mysli influ-youtube-insta matky. Dobré dokreslení pohledů dalších postav, kteří se v tomto světě neorientují, na druhé straně pohledy dětí, které jsou do tohoto kolotoče mnohdy vtaženy, nevědíc jak. Od recenzí jsem čekala trošku něco jiného, možná fakt více detektivní linku. Ve výsledku jsem byla překvapená pozitivně. Kniha rozhodně nutí zamyslet se, jestli je tenhle svět ještě v pořádku. Co mě trošku zaskočilo v závěru knihy je ten několikaletý posun všech protagonistů. Na jednu stranu super, protože mě zajímalo, kam se postavy posunuly, ale na tu druhou měl příběh takovou pachuť nevyváženosti. Jinak super a doporučuji. Oblíbila jsem si moc Claru.... celý text

V temnotě 2021, Mike Omer

Pokračování se mi líbilo, ale něco malinko mi tam vadilo. Možná Zoe, tentokrát. Tatum s dědečkem jsou skvělí a místo bylo i pro kočku a zlatou rybku :o) Pachatele jsem tipla vedle. Ale zdálo se mi to takové po povrchu a ten závěr - no najednou přicházeli všichni na správný směr. Líbilo se mi, jak se to dotýká sociálních sítí a mobilů, ale ono to pak totálně vyšumělo doztracena. Mám z toho trošku rozporuplné pocity.... celý text

Hra na lháře 2018, Ruth Ware (p)

Od autorky pár knih přečtených už mám a je to takové - všehochuť a zároveň máte chuť s tím praštit. Na můj vkus na tenhle žánr až moc stran a táhlo se to sáhodlouze. Člověk si už už myslí, že se něco dozví, a ono zas nic. Obvykle mám ráda prolínání časových linií, ale tady mě to rušilo. A - asi můj velký problém - nemám ráda, když se lže, takže celou knihu jsem trpěla jak zvíře :o) Hlavní hrdinka totálně nesympatická, vlastně všechny ženské byly divné. Normální snad Owen a koukejte na chudáka, kam to dopracoval. V celé knize mě nesnesitelně štvala Freya - neberte to zle, ale autorka z ní udělala panenku Chucky a upíra v jednom. A úplně jsem si nemohla představit, jak se s ní všude kodrcá. Ten konec až moc přitažený, skoro skalp. Líbilo se mi prostředí, ale mohlo být popsáno ještě více.... celý text