Lenka27
přečtené 326
Pařížská knihovna
2021,
Janet Skeslien Charles
I přes nedokonalý překlad a dokonce věcné chyby, ten příběh za to nemůže, že to odflákla překladatelka i korektorka. Tolik krásných vět, které jsem dostala naservírované jako na na zlatém podnosu, jsem dlouho nečetla. Krásný příběh, i jsem se poučila, citlivé prolínání rovin. Jediná věc mi vrtá hlavou, všechny zmíněné knihy znám. Pátrala jsem po Sbohem půlnoci, nic jsem nenašla a ani jméno spisovatelky Jean Rhysová mi není známé. Děkuji za dva krásné dny prosycené vůní zákusků profesorky Cohenové, za eleganci, tres chic, která mi na našich ulicích, ale obecně tak schází a taky za pravdu, že Francouzi nebyli tak skvělí, viz "vraní dopisy", matně zmíněný Vél' d'Hiv a za milenky nacistů.... celý text
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Hodně syrové, hodně realistické. Málem už jsem čekala i jak má stolice vliv na Richardovu náladu. Co se týče ztotožnění s postavami, fakt jsem se jako žena snažila ztotožnit s Alicí, ale její znásilňování lidí, manipulace a jistá hysterie mi připomínala mou matku. Nejsmutnější asi bylo, že, když se začínala uklidňovat, vlastně už byla v cíli jednoho manželství. Osobně si myslím, že ti dva neměli šanci a pokud to spolu vydrželi 17 let, klidně už spolu mohli zůstat. Nedávala bych jim ani dva roky. Zcela mezi nimi chyběl spojující humor a vlastně se od začátku až tak úplně nemuseli. Žádné bláznivé zamilování to nebylo, což není na škodu, ale tady to hodně drhlo. Starost o děti, tady jsem se hodně položila do příběhu, jak jsem tohle znala. Já osm let doma, ex ani nevěděl, do jaké třídy holky chodí. Akorát jsem nevyšilovala, našla jsem si "to svoje". A vlastně jsem z něj měla legraci, stejně jako z Richarda. Konec byl téměř klišé, chlap si uvědomí, že zase znovu se mu nechce, cesta zpátky zavřená. No, vyjádřil to přesně po*ral to. Co mi trochu chybělo, ale asi to tak mělo být, více popisnosti. Knihu jsem přečetla tak rychle jako recept na koláč, který znám, jenom se potřebuji ujistit, že si to dobře pamatuji.... celý text
Před povodní
2020,
Anna Bolavá (p)
Tentokrát jsem nic zvláštního nečekala, mně totiž po Do tmy Ke dnu hrozně zklamala. Před povodní bych snad ani neřadila do trilogie. Vykreslení postav je dokonalé, stylově mi připomnělo Havlíčka. Díky tomu je pro čtenáře snadné ztotožnit se s některou z postav. Narativní postup byl velice zvláštní a co se týče žánru, váhám nad psychologickým dramatem kombinovaným se scifi podbarvené hlubokým depresivním aspektem. Takto na mě působila první polovina a nebýt Hedy, jen ztěžka bych se prokousala do druhé poloviny, kde se vše stane více "čtenářsky přátelské". Rozuzlí se Haniččino tajemství, více graduje děj, nestojí jen na místě mýtu, tajemna. Samozřejmě je to fajn, já jsem se od té chvíle začala na knihu těšit. Jen mám opět neodbytný pocit, že paní Bolavá dostala strach, že kdyby té deprese, eventuálních obětí a syrovosti bylo víc, nebylo by to už pro "běžného čtenáře". Co velmi oceňuji, je dostat do díla prostřednictvím vodního světa tolik úžasných metafor, každodenních pravd, které je dobré si opakovat. SPOILER - Vzhledem k tomu, že jsem dočetla včera večer, ještě to ve mně rezonuje, zraněná ploutev, podivné otcovství a Járovo zmrtvýchvstání, čarování s vodou. KONEC SPOILERU Dávám sentimentálně pět, protože Anna Bolavá mě dostala, i když konec dobrý, všechno dobré si snad příště odpustí a půjde na dřeň té nejdepresivnější kobky, budeme se hrabat v těch největších svinstvech. Věřím, že to tam je, jen strach o ztrátu čtenáře jí brání se rozvinout tak, jak by chtěla.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Všem se omlouvám, ale v době, kdy jsem knihu četla, mi nesedla. Bylo to na mě najednou moc bídy, chudoby a malebné přírody. Očekávala jsem víc. Ale vím, že to ve mně je, že k sobě najdeme cestu. Tato kniha potřebuje čas a moc ráda se k ní vrátím.... celý text
Šance tu je
2020,
Richard Russo
Šance tu vždycky je. Kniha mě vtáhla a nepustila. Možná je to tím, že ač jsem generačně jen o málo mladší, problémy hlavních hrdinů mi klepou na dveře. Skvělé moudra, propletenec přátelství, jedna žena, tři muži - to je vždycky průser. Autor si s tou knihou vyloženě pohrál, rozuzlení bylo zajímavé. Za mě Šance tu je... Určitě. Ale doporučuji lidem, kteří už mají něco odžito. Vzdáleně se mi připomněl Poslední kabriolet. Ale ten je jen jeden, jediný, prostě nejlepší.... celý text
Dlouhá trať
2020,
Viktorie Hanišová
Z některých knih mám respekt. Co napsat, aby to nebyla slátanina... Nicméně dojem je tak silný, že se pokusím napsat pár svých postřehů. Knihu jsem si dávkovala po povídkách a ty nejoblíbenější jsem si znovu pročítala. Pokusila se zamyslet, proč, kam ten člověk došel ve svých úvahách až ke konci. Paní Hanišová to vystihla mistrně. Obzvlášť chtěla vyzdvihnout povídku "Zbytečný člověk", tady jsem tu naději prostě nenašla a povídka se pro mě stala jakýmsi mementem mori, vedoucí k etickým otázkám udržení života dítěte za každou cen. Možná překvapím tím, že po přečtení knihy jsem si uvědomila, jak miluji život. A že je dobré si to připomenout.... celý text
Útočiště
2020,
Jérôme Loubry
Každý máme své útočiště. Smutek skrýváme úsměvem, vnitřní prázdnotu zaplňujeme hromaděním věcí. Ze světa, který se pro nás stal nesnesitelným, utečeme na ostrov, na jinou planetu, do jiné doby... Psychologický román, který mě nezaujal ani tak dějem, jako námětem. Útočiště jsou i lži, ať už míněné jako milosrdné, nebo nevyhnutelné. Spojily se mi některé střípky mozaiky.... celý text
Clayův most
2019,
Markus Zusak
Vše už snad bylo napsáno. Nečíst Clayův most je ostuda. Koneně klasický příběh o Dunbaryovích klucích a jejich osudu. Pro mě povinná četba.
Manuál pro uklízečky
2019,
Lucia Berlin
Miluji povídky a má očekávání byla příliš vysoká. Kniha je to bezesporu skvělá, autorka jde v některých povídkách až na dřeň, jinde ale jen klouže po povrchu. S některými povídkami jsem se setkala ve více povídkách. Celkově mi prostě v daném období kniha nesedla, což neznamená, že se k ní nevrátím. Kdyby to bylo možná, dala bych ji do - chci přečíst znovu.... celý text
