Las_T
přečtené 110
Jméno větru
2012,
Patrick Rothfuss
Čtení Pata Rothfusse jsem odkládal mnoho let. Vždy jsem si přečetl anotaci knihy a řekl jsem si, jak by mě asi mohla bavit kniha o nějakém minstrelovi, který všude byl a všechno dokázal? Já který byl odkojen fantasy od Martina a Eriksona? Ta anotace je dle mého názoru napsaná opravdu příšerně a je to největší mínus knihy, jelikož mě neprávem odháněla a navíc přímo spoileruje nejvýznamější události knihy. Knize se přitom povedly tři věci; četla se mi úplně sama, takhle čtivou knihu už dlouho nepamatuju. Za druhé je napsaná takovým strašně líbivým způsobem, je čirá radost to číst. Za třetí u mě znovu probudila moji poslední léta pohasínající čirou vášeň pro fantasy (po čtení Eddingse a Sandersona jsem to už potřeboval jako sůl). Chvílema je to skoro až pohádkové, což normálně nemůžu vystát, ale v tomhle případě nejspíš opravdu nad utrpením při čtení příběhu vyhrává spíše katarze. Naprosto skvělá kniha, jsem nadšený. A pro ty kdo čekají na Dveře z kamene, buďte v klidu, já momentálně nikde nedokážu sehnat ani Strach moudrého muže :D... celý text
Z Projectu Hail Mary, jsem lehce v rozpacích. Rylandovy vzpomínky jsou fajn, dobře osvětlují jeho lidskost a do příběhu občas vnesou nějaký vtipný element, nebo kapitolu pro odlehčení. Po prvním kontaktu se nám navíc představuje druhá hlavní postava, se kterou si Ryland prakticky okamžitě vytvoří upřímný kamarádský vztah. Bohužel knize hrozně škodí sáhodlouhé technické a vědecké popisy událostí a procesů. Neberte mě teď špatně, klasičtí autoři scifi také často dopodrobna popisovali různé technické součásti příběhu (např. A.C. Clarke v tom byl velmistr), problémem je že to Andy Weir dle mého neumí dobře dávkovat, popř. je to vědecký fanatik, který se neumí zastavit. Vždy když přijde nějaká vyhrocená situace, nějaký problém, je tady deset i víc stran podrobného popisu každého kroku jak situaci vyřešit. Smekám klobouk, že si s tím dal takovou práci o tom žádná, má můj respekt, ale přeci jenom to není úplně čtenářsky přívětivé. Každopádně z toho jde silně cítit osudovost a já Rylandovi i Rockymu fandil, ale celkově nejsem úplně spokojený. Přeci jenom z těch novějších scifi románů takový Liu Cixin taky ve svých knihách řeší velmi obdobný problém jako Weir ve Spasitelovi a přitom tu technickou stránku popisuje tak nesmírně poutavě...opravdu jsem trošku zklamaný, Marťan se mi hrozně líbil.... celý text
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Z počátku je to hodně vtahující čtení, přičemž záporáci pro mě byli mnohem víc zajímavější než hlavní hrdina. Onen trochu pohádkový podsvět bych popsal jako "Pratchettovský typ v depresivní fázi". Líbilo se mi to, ale upřímně dávám přednost jinému druhu fantasy, který v této knize dobře charakterizují právě pan Croup a pan Vandemar.... celý text
Ani sami bohové
2014,
Isaac Asimov
Jak psali lidé přede mnou, kniha má tři části, všechny se věnují propojení mezi paravesmírem, a každá z nich by nemohla být více odlišná. První část popisující vznik Pozitronové pumpy je asi nejlepší, v druhé Isaac dost originálním způsobem popisuje rasu, která obývá onen paravesmír a v podstatě zde jen sáhodlouze popisuje, jak mezi sebou tihle přátele v tzv."triádě" sexuálně dovádějí a množí svoje potomstvo, opravdu je zde nějaká pumpa naprosto vedlejší. No a třetí část se z nějakého důvodu odehrává na Měsíci, asi chtěl Isaac taky přispět do Měsíčního scifi, chvílema to dost připomínalo Heinleinův Měsíc je drsná milenka či Clarkův Měsíční prach. Určitě jedna z jeho slabších knih.... celý text
Růže pro Algernon
2016,
Daniel Keyes
Velmi šikovně a chytře napsaná sonda do duše člověka, kterému se poštěstilo být chitrí. Líbí se mi propojení intelektuální a emocionální stránky, vytváří to skvělý konflikt mezi Charlieho srdcem a hlavou. Není to úplně běžné pro tyhle starší scífka, aby tě až takhle vzaly za srdce. Otázkou už tedy jenom zůstává kdy se měl Charlie líp, zda v pekárně kde s přáteli umýval záchody, nebo když seděl doma a osamocený skládal klavírní koncert. Donutilo mě to o tom přemýšlet a to dokážou jen ty nejlepší knihy.... celý text
Já, robot
1993,
Isaac Asimov
Docela ironické, že jsem se k Já,robot dostal až poté co jsem přečetl celou Nadaci a Sérii o Robotech. Povídkami o hyperatomovém motoru a robotu, který umí číst myšlenky tady vlastně už v roce 1950 Asimov pokládá stavební kameny knihám, které napsal klidně i o více než třicet let později. Dvě části slabší, zbytek skvělý. Jde z toho cítít, že se ještě trochu hledal (např. roboti se tady chovají občas úplně jako lidé a takový humanoidní robot Daneel je v dalších knihách tak správně toporný, jak by se od robota dalo čekat), ale celkově už zde nelze popřít ten obří spisovatelský talent na poli scifi žánru, jakým Asimov bezpochyby byl.... celý text
Egypťan Sinuhet
2013,
Mika Waltari
Velmi hutná kniha. Marnivost, láska, osamělost a víra ve svého boha, to jsou hlavní problémy, kterými se Sinuhet ve svém životě potýká a musím se přiznat že jsem byl až mile překvapen tím jak "šedá" postava ten lékař je. Není to nějaký stereotypní klaďas, ale člověk co dělá chyby jako každý. Upřímně jsem na něj měl chvílema vztek, jelikož si za mnohé ze svých ztrát může zcela vlastní vinou, ale třeba na něj změním názor až mé vlasy prořídnou a hřbet se ohne a já si to přečtu znovu, starší a moudřejší. Kapitola s Mineou šílený doják a Kaptah je nejlepší sluha od Sancha Panzy. A pokud se ti ta kniha nelíbí tak na tebe pouštím svoji vodu.... celý text