lokonla
přečtené 339
Rod nebes a dechu
2022,
Sarah J. Maas
Tak tenhle díl mě neuvěřitelně zklamal. Celé mi to prostě nějak nesedlo (možná to bylo tím konceptem detektivky, na kterou si to hraje nebo nevím). U prvního dílu mě drželo sbližování Bryce a Hunta, ale teď když jsou spolu jsou strašně nudní, hlavně teda on. Celkově jsem byla hrozně přehlcená informacemi, bylo tam moc postav, každá řešila jiný problém, pohledy se střídaly velmi nepřehledně, v té záplavě informací jsem se tak začala ztrácet v tom, o co jim vlastně ve výsledku jde a ve finále mi bylo už všechno jedno. Nedokázala jsem se do toho vůbec vžít, nikdy jsem nevěděla jestli to co se tam děje je opravdové nebo jestli si zas jen další postava řekla: nikomu to neřeknu, to bude zábava, a pak se tam bude 4 a více kapitol řešit obnovení důvěry. A navrch k tomu všemu - to bylo neuvěřitelně vleklé a zdlouhavé. Podle mě by kniha mohla mít 500 stran a vůbec by to nevadilo. Také byly za mě postavy až přehnaně emocionální, počínaje Bryce a jejím neustálým truchlením po Danice, kterou jsme ani neměli šanci poznat a konče Ithanem a jeho žalem po bratrovi, kde platí to samé. Ve finále z nich byly jen ufňukanci, kterých mi ani nebylo líto. Co se týče dalších postav, tak mě u druhé knihy držela linka Ruhna a Lidie (je někdo, kdo její identitu neuhodl už na začátku?). Za mě o hodně uvěřitelnější vztah než Bryce a Hunta, kteří mi v této knize vůbec nesedly a z Hunta se stal jen absolutně nezajímavý muž, co je dobrý jen k tomu, aby svou družku mohl nabít energií nebo jí zachraňovat a nebo pochopitelně uspokojovat. Dále sexuální scény... no, Massová se stále více boří do hlubokých vod toho, jaké synonymum jde použít pro výrazy penis a orgasmus. Občas jsem se nad těmi výrazy musela opravdu smát a při větě: Při orgasmu z ní vytrysklo světlo, jsem vyprskla smíchy (nebo je to možná překladem?). Nicméně, ač tedy dostat se na konec knihy bylo trápení, ve finále se všechno nějak spojilo a konec měl spád, který je pro Massovou typický. Ona je unikátní v tom, že i když se vám její kniha moc nelíbí, stejně jí dočtete a stejně tak nakonec dočtete celou sérii. A zde to není jinak, přečtu si 3. díl a to ze dvou důvodů: Ruhn & Lidia a to, že se tam k tomu přimotá noční dvůr. A autorka moc dobře ví, že všichni milujeme dvory, takže si to všichni přečteme :3. Dávám 3*/5*... celý text
Památky Mimoně: kostely, kaple, kříže, sochy, pomníky, pamětní desky, památky umístěné v přírodě a další drobné pamětihodnosti
2016,
Jiří Šťastný
Všechny barvy duhy
2021,
* antologie
Kniha se mi moc líbila, ano jistě, některé povídky byly slabší než jiné, ale kniha jako celek je super. Rozhodně je skvělá pro někoho, kdo se hledá, kniha otevírá nové obzory. Jsme ráda, že taková kniha v českém prostředí vůbec vznikla. Na pět hvězdiček se kniha vyšvihla díky krásnému grafickému zpracování.... celý text
Losos v kaluži
2017,
Markéta Lukášková
Kniha mě nijak moc nenadchla. Nápad s nebem zajímavý, ale tím to končilo. Hlavní hrdinka Bára mi strašně lezla na nervy, obecně mi nesedl styl psaní a fakt, že ta kniha postrádá jakýkoliv příběh či hlubší myšlenku. Ve finále mě spíše zajímala linka s babičkou v nebi. Dočetla jsem to pouze proto, že jsem to poslouchala jako audioknihu.... celý text
Rod země a krve
2020,
Sarah J. Maas
Mám od Maasové přečtené všechny série, tak jsem se konečně pustila i do Půlměsíčního města. Musím říct, že ze začátku jsem byla hodně překvapená prostředím a tím, že se to ubírá směrem detektivky. Z toho jsem byla taková rozpačitá, protože jsem opět čekala klasiku jako ve Dvorech a Trůnu. Nicméně když jsem si zvykla na tempo knihy a prostředí, ve kterém se odehrává, už jsem se od knihy neodtrhla. Postavy mě bavily (to, že jsou všechny pochopitelně krásné a dokonalé, už ani nekomentuju), příběh byl zajímavý a občas jsem se i zasmála. Dávám 5*/5* za čtivost a vystavění světa. Uvidíme, kam se to bude odebírat dál. * SPOILER Všechno bylo super, až na konec, kde jsme se opět dostali do starých kolejí. Hlavní hrdinka získá nesmrtelnost, má super sílu a je nepostradatelná. Klasika.... celý text
Sůl moře
2016,
Ruta Sepetys
Sepetys se dokáže lidem naprosto nenápadně dostat pod kůži a tam prostě zakotvit. Opět vyzdvihla zajímavý a zapomenutý příběh z historie, který je velmi dobře vystavěný. Kniha velmi svižně ubíhala, nevadilo mi, že se tam střídají pohledy. Při čtení jejích knih máte pocit, jako byste tam s hlavními hrdinami byli, a všechno s nimi prožívali. Autorka se nebojí pitvat lidské povahy dopodrobna. Tato mikrohistorie mě baví a Sepetys je v tomto mistryní. Přečetla jsem za jedno odpoledne, nešlo se odtrhnout.... celý text
