mone přečtené 254

Maminka neříká pravdu 2016, Michel Bussi

Andělé strážní 2014, Kristina Ohlsson

Přestože si cením originálního námětu, musím přiznat, že nadšení ostatních tak úplně nesdílím. Za mě něco mezi dvěma a třemi hvězdami. Moc postav, moc jmen, moc informací, občas až nepravděpodobná rozuzlení, dialogy, kterými je potřeba jakoby náhodou (ale dost kostrbatě) doplnit fakta, která v příběhu chybí. Nebylo to úplně ono. Asi jsem čekala víc.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Jako když smícháte eastwoodovské Gran Torino a Marquézovu Lásku za časů cholery. Krásný, laskavý, dojemný... tohle musíte mít v knihovně!

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Co k tomu říct? Pár postav, kdo bude vrah, tušíte od strany šedesát, ale čte se to samo a jste zvědaví, jakým způsobem dojde k jeho odhalení. V knihovně tu knížku mít nemusím, ale jako oddychovka na víkend to bylo super. Nicméně Zmizelá je o třídu vejš...... celý text

Melouch 2016, Michal Viewegh

Čtu to, nudím se a myslím u toho na Biomanželku, jak jsem se při jejím čtení strašně nasmála. Jako by snad autorem ani nebyl tentýž člověk. Na devadesáté straně Melouchu končím. Za mě je to nuda s ošklivým přebalem.... celý text

Někdy prostě prší 2011, Michel Faber

Strašná nádhera 2012, Halina Pawlowská
odpad!

Portál eReading měl akci a nabízel tuto knihu 24 hodin čtenářům zdarma. Po přečtení zhruba čtvrtiny e-knihy musím konstatovat, že to je něco, co nechcete ani zadarmo. Mělo by se to jmenovat spíš STRAŠNÁ HRŮZA.... celý text

Fucking, loving Ireland / Až vyrostu, chci být Ir! 2014, Kateřina Hejlová

Playground 2016, Lars Kepler

Po osmi (?) bestsellerech si tento pokus mohli dovolit. Pravda je ale taková, že být to jejich debut, tak už si asi ani neškrtnou...

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

Třetí světlo 2011, Claire Keegan

Pocit, když dítě pozná, že mu rodiče nedávají dost lásky, je smutný sám o sobě, když je navíc vkusně zabalen do vět, kde má každé slovo svoje místo, může mít příběh klidně padesát stran a řekne víc než třísetstránková bichle. Krásný & dojemný. Plus perfektně zvolený font písma.... celý text

Jeden plus jedna 2016, Jojo Moyes

Román pro ženy, tak jak si ho představuju - pohádka se sexem a spoustou klišé. Žádný velký umění. Přečtete to a nic vám to nedá. Jen vezme čas...

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Člověk je už z principu podezřívavý k bestsellerům, románům pro ženy atd. Tohle bylo skvělý. Dlouho se mnou žádná knížka tak nezamávala. Brečela jsem u toho několikrát... a posledních pár stránek skoro nepřetržitě. Plus jsem se paralelně modlila, ať mě u toho nevidí manžel :D Prostě nášup!... celý text

Tělo 2013, Paolo Giordano

Osamělost prvočísel mě nadchla, takže jsem hned začala pátrat po dalších knihách Paola Giordana. Měla jsem strach, že mě Tělo jako román o afghánské misi neosloví, nicméně... Je to moc dobrý... Přečetla jsem to až do posledního písmene doslovu Alice Fremrové (mimochodem výbornýho!), a pak jsem se znovu vrátila k prologu... a kruh spokojenýho čtenáře se uzavřel. Teď přemýšlím, komu z přátel to dám přečíst. Takovej ten pocit, že to nadšení ze čtení musíte s někým sdílet :)... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Hmotnost knihy je 720 gramů. Tolik váží třeba horkovzdušná pistole nebo kokosová rohož. Váha, jakou má tento vesmírný příběh pro mě, je ale mnohem vyšší! Je to totiž mé první sci-fi. A spokojenost!... celý text

Hon na ovci 2016, Haruki Murakami

Murakami je můj nejoblíbenější autor, ale cesta za ovcí, která trvá 400 stran… to byl i na mě dost silný šálek kávy. Myslím si, že disciplínu „čtení s porozuměním“ jakžtakž ovládám, ale kdyby nebylo doslovu, zřejmě by pro mě pátrací akce po jehněčím skončila jedním velkým otazníkem. Aby čtenář dobře porozuměl obsahu, měl by nejdřív vystudovat dva až tři semestry japanistiky. Možná by to stálo za to připsat na přebal. Tentokrát tedy spíš čtenářské zklamání… V podstatě jsem to dočetla jen proto, že chci mít přečtené všechny jeho knížky :(... celý text

Sítě 2016, Petra Dvořáková

První a třetí povídka super, druhou jsem -vzhledem k tématu- přetrpěla.

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Pár postřehů. K literárnímu stylu autorky nemám jedinou výhradu. Tak jsem na Radčino psaní zvyklá a mám ho ráda. Takže super. Tohle jsem přesně čekala. Přestože před celkovou koncepcí knihy smekám klobouk, za mě bylo v knize až moc postav a místy mi to přišlo nepřehledné. Přestávala jsem se orientovat v tom, kdo je kdo. Všechny příběhy jsou si dost podobné. Přemýšlela jsem nad tím, co mi nesedělo, a možná větší kontrast - co je smutné, co tragikomické, co filozofické, u čeho se zasmát... Takhle to je od strany 5 do strany 322 takové pořád stejné. Není to výtka, jen můj pocit. V knize zůstalo celkem dost chyb, což by se nakladatelství velikosti Motta stávat nemělo. Každopádně se těším na další kousek. Chtěla bych ho k Vánocům :)... celý text

Zmrzlina s příchutí záměru 2016, Olga Path Štiplová

Napíšu to jako Olga. Coby tří set stránkovej verbální výblitek do piče sakra dobrý. Kdybych jezdila tramvají, kde to páchne lidma, kteří melou hovna, čtu tohle a nic než tohle. Jsou tam zápisky, který mě několikrát nahlas rozesmály. Jsou tam postřehy, který jsem si vyfotila „na pak“, protože jsem byla shnilá si je opsat. Stránky o Marii Pojkarové a Arianě Argoni (?) bych vytrhla a sušila na nich houby. Nevím, do jaké míry je knížka autentická, ale pokud je, tak sto bodů za otevřenost. Chce to odvahu jít s kůží na trh, kterej není blešák. Co se týká reflexe světa celebrit a pseudocelebrit, čekala jsem, že bude autorka kritičtější. K některým těm blbečkům byla až moc milosrdná. Vizitka Pavla Novotného na konci je přesně taková, jak si ho představuju. Závěrem bych dodala, že jsem knížkou během čtení zabila velkou vyžranou mouchu, co přiletěla zvenku a rozhodla se mě srát bzučením na lampě. Myslím, že by Olga jednala stejně. Amen.... celý text

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)

Průměrná detektivka, která by klidně mohla být poloviční. Minimální napětí, moc postav, žádná extra zápletka... Třeba s Larsem Keplerem se nedá vůbec srovnávat.