Nikidree přečtené 355

Dračí proroctví 2017, Sandra Regnier

Mezi elfy proti své vůli 2016, Sandra Regnier

Asi jsem už na YA věci stará, nebo mi prostě jen nesedí, když se něco FANTAStického začne dít až na cca 230 stránce (ze 300!). Takhle, kniha sama o sobě není vůbec špatná, některé dialogy jsou opravdu vtipné, jiné už méně. Hl. hrdinka není neodolatelná kráska se super schopnostmi, avšak typická šedá myš, která se tak bere (anotace mluví sama za sebe). Lee je naopak trošku namyšlený, ale milý hezounek, který se občas chová divně. Na druhou stranu je tam celkem dost zásadních věcí, co mi vrtají hlavou. Proč po Fay najednou začnou slintat úplně všichni, když se zas tak moc nezměnila (nemá rovnátka a najednou je okouzlující?). Proč se Lee chová jako puberťák, když mu je tolik? Čekala bych, že už bude vědět, jak to chodí. Navíc chtěl získat Fay, a když potom zjistí svůj omyl, stejně ocucává jinou? Eh já to z knížky pochopila tak, že ti dva jsou si souzeni nebo tak něco. A z anotace vyplývá, že má zachránit elfí říši, ale v knize je naopak zmíněno, že ji má vlastně zničit, takže co platí? A potom to cestování časem a napravení věcí. Proč se to vůbec děje, když se ty věci už staly? To tam jsou nějací "záškodníci" co se vrací zpět a snaží se změnit svět? Tohle prostě není vůbec domyšlené, nebo alespoň řečené. Což by mělo. Rozhodně by to bylo lepší, než 230 stránek osobního života hl. hrdinky, kde jedinou nadpřirozenou věcí jsou její "vize" a divné chování Leea.. Tak jako tak plánuji pokračovat dál. Je to psané příjemným způsobem, občas se člověk skutečně zasměje a jako oddechové čtení je to paráda. Navíc jsem zvědavá, jak to s Fay dopadne. Konec mě dost navnadil, takže u mě účel splnil.... celý text

Krvavé ostří 2017, Sarah J. Maas

Ačkoliv povídku čtu až po přečtení celé série Skleněného trůnu, doporučuji ostatním to udělat obráceně. A také se nenechat odradit Calaeninou povahou. A to jak zde v povídkách, tak v prvním díle ST. Proč? Povídky jsou před událostmi celé série a tak lépe pochopíte narážky či zmínky, které se v ní objevují + poté mnohem víc oceníte proměnu Calaeny (hlavně povahovou). Protože co si budeme povídat, je to arogance sama, byť k tomu má důvod. Druhý důvod je za mě styl psaní. Ačkoliv povídky vyšly 2 roky po prvním díle, v některých místech my přišly neobratné jako první díl ST. Ovšem když to překonáte, čeká vám naprosto úchvatná, neuvěřitelně propracovaná a nemilosrdná série. Z povídek mě nejvíc oslovila poušť, protože Tišší vrazi mě naprosto uchvátili. Ostatní povídky nejsou špatné, avšak ani tak dobré, abych k nim něco zvlášť napsala. Snad jen u poslední zmíním konec, kdy jsem si prostě říkala jen wow. Že je Arobynn hrozně mazaný a prohnilý "píp", člověk pochopí velmi rychle. Ale to co prohlásí na konci, to je mazec.... celý text

Ready Player One - Hra začíná 2012, Ernest Cline

Hned po prvních stránkách jsem zalitovala, že jsem viděla nejprve film. Avšak díky tomu, že je v knize dost věcí jinak, převážně hledání klíčů, nakonec mi to vůbec nevadilo. A vlastně mohu dokonce říct, že filmové zpracování je stejně dobré, jako kniha. Alespoň to tak vnímám. Trochu mě mrzí, že jsem tak mladá a spousta her a celkově pojmů z 80. let mi takřka nic neříkala, avšak s tím jsem do toho šla. A kolem a kolem to vlastně nevadí. Prostě jen přelétnete názvy a jedete dál. Kniha se čte velmi dobře, fungování OASIS je dobře popsané a postavy se trochu vyvíjí. Občas tam jsou záhadné časové skoky, ale jelikož se čas celkově neřeší, je to taky dost jedno. A taky mě zamrzelo, že u pár událostí byl potom až zpětný pohled (jak k nim došlo), ale na druhou stranu je čtenář alespoň překvapen.... celý text

Dvůr mrazu a hvězd 2018, Sarah J. Maas

Překvapuje mě, že to píšu, ale tato novela mě v některých ohledech bavila víc, než předchozí knihy. Ne úplně, ale dost na to, abych to zmínila. Sice se v ní člověk takřka nic nedozví a anotace je velmi zavádějící, ale mě to vůbec nevadilo. Líbilo se mi, že se tam objevily pohledy na děj od jiných postav a že byl do knihy zanesen takový.. klid? Nevím, jak to přesně popsat. Často jsem se smála a prostě si jen užívala čtení. Co mi však vadí, je chybějící epilog. I kdyby byl pojat světelnou rychlostí. Myslím, že všechny čtenáře zajímá, jak dopadl Tamlin, Nesta, Elaine, Lucien, Mor, smrtelnicí, vílí dvory,.. Skoro jako kdyby si autorka ponechala prostor pro další díly. Nezlobila bych se. Autorčiny světy nabízejí spoustu prostoru. Ale asi se nedočkám..... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Nádhera. Tak by se dal popsat tento díl a nebylo by potřeba víc psát. Tedy skoro.. V první řadě chci pochválit celý děj. Ačkoliv místy se trošku vlekl a místy byl naopak moc rychlý, co se týče sledu událostí, jako celkem je to krása. Autorka si to vytvořila po svém a mě se to líbí. Ano, dala bych větší prostor jistým postavám, uvítala bych víc dílů, protože se mi nechce tento svět opouštět tak brzy, avšak tak jak je to napsané, tak to má své kouzlo. Myslím, že ty věci, co bych změnila jsou jen proto, že jsem to četla až po sérii trůnů. Co však musím vytknout, je Nesta s Elaine. Na tom málu prostoru co tam měly, byly nijaké až nepříjemné. Jejich jednání, chování,.. Ony dvě mi tam nesedly. A popravdě ani král Hybernu na mě neudělal valný dojem. Ačkoliv byl největší hrozbou, přišlo mi, že se nevyužil jeho potenciál. Avšak beru v potaz, že je toto pouze trilogie a tak se nejde natolik rozepsat. Zakončím to tím, že autorce opravdu náleží čestné místo v mém skromném žebříčku oblíbených autorů. Její styl psaní, krutost a naopak jemnost, smysl pro detail,.. Nádherné.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Velmi se mi zamlouvá, jak příběh pokračuje a k jakým změnám došlo. Ovšem nemohu se zbavit dojmu, že mi tam "něco" nesedí. Myslím, že to je hlavně Tamlin a jeho chování. Přijde mi, že vůbec nemyslí a chová se jako bezduchý blázen. Ovšem díky tomu jsem si mnohem víc užívala děj s Rhysem. Feyre mě na začátku trošku štvala, ačkoliv jsem se snažila pochopit její jednání. Potom se ale zlepšila a to její popichování s Rhysem bylo k nakousnutí. Zbožňuji jeho povahu. Autorku již znám ze Skleněného trůnu a tak tuším, co od ní čekat. Ostatně konec v prvním díle i v tomto druhém, je toho důkazem. Celkově její (ne)čekané zvraty v ději mi mnohdy přivozují infarkt. A to i když je už čekám. Ovšem tentokrát jsem měla problém s posledními cca 30-40 stránkami. Tušila jsem, jak to dopadne a nechtěla to. Ovšem překonala jsem se a už se vrhám na další díl.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Po sérii Skleněný trůn jsem musela přečíst i toto. Autorka mi velmi sedla stylem psaní a to, co předvedla v ST bylo jednoduše WOW!. Dvůr trnů mě také oslovil, velmi dobře se četl a stejně jako Aeilin tak i Freya má své mouchy. Nemyslím to špatně, je to holý fakt. Feyra se občas mohla zachovat jinak, lépe. Avšak přeci jen její životní cesta, nebyla, není a zřejmě ani nebude jednoduchá. Osobně mě trochu mrzí její odevzdanost. Přišlo mi, že spoustu věcí velmi brzy vzdala, místo aby zkusila cokoliv vymyslet. Ale to je věc názoru. Rozhodně jdu do dalších dílů, jelikož mi styl psaní velmi sedí, popichování s Licienem je zábavné a jsem velmi zvědavá, co vyleze z Rhyse.... celý text

Otrokyně citů 2014, Nalini Singh

Maličko mi trvalo, než jsem se začetla a vyznala ve světě, kde se příběh odehrává. Ovšem potom mé čtení nabralo rychlý spád a knihu jsem přečetla, ani nevím jak. Až jsem si říkala, jak je možné, že jsem se ke knize dostala až teď. Bylo velmi zajímavé sledovat vývoj Saschy a její boj s emocemi, Lucase coby alfu smečky i krimi zápletku. Celkově se kniha četla velmi dobře. Jediné, co mi vadilo, bylo neustále opakování slov Psy a Meňavci. Poslední dobou jsem na to nějak háklivá a tady to opravdu bylo pořád. Nepochybuji, že autorka chtěla na maximum poukázat na propastný rozdíl mezi těmito bytostmi, ale rozhodně by si to zasloužilo ubrat na množství. Popravdě musím říct, že bylo až fascinující číst chování Psyů. Jaké je oproštění emocí udělalo chladnými a jak se řídili pouze tím co je pro ně nebo jejich rodinu prospěšné. Opravdu velmi zajímavý svět a rozhodně se těším na další díly.... celý text

Hřebec 2015, Alice Clayton

Asi jsem ji četla příliš rychle po Roštěnce. Příběh je hezký a čtení starostí i radostí ohledně zděděného domu je velmi zábavné. Avšak milostná linka mě poměrně zklamala. Velmi rychle mi došlo, jak to bude. Navíc nějaké to techtle mechtle tam vlastně skoro vůbec nebylo. Kolem a kolem se to četlo dobře, styl psaní mi vyhovuje, občas se jde i zasmát. Ovšem jak jsem zmínila hned na začátku, Roštěnka mi v lecčem přišla lepší. Tohle byl prostě spíš jen román. Přesto dávám také 3*, protože 2 je málo a půlky tu nejdou.... celý text

Roštěnka 2014, Alice Clayton

Kdybych to četla hned po Nabíječovi, řeknu, že je Roštěnka celkem zbytečné pokračování Simona a Caroline. Že stačilo napsat krapet delší epilog u prvního dílu a bylo by. Avšak to není můj případ, a tak můžu říct, že se jedná o příjemnou knihu na nenáročné čtení. Nejlepší kamarádky, hlavně Sophie, se chovají trošku hloupě, jde to ale zvládnout a osobně mě to příliš nerušilo. Celkově bych Roštěnku shrnula jako dobrou oddechovku s nějakou tou peprnější pasáží. Příběh má hlavu a patu a i když se dá celkem odhadnout, jak to skončí, je to takové.. milé. Jen mi teď došlo, že se jejich příběh zas až tak moc neposunul. Ale to nevadí. I tak je to dobré čtení. Dávám však jen 3*, protože na větší počet * mi tam něco chybělo.... celý text

Sabriel 2004, Garth Nix

Ne, tak tohle mě absolutně nechytlo. Na prvních stránkách si říkám super, bude to čistě fantasy svět. Chvíli na to králíka srazí auto, na což chvíli čučím jak puk. Takže ano, je to fantasy svět, ale s prvky (převážně předměty) reálného světa tak z 19. století. Což mi prostě nesedlo. Celkově svět nebyl takřka nijak popsán. Jen se trochu zmínilo, jak došlo k vystavění Zdi, která království dělí od sebe a to je všechno. A potom se ještě při cestě dozvíme (dost stručně), jak upadlo Staré království. Uvítala bych větší zasvěcení do světa, ve kterém se příběh odehrává. Místo toho není stránka, kde by nebyla zmíněna Výsada nebo Výsadní znaky. Proč to psát pořád? I mladým čtenářům dojde, o co jde, když se zmíní pouze slovo znaky, symboly či třeba znamení. Dále bych vytkla velký popis okolí, který bych nahradila popisem událostí. Víc ho rozvinout a klidně přidat i nějaké drobnosti, třeba že na ně z křoví vyběhne králík. Postavy dle mě neměly skoro žádné charaktery. Nejvíc Sabriel, ale i u ní se to příliš neprojevilo. Oceňuji, že nepůsobila arogantně ani stylem 'umím všechno', avšak to nestačilo k tomu, abych si ji (nebo kohokoliv jiného) oblíbila. Snad s výjimkou Macka, ale i u něj je spousta hluhých míst. Její vztah s Prubířem byl naprosto nerozvinutý, takže závěr pro mě byla planá slova. Nejvíc se mi líbila nekromantie jako taková včetně mrtvých, ale i tady mě mrzí, že to nebylo rozvinuté víc. Přišlo mi, že spoustu věcí si musím domýšlet a hledat mezi řádky. Nepochybuji, že jiné kniha zaujala. Mě nesedla a tak dávám 2* a do dalších dílů se pouštět nehodlám - alespoň prozatím.... celý text

Strach moudrého muže 2012, Patrick Rothfuss

Dojmy z tohoto dílů mám poněkud smíšené. Osobně mě zaujala až druhá polovina knihy, konkrétně kdy se Kvothe vydal za vintským králem. Tam to již bylo zajímavé i velmi napínavé. Jelikož popis jeho života na univerzitě je tak nějak stále stejný - chvíli dobré chvíli špatné. Způsob vyprávění je stejně skvělý jako předtím. Avšak na můj vkus tam bylo dost pasáží, které byly o ničem. Samozřejmě většinou když se snažil něco vysvětlit nebo popsat. Ale ani tady to nenudí. Kniha se čte skvěle. Opravdu skvěle. Za mě velký palec nahoru autorovi i překladateli, protože to je bomba. Myslím, že na to, kolik stránek kniha má, jsme se v ději skoro neposunuli. Alespoň to na mě tak působí. Navíc kniha je už dost stará a další díl stále není. Což mě bohužel nutí na to pohlížet trochu negativně, jelikož mě zajímá důvod, proč se z ambiciózního mladíka stal vyhořelý hostinský. A zatím to vypadá, že se to nedozvím. Jedno z nevětších mínusů vidím v Denně. Zpočátku to působilo velmi tajemně, zajímavě, teď mi to leze krkem. Je to pořád stejné. Setkají se, užívají si společný čas a ona potom zmizí, aniž by kolikrát řekla bů. Poté na sebe zase narazí a opět, jako by neuplynula kdoví jak dlouhá doba, si povídají jak zamilovaní, načež zase zmizí. I přesto všechno se to prostě čte dobře. To klidně zopakuji milionkrát, protože je to pravda. Autor svět vymyslel dobře, má ho propracovaný, Kvothe není hrdina co zdolá bez problémů všechny překážky, ani chudák co má prostě jen štěstí. Pokud to autor někdy dopíše, nepochybuji, že to bude dobré čtení. Takže s klidným srdcem můžu Kroniku královraha doporučit.... celý text

Hudba ticha 2015, Patrick Rothfuss

Hudba ticha se velmi špatně hodnotí. Ne proto, že by byla špatná, ale těžko se mi hledají slova, která by dokázala správně vystihnout tento malý střípek života Auri. Souhlasím s autorem, že tato kniha je jiná. O Auri se toho svým způsobem moc nedozvíte, ale přeci jen trošku pochopíte její dary, které nosí Kvothemu. Stejně jako pochopíte, že vlastně žije v úplně jiném světě. A ačkoliv se to může zdát šílené, je to vlastně dost zajímavé a hezké. Příběh jako takový působí příjemně a zajímavě, avšak místy je zvláštní skoro až divný. Alespoň tak ho vnímám já. Jisté věci jsem příliš nechápala, jelikož jsem se na svět nedokázala dívat jako Auri. Také jsem se naprosto ztrácela v místnostech, kudy procházela (samozřejmě až na pár výjimek). Hudba ticha není nutná ke Kronice Královraha, rozhodně však neuškodí ji přečíst. Tedy v případě, že vám nevadí, že se vlastně nic nedozvíte. Jen na chviličku nahlédnete do života Auri, dívky z Podvěcí.... celý text

Jméno větru II. 2008, Patrick Rothfuss

Tento díl vnímám lépe než předchozí. Už se tu začali dít "lepší" věci a celkově mi obsahově přišlo vyprávění poutavější. Jazyk a hlavně volba slov, stejně jako nejrozmanitější přirovnání jsou i nadále velmi působivé. Stále však trvám na tom, že mi tam chybí něco.. víc. Jistě, Kvothe je mladý a v jistých ohledech nezkušený, na což se velmi snadno zapomene, byť v případě jisté dámy je to naopak velmi vidět. Zjednodušeně ani tady jsem necítila velké nutkání zhltnout všechny stránky najednou, byť jsem to udělala díky volnému času a chuti číst. Doufám, že v dalším díle se to rozjede ještě víc. Vážně mě zajímají jeho skutky, které fascinují kdejakého sedláka stejně jako malé dítě.... celý text

Jméno větru I. 2008, Patrick Rothfuss

Zajímavá kniha s velmi dobrým způsobem vyprávění. Barvitý a zajímavý popis čehokoliv, dokáže velmi oslovit. Na můj vkus mi tam chyběla troška nějaké zajímavé akce. Něco, od čeho bych se mohla odrazit a zhltnout zbývající stránky jedním dechem. Doufám, že se to objeví alespoň v druhém díle. Přeci jen tady jsou hlavně začátky jeho života. Očekávám, že ty "velké činy", díky kterým je tak známý, se budou odehrávat hlavně v druhém díle. I přesto se mi celá kniha četla velmi dobře a snadno. Díky způsobu, jakým jsou události vyprávěny, se u toho člověk nenudí.... celý text

Cena krve 2009, Sue Tanya Huff

Nemohu se rozhodnout, zda se mi kniha líbila či nikoliv. Asi bych ji zaškatulkovala do totálního průměru kdy nenadchne ale ani nezklame. Mezi prvními bych vytknula mluvení pro sebe. Že to dělá jedna postava budiž, ale že všichni a není to v myšlenkách nýbrž nahlas, to si mě zrovna nezískalo. Dialogy a celkově popis špatný není, avšak jsou tam slabší místa a právě většinou v myšlenkách postav. I když neustále popostrkování brýlí, mi už potom taky lezlo trošku krkem.. Autorčina verze upíra je taková zvláštní. Oceňuji, že to není "Pan Dokonalý" (ti jsou poslední dobou všude), na druhou stranu na mě Henry dělal chvílemi dojem, že je to upíří zelenáč a ne někdo, kdo má na kontě téměř půl století. Když to připočtu k faktu, že je věřící (?) a až moc toho ví o démonech avšak doposud se s nimi nedostal do křížku, působí to zvláštně. Žádnou z postav jsem si, alespoň prozatím, neoblíbila ale dalším dílům dám šanci, třeba se vše zlepší. Ačkoliv knihu hodnotím spíše negativně, rozhodně nelze říct, že by byla špatná. Spíš jsem asi zmlsaná novějšími knihami, kde jsou zajímavěji vykreslené charaktery.... celý text

Království popela 2019, Sarah J. Maas

A je to tu, série dočtena. Nelituji žádné chvíle strávené čtením o osudu Aelin a ostatních. Ačkoliv bych ve všech dílech vytkla jisté drobnosti, i přes ně je to skvělé čtení. Autorka urazila neskutečnou cestu, za což klobouk dolů. Z prvního dílu jsem byla dost na vážkách, ale v druhém se její styl psaní zlepšil a v dalších dílech byl jen a jen lepší. Což vyprávění hrozně prospělo a naprosto jsem mu díky tomu propadla. Všechny postavy prošly obrovskou proměnou, což jen dokazuje propracovanost celého děje. Jeřáb mě sice zaujal víc jako "mrzutý válečník", ale chápu, že dění kolem jeho družky ho prostě dost změní a ovlivní. Abych to nějak shrnula, poslední díl se opravdu povedl, byť se jisté věci dost opakovali a v jednu chvíli se trochu vlekl. Na závěr bych ocenila epilog, kde by byl pohled o pár desítek let později - na případné potomstvo všech postav, jak to dopadlo s čarodějnicemi, na Doriana s Mannon ale i na celé království, zda se jim podařilo to, o co usilovali. Všem určitě doporučuji celou sérii přečíst a nenechat se případně odradit prvním dílem.... celý text

Vítr z hor 2019, Andy Wildwood

Hned v úvodu zmíním, že si uvědomuji, že se jedná o první knihu autora. Čímž u mě má obdiv, protože co si budeme povídat, pisálkovství chce zkusit spousta lidí, ale maličké procento to dotáhne tak daleko, aby knihu vydali. I kdyby jen v e-podobě. Avšak jak tak čtu komentáře pod sebou, je se mnou nejspíš něco špatně.. Nebo jsem barbar, co nedokáže tuto knihu ocenit. Začíst se, bylo to nejhorší ze všeho. Než jsem se propracovala popisy a vysvětlivkami co kdy, jak a proč, dalo mi to zabrat. Sáhodlouhé popisy krajiny, které se v podstatě dost opakují, působí mnohdy až "násilně". Vysoká tráva šumí jako moře, všude na polích nesklizená kukuřice, v horách temné lesy se spoustou skal a kamení,.. Vykreslit krajinu ano, ale rozhodně ne při každém sebemenším postupu jedince/skupiny. Kukuřičná pole mi potom už vážně lezla krkem. To se tam nic jiného nepěstuje? Budou celou zimu jíst jen jídlo z kukuřice? Popisy se samozřejmě netýkají jen krajiny ale celkově všeho. U postav se sáhodlouze popisuje jejich vztah k čemukoliv - Jon je horal, hory mu dodávají sílu, v horách se cítí svobodně a bla bla. Jeho vztah k horám je snad na 3 stránky. Děj místy silně pokulhával a upřímně jsem nevěděla, zda se tomu smát nebo nad tím brečet zoufalstvím. Některé pasáže (např. s tygřím samcem, přijmutí cejchu otroka, láska zmůže všechno,..) byly natolik absurdní, že se mi hlavou honilo jen nechápavé Eh? To samé vzplanutí lásky Ya-ny a Jona. To jako fakt? Na základě dvou tří vět, které prohlásí v horečce a tomu, že se o něj stará? Celkově jejich zamilovanost je dost divná. Stejně jako neustálé oslovování miláčku, broučku a lásko. Místy se to absolutně nehodí. Párkrát je v knize zmíněné, že Jona popadne "šílenství" a zabíjí hlava nehlava. Jednou jedinkrát se nad tím pozastaví jeho druhové, ale nikdo -ani sám Jon- to nijak neřeší? Nikoho nezajímá, co se děje? Jistě, zřejmě to bude v dalším díle, ale nějaký náznak tam měl být. Takhle to v podstatě vyšlo na prázdno. Dialogy mezi postavami jsou občas taky dost otřesné. Takové škrobené a místy to jsou takové typické silácké fráze. Celkově spousta věcí v knize působí kýčovitě a naivně. Autorovi bych doporučila se zamyslet nad tím, jaký příběh a hlavně v jaké podobě, chce čtenářům vlastně nabídnout. Rozhodně bych omezila vykreslování krajiny, když na další stránce provede totální masakr nepřátelského oddílu na dvou větších odstavcích a potom hrdiny pošle zase do úkrytu lesa (nebo pole s kukuřicí!), aby si tam dopřáli oddech. Precizní popisy krajiny s kýčovitou zamilovaností postav se prostě nehodí do příběhu s otroctvím, krutou armádou, silám temna a zabíjením. Ne, když všechny akce z celé knihy vydají sotva na čtvrtinu obsahu. A hlavně když žádná z postav nebudí dojmem, že se dokáže postavit nepřízni osudu. Ya-na spoléhá jen na svou lásku a Jon zase jen na Ya-nu a to, že když bude potřeba, ožene se mečem. Rozhodně neplánuji číst případné další díly. Vítr z hor mě absolutně neoslovil a nesedl mi. Avšak pokud autor někdy vydá něco jiného, ráda si to přečtu. Už jen proto, abych zjistila, zda a jak se změnil jeho styl psaní. Tímto mu držím palce a přeji hodně štěstí v další tvorbě.... celý text

Věž úsvitu 2018, Sarah J. Maas

Původně jsem chtěla tento díl přeskočit, protože jsem z minulého potřebovala "teď hned" vědět, jak to dopadlo s Aelin. Nakonec jsem ho samozřejmě poctivě přečetla a nelituji. Sice nebyl až tak moc nabušený akcí, jako předchozí díly, avšak to co tu Chaol s Nesryn objeví, je velmi zajímavé. Hlavně jsem ráda, že se z Chaola konečně stal muž, který si ujasnil priority. Ačkoliv vlivem celé série hltám stránku za stránkou, tento díl byl poněkud slabší. Nemůžu si pomoct. Určitě je to tím, že Aelin nastavuje laťku hodně vysoko. I tak se četl moc dobře. Snad jen bych vytkla jednu věc. Chaol se zmínil, že ani večeře s Aelin, kterou pro něj přichystala jako narozeninové překvapení, nebyl tak úžasná, jak to, co zažil s Yrene. Ovšem v dané knize s Aelin se tam div nerozbrečí dojetím, že to pro něj ještě nikdo neudělal. Tak nějak nevím, zda je to jen chyba, nebo se to teď prostě "hodilo do krámu". Jinak skvělé, opravdu skvělé. I na slabší díl ze série je to skvělé. Autorka vylepšila během celé série styl psaní a je to hodně znát.... celý text