makemake přečtené 117

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Někde na začátku byl slib. Chlapec chtěl vidět moře, tak proč k němu nevyrazit? Jenže v téhle době, kdy svět ztratil jistoty, kde nezůstalo nic, snad jen věčně zatažené nebe, (to po atomové válce?), hlad, a ti druzí, kteří se ho snaží utišit tím, že sežerou vás...to není zrovna ideální stav pro dlouhou cestu k oceánu. Přesto se na ni ti dva vydají. Hrůza, která při čtení proniká do morku vašeho morku - to proto, že stačí tak hrozně málo k tomu, aby to byla pravda, a byli jsme to my, přeživší, kteří se potácí vstříct smrti, která zákonitě musí přijít - a hezká rozhodně nebude - kdo se na ten děsivý trip plný utrpení vydá! Pět hvězdiček za ty meče v žaludku, šestou fiktivní za scénu ze sklepa! PS: kdybych našel ten bunkr s jídlem, do konce dní by mě z něj nikdo!!!!!! nedostal!... celý text

Tři kaštanoví koně 1947, Margita Figuli

Figuli mi trochu připomíná Olbrachta a jeho Nikolu šuhaje - báseň v próze, nenapodobitelnost stylu psaní, bohatého a prudkého, jako řeka, která obtéká ostrov. Miluju tu knížku!... celý text

Terezka Planetová 1944, Vladimír Holan

Krásné, hluboké, nenapodobitelné!!!! Jste li poetické duše, zamilujete se! Nejen do Terezky!

K majáku 2004, Virginia Woolf

Mám "Viržu" rád a kdykoliv jí někde obhajuju, vždycky si stojím za tím, že Woolfová rozhodně není čtení pro každého. Proud vědomí vás totiž buď strhne a vy se jím necháte nést, nebo bojujete proti tomu, aby vás vzal a snažíte se kopat proti němu. Knížka křehká, silná a tak plná, že nestačí jedno čtení...ostatně - celá vyžaduje čtenářův čas. Vydejte se cestou k Majáku - stejně jako vlny, narážejte, rozlévejte se a nakonec se spojte s ostatními. Je to jako s olivami - Woolfová vás buď pohltí, nebo dokonale odradí.... celý text

Říkali mi Leni 2001, Zdeňka Bezděková

Další z povinných knížek, která dlouho odolávala otevření. Teď po letech mě dostala! Možná tou tichou hrůzou - být nechtěným dítětem, malou Leni, která někde uvnitř ví, že tohle není domov, tohle není rodina, ... naštěstí se najde ten kufřík...a Leni putuje znovu...a znovu do neznáma! Knížka má ještě pokračování, ale osobně si stojím za tím, že pokud jste ji nečetli, ani tak nečiňte a nechte si Leni takovou, jako jste jí poznali tady!... celý text

Nikola Šuhaj loupežník 2005, Ivan Olbracht (p)

taky vám tuhle knížku nutili jako povinnou školní četbu už někde na základce? Taky jste se jejímu čtení vyhýbali jako čert kříži? Vrátit se k ní po dvaceti letech, pochopit a nechat se unést básní v próze - tou nádherou, barvitostí jazyka, a melodičností - ó jé, jak se mi to neskutečně líbilo! Klouzal jsem knížkou jako ryba vodou, naslouchal a užíval si život tam, v kopcích, smolnou lásku i divokost Nikoly - nevím, asi stárnu a senilním, ale tahle knížka mi otevřela oči a donutila mě přečíst si několik dalších původně povinných knížek! Za to díky!... celý text

Nabarvené ptáče 2011, Jerzy Kosiński

Bože, to zase byla cesta!!! Slabší povahy, okamžitě knížku odhoďte do nejzazšího kouta vaší knihovny a vraťte se k ní, až sami prožijete něco, co vás zocelí. Tahle cesta není uhlazená a ušlapaná, nikdo vás po ní za ruku nepovede! Je to hodně kamenitá stezka, místy lepkavá a smradlavá, rozhodně vás na jejím konci nečeká to, co byste chtěli. A jestli se po ní přeci jen vydáte, následky si ponesete sami. Už dobrých deset let v sobě sbírám odvahu, přečíst si tu hrůzu ještě jednou. Ale nevím - už takhle scénu s kozlem z hlavy vymaže jenom stařecká demence!!!!!... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Jó, to měl pan King ještě koule a nebál se rozšmelcovat haranta kamionem :)... Už patnáct let pro mě Řbitov zůstává jednou z nejstrašidelnějších knížek, co jsem kdy četl, vždycky se to smrtí kocoura a jeho návratem pomalu začne plazit páteří a v noci mi v uších pořád dokola zní - Půda tu zkysla - a pak už jen vidím ohromný stín Vendiga, které se řítí lesem a láme stromy. Brrr - čteno po čtvrté a pořád to tu stejnou atmosféru má!... celý text

Lunapark 2013, Stephen King

umíte to líp, pane Kingu, to teda jo. Přečetl jsem, samozřejmě, jako všechno od vás (a stejně tak přečtu i budoucí) - ale musím konstatovat, že to bylo téma vámi už tisíckrát předžvejkaný, vyflustnutý jen s jinejma figurama (a ani ty se moc nelišily) - taková kombinace Jízdy na Střele, všech povídek "bylo nebylo, když jsem měl ještě malý kamarády", Talismanu, nechybělo postižený dítě s jasnovidnejma schopnostma, zlomený srdce, prostě všechno, co už jsem slyšel, viděl, četl ...nevím, asi jsem se těšil zbytečně moc... Tři jen proto, že vám odpustím hodně - ale všechno zase úplně ne!!!!... celý text

Aristokratka ve varu 2013, Evžen Boček

miluju humor, a to zvrácený, zvrhlý a inteligentní. Všechno tohle pro mě Aristokratka má. Jako člověk z oboru (památky) ještě vidím tu nestkutečnou pravdivost příběhu, který, ač jedna velká nadsázka, se děje každé léto na všech hradech a zámcích. Pasáž s oživenými prohlídkami pro děti je naprosto úchvatná, Pygmej, panda, liška se zajetýma nohama neskutečná, Himmlerova místnost jedinečná, citace ze starých deníčků, ach! Nevím jak vy, ale já se smál snad v každé větě. Pravda, člověk to rychle pustí z hlavy a za dva dny neví, že tohle útlounké dílko četl, ale za ten den plný smíchu to rozhodně stálo!... celý text

Muzeum zkamenělin 2002, Margaret Atwood

S Atwoodovou už léta hrozně bojuju. Jak moc mám rád její povídky, tak moc nesnáším její romány (s vyjímkou Přežívá nejsmutnější). Není proto divu, že jsem se příběhem rozpadajícího se manželství, jedné hloupé sebevraždy, Lesji a Willa prokousával dva měsíce. Bylo to jako jíst měsíc starý chleba, než polknete, musíte tisíckrát přežvýkat už přežvýkané, vyplivnout plesnivé kůrky a stejně vás to pak v žaludku ještě dlouho tlačí. Jsem rád, že si od téhle spisovatelky můžu zase naordinovat na nějaký čas klid.... celý text

Selský baroko 2005, Jiří Hájíček

Na Hajíčkovi mě hrozně baví ten sentiment, to lpění na věcech dávno minulých, které mají smysl pro jednoho, dva živé, ale ostatní už vůbec nezajímají a to pinožení na příběhem tolikrát prožitým! Román zatuchlý jako samotný archiv na třeboňském zámku, úporný jako vedro, které to léto panuje a palčivý jako starý hněv Rozálie Zandlové - to je Selský baroko, knížka, ke které se ještě několikrát a rád vrátím!... celý text

Mendelův trpaslík 2010, Simon Mawer

Lov lososů v Jemenu 2007, Paul Torday

Nikdy jsem si nemyslel, že budu číst knihu o rybách s takovým zápalem a nadšením. Výpravná, lehce nostalgická story o konci jednoho manželství, úplně pitomém nápadu, který dá unavenému životu nový směr a o tom, že věřit vždycky nemusí znamenat jen jedno. Knížka živá jako bystřina, ve které se proti proudu ženou lososi!... celý text

Přežívá nejsmutnější 2005, Margaret Atwood

název naprosto sedí k textu a melancholické atmosféře, která prostoupila celá text. Smutně krásné, krásně smutné a něčím znepokojivě realistické... těším se, až ji přečtu znovu.... celý text

Zázemí 2013, Jana Šrámková

Po novele Hruškadóttir jsem po nové Šrámkové hrábnul všemi deseti - a opět nemůžu litovat. Mám rád její nostalgii, obzvlášť tu, kterou lze přenést do věcí tak blízkých jako je vlastní dětství, vzpomínky a samotná nejdůležitější bytost, kolem které se celé vyprávění a vzpomínková mozaika pevně obtáčí - babička. Lehké, křehké a poetické vyprávění o hřmotné a velké duši někoho, kdo už není fyzicky, ale pořád jakoby ulpíval na drobnostech současného života - na žlutým, na proutečcích, na duši, stejně tak, jako někde hluboko uvnitř, kam se ani prsty nedá dosáhnout...... celý text

Sváteční vraždy 2013, Daniela Fischerová

když mi Daniela sdělovala, že začala psát detektivky, díval jsem se trochu ... divně. Fischerová a detektivky? Jak chce proboha v detektivkách využít tu svou nekonečnou slovní zásobu, květnatost a hravost, která její texty tak perfektně dokresluje? Nedůvěřivě jsem si od ní vzal tehdejší novinku Tři vraždy a král - a bylo jasno. Ona to prostě umí! Má to šmrnc, má to vtip, má to příběh! A ač se vraždí, je to vždycky tak nějak laskavé a odpustitelné. Rozehrává příběhy podobné Vlčí Boudě, experimenty s lidmi, které se prostě nějak zvrhnou a vždycky tu zůstane někdo, kdo se konec nedozví. Fischerová prostě zatím do starého železa patřit nebude! Minimálně pro mě ne!... celý text

Rybí krev 2012, Jiří Hájíček

knížka smutná jak opuštěný liščí doupě o vykořenění, ztrátě domova a vzpomínek, které se k místu vážou. Trosečnický opus Hany, která se snaží plavat proti proudu, zvítězit v předem prohrané bitvě výstavby Temelína a vyhlazení vesnic v tzv. "bezpečné zóně", vás nejspíš na první čtení neohromí, ale ten zmar nakonec pod kůži pronikne - a zůstane dlouho a protivně zadřený, jako zapomenutá tříska. Pro mě nejlepší novodobý román o ztrátě domova. Dávám všech pět a půl fiktivní! PS: Pořád se mi nedaří z hlavy vypudit pasáž s poslední bojovnicí ze vsi - paní Zaoralovou....... celý text

Než se setmí 1994, Reinaldo Arenas

Od začátku přemýšlím, co mi tak hrozně vadilo? Jazyk? Překlad? Deníkový záznam? Nevím - každopádně věřím, že doba, režim a život na Kubě byl, je a ještě nějakou dobu pro lidi, kteří nesedí režimu, bude pěkně krutý. Tři hvězdičky za odvahu mluvit o sobě takhle otevřeně. A půl fiktivně za pravdu o G.G. Marquézovi V tomhle případě bych doporučil filmovou verzi - Javier Bardem je výborný, režie skvělá, z nicmoc knížky je najednou příběh!... celý text

Poslední promítač ze Sudet 2010, Dalibor Funda

Když babička přijela v noci ze Sudet, odkud utekla jako Němka, do Sudet, kam se vrátila jako Češka, pochopil jsem, že tohle bude stát za to! Mokrej flek na koberci, Lubík a vyprávění o medvědovi a školní jídelně, kde stará Brabcová...no vždyť víte...místo, kde hrušky voní hořce i sladce, kde chodí fotky se zašifrovanou zprávou....neskutečně jsem se bavil i dojímal. Ohromně doporučuju nejen v písemné podobě, vyzkoušejte i jako audioknihu načtenou Jiřím Lábusem - a počůráte si sedačku v autě! Děkuju pane Fundo za krásně prožitý čas s vaší rodinou :)... celý text