lordes7975
přečtené 277
Hygge - Cesta ke štěstí
2017,
Marie Tourell Soderberg
Takhle kniha by podle mého měla být obraz- titulní stranu bych si ráda pověsila na zeď, dívala se na ni a dotýkala se jí... což je vlastně jediný důvod, proč ji ještě trpím v knihovně. Sama titulní strana je podle mého ztělesněním hygge. Obsahově je bohužel tak chudá, že jsem ráda, že jsem za ni neutrácela (dostala jsem ji darem). A naštěstí není příliš tlustá, takže zatím má své místo jisté.... celý text
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
2021,
Tomáš Etzler
Zvláštní a pro mě neotřelé čtení (ale já mnoho novinářských zpovědí ani autobiografií nečetla). Už jenom představa „menších měst“ co se do počtu obyvatel rovnají celému Finsku nebo i ČR je neskutečná. Popisované reálie mě bohužel nepřekvapily- i když, obdobně jako u knihy paní Špitálníkové o KLDR (kterou doporučuji přečíst v souvislosti s touto) se buď jedná o nedostatek představivosti, nebo možná absenci vlastní zkušenosti s komunistickým režimem. Vlastně nejhůře z celé knihy tak na mě nezapůsobila krutost režimu vůči lidem a z knihy dýchající bezmoc, ale scéna přípravy čerstvé chobotnice. I očitá svědectví jako je tohle a ústně předávané zkušenosti (např. rodičů) jsou pro moji generaci už na vlastní kůži dost nepředstavitelná „pohádka“- se svými svobodami počítáme stejně samozřejmě, jako např. s tekoucí teplou vodou zavedenou až do bytu, nebo s automatickou pračkou (pro mnohé z generace mých prarodičů zcela nepředstavitelný luxus a pro lidi z generaci mých rodičů jen těžce dostažitelný cíl).... celý text
To je moje
2016,
Rosa Mitnik
Ano ano! Knihu jsem dostala darem k narození mrníše- a protože jsem již asi měsíc po obdobných knihách zvědavě pokukovala, byla jsem vlastně ráda. Jedná se o „deníkového průvodce“ od narození po zhruba 1. třídu- některé strany jsou myšlené tak, že se k nim třeba cca po roce vrátíte, jiné jsou určené k jednorázovému doplnění s inspirativními otázkami. Kniha není objemná (aspoň nevyplněná ne :D ), cca 20x20 cm, trošku nevýhodu vidím v použitém papíru- je dost tenký, uvidíme, jestli se polepený nebude trhat. Míst „vyhrazených“ na fotografie v deníčku není nijak mnoho, ale je tam dost stran s drobnými kresbami na pozadí- asi se nic nestane, když je polepíte taky. Celá kniha je vyvedená v pastelových „dětských“ barevných tónech. Ilustrace v knize neuráží- výtvarný styl asi nemusí sednout každému (mně se třeba nijak zvlášť nelíbí), ale kreslíři úrovně paní Zmatlíkové zjevně nerostou na stromech. Největší plus této knihy leží ale právě v ilustracích. I když máte třeba odlišný vkus na ilustrace- kniha NEOBSAHUJE žádné nechutné (čti: kýčovité, hezounké, loztomilé ap.) fotky cizích dětí. ANI JEDNU.... celý text
