LenysekC
přečtené 405
Vědomí a realita: O mozku, duševní nemoci a společnosti
2021,
Jiří Horáček
Uff... Chtěla jsem si Sheldrakovu Přítomnost minulosti proložit něčím jednodušším a v knihovně na mě zrovna přišla řada s touhle. Tak jsem si řekla, proč ne? Ale ou, jak jsem se mýlila! Je to náročná a těžká kniha, byť jde o rozhovor a pan Horáček se v úvodu raduje, jak to v takovém rozhovoru lze všechno zjednodušit a zpřístupnit. Nechtěla bych vidět tu složitou verzi. A byť je jasné, že je pan Horáček opravdu bedna, nějak nevím, co si z knihy odnést. A hlavně - když už mluvím o stále širším a širším úhlu pohledu, o matrjošce reality, neměla bych pak být ochotná se i vzdát své vědecké metody, protože může být mylná? A ne že: tohle a tohle je prostě tak, protože někde se začít musí? Přijde mi, že si prostě v mnoha věcech protiřečil. Ale možná jsem se jen zamotala do všech těch teorií a cizích slov.... celý text
Kallocain
1989,
Karin Boye
"Tak to bychom měli, řekl - tak to bychom měli. Tak jsem tu. Jinak to dopadnout nemohlo. Byla to otázka času. Abych mluvil pravdu. Dovedete vy vůbec vyslechnout pravdu? Všichni nejsou dost pravdiví na to, aby mohli pravdu slyšet, to je na tom to smutné. Mohla by být mostem mezi lidmi - pokud by byla dobrovolná, ano - pokud by ji dávali jako dar a přijímali jako dar. Není to zvláštní, že všechno ztrácí hodnotu, jakmile to přestane být darem - dokonce i pravda? Ne, toho jste si přirozeně nevšimli, protože to byste si museli všimnout, že jste chudí jak kostelní myši, svlečení až na kost - a kdo takový pohled vydrží? Kdo chce vidět vlastní ubohost, dokud ho k tomu někdo nedonutí! Aniž ho k tomu donutí lidé. Aniž ho k tomu donutí prázdnota a chlad - třeskutá zima, která hrozí nám všem. Pospolitost, říkáte - pospolitost? Semknutí? A to křičíte každý ze své strany propasti." Mrazivé. Opravdu obrovská depka, která nejvíc pramení z toho, jak samozřejmě bere vypravěč veškerou absurditu svého světa. Ale je tam i spousta naděje, a ta zase pramení z toho, že jsou lidi schopni vnímat rozpory mezi skutečností vnější a tou niternou. Že umí "pocítit, že jeho tep je hnán srdcem vesmíru."... celý text
Konec pana Y
2008,
Scarlett Thomas
Na pátou hvězdičku chybělo jen nějaké moje větší souznění z celkovým vyzněním. Na mě to prostě bylo moc Nietzscheoidní. Chyběl mi tam větší smysl. Nebo jsem to úplně nepochopila, nevím. Ale provedení skvělé, Ariel mě bavila, ačkoli takhle sebedestruktivní povaha bych být nechtěla. A celé to putování prokládané filozofickými úvahami prokládanými kvantovou fyzikou - eňo ňůňo. Mám knihu doma už aspoň deset let, a až teď mi na ni padlo oko. Zjevně v pravý čas.... celý text
Spáčův hrad
2017,
Barbara Erskine
Občas mám chuť na nějakou duchařinu z Británie. Ale čím víc knih od Erskinové čtu, tím víc mi vadí, jaké jsou její hrdinky slepice. Jasně, v každé nenáročné romantice musí mít dotyčná nějaký problém, aby se ho mohla postupně zbavit, a i když mi od začátku ten problém může přijít zbytečně rozmazanej, někdy to tak prostě je - pro někoho blbost, pro jiného nepřekonatelný problém. Ale tady to bylo prostě tak šablonovité a nesmyslné... "Uteču s tebou! Ne to nejde, nejsem pro tebe dost dobrej. Střih: Uteč se mnou! Ne, to nejde, nemůžu opustit svého krkavčího otce!" Aby se nakonec shodli na tom, že spolu utéct můžou a chtějí, že. A hrdinka v současnosti? "Jsem sice podělaná strachy a nevím, co bych si počala, kdybyste kolem mě všichni tak neskákali, ale nehnu se odtud, i kdyby vás to mělo zabít." Báječná osůbka, fakt. Že by děj nějak napomáhal vývoji postav, to se říct nedá, prostě najednou skokově měnili názory nebo se dál chovali jako jelita podle toho, aby to zapadalo do eskalujícího napětí. Když zavřu všechny oči a tohle všechno si odmyslím, má to atmosféru a člověka to zabaví. Jen u toho nesmí přemýšlet. Bohužel, přemýšlení u knihy počítám k základu, i u odpočinkové četby.... celý text
Mortificatio
2019,
Nigredo (p)
No, byla to rozhodně jízda. Vzhledem k počtu stran jsem předpokládala, že to budu mít za večer, ale musela jsem si to nadávkovat na dva. A ačkoli nelze nesouhlasit, bylo to na mě tak nějak moc... ani nevím co moc. Asi že věřím víc na život před smrtí.... celý text
Zázračná síla
2000,
Michael Cordy
Kdysi jsem od něj četla Lucifer's Code v angličtině. Byla to první angl. knížka, která mě tak chytla, že jsem to nevzdala a dočetla ji až do konce. Takže když se mi teď dostala do ruky Zázračná síla, neváhala jsem. Kniha má vše, co má tenhle žánr mít. Jako holka bych samozřejmě přidala nějakou milostnou linku, ale nevadí, že tam není. Jsem hlavně moc ráda, že to nesklouzlo do "spasíme celý svět a všichni se budou mít dobře." Smrt je přirozená součást života, ačkoli se to snažíme všemožně popírat a přečůrávat. A aby mohlo být dobro, musí být i zlo. Napínavé, čtivé, a pro člověka, co se trochu vyzná v genetice, asi o to přitažlivější, protože autor si opět nastudoval všechny podklady do velkých podrobností.... celý text
Lorna Doonová
1899,
Richard Doddridge Blackmore
Byla jsem před víc jak deseti lety v Lyntonu/Lynmouthu na praxi. To je jen kousek od Oare, kde se kniha odehrává, a také jsou tam tyhle vísky několikrát zmíněné. Nádherné místo - úžasná příroda, divocí poníci, skalnaté pobřeží - no úplně jak z filmů od Rosamundy. A každé turistické informační centrum tam dodneška žije z příběhu Lorny a Johna. Zkoušela jsem číst v originále, asi 70 stran, ale to je fakt na dlouho, takže jsem si nakonec sehnala stodvacet let starou českou verzi a dala si to znova od začátku. Překlad je místy trochu kostrbatý, ale chápu, že cider tehdy u nás nikdo neznal, takže překlad "burčák" byl asi srozumitelnější. A takových nepřesností tam bylo povíc, taky mě trochu štvalo, jak si, drahoušci, někdy vykali a jindy tykali, klidně i v jedné větě. Já chápu, že je to potíž, vystihnout v češtině ducha doby a zároveň jejich vztah, ale překladatel se měl podle mě chytit jednoho a toho se držet. Ale příběh je to hezký, oddychový, totálně romantický a u nás naprosto zapomenutý a neznámý. Škoda. Doporučuju knihu i údolí řeky Lynn.... celý text
Angelologie dějin 1
2004,
Emil Páleš
Nářez. Kdo se chce zamyslet a dost možná přehodnotit všechno, co doteď věděl o světě, s chutí do toho. Můžete být skeptičtí, taky jsem byla. Ale těch náhod je prostě moc. A je pravda, že jsem se dvakrát pokoušela studovat dějiny, a dvakrát toho nechala znechucená neosobním a mnohdy nelogickým výkladem, přes který ale nejel vlak, protože "tak to prostě je". Pan Páleš mi spoustu otázek osvětlil a dávájí mi rozhodně větší smysl, než vysvětlení akademická. Akorát bych uvítala nějaký větší úvod do toho, jak to vlastně je s těmi velkými a malými obdobími, aby se k tomu člověk mohl během čtení kdykoli vracet a porovnávat. A hlavně aby si o tom udělal nějaký celkový obrázek. Ale možná je v druhém díle. Už se těším, až si ho naježím.... celý text
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
2019,
Tom Phillips
Jednu hvězdičku si nechávám v záloze pro případ, že bych se někdy pustila do prověřování předložených informací a zjistila, že to není úplně pravda. Což asi neudělám, protože jim docela věřím. Už jen kvůli těmto dvěma pasážím: 1. "16. října 1929 prohlásil význačný ekonom z Yale Irving Fischer, že 'ceny akcií dosáhly permanentní, stálé vysoké hodnoty' O osm dnů později se akciové trhy na celém světě propadly, protože konečně praskla spekulační bublina, přifouknutá snadno dostupným dluhem. Globální ekonomická deprese trvala několik let a v důsledku krize se voliči v mnoha demokratických zemích přiklonili k populistickým autoritářským politikům." 2. "V prosinci 2007 napsal finanční komentátor Larry Kdulow do National Review: 'Žádná krize se nechystá. Škarohlíci se mýlili. Nic takového se nestane... Bushův boom stále úspěšně pokračuje. Pokračuje už šestý rok v řadě a další přijdou. Ano, tohle je ten nejúžasnější nikdy neodvyprávěný příběh.' V prosinci téhož roku vstoupila americká ekonomika do recese. (Ve chvíli, kdy toto píšu, pracuje Larry Kudlow jako řeidtel Národní ekonomické rady Spojených států amerických.) V roce 2008 se zhroutily akciové trhy po celém světě, protože praskla bublina, přifouknutá snadno dostupným dluhem. Globální ekonomická deprese trvala několik let a v důsledku krize se voliči v mnoha demokratických zemích přiklonili k populistickým autoritářským politikům." A já si tak říkám, co se asi stane teď, když krizi v roce 2008 "vyřešili" páni inženýři ještě snadněji dostupným dluhem...? Naštěstí je tu pořád šance, že než to zjistíme, vyhladíme se jadernou válkou. Takže peace!... celý text
