NessaLuna
přečtené 280
Meč a ptáček
2019,
Amy Harmon
Zezačátku jsem měla pocit, že jsem objevila opravdu skvělou knihu - originální, skvěle napsanou a se zajímavou myšlenku. Po polovině knihy už jsem ten pocit ztratila. Absolutně nepromyšlený svět, zápletka se ukázala být brutálně jednoduchá a hlavní hrdinka zatraceně nudná. Neměla skoro žádnou vlastní vůli, sotva si dokážu představit, jaká vlastně byla - neměla na nic vlastní názor, nechala se ovládat všemi, prostě nuda. Romantika byla vykreslená dost zvláštně. Po svatbě to bylo ještě zvláštnější (ty žárlivý poznámky byly jako co? To na krále nemůže sahat ani léčitelka?). Vývoj hlavní postavy nula (kromě toho, že se naučila číst a psát). Chemie mezi postavami možná v prvních scénách, jinak nikde. Taky moc netuším, proč to měla být série. Konec byl víc než dost uzavřený, ale i kdyby nebyl, do druhého dílu bych se nepouštěla. Bohužel zklamání.... celý text
Čtvrté křídlo
2024,
Rebecca Yarros
Není to vyloženě špatná kniha, ale po tom obrovským hypu jsem opravdu čekala něco mnohem, mnohem víc. Bohužel mi hlavní postava nebyla absolutně sympatická. Vždycky když zmínala, jak je malá a drobná, proto není jako ostatní, musela jsem protočit oči. Nahlas. A že to v první polovině knihy bylo teda hodněkrát (snad každá druhá strana, proboha). Několikrát ji někdo označil za chytrou, to mi taky moc nesedělo. Její uvažování bylo občas absolutně (podtrženo dvakrát) mimo. Souvislosti jí taky nedocházely bůhvíjak rychle. Lovestory byla docela dobrá, ale chyběl mi tam vývoj. V jedné scéně jí mužská postava dává najevo, jak jí opovrhuje a nesnese ji, v další už s ní flirtuje. Jak se to stalo? Nejsou tam žádný náznaky, nic. Všechno se najednou mění. Strašně moc věcí mi v tom světě nedávalo smysl. Zaprvé - jsme teda v nějaké vojenské akademii, jak jsem pochopila. Cvičí se zde kadeti, aby potom bojovali v bitvách. Proč tam panuje taková nekázeň mezi kadety a veliteli letky/křídla? Proč jim kadeti znuděně odpovídají a nedbají pokynů učitelů? Proč sotva nesou následky za svoje přestupky? Proč se navzájem podporují v rivalitě vůči sobě, přestože jako vojáci by měli budovat vzájemnou důvěru a spolupráci? Budou stát vedle sebe na bojišti, musí tam existovat absolutně odlišné pouto. Tohle prostě nemůžu brát vážně. Úvodní přecházení látky ani nebudu komentovat, to bylo wtf samo o sobě (ale jo, budu - kadeti trénují několik let, aby se dostali do kvadrantu jezdců, ale přejít úzkou lávku paradoxně velká část prostě nezvládne, hm. A evidetně jenom jednoho člověka napadlo vzít si neklouzavý boty. A ten člověk je Mira.) Konec mě docela naladil, ale prý to není tak dobrý, takže ještě uvidím, jestli se k tomu vrátím. Autorka totiž nepřichází s ničím zase tak originálním, takže za mě docela zklamání.... celý text
Nezkrotná říše
2023,
Stacey Marie Brown
Včera dočteno a musím říct, že tohle hodnocení se mi v hlavně formuje už tak od strany 50. Možná jsem měla velká očekávání kvůli prvnímu dílu, který se mi líbil moc, ale to se každopádně nenaplnilo, i když tam byl velký potenciál. Kromě čtivého stylu psaní se mi nelíbilo snad nic. Hlavní hrdinka se projevila mnohem víc jako ta, co "není jako ostatní holky, je prostě jiná, nezapadá" (a má potřebu to zmiňovat na každé druhé straně), každá mužská postava se do ní během pár minut zamiluje a všichni v ní z nějakého důvodu vidí něco víc, ačkoliv ona sama něco víc absolutně neukáže. Pořád ji někdo zachraňuje, ona s ničím nepřijde, nikdy. Celý díl je jenom o tom, že ji stěhují z místa na místo, ona sama se sebou nechá mávat jak s hadrovým panákem a je jí to vlastně docela jedno, hlavně že je u toho Warwick. Ano, hlavní alfasamec, to je další bizár. Dvě absolutně nesympatické postavy kolem sebe už druhý díl krouží a začínají k sobě mít blíž, nikdo neví proč ani jak. On se celou dobu chová jako arogantní idiot, není tam žádná světlá chvilka, kdy jsem si mohla říct "ale jo, není to jenom o těch svalech". Ale bylo. Autorka měla zřejmě pocit, že když do příběhu zasadí dvoumetrového chlapa s motorkou, bude to stačit. Pro mě celá ta "romantická" linka absolutně postrádala hloubku. Nijak zvlášť mi vycpávkové díly nevadí, i kdyby se tam nemělo nic moc stát, jsem s tím v pohodě. Autorka se evidentně té vycpávky bála, tak se snažila pořád dělat nějaké změny, aby to působilo akčně, což na mě mělo opačný účinek. Pak se z toho stalo jenom opakování toho samého - bomby, únosy, Warwick, boj - a nesmíme zapomenout, že Brexley přežila nejhorší vězení v zemi, ale ono se na to zapomíná těžko, když to protagonistka zmiňuje, kdykoliv má příležitost. Upřímně mi ani ta zápaletka ve finále nepřišla nijak zvlášť originální ani promyšlená, takže bohužel vůbec nemám chuť sérii dokončit. A fakt mě to mrzí, vzhledem k tomu, jak se mi líbil první díl.... celý text
Rod nebes a dechu
2022,
Sarah J. Maas
Ze všech tří sérií od Maasové je tahle moje nejméně oblíbená, protože se nějak nemůžu naladit na fantasy příběh v dnešním světě, ale i tak je to skvělý dílo. Přesto mám několik věcí, které mi v průběhu čtení docela vadily. Jednak ty sexuální narážky (i celé scény) byly podle mě hrozně zbytečné a nikam děj neposouvaly. Úplně to postrádalo vykreslení intimity mezi dvěma postavami (jako to známe z jiných serií autorky) a mnohem víc převažovaly velmi, velmi explicitní popisy, které byly dost trapné. Další věc je ta délka knihy. Čtení mi trvalo docela dost času, protože se tam chvílemi opravdu nic moc nedělo a neměla jsem tendence to neustále číst. Autorka už začíná dost spoléhat na to, že jsme zvyklí a že jsme rádi, když z toho světa můžeme opravdu vytěžit co nejvíc. Konec byl zase ale napěchovaný dějovými zvraty a posledních 150 stran jelo brutálně rychle. Taky jsem si nějak nemohla oblíbit Bryce. Připadalo mi, že měla dost povahových rysů Aelin (a přesně ty, které mi vadily už u ní), ale zároveň nebyla dál nijak zajímavá, skvělá. Její chování mě neustále štvalo - všechno se muselo točit kolem ní, o všem rozhodovala (ačkoliv se jí to téměř netýkalo). Hunt mě nijak zvlášť neoslovil, připadal mi, že jenom přikyvuje Bryce a nemá svůj vlastní názor, nevím. Asi by se mohlo zdát, že mám víc negativ, ale pro mě Maasová už sama o sobě vždycky splňuje určitý standard a vím, že mě nezklame. Její světy jsou vždycky neuvěřitelně dokreslené, skvěle vymyšlené, má nespočet drobných detailů, nad kterými pořád žasnu. To samé platí o příběhu postav - jsou opravdu propracované a velmi čtivé, pořád dokáže překvapit. A pokud se mi nezamlouvá hlavní postava, vždycky se můžu zaměřit na jinou, která mi je sympatická, protože i ty "vedlejší" postavy dostávají hodně prostoru. A ten konec? Tak nějak jsem věděla, co přijde, ale stejně mě dostala a hrozně mě to dojalo. Musím říct, že se strašně těším na třetí díl.... celý text
V zajetí zimy
2020,
Naomi Novik
Možná jsem měla od knihy až moc velká očekávání, vzhledem k nedávnému čtení Ve stíhu Hvozdu, ale bohužel to bylo docela zklamání. Pořád můžu říct, že kniha byla čtivá, se zajímavým námětem a krásným vypravováním (které však u Hvozdu vyniklo o dost víc). Příběh byl také plný zajímavých detailů, které autorka čerpala ze slovanské mytologie, což jsem si velmi užila. To bylo ale bohužel všechno. Postavy nebyly nijak zvlášť sympatické, i když měly alespoň zajímavou backstory. Co mi ale opravdu nesedlo bylo, jak jsou nezajímavé a vlastně nejsou ani moc hezké. To zase vedlo k tomu, že od svých budoucích partnerů se dočkaly dost pochybného zacházení. Začínám si myslet, že Noviková na tomhle ujíždí - romantická linka začínající tak, že 90 % knihy mužská postava tu ženskou uráží, dívka si to nechá líbit, a pak se do sebe kdovíjak zamilují. Obecně mi připadalo, že děj se zvláštně táhne a už není vlastně ani tak dynamický a zajímavý. Způsob řešení problémů mi někdy přišel dost nesmyslný a vlastně to vypadalo, jako by všechno vyšlo velkou náhodou. Čekala jsem, že kniha svůj potenciál naplní mnohem lépe, ale bohužel už nemám velkou chuť od autorky další vydané knihy číst.... celý text
Studie jedu
2020,
Maria V. Snyder
Kniha mě chytla už od začátku a díky velmi čtivému stylu psaní mě držela až do konce. Když jsem si četla dosavadní komentáře, musela jsem v mnoha ohledech souhlasit s věcmi, které mě úplně nenapadly, až jsem si řekla, jestli to teda je na ty čtyři hvězdy, ale asi jo. Přece jenom tam bylo hodně věcí, které autorka vymyslela velmi dobře, všechno si dokázala "obhájit", abych tomu věřila. Prostě mi to jako celek fungovalo. Musím ale říct, že zápletka je až šíleně jednoduchá. Zhruba od půlky knihy tušíte, v čem je vlastně problém a proč se dějí některé věci. Proto mě štvalo, že já už to vím a protagonistka nemá ponětí. Ono umístit zdroj zla na jedinou postavu, která Jelenu nenávidí, není zrovna dvakrát promyšlené. Dramatické vyústění se holt nekoná, což mě trochu mrzí. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o sérii, bych to ani tak neřešila. Je to prostě začátek, takže kdo ví, co nás bude čekat dál. Upřímně jsem odhadla i to, že Jelena ani otrávená není, ale já už mám ve zvyku zpochybňovat, takže to bych jinak považovala za docela dobrý plot twist - minimálně to s tím "protijedem". I ta romantická linka byla tak trochu uvařená z vody. Přece jenom bych čekala mnohem víc interakcí mezi postavami, vzhledem k tomu, že k sobě měli tak blízko - a to v rámci několika měsíců. Z pohledu hlavní hrdinky se tam sice nějaký obdiv objevoval v myšlenkových pochodech, ale i tak to bylo žalostně málo. Zajímá mě, jak se bude příběh rozvíjet dál, takže se moc těším na další díly a určitě jim dám šanci - třeba dokážou dotáhnout to, co mi v prvním díle chybělo.... celý text
Ve stínu Hvozdu
2019,
Naomi Novik
Musím říct, že od začátku měla kniha nádherně zvláštní vypravování, které mě okamžitě upoutalo. Zhruba v půlce knihy jsem však měla docela problém se do příběhu opravdu ponořit. Po přečtení můžu říct, že téma i pointa příběhu jsou skvěle propracované a poměrně dotažené, ale některé věci se mi zdály dělané na půl plynu. Největší problém jsem asi měla s nedostatečnou hloubkou charakterů. V příběhu bylo poměrně málo hlavních postav, takže autorka mohla nechat trochu víc prostoru jejich psychologii. Kvůli tomu jsem s nimi nedokázala plně soucítit a jejich motivace mi přišla poněkud prvoplánová. I s ohledem na ich formu bych čekala, že se mi bude lépe sledovat vývoj hlavní hrdinky, ale i navzdory necelým 500 stranám jsem prostě některé její počínání nemohla pochopit a jenom těžko bych ji teď mohla dobře charakterizovat. Stejně tak mi romantická linka připadala skoro bez vývoje. Nevím, Agnieszka neměla moc příležitostí opravdu navázat pouto a celé to bylo na mě až moc podezřelé. To ani trochu neměla zábrany navázat vztah s člověkem, který jí celou dobu nadával? To se na ní ani trochu nepodepsalo, jak ji každý viděl, jak s ní jednal? Přesně tahle hloubka mi chyběla, a pak už postava ztrácí svou věrohodnost. Jinak musím ocenit autorčin jazyk a užívání krásných metafor při popisech krajiny, uchopení slovanské mytologie a především popis morálky společnosti v zapadlé vesnici (třebaže jsem zrovna tohle neměli možnost sledovat příliš dlouho). Knihu určitě doporučuji a chystám se na její mladší dílo V zajetí zimy.... celý text
Krvavé ostří
2017,
Sarah J. Maas
Na Krvavé ostří jsem si počkala až po dočtení celé série, takže jsem ani upřímně nečekala nic moc překvapivého. Musím ale říct, že i tak to pro mě byla skvělá jízda a vůbec mi některé spoilery nebránily všechno prožít stejně intenzivně. Povídky na sebe navazovaly, takže to i tak fungovalo jako plnohodnotný příběh na 400 stran, ale i tak se jednodlivé oddíly odlišily něčím zajímavým - ať už událostmi nebo postavami. Líbí se mi, že autorka dotváří back story i vedlejším postavám a jejich existence není vysvětlena dvěma větami, když je to zrovna nejnutnější. Takhle dotváří svůj svět zajímavými detaily a všechno má své místo. Slyšela jsem, že je fajn si přečíst tenhle díl mezi Říši bouří a Věží úsvitu, ale víc bych to doporučovala přečíst ještě dřív (například před celou sérií nebo po prvním či druhém dílu). Po Říši bouří rozhodně nebudete mít chuť se vracet o několik let zpátky. Ale i po dokončení celé série to je fajn doplnění a rozhodně o nic nepřijdete.... celý text
Tajemství domu Thornů
2023,
Margaret Rogerson
Tajemství domu Thornů je příjemná oddechovka na jedno odpoledne, které vás na chvíli vrátí zpátky mezi grimoáry. Je to opravdu jenom krátká návštěva u Elisabeth a Nataniela, při níž máte možnost nakouknout, jak to s nimi všemi asi bude pokračovat. Musím ale říct, že potenciál tohoto kousku byl mnohem větší než necelých 200 stran (a nutno zmínit i velikost písma, která spíš připomíná dětskou knihu). Našla jsem tam hned několik věcí, které by se daly rozpracovat na mnohem delší a pořád stejně čtivou záležitost. V poděkování jsem pochopila, že ani tahle kniha nebyla původně autorčin záměr a psala to až jako odevzu na úspěch prvního dílu, ale i tak mě mrzí, že v podstatě něco nakousla a víc už se nedozvíme. Mě osobně by třeba zajímala postava Mercy nebo Silasův vývoj. Velmi mě bavil humor a údernost novely, ani si pořádně nevzpomínám, jestli to bylo takhle dobré už u prvního dílu, ale teď je to každopádně velmi živé a zábavné, takže za mě super doplňková novela. Určitě doporučuji!... celý text
Otcové-dcery, matky-synové
2005,
Verena Kast
Velmi zajímavá kniha s mnoha důležitými myšlenkami. Skvěle zpracované téma přístupné i laickým čtenářům, kteří se k psychologii jinak nedostali. Určitě doporučuji všem. Publikace je rozhodně obohacující pro obě strany. Je však poměrně stručná, neboť se v každé kapitole poměrně upozaďuje vliv druhého rodiče, aby ten první zvlášť vynikl, což je samozřejmé, když se jedná o takový obecný úvod k rodičovským komplexům. Zajímavé jsou i případy klientů z terapií.... celý text
