luculi
přečtené 726
Zrádcův měsíc
2011,
Lynn Flewelling
Tentokrát šlo o slabší díl. I když byla kniha relativně plná akce a neustále se něco dělo, šlo hlavně o politiku. A ta se neskutečně vlekla, stejně jako některá jednání. Tentokrát se hrdinové přesouvají do rodné země Seregila. Tady panují poněkud jiné zvyky a jelikož se snaží zdejší obyvatelé přesvědčit k pomoci jejich zemi, jde hlavně o samé řečnění. Politika a samozřejmě intriky, vlastní zájmy a především zrada. Okolo toho se točí celý děj a docela často se táhne. A taky nějaké odhalování Seregilovy minulosti. Velkou nevýhodou je i množství nových názvů, které přináší jiná země. Jakmile jsem se dostala k půlce knihy, litovala jsem, že jsem si nedělala poznámky se seznamem, protože jsem měla dost velký problém si všechno pamatovat. Jiné zvyky, obřady a prostě všechno mělo své zapeklité názvy. Také jsem měla dojem, že se autorka dopouštěla nějakých chyb, kterými popírala dřívější tvrzení. Nejvíc si pamatuji to, že dříve se určitě zmínila, že Seregilovi a jeho lidem nerostou vousy. A přitom v této knize si mnul strniště. Inu, nikdo není neomylný. Našla jsem i pár jiných paradoxů, ale už mi pomalu mizí z paměti. Jak člověk čte jednu sérii takto za sebou, má všechno docela pomíchané. I přestože jsem zklamaná ze všeho toho jednání a povídání, dostala jsem alespoň dobrou detektivku, když se pátralo po pachatelích jednoho skutku. Autorka umí výborně slepovat malé úlomky, než z toho vznikne celkový obrázek. A samozřejmě jsem vždycky moc zvědavá na Aleka a Seregila, na Beku a další oblíbené postavy. Opět jsem četla zaujatá každou volnou minutu dne a nenechala jsem si to příliš zkazit tím, že to neprobíhalo podle mých představ. Srážím sice hvězdičky, ale spokojená jsem stále. Následuje pokračování, které vyšlo po osmi letech. Takže jsem neskutečně zvědavá.... celý text
Příchod tmy
2011,
Lynn Flewelling
Od série jsem původně mnoho neočekávala. V poslední době mi přijdou všechny fantasy příběhy poněkud podobné, ale tohle bylo příjemné překvapení. Ještě větší, než u prvního dílu. Neskutečná jízda od začátku do konce. Místy, kdy probíhá pátrání až skoro detektivní práce, se děj trošku zpomalí a lehce nudí, ale jakmile se všechno rozjede, je to naprosto o něčem jiném. V prvé řadě žádná zaseknutá gramofonová deska, co se týče děje. Alespoň mě to přišlo jiné a nové. Jako vždy se blíží válka mezi zeměmi, ale díky našim hrdinům, kteří nejsou účastníky velkých bitev (alespoň prozatím), ji sledujeme z poněkud jiného směru. Velkou součástí příběhu je magie a mocné předměty, takže se vše točí především kolem toho. A samozřejmě okolo faktu, že tyto předměty chce získat nepřítel. Stále nevím, co mě tak polapilo. Originální příběhová linka, sympatické postavy, vyprávění nezdržující se popisy bitev a intrik na desítky stránek (tohle asi nejvíc) nebo něco jiného... Ale je to výborné. Po dlouhé době jsem měla nutkání číst až do rána, nebýt vstávání do práce. Takže je asi všem jasné, že tuhle sérii jen tak neopustím a jdu na třetí díl...... celý text
Štěstí ve stínech
2011,
Lynn Flewelling
Konečně jsem se odhodlala začít s novou sérií a vybrala jsem si Noční běžce. Moc jsem neočekávala, abych nebyla příliš zklamaná a nakonec jsem byla i docela překvapená. Z počátku je vyprávění pomalejší a nic neříkající. Spousta nových pojmů a názvů docela mate. Neskutečně mi chyběla mapa, která by mi usnadnila přehlednost umístění měst. Ale za nějakou stou stránkou se už věci lépe chápou. Příběh se rozjíždí a přináší mnohdy zajímavé momenty. Kniha není po celou dobu nějak extra čtivá, je spíše klidná, výpravná, přesto jednoduchá. Ničím vás neohromí ani nevyrazí dech, přesto mě dokázala nadchnout. V momentě, kdy děj začal nabírat na obrátkách nebo byly hlavní postavy v nebezpečí, byl nezajímavější. Ale tak to nefungovalo po celou dobu, bohužel. V některé chvíle se popisy putování, dobrodružství a nebezpečí mění na takovou menší detektivku, kdy hrdinové většinu času tráví v jednom městě, pátrají, intrikují a kují pikle. To už bohužel bylo takové nudné a nezáživné. Naštěstí se však všechny části po nějaké chvíli mění mezi sebou, takže se vlastně i vyvažují. Nemůžu říct, že by autorka napsala kdovíjak úžasnou fantasy. Styl psaní je takový průměrný. Nicméně námět mě nadchl a hlavní postavy jsem si hodně oblíbila. Takže je to trochu lepší průměr, který potěšil, nutil mě číst a stále přemýšlet nad knihou, a který mě přes to všechno donutil ihned pokračovat dalším dílem.... celý text
Píseň války
2022,
Michaela Merglová
Je nesmírně těžké hodnotit tuto knihu. Autorka se rozhodně vyzná, má bohatou slovní zásobu, velikou představivost a krásně píše. Nicméně, tato kniha je pro mě spíše takovým zklamáním, těžkým oříškem k rozlousknutí. Příběh je dost nesouměrně vyvážený. Dá se rozdělit na takové pomyslné tři části. V té první se děj neskutečně vleče. Cu je s pár lidmi pryč, ale dlouho se nevrací a tak ho Minangar jde hledat s dalšími vojáky. Tohle mi nějak nepřišlo zásadní a důležité pro děj a přesto se to vleklo přes sto stránek. V další části přichází mračna a blíží se válka. Vše k tomu směřuje a paradoxně je to odbito na minimu stránek jen proto, aby se otevřel prostor pro třetí a závěrečnou část, kde dochází k nejdelší bitvě, kterou jsem snad kdy četla. Modlila jsem se za konec, protože to bylo neskutečně dlouhé. A čím déle to trvalo, moje nadšení klesalo. Vykreslené to bylo na jedničku, člověk to měl přímo před očima jako film a byl na místě s postavami. Ale bylo toho moc. Bohužel tentokrát nepomohla knize ani celková atmosféra. Veškerý humor a přetahování je fuč, žádná pozitivní nálada neexistuje. Řeší se jen všudypřítomný zmar, utrpení, temnota, bolest a smrt. Chápu, že ústředním tématem poslední knihy je válka, což není legrace, ale čeho je moc, toho je moc. Celá kniha je vystavěna na smrti, krvi, bolesti, smradu, vnitřnostech, hnisu, usekaných částech těl. Nekonečném přísunu mrtvých. Pro mě hodně velká deprivace. A ani poslední stránky příliš radosti nepřinesly. Škoda.... celý text
Víkend plný viny
2023,
Sandie Jones
Už od prvních stránek jsem měla dost silný pocit déjà vu. Jako bych to už někdy četla. Autorka hned ze začátku dost naznačuje a odhaluje, což si myslím, že spíše škodilo, protože v podstatě už od nějaké třicáté stránky jsem měla docela jasno o některých postavách a částečně i o jejich minulosti. A to je špatně, pokud se má atmosféra a napětí udržovat až do konce. Velký problém mi dělaly návraty do minulosti uprostřed textu, které nebyly jasně odlišené, takže jsem občas četla několik řádků, které mi nedávaly smysl, než jsem pochopila, že jde o další skok tam nebo nazpět. Takové míchání dvou časových linek není zrovna ideální pro udržení přehledu. Chtělo by to aspoň volný řádek v textu nebo něco. Většina knihy je plná domněnek a 'co kdyby', které se tak neskutečně moc opakují, až to jednomu leze na nervy. Vůbec žádné jemné nadnesení a občasné spekulace. Ne, na každé stránce to samé, neustálé představy o nevěrách a různých teoriích, jako zaseknutá deska. Nemluvě o litrech vypitého alkoholu. Od poloviny knihy už jsem měla vážně problém to neustále číst. Je mi jasné, že ve skutečnosti by to člověku taky neustále šrotovalo v hlavě a vytvářel by desítky scénářů, ale číst to v knize tak dlouho je jak vymývání mozku. I když spoustu věcí odhalíte už na začátku, v prvních stránkách je docela jasný záměr, kudy se celý příběh ponese, tak konec vás určitě překvapí. Bylo zřejmé, že ne všechno, co dostanete naservírováno na podnose tak i zůstane, takže alespoň závěr to pro mě zachránil tím, že některé věci obrátil vzhůru nohama. Tudíž pokud celou knihu zvládnete dočíst, alespoň ten konec si užijete... 2.5*... celý text
Alex, léto a já
2022,
Emily Henry
Potřebovala jsem změnu a knihu, která nebude náročná, a u které je vysoká šance, že mi po ní zůstane spíše veselá nálada než nějaký mrak nad hlavou. A tak jsem sáhla po tomto románu. Na rovinu můžu říct, že je to o dost lepší než Letní sázka, která mě příliš neoslovila. Kniha začíná tím, jak se dva mnoholetí přátelé na nějaký čas přestali bavit, ale zkouší si k sobě najít zase cestu. Děj se odehrává v přítomnosti a vždycky skáče do minulosti. Oba totiž každý rok jezdili spolu na dovolenou a dělali to tak deset let. Každý návrat zpět popisuje jednu z jejich dovolených a postupujte se od té nejstarší až k té poslední, kde se něco pokazilo a rozdělilo je. Myslím, že největším tahounem bylo právě to napětí a tajemství, co se vlastně stalo. I když v určitý moment to začne být víc než jasné, stejně to člověka nutí číst dál. Většina knihy se nese v přátelském pozitivním duchu a je až neuvěřitelné, jak se dva lidé mohou sblížit a znát se tak hluboce. Bylo to vtipné s pár emotivními okamžiky, takže jsem byla spokojená, protože nějaké romantiky a cukrování se moc nedělo. O to víc se mi to líbilo. Čím víc se ale blížil závěr, tím se celé pojetí a atmosféra měnila. Šlo o vztah hlavních představitelů, o psychické následky z dětství, které ovlivňovaly jejich budoucnost a tak dále a také už to začínalo být trošku víc zaměřeno na romantickou strunu. Chvílemi na můj vkus až moc. Nicméně se mi líbil přerod z obyčejného vyprávění o dovolených, různých destinacích, o přátelství, na tu část, kdy bylo na čase pohlédnout hlouběji do duše a konečně si přiznat pravdu o sobě i o jiných lidech...... celý text
Není co ztratit
2015,
Rowan Coleman
Po tematické stránce rozhodně dobrý příběh, téma, které je děsivé a moc se o něm nemluví, ale v reálu je příliš časté. Nicméně zpracování už lehce pokulhává. Rose a Shona si v životě se svými partnery hodně zažily. Přesto Rose dokáže uniknout i se svou dcerou a hledá novou cestu do života. Z počátku to bylo zajímavé, ale dny ubíhaly pomalu a ohledně jejího útěku od manželka jsem se toho moc nedozvěděla. Spíš se svojí kamarádkou řádila a chovala se jak nějaká puberťačka. Což mi vůbec nesedlo. Sice chápu, že unikla z klece a začala objevovat svět, ale tohle mi k tomu nepasovalo. I chování a způsob vyjadřování její sedmileté dcery, která popravdě nebyla úplně normální, taky zrovna neodpovídalo věku. Samozřejmě se řešily hodně vztahy, její minulost, rodiče, partner, budoucí láska a tak dále. Což mi k tématu přišlo absurdní, jelikož nové vztahy by byly příliš čerstvé. Utekla ze svízelné situace, od jediného chlapa ve svém životě a ihned přemýšlela tímto způsobem. Místo toho, aby byla vyděšená z něčeho, co roky neznala, tak po hlavě skákala z jedné situace do druhé. Část knihy byla depresivní, když jsem se blíž seznamovala s minulostí hlavní postavy a část byla až naivně romantická, jako bych četla nějakou slaďárnu pro náctileté. Nemůžu si pomoct, ale asi bych uvítala trošku větší vyvážení. Celé se to nese v duchu pomalého odhalování, často dost předvídatelného, je to dlouhé a ke konci se najednou skáče o celé dny či týdny. Přestože chování postav bylo někdy mimo mísu, přestože to bylo těžké téma a někdy byl příběh zvláštně přeslazený, rozhodně se v textu dá najít poselství. Není to pro mě na sto procent, ale jsem spokojená a snad se k tomu někdy dostanu znovu...... celý text
Papír a krev
2022,
Kevin Hearne
Na rovinu můžu říct, že to bylo docela zklamání. Začátek byl slibný a na rozjezd zajímavý. Sice trochu pomalejší a tím pádem i nudnější, ale doufala jsem, že se všechno ještě stihne rozvinout. Zvlášť jsem očekávala nějaké novinky ohledně kletby, kterou nad sebou má Al a zase nějaký průšvih, který bude potřeba vyřešit. Jenže celková zápletka se ukázala jako dost chabá a nijak poutavá. Stočení zrovna daným směrem jsem vůbec nečekala. Ani k té konkrétní osobě. Jelikož jde o sérii, která se týká světa Železného druida, ale s jinými hlavními hrdiny, myslela bych, že se to tedy bude točit kolem nich. Příběh byl tedy dost zdlouhavý, až zbytečně. Akce, na kterou se dostalo, mě neskutečně nebavila. Jakoby to psalo dítě. Takové nijaké a bez života či energie. Jak už jsem zmínila, důvod kvůli kterému se vlastně všechno dělo byl absurdní a pak najednou byl konec. Stačilo si promluvit, vyříkat si to, hrdinové se rozešli domů a pápá. Tím nechci říct, že by nedošlo na boj a krev. Jen to prostě působilo divně. Takže kniha mi vlastně nic nedala. Nudila mě, humor byl mnohdy dost na sílu a tentokrát se netrefil tak, jak jsem zvyklá. Po obsahové stránce to celkový příběh ničím nedoplnilo, abychom se dostali zase o krůček dál, takže vlastně nevidím smysl v tom, proč to celé vzniklo. Jedinými pozitivy jsou prostě postavy. Starší smrtelník Al, hubatý šotek Buck, polobožská gotička Nadia a samozřejmě i maličkost v podobě Attika. Ale to je asi tak vše, co mě u čtení tentokrát drželo a to je velká škoda, od tohoto autora jsem čekala mnohem víc...... celý text
Uchvatitel duší
2022,
Patricia Briggs
Už u poslední Alfy a Omegy jsem si říkala, že autorce očividně dochází dech. A ano tady tomu není jinak. Z počátku byla série nadupaná a hltala jsem každou stránku. Jenže s přibývajícími díly tato intenzita a dokonalost někam vymizela. Tentokrát se počet stránek vyšplhal mnohem výše, než bylo zpočátku zvykem. A akce a pořádné dění se koná na pouhých padesáti z nich. Většina textu je tedy jen takové kecání a zdržování, myšlenkové pochody a dedukce podobné Sherlocku Holmesovi. Jenže to moc nefunguje a tak je to po většinu doby docela nuda. Veškeré postupné odhalování pachatele a návaznosti k tomu mi ne vždycky přišly logické nebo jejich vysvětlení dostačující. Často jsem tápala ve tmě, protože jsem nechápala, jak Mercy k danému závěru vlastně přišla. Poznávání záporáka se měnilo z minuty na minutu a přeskakovalo na další osoby. A pořád se jen tlachalo. Bez více akce to bohužel nebyla zábava. Jak už jsem řekla, autorka by obě série měla pomalu ukončit. Nějak nezvládá udržet počáteční úroveň a navíc postavy se ve svém vývoji poněkud zasekly. Chtělo by to něco čerstvého, co by čtenáře zase vtáhlo. Tu správou jiskru. Jinak je to prostě vata o ničem...... celý text
Sherlock Holmes a Krvavá zrada
2022,
Mark A Latham
Další kousek ze seznamu příběhů Sherlocka Holmese splněn. Tentokrát se děj točí okolo jednoho spisu pojednávajícího o upírech, hraběti Drákulovi, profesoru Van Helsingovi a podobně. Spoustu jmen znám i z jiných projektů, hlavně filmových, takže to bylo docela úsměvné. Samozřejmě jsem měla tušení (nebo jsem alespoň doufala), že obsah bude reálnějšího rázu, takže všechno dění bude mít racionální vysvětlení a nepůjde o nic paranormálního. Bylo však zábavné číst takto známou legendu spojenou s Sherlockem. Bavila jsem se a byla tím vším dost zaujatá. Ale velké mínus pro mě bylo sledovat všechny ty krůčky a logické myšlenky. Vysvětlování jednání postav, co se stalo, detektivovy domněnky. Detaily se neustále měnily, až jsem se v tom ztrácela a především jsem nestíhala držet krok v přehlednosti toho, kdo je nebo není záporák... Nicméně konečné vysvětlení zapadlo na místo a vzhledem k tomu, že tajemství se do konce udržovalo minimum, spousta drobností byla jasná a odhalitelná postupně. Co se týče vypravování, postupu a vyústění, jsem velice spokojená. Dávalo to smysl a bylo to výborně promyšlené. Jen občas ten postup byl trochu náročnější skrz udržení pozornosti a přehlednosti.... celý text
Sherlock Holmes a Ztracená závěť
2022,
George Mann
Vrátila jsem se ke své letní výzvě a přečetla další příběh s Sherlockem. Tentokrát šlo o hubený kousek, ale v celkovém ohlédnutí si myslím, že délka byla tak akorát. Příběh je tvořen ze dvou případů. U prvního jsem padoucha nenašla, protože autor to vždy zaonačil tak, že vina v každý moment ukazovala na někoho jiného. Takže mě to dokonale mátlo. Navíc Sherlockovo mlžení situaci s odhalením ještě víc komplikovalo. Druhý případ byl spíš pro pobavení, i když jsem ráda, že se vyřešil zrovna tímto způsobem. Kdyby totiž závěr působil nereálně, tak bych knihu neohodnotila vůbec dobře. Samozřejmě konečný výsledek, když už ho znáte, působí dost jednoduše a postup k vyřešení do očí bijící. Ale během čtení to tak člověku nikdy nepřipadne. Holt, hlavní zásluhy musí vždycky získat Sherlock Holmes... :-D Kniha se nese v klasickém duchu a působí jako něco, co zachovává klasickou šablonu. Postavy působí věrohodně, drží se svých pozic, i když číst o Sherlockovi, jak zaklání hlavu a hlasitě se směje, trošku vybočuje. Přesto jsem si to užila a rozhodně mě to bavilo více než třeba takový Boží dech, který zklamal na plné čáře...... celý text
Psanec
2020,
Diana Gabaldon
Předně musím říct, že nejsem fanoušek komiksů. Není to zpracování příběhu, které bych vyhledávala a doma mám v podstatě jen tento a Hobita, kterého jsem dostala. V tomto případě jsem udělala výjimku z recese, protože jsem byla zvědavá, Cizinku mám hodně v oblibě, a taky stála v akci jen 49kč. Nicméně musím říct, že mě pár věcí zklamalo. Bylo to osvěžující v tom, že šlo o grafické zpracování, takže to čtenář vidí zase jinýma očima než svýma nebo seriálovýma. Nicméně, když má jít o pohled Jamieho, čekala jsem i nějaké zajímavosti, dosud neznámé myšlenky či novinky. Což se vlastně nestalo. Navíc mě hodně mátly postavy, které vypadaly všechny stejně. Takže jsem v danou chvíli nevěděla, kdo to mluví a odvozovala až podle dalších obrazových políček. Rozhodně tomu nepomáhaly ani docela tmavé barvy, které to ještě více zkreslovaly. Dobové oblečení žen vypadalo jako pyžamo a všem lezly prsa ven... To se mi moc nelíbilo. Pokud Cizinku neznáte, komiks vám mnoho nedá. Není možné do něj nacpat všechno a navíc je to jen tak třetina prvního dílu. Takže pokud bych tohle měla kupovat za plnou cenu, byla bych hodně naštvaná. Komiksy si mě prostě nikdy nezískají, není nad plnohodnotnou knihu. Do sbírky za ty peníze fajn kousek, ale myslím, že víckrát se na světlo nedostane...... celý text
Rod nebes a dechu
2022,
Sarah J. Maas
Na tuto knihu jsem se těšila hned po dočtení prvního dílu. Ten sice neměl zrovna valný start a už jsem to chtěla vzdát, ale pak se příběh tak rozjel a pohltil mě, že jsem se do toho opravdu začetla. Takže jsem se samozřejmě těšila na návrat. Jenže jak se ukázalo, člověk by neměl mít příliš vysoká očekávání. I tady byl dost divný start. Nemluvě o podivně skloňovaných jménech, přes příšernou korekci překladu. Velká část knihy mě bavila, ale najdu zde mnoho 'ale'. Docela mi vadilo, jak se zbytečně komplikuje vztah Bryce a Hunta (mě teda moc romantický ani dospělý nepřijde, a to jak mluví o svém intimním životě už vůbec ne). Už od předchozí knihy se to vleklo až trapně jako v ya literatuře, kdy čekáte do posledního dílu, než to postavám konečně klapne. Vzhledem k tomu, jak dokáže autorka psát, mi to přišlo naprosto zbytečně ubohé stavět příběh na tomto oddalování. Tentokrát mi nesedla ani délka. Po pětisté stránce jsem začala poněkud vypínat a zpomalovat a už mě to nebavilo. Bylo to zbytečně dlouhé, komplikované a překombinované. Bylo poznat, jak se vaří z vody a to jen proto, aby z toho vznikl naprostý mišmaš. Tentokrát by velké škrty knize neskutečně pomohly. Navíc by to nepůsobilo tolik zmateně. Před koncem jsem už ani nevěděla, čí jsem. Všichni ti králové a královny, říše, kdo je na čí straně. A taky celkové množství postav. To všechno tomu prostě škodí... A tak jak mě obvykle konec knihy hodně nakopne, že mám potřebu ihned vyhlížet pokračování, tentokrát mě to moc nezajímá. Závěr mi vůbec nesedl. Postavy skončily dost... No prostě mě to naštvalo a vůbec se netěším na to, jak se z toho budou muset zase prokousat. Musím říct, že tohle je zklamání na plné čáře, které jsem rozhodně nečekala. Stránku za stránkou jsem četla, přičemž se průběžně děly menší věci, které jen text protahovaly na neúnosnou délku, ke konci nudily, až mi úplný konec znechutily. Maas má rozhodně na lepší text, což už několikrát předvedla. Tady se to však nepovedlo. 2.5*... celý text
Stín bohů
2022,
John Gwynne
Tento příběh určitě nadchne milovníky severské tematiky. Zdejší hrdinové jsou jako vikingové, žijí pro boj, slávu a bohatství. Příběhem provází tři postavy - Varg, bývalý otrok, který cestu bojovníka teprve objevuje, Elva - žena, která nechce hrát jen úděl manželky a něčího majetku a tak je válečníkem a Orka, která má boj v krvi a čtenáři to nejednou předvede. Z těchto tří je nejsilnější a nejbrutálnější a taky jsem si ji nejvíc oblíbila. Konečně žádná měkota. Ale aby to byla plnohodnotná fantasy, je třeba ji pořádně doplnit. A tak se tu dozvíte o padlých bozích, jejich potomcích s nadlidskou silou, o tennurech a vaesenech, což jsou nejrůznější příšery, které dokonce mluví, o obřích pavoucích, krkavcích a orlech, trolech a mnoha dalších. Samozřejmě v takové společnosti se to hemží i stovkami otroků, čarodějkami... Prostě dokonalý mišmaš všeho. Přesto téměř po celou dobu budete chápat, jak jednotlivá kola do tohoto soustrojí pasují a víceméně i jak fungují. Každý pohled působí jinak, odehrává se jinde a až ke konci, asi v posledních 80 stránkách, se teprve začnou prolínat a dávat větší smysl. Což je bohužel smutné, protože to je jediná část, která mě doopravdy bavila. Zbytek knihy se ve své délce poněkud vleče a po celou dobu mě to nutilo přemýšlet, jaký význam to všechno vlastně má. Chybělo mi napětí a překvapení. To přišlo jen když umřela nějaká postava (což bylo často). Takže vlastně ani to nebylo příliš dechberoucí. Bylo to dlouhé, obsah příběhu se spíše povznášel při okraji a do hloubky vstupoval až ke konci. Tentokrát jsem si užila všechny tři pohledy, postavy mi sedly, i když to bylo celé pořád jen o krvi, úlomcích kostí, kouscích mozku, smradu výkalů a celkově bitevní vřavě a smrti, což také severské tematiky obvykle jsou. Jen by se to nemuselo pořád opakovat. Chvílemi jsem myslela, že už to vzdám, ale dočetla jsem to, vyloženě zklamaná nejsem, ale rozhodně radostí a spokojeností neskáču do stropu. Bylo to zajímavé, obsahově lákavé, ale po vypravěčské stránce nudné a nijak výjimečné (počet chyb v textu mě taky zrovna nenadchl). Konec však zůstal otevřený a ráda bych znala pokračování, takže to nejspíš risknu a budu chtít zjišťovat zbytek příběhu... 3.5*... celý text
