NinaStikova přečtené 310

Zelená jako smaragd 2015, Kerstin Gier

Moc se mi líbilo, jak předchozí nejasné vstupy z budoucnosti konečně zapadly na své místo a časová linka začala dávat smysl. Konec byl dost uspěchaný, pár lidí se pokusí navzájem zavraždit, někdo se stane nesmrtelným a hotovo? Xemerius přičítal knížce plusové body a jsem moc ráda za Jamese.... celý text

Modrá jako safír 2015, Kerstin Gier

O čem že ten díl byl? Jo, jasně, Gwendolyn má zlomené srdce od kluka, se kterým za nějakých pět dní stihla prožít lásku jako trám, že ano? Nějak si nemůžu pomoct, ale romantická dějová linka je prostě jeden kýč za druhým. Mladí lidé, kteří se znají kratičkou dobu, k sobě zahořeli nehynoucí láskou! Nemluvě o tom, že jsou tam takové dvojice dvě (až tři?). Proč všichni hraběte poslouchají na slovo? Vždyť je to fuk, jestli na přípravu na ples dostane týden nebo tři měsíce, ne? Hrabě se to (v minulosti, mrk mrk, spoiler) vůbec nemusí dozvědět. Člověk si navíc musí dát bacha, aby se nezamotal v těch vstupech z budoucnosti, kterých je tam požehnaně. Jednomu by se z toho přemýšlení nad časovým kontinuem zavařil mozek. Navzdory tomu má příběh spoustu originálních nápadů, cestování časem na genetický způsob jsem zatím jinde nepotkala, jde o příjemné odlehčené počtení.... celý text

Rudá jako rubín 2012, Kerstin Gier

Na knize mě zaujal především nápad. A taky obálka. Cestování časem geneticky děděné v rodině a přitom ne u všech členů je zajímavý koncept. Navíc to cestování není úmyslné a vůlí ovládané, což může vyústit v cestu z třetí ho patra do času, kdy to třetí patro ještě neexistovalo. A to je blbý. Pokud o vás tedy neví strašně tajný kult s krvesajnou mašinkou, pak jste v pohodě. Až to trochu připomíná nějaké onemocnění ledvin, kdy musíte obden(?) na pár hodin do nemocnice, abyste neohrozili svůj život. Asi bych se cestovatelům v čase neměla tolik smát. Popis postav je jen povrchní, pamatuju si akorát to, že jsou doma u Gwen všichni zrzaví. V příběhu je navíc dost výrazné dělení na tábor těch hodných a tábor těch zlých. Dokonalí klaďasové dělají chyby jen tehdy, chtějí-li se navzájem chránit, a podlí zloduši jsou ztělesnění satani nebo naprosto nesnesitelní protivové. Bylo to docela příjemné oddechové čtení, nic moc složitého, ale celkem nápadité.... celý text

Pax, můj liščí přítel 2017, Sara Pennypacker

Nad tímhle komentářem přemýšlím už nějakou dobu a došla jsem zkrátka k názoru, že tak nějak nemám slov. Tak dobré to bylo.

Ginny Napořád 2017, Benjamin Ludwig

Tohle je moc dobrá knížka. Dokonce i kdyby byla Ginny obyčejné děvče, kniha by neztratila na kvalitě, vhled do hrdinčiny duše je výjimečně dobře napsaný. Musím ocenit, že postavy nejsou napsané černobílé, především Ginnyina maminka Napořád se chová jako záporačka, ač se její jednání dá pochopit. A právě tohle klopýtání je dělá realističtější. Bacha, spoiler! Tolik jsem se bála, že svou sestřičku strčí do kufru, aby se udusila, že mi její skutečný plán zas tak hrozný nepřišel, díkybohu.... celý text

Dívka, která upíjela měsíc 2018, Kelly Barnhill

Hrozně moc se mi to líbilo. Se stylem vyprávění jsem vůbec problém neměla, vyhovoval mi. Navíc knížka obsahuje spoustu tak zvláštních myšlenek, že je nebudu ještě pár dní moci dostat z hlavy. Smutek je nebezpečný, ale ne že zapomeneš. Hvězdný svit a měsíční světlo mají kouzelnou moc a navíc se dají jíst. Bažina je svět a svět je bažina, a až umřeme, stane se z nás jedno nebo druhé, nebo oboje. A čarodějnice, která spolkla duši tygra a teď v ní bije její srdce? Konec knížky mi přišel maličko uspěchaný, nevyzbylo na něj moc stránek a vše se událo tak nějak překotně a rozpačitě. Já se tak bála, že Fyrian dopadne jako jeho matka. Co že se vlastně stalo s Xan a s Ignácií?... celý text

Hra o trůny 2013, George R. R. Martin

Co ještě tak říci o slavné knížce, která má i vlastní neméně známý seriál? Musím uznat, že filmové zpracování se od předlohy příliš neliší, to je nezvyklé. Autor dovede výborně vymýšlet postavy, žádné se navzájem nepodobají, o žádné se nedá říct, že by byla typová (možná tak zlá královna?), jen je jich tolik, že ty vedlejší je občas třeba druhým uchem nechat zase pláchnout pryč. Musela jsem každou chvíli hledat nějakou mapu, abych se zorientovala v tom, kdo se kde nachází a kam právě míří. Na mě je Královo Přístaviště možná až moc politické a složité, ale kdo má rád intrikaření, ten si přijde na své. Další díly číst plánuju, nerada nechávám sérii rozečtenou.... celý text

Návrat Kouzelnice 2017, Chris Colfer

Jejku, druhý díl. Za mě spokojenost. Jsme zpátky v Zemi příběhů, oblíbené postavy jsou zpátky a blíže se seznámíme i s některými dosud zanedbávanými. Karkulka válí. Žabák je zjevně populárnější ve své obojživelné podobě, protože už zase vypadá jako předtím. Connerovy hlášky jsou vážně něco. Venčení oblíbeného kamene a podpálení školy při sypání misky cereálií odteď hodlám používat. Ubožátko Sněhová královna. Zlí medvědi! Styďte se! Babička Kmotřička víla očividně zapomněla, jak dopadl její pokus zabránit svému synovi v překročení hranic do Mimosvěta, nebo proč si myslí, že by se jí mělo totéž v opačném směru povést u vnoučat? Tato okřídlená paní má trošku mučednický komplex, všechny zažene, ať jí nepomáhají, že prý všechno zvládne sama, a pak to podle toho dopadá. Mášenko, proč? To neumí jezdit po lese bez toho, aby byla kriminálník? Ještě že už dopředu vím, že jsou další díly, jinak bych vážně myslela, že je závěrečné odloučení trvalé. Vyvinou si teď nějaké speciální vílí telepatické schopnosti?... celý text

Kouzelné přání 2016, Chris Colfer

Ačkoliv do věkové kategorie nepatřím, příběh mě do sebe vtáhl a já hltala úplně každou stránku. Jde o výbornou kombinaci klasických pohádek, na rozdíl od nich ale jednotlivé pohádkové postavy dostávají hlubší charakteristiku. Nejvíce mě bavila Červená Karkulka, takovouhle ji vážně jenom tak někde nenajdete. Přiznávám, že se vyskytlo pár prostodušších pasáží, u kterých jsem si říkala, že je to skutečně knížka pro jinou cílovou kategorii, ale dá se to přehlédnout. Ano, konec byl celkem předvídatelný, ale cesta k němu rozhodně ne. Moc se mi to líbilo a hned jsem se vrhla na další díl.... celý text

Ledová jako sníh 2017, Danielle Paige

Na knize mě zaujala anotace a už zmiňovaná obálka (je taková měkoučká). Nápad tam určitě je, ale to zpracování je hrůza. Vylíčení napětí se vůbec nepovedlo, sem tam se stane nějaká příhoda, která napínavá být mohla, jenže postavy pokračují dál, jako by prostě jenom zakoply. Co na tom, že právě spadly do ledové řeky, protože se pod nimi probořil led? V další větě vylezu a nijak to neřeším. Občas se někam vytratila zmínka o tom, že někam jdou, např. z venku dovnitř (asi teleportace). Pocity postav nejsou moc uvěřitelné a rozhodnutí hlavní hrdinky jsou popisovaná jako objevy Ameriky, přitom je každou chvíli mění o 180°. Celkem mi to kvalitou připomínalo povídky z Wattpadu. Až mě trochu děsí, že pokud chci vědět, jak to dopadne, budu muset číst dál.... celý text

Tisíc kousků tebe 2017, Claudia Gray (p)

Věnované knížky mi málokdy padnou do noty, ale tohle byla trefa. Nejde jenom o milostné blábolení, a přitom postavy nejsou bezcitné kreatury, je v tom něco ze sci-fi, ale není to nic komplikovaného, nad čím by si čtenář musel dlouho lámat hlavu. Zároveň se mi zdá, že knížka přinesla strašně moc morálních otázek. Na místě hrdinky bych se asi cítila hrozně provinile a ten pocit viny bych neustála. Samozřejmě, že je pořád Meg, ale to neznamená, že jí všechny její verze patří, stejně jako ona nepatří Meg z jiné dimenze. Možná by se k tělu každé jiné Meg měla chovat trošku ohleduplněji. Těch dimenzí mohlo být zařazeno víc, lépe by se tak využil potenciál nápadu. Co by se třeba stalo, kdyby Paul a Teo přešli do dimenze, kde Meg neexistuje? Nebo třeba dimenze bez Tea? Část v Rusku byla oproti pobytům v ostatních dimenzích dost dlouhá, ale rozhodně moje nejoblíbenější. Všechny Marguerite. Moc mě potěšilo, že se Meg stýskalo i po její alternativní rodině, že si k nim vytvořila pouto. Hned je jako postava mnohem lidštější. Moc se těším na další díl, ale zároveň oplakávám skutečnost, že s některými postavami se už nesetkáme.... celý text

Jakubovy housle 2011, Daniela Mičanová

Knihu jsem kdysi dostala k Vánocům a dosud nějak nebyl čas (a chuť) ji přečíst. Teď jsem po ní sáhla především kvůli čtenářské výzvě. Zpočátku jsem měla výrazné problémy s orientací mezi postavami. Možná by pomohlo číst nejdřív předchozí díly. Jejda. Asi mi nějak uniklo, kde že je ta milostná linka. Nějaké scény tam byly (řádně zakamuflované), ale že by se někdo do někoho doopravdy zamiloval? Z češtiny se stal mezinárodní jazyk, který ovládá i kdejaký Egypťan, a Brno na sebe vzalo roli upířího sídla. Bylo to příjemné čtení.... celý text

Kniha ztracených věcí 2008, John Connolly

Moje zamilovaná knížka. Bylo tu několikrát zmíněno, že z hlediska té dovolím si to nazvat filosofické a morální stránky nepřináší nic nového. Ano, možná ano. Ale z hlediska podivnosti příběhu a kombinace už existujících nápadů je to podle mě jedinečné dílo. Styl vyprávění je úžasný a rozhodně to před spaním neskončí na "ještě jedné kapitole". Navíc člověka i tak trochu připraví na situaci, kdy by se v nějakém příběhu ocitl sám. Vždycky, když se v knize objevili trolové a mosty, hrdinové se s jejich přítomností vypořádali po svém, ale jen Kniha ztracených věcí mě naučila, jak skutečně vyřešit jejich hádanku. Což je další detail, který mi je velmi sympatický. David ze sebe nikdy žádného hrdinu nedělá. Má strach, má špatné vlastnosti, užírá ho žárlivost. Otevřeně přizná, že např. u trolího mostu o řešení už slyšel a jen si musí vzpomenout. Se spoustou hrdinských činů vlastně "jen" pomáhá Rolandovi, což právě dělá příběh realističtějším, vždyť je to pořád ještě vlastně kluk. Co se týče Rolanda, (!POZOR, SPOILER!), já mu tak moc přála šťastný konec a hrozně mě mrzelo, že se mu tohoto konce nedostalo i v živé formě. Popravdě nemám knížce co vytknout (i práce korektora byla na jedničku a obálka se mi líbí víc než ta anglická). Na mnoha místech jsem se nasmála, trpaslíci a Sněhurka jsou prostě úžasní. A pár slziček taky ukáplo, pro někoho možná nečekaně při znovushledání se Scyllou. Strašně lituju, že jsem knihu vrátila do knihovny a nenechala si ji déle (čti: neunesla ji a nenechala si ji navždycky).... celý text

Na Větrné hůrce 1978, Emily Brontë

Jedno z vychvalovaných klasických děl. Já vlastně moc nechápu proč. V polovině jsem netušila, o čem chce autorka dál psát. Všechny postavy jsou škodolibé, a aby v tom měl člověk trochu zmatek, pojmenovávají se po sobě navzájem (i když to pořád není takový guláš jako Sto roků samoty od Márqueze). Moje naivní povaha postrádá nějakou většinu času kladnou postavu. Navíc jsem nepochopila, proč se autorka obtěžovala s tou retrospektivní chronologií, která mě akorát vyrušovala vstupy Eleny o tom, že jim stydne čaj. Jsem docela zklamaná.... celý text

Nocte 2015, Courtney Cole

Z knížky mám dost rozporuplné pocity. Ze začátku mě Calla strašně otravovala. "Slintám, slintám nad klukem", cvak a najednou "ne, já si nezasloužím být šťastná, bé!" A taky pořád brečela. Jasně, bylo toho na ni moc (a to ještě nevěděla, kolik vlastně), ale kde pořád brala ty slzy? A navíc jediné, na co při pláči myslela, bylo to, že má Dare tvrdé břicho. Nejvíc mi na tom asi vadí právě ta kombinace dvou odlišných témat, toho vážného, o Finnovi a jeho nemoci, smrt matky... a toho milostného s Dareem. Zní mi to až trochu nevhodně a necitelně. Když Calla poprvé objevila obsah deníku, docela jsem se Finna bála, vůbec jsem nevěděla, co si myslet. A vlastně to nevím ani teď na konci. Ten dost nečekaný zvrat staví celý předchozí děj do úplně jiného světla. Najednou konečně pořádně soucítím s hlavní hrdinkou a skoro se divím, že se nezblázní (jakože víc). Pár slz ukáplo, knížku jsem musela zavřít a dočíst až druhý den, protože to prostě bylo smutné. Akorát si nedokážu představit, o čem chce autorka psát v dalších dvou knížkách. Já po Nocte sáhla především kvůli dějové lince s Finnem, zamilování se do Darea jsem brala jako vedlejší kolej. Možná nakouknu na začátek Vera a potom uvidím.... celý text

Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) 2013, J. R. R. Tolkien

I když jsem viděla film, vypravování bylo kouzelné. Pořád mě zaráželo, jak Tolkien obratně dovede přecházet k jiným postavám a příběh to přitom vůbec neroztrhá. Navíc je kniha protkaná občasnými neobvyklými úvahami nad věcmi obvyklými, až srdce zaplesá. Mimořádná mňamka.... celý text

Ptačí zpěv 2013, Meagan Spooner

Tuhle knížku jsem přečetla skoro jedním dechem. Ze začátku to šlo trošku ztuha, a najednou jsem se z první třetiny ocitla za půlkou. Co se týče tématu, k mnohokrát použitému příběhu bylo přidáno několik nových prvků. Vždycky mě hrozně zajímalo, jak bude nová bublina vypadat. Většina postav je uvěřitelná, hrdinka zůstává hrdinkou a přitom se nestane otravnou neomylnou světicí, které se mají všichni klanět. Moc se mi líbila Zinka a spoustu stránek dopředu už jsem Lindu hlasitě pobízela, ať ji konečně pojmenuje. Dějovou linku s Orenem jsem si vážně zamilovala a vždycky jsem se těšila, kdy se v příběhu zase ukáže. Tudíž mě jeho diagnóza na konci knížky strašně mrzela a hlavou mi běžely nápady, jak jeho osud zvrátit. Ten "vztah" s Krisem byla vážně parodie. Zná se s ním asi tři minuty a jediná domněnka vyvracející jeho příslušnost k té či oné straně se zakládá na asi dvou dotecích a nahrávce jedné věty. Wow, to musí být osudová láska. Ze začátku mi trochu vadil překlad jména Linda, ale když jsem si zjistila původní verzi, už jsem si tolik nestěžovala. Linda je pro českého čtenáře mnohem přijatelnější. K Divergenci konkrétně bych Ptačí zpěv nepřirovnávala, teď přeci existuje tolik knih na podobnou tématiku (postapokalyptický svět, uzavřené společenství lidí, vyčnívající dívka). Nemůžu se dočkat, až si přečtu pokračování.... celý text

Večerní písně 1940, Vítězslav Hálek

Jak poezii moc nemusím, bylo jasné, že na pět hvězdiček to nebude. Kdysi jsem jednu báseň z této sbírky četla a hrozně mě zaujala. Zjevně to byla perla v košíku barevných kamínků, protože zbytek je buď ucházející, nebo divný. Rýmy jsou někdy dost jednoduché až infantilní (dalšími čtenáři již zmiňovaná srdíčka, holubičky a slavíčci), žádný Mácha to není. Ale zase není těžké veršům porozumět. I ta hlubší myšlenka se čas od času najde, Hálek někdy dovede popsat některou ze slovy nepopsatelných situací. Zjevně má takovou schopnost jen básník s prostšími verši než umělec tvořící krkolomná a přespříliš lyrická souvětí.... celý text

Strážci příběhů 2016, Mechthild Gläser

Výborný nápad a skvělý způsob, jak mučit pravověrné čtenáře, kteří do knížky vhupsnout umí jen vlastní představivostí. Kolik nešťastníků teď bude mít odřený nos, jak si budou své knížky pokládat na obličej a snažit se protlačit se do příběhu? Narazila jsem tu na několik stížností na romantickou linku a i mě poněkud rušila. Víc mě však obtěžovaly chyby pana korektora či paní korektorky, především značení přímé řeči bylo dost nedbalé. V celku se mi dílo zdá maličko neukončené a k závěru uspěchané, člověk sotva stačil pochopit, že příběh končí, a už mu došly stránky ke čtení. Což společně s dobrým námětem zanechá ve čtenáři jakési nespokojené rozčarování, které se však od obvyklého stesku po dočtení knihy poněkud liší. Nemůžu si pomoci a cítím v příběhu ztracené pohádky hrozný smutek. Vždyť ona se jen chtěla vrátit domů. A ubohý opomíjený Werther! Jak s ním jen to dopadne? Chci pokračování jeho vlastního příběhu! A když se bude Amy chovat slušně, může v něm hrát taky.... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

No, páni. Pár knížek o stavu světa v budoucnosti už jsem četla, ale tahle byla zdaleka ta nejdepresivnější. Autor dokázal tak nějak zaonačit, že ač se skoro nic neděje (jak název vypovídá, dost se tam putuje), vůbec jsem se nenudila. Pokud je ale v příběhu schovaný nějaký hlubší význam Cesty, pak jsem ho neobjevila. Dost mi vadila absence jakéhokoliv oddělování kapitol, i když s tím jsem se postupem času smířila. Jenže nevyjasněná přímá řeč (kdo kdy mluví a kterou větu řekl kdo, protože "on" je přece chlapec i otec) mě mátla po celou dobu. Příběh mě natolik pohltil, že jsem sama sebe přistihla u přemítání, jak bych podobné situace řešila já. Pak jsem se ale dívala na svého psa a přemýšlela o tom, že na jeho zadních nožičkách by bylo docela dost masa (pomoc, přemýšlím o snězení svého psa), a od té doby jsem se nemohla dočkat, až knížku dočtu. A konec mi málem zlomil srdce. Už to mám konečně za sebou a teď si přečtu něco pozitivněji naladěného.... celý text