Maanna přečtené 358

Autismus & Chardonnay 2017, Martin Selner

Tohle je velmi příjemná záležitost od člověka, kterého bych třeba i ráda potkala, protože se s mnoha jeho názory dokážu ztotožnit. Myslím, že právě lidé jako on by měli řídit inkluzi - lidé, kteří si hendikep nijak neidealizují, vidí v lidech s postižením především lidi a mají je rádi. Formát krátkých blogových příspěvků kombinujících humor a podněty k zamyšlení mi velmi sedl a rozhodně jsem tuto knížku neměla v rukou naposledy. Vzpomněla jsem si na vlastní zážitky z táborů pro děti s mentálním postižením a snad i získala naději, že bychom se spolu jednou mohli naučit žít - i když to nikdy nebude ideální a snadné, občas budeme unavení a budeme potřebovat řádný přísun vína...... celý text

Bílé noci 1958, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Je to na mě moc krátké, abych se dokázala s postavami opravdu sžít, ale atmosféra knihy je skvělá. I když obsah a forma konverzace snílka a Nastěnky by dnes již byly jiné, ty pocity čerstvé zamilovanosti, která prozařuje všední realitu, očekávání dalšího setkání i obav z něj asi známe všichni. I když ty mé noci nebyly úplně bílé, celkem jasně jsem si je při čtení připomněla.... celý text

Střet králů 2017, George R. R. Martin

Určitou nevýhodou je, že se hrdinové tak trochu rozprchli. Zatímco v prvním díle střídající se vypravěči posouvali děj dál, tady si téměř každá postava jede svou linku a ve výsledku se děj často o moc neposune (např. Catelyn za těch 850 stran dojela na jedno jednání, kde se něco podstatného událo, a zase se vrátila, Dany dojela do města a shání loď apod.), ale naštěstí to nadále táhnou výborně podané postavy, které prostě neumožňují nezúčastněné čtení, propletence intrik a taktik, které jsou neobvykle pestré a mě baví. Lehce mě zklamaly bitvy, které rozhodl zásah magie, to mi vždy přijde trochu nefér - člověk se těší, jak se to bude vyvíjet, a ono bum, magie, a vše je jinak... Ale kvůli ostatním pozitivům jsem to ochotná autorovi odpustit a ostatně bitva o Královo přístaviště mi mírná zklamání zcela vynahradila...... celý text

Kouzelníkův únik z reality 2017, Lars Vasa Johansson

Tak trochu pohádka pro dospělé s klasickým motivem hrdiny bojujícího s nástrahami, jehož největším úkolem je nakonec změnit sám sebe, skvěle vybalancovává humorné a vážnější motivy. Pokud máte chuť na malý únik z reality, mohu ji jen doporučit. K velmi slušně vymyšlené a zpracované zápletce přidává dvě velká pozitiva. Jednak je to velmi originální svět lesa Tividen, kterému vládne královna Hnojana, laškovně zvaná Hnojča, a který obývají bytosti jako jinotvorka, noční klepáč, klubčuníci nebo uplakánek. A pak je tu výborně napsaný hlavní hrdina, trochu sobecký otravný životní ztroskotanec utápějící se v malicherných konfliktech, kterého autor líčí tak, že ho na jednu stranu nesnášíte a na druhou litujete a nakonec se s ním jen neradi loučíte... Ani ostatní postavy nejsou špatné, ale kouzelník Anton je v mých očích zastiňuje. Tahle kniha se mi s jinými asi nikdy nepoplete.... celý text

Pršení je super, tati! 2016, Benjamin Brooks-Dutton

Tahle kniha zoufale chtěla spoluautora nebo aspoň razantního editora. Autor přišel se silným a aktuálním tématem, obdivuhodná je jeho odvaha sdílet své emoce s veřejností, ale spisovatel je bohužel celkem špatný a chybí mu nutný odstup, aby vybral úvahy a události, které skutečně čtenáře osloví, a naopak vypustil to, co nemá potenciál dotknout se někoho dalšího. Navíc se některé myšlenky a situace dost opakují, takže i když čtenář vnímá, že jde o silné osobní prožitky, je to vlastně otravné. Třeba i samotná Dess mi kvůli neustálému omílání některých povahových rysů, které v rámci vztahu mohly být roztomilé, byla vlastně nesympatická... Básně také mohly zůstat v soukromí, protože nemají úplně kvalitu na publikování, a moc mi neseděly ani pokusy psát jménem dvouletého syna, kde do něj autor projektuje trochu moc svých vlastních pocitů a myšlenek. Dovedu si představit, že to mohla být velmi silná kniha. Bohužel, tady jsem už v polovině tak trochu počítala stránky, kdy to celé skončí, a to nikdy není dobře.... celý text

Daleko od hlučícího davu 2015, Thomas Hardy

Klasika prověřená časem málokdy zklame. Hlavní hrdinka je tedy občas trochu na přes ústa a samotný závěr možná lehce uspěchaný, ale jinak je to opět lahůdka. Snad nejlepší jsou scény s vedlejšími postavami, jejich trampotami a popisem každodenního života, ale i propracování postav a zápletky je výborné. Bylo to zkrátka příjemné zastavení daleko od hlučícího davu.... celý text

Všichni jsme utkáni z hvězd 2017, Rowan Coleman

Autorka má ve zvyku vybírat si obtížná témata a tak trochu barvotiskové je dotáhnout do happy endu, nicméně tady (možná pod vlivem doznívající sváteční nostalgie) jsem jí to odpustila, i proto, že ty happy endy nejsou tak křečovité jako třeba v Knize vzpomínek. Za určitých okolností by se to tak mohlo stát, i když asi ne v tak vysoké koncentraci... Co ale odpustit nemohu, jsou velmi špatné dialogy, jak mimo jiné už uvedla Anna 13: všechny postavy mluví stejně, promluvy jsou příliš dlouhé a vysvětlující. Nejspíš je měly oživit vulgarismy, ale v těch vznosných spisovných filozofujících promluvách působí jako pěst na oko, vůbec se tam nehodí (možná k tomu přispěl i překlad, ale myslím, že problém je již u originálu, i když překlad mohl kontrast trochu otupit). Naopak se autorce povedly fiktivní dopisy umírajících - v těch se jí paradoxně povedlo lidi odlišit víc než odlišuje v promluvách své hrdiny.... V polovině jsem se trochu obávala, aby to nesklouzlo do nevkusného kýče, ale nakonec to je kýč poměrně vkusný, který se mi docela líbil.... celý text

Císařský oheň 2015, Robert Lyndon

Dojem z této knihy je takový nejednoznačný - v zásadě mě bavila, v mnoha aspektech je neotřelá, nicméně má svá mnohá ale... Z postav mě nejvíc bavil Vallon díky své nejednoznačnosti, kdy si mě dokázal naprosto získat i mi lézt na nervy, ale motivy pro mě byly pochopitelné. Hero měl jasnější roli než minule a Wayland fungoval proti Vallonovi jako dobrá živelná protiváha. Na druhou stranu velmi nevyvážený byl Lukas - dějová linka, kterou přináší, patří k nejlepším, ale neumím si představit, že by ho kvůli jeho chování z armády rychle nevyhodili... Ženské postavy jsou takové podivné, pro mě obtížně pochopitelné. Co se putování týče, bavily mě různé intriky, diplomatická vyjednávání a taktické manévry, v podstatě i bitvy byly dobré, i když někdy možná až moc stručně popsané. Na druhou stranu mi moc nesedla linka s Vikingy a Waylandovo samostatné dobrodružství, tam jsem příběhu nedokázala věřit... Ale jako celek to Lyndonovi celkem baštím. Ovšem doufám, že bude ještě nějaké dokončení, protože situace, kdy výprava odplouvá a ani nevím, jestli na východ nebo na západ, mi nějak nestačí...... celý text

Ženy bez slitování 2020, Camilla Läckberg

Přidávám se k těm, kteří mají pocit, že autorka omylem vydala námět na budoucí román. Ten není špatný, ale chtělo by to nějaké odbočky, dramatické zápletky, propracovanější psychologii postav. Tady je všechno strašně přímočaré, v podstatě odhadnutelné a ploché. Navíc jsem v případě Ingrid vnímala její postup jako značně amorální, znemožnění hříšníka by, myslím, stačilo... Takže v tomto případě jsou mé dojmy více než rozpačité.... celý text

Citadela 2011, Antoine de Saint-Exupéry

Citadela je kniha, ke které se vracím. Mám ráda její obraznost, neuzavřenost a nejednoznačnost, vždy mě osloví něco jiného. Nejde k ní přistupovat s čistou logikou. Je to jako bloudění pouští, kde více než o racionálno jde o smysly a hledání toho podstatného. Kniha vyžaduje trpělivost a otevřenost a já se s ní zkrátka v mnoha směrech potkávám.... celý text

Mráz pod kůží 2020, Allie Reynolds

Thriller vnímám jako odpočinkovou záležitost, kdy chci vypnout mozek a nechat se od autorky trochu vodit za nos. Nečekám hluboký psychologický vhled do postav ani velký filozofický přesah. Tady je jednoznačně velkým plusem prostředí snowboardových závodů, které autorka očividně důvěrně zná, a z knihy je to cítit. Je pravda, že těch vztahových propletenců je tam možná trochu moc, ale ještě to pro mě zůstalo na snesitelné úrovni. Trochu slabší bylo tempo příběhu. Úvod mě bavil, je pozvolný a atmosféra v něm pomalu houstne. Závěr zase dobře gradoval. Ovšem střední část byla o poznání slabší - zvláště ve chvíli, kdy postavy usoudí, že by se měly držet pokud možno pohromadě, a následně se pořád někdo ztrácí a ostatní ho hledají...... celý text

První láska 2015, James Patterson

Trochu příliš barvotiskově sentimentální vyprávění, které je jednoznačně určené pro mladší ročníky. Poměrně rychle to odsýpá a některé pasáže jsou celkem povedené, ale bylo i hodně míst, kdy jsem hrdinům prostě nevěřila nebo si mohla ukroutit hlavu nad nereálností příběhu (opravdu by se v Americe dala ujet větší vzdálenost na motorce bez přilby? Nechali by u pacienta jen tak přes noc na pokoji jeho nezletilou přítelkyni?) Přišlo mi, že by se na knize dalo ještě zapracovat a byla by lepší.... celý text

Duše mrtvých nemluví 2020, Roxann Hill

Upřímně řečeno, tahle kniha by podle mě v soutěži nejnesmyslnější detektivka roku obsadila velmi čestné místo. Autorka do koktejlu stihla zamíchat kdeco: máme tu sekty, pomoc obětem sekt, dvojčata, rozštěpenou osobnost, průmyslovou špionáž (kterou logicky provádí lingvista), tajemné sponzory... A skoro nic z toho není pro případ podstatné. Informace, které vedou k řešení, se objeví na straně 215 (z cca 250, do té doby jsou to jen zcela slepé uličky bez vyústění). Následuje neuvěřitelný přepálený závěr, kde se pomstychtivý pachatel chová zcela nelogicky, přírodní zákony si vezmou dovolenou a vyšetřovatelé jednají s mírou naivity odpovídající dětem z mateřské školky... Vyšetřovatelé navíc trpí nějakou sebedestruktivní poruchou, protože jim pořád někdo fyzicky ubližuje a oni to ani neřeší. Jejich vztah postrádá dynamiku. Jedinou nosnou linkou byl vztah Anny (vyšetřovatelka) a jejího exmanžela, ale to mi přijde na detektivku trochu málo...... celý text

Cesty zármutku 2018, Julia Samuel

Kniha zpracovává nesnadné téma zármutku tak, aby bylo přístupné i těm, kteří se mu snaží vyhýbat, což je bezpochyby přínosem, protože k nesmrtelnosti máme ještě daleko. Podpora lidí, kteří se se ztrátou musejí vyrovnat, není u nás nijak slavná a pokud knížka dodá aspoň některým odvahu, aby ty, kteří někoho ztratili, kontaktovali, bude to dobře. Na druhou stranu se kniha opravdu snaží zůstat velmi přístupnou, proto tak trochu klouže po povrchu a ani ty nejsmutnější osudy mě vlastně moc nezasáhly, což může nakonec její dopad o dost snížit. Nejsem rozhodně příznivcem ždímání emocí do mrtě, ale tady mi přišlo, že mě emoce zcela minuly....... celý text

Svět v zádech 2018, Thomas Melle

Pokud bych se dívala na knihu jen z hlediska čtivosti, asi by úplně dobře nedopadla, protože čtení je to často trochu ubíjející. Motivy se opakují a u druhé i třetí ataky člověk tak trochu (trochu dost) tuší, co bude následovat. Nicméně z téhle knihy jsem se o životě s bipolární poruchou dozvěděla víc než z odborné literatury a i to ubíjející opakování různých stavů k ní bohužel patří. Není to kniha, kterou so budu chtít znovu přečíst, ale díky ní mohu lidem kolem lépe rozumět, takže mohu autorovi jen poděkovat, že mi umožnil nahlédnout do svého osudu. budu mu držet do budoucna palce.... celý text

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin

Nemám většinou ráda příliš tlustě knihy, zvláště pak knihy na pokračování, které ještě ani nejsou dokončené... Ale nakonec jsem se nechala nalákat a teď jsem ve světě ledu a ohně až po uši... A to jsem teprve na začátku, protože plno osudů se otevřelo a zamotalo a já jsem napjatá, co z toho bude. Obdivuji, jak se autorovi povedlo proplést všechny různé intriky (i když v životě intriky moc nemusím), udivuje mě pestrá paleta postav, jsem zvědavá, co se s postavami bude dít dál... A jestli to nakonec autor nedokončí neskutečně mě naštve, takže ať se kouká snažit;-)) Snad jedinou drobnou výtku, kterou mám, je skutečnost, že mi v prvním díle chybí generace mladých dospělých mezi 20 a 30 lety. Postavy jsou buď již zkušení bardi, nebo dospívající děti/puberťáci... Ale je to jen drobnost, která mě trochu zarazila. Jinak mám pro autora jen slova obdivu.... celý text

Pan Kaplan má stále třídu rád 1987, Leo Rosten

Jazykové hříčky a nedorozumění jsou "špíčkové" po celou dobu, za ně hold autorovi i překladateli (kdysi jsem četla i originál). Po dějové stránce se víc povedla první část, kde jsou životnější situace (velmi mě pobavil výkon suplenta nebo vánoční dárek pro pana profesora) a lepší skladba třídy, kde mají postavy i příběh mimo třídu, který do výuky proniká. Ve druhé části jsou situace někdy trochu křečovitě (třeba vstupy pánů Pfeffera a Teitelmana) a atmosféra ve třídě je až moc bojovná a hádky s jasným rozložením sil se příliš opakují (na frázi "Ustupte o píďu." jsem byla po chvíli celkem alergická). Ani ti noví studenti se moc nepovedli. Ale jazyková "logika" pana Kaplana to vždy zachránila.... celý text

Jasno lepo podstín zhyna 2016, Sara Baume

Kniha s originálním poetickým jazykem, kterým autorka dokáže popisovat místa i pocity hrdiny takovým způsobem, že člověk téměř cítí vítr na tváři a všemožné vůně a dokáže se naladit na hrdinovu náladu. Velmi silná jsou drobná pozorování přírody a úvahy o nich. Na druhou stranu měl pro mě děj nějaké logické trhliny (třeba proč dojet na pobřeží trvalo tak dlouho a jiné, kde nechci prozrazovat příběh), které mě vždy trochu ruší... Ale jako celek mě kniha dost zasáhla, jen ji nedoporučuji číst, pokud jste v depresivní náladě...... celý text

Pole je tento svět 2016, Dola De Jong (p)

Netradičně pojatý román z války, kde střílení a genocida zůstávají kdesi v povzdálí a jen probleskují v popisu každodenního boje o přežití. Přesto je asi pro mě působivější než díla, která se soustředí na drastické detaily. Tady prostě skupina uprchlíků "jen" uvízla uprostřed dějin bez možnosti se příliš někam hnout. Dospělí pak působí často bezradněji než děti, které pořád hledají možnost, jak dál žít a tak nějak automaticky volí to, co je skutečně důležité, zatímco dospělí se schovávají za nefunkční stereotyp. Nakonec je to jeden z nejsilnějších protiválečných románů, které jsem četla.... celý text

Hodina tance a lásky 2008, Pavel Kohout

Padouch nebo hrdina, to je to, oč tu běží... Většina postav vlastně není ani nijak nesympatická ani nijak nepochopitelná, a přesto se podílejí na zabijácké mašinérii. Dalo by se říci, že jde především o dvě narozeninové oslavy celkem příjemných žen, ale co se děje v pozadí i autorovy závěrečné úvahy, zanechává silné mrazení v zádech. Pavel Kohout opět zvládl dát zdánlivě jednoduchému příběhu velký přesah, takže ani na tuhle jeho knihu hned tak nezapomenu.... celý text