Ladys přečtené 466

Ze vzpomínek Josefiny Mutzenbacherové 2010, Felix Salten

Nedávno kniha znovu vyšla a tak jsem si ji půjčil. A světe div se, zklamání se nekonalo. Sice už jsem neprožíval takové erotické napětí, jako když mi bylo cca 14-15 (tenkrát mi to půjčila bráchova kamarádka a četl jsem to potají), ale čte se to dobře, tak nějak samo, děj se posouvá s věkem postavy taky celkem bez tlaku, erotika bude fungovat pořád a Josefina (myslím tím autora) umí vyprávět tak, že na vás dýchne atmosféra doby. Jediné, co mi dělalo problém, byl hned na začátku příběhu věk jedinců, spíš dětí, pokoušejících se o první sexuální krůčky. Nebo spíš skoky :-) Optikou současných hodnot a měřítek výchovy je ten nízký věk opravdu neuvěřitelný. Jinak prima čtení. A kdo by chtěl víc atmosféry doby a méně sexu, ať nečte erotické romány :-)... celý text

Pohádkář 2008, Barbara Nesvadbová
odpad!

Kniha Haithabu 2004, Claus-Peter Lieckfeld

Nebylo to špatné. Sinuhet to sice není, ani Zrzavý Orm, ale číst se to rozhodně dá. A člověk se zas dozvěděl další střípky z evropské minulosti. Za tři dávám proto, že žádná z hlavních postav mi k srdci prostě nepřirostla. A já rád někomu fandím. Jinak skoro čtyři.... celý text

Hlas pro vraha 2015, Olina Táborská

Zklamání. Nijak tragické, knihu jsem dočetl, ale zklamání. Obal i s názvem je silně zavádějící, neboť kniha je spíš taková autobiografie, než krimi. Po celkem emočně silném a slibném začátku jsem se bez problémů smířil s tím, že čtu něco jiného než jsem čekal. Pak ale přijde zbytečně roztáhlý, rozvláčný, až nudný střed. Ale největší rozčarování přijde s koncem knihy. Celou knihu vám autorka připomíná, že se v minulosti něco stalo. Něco asi kriminálního. Něco s její maminkou. Celou knihu si říkáte, že autorka odbočuje od tématu, že se nedrží meritu věci. Celou knihu jí to promíjíte a čekáte na odhalení tajemství. A konec mi přijde o ničem????? Přežil jsem cca 150 zbytečných stran jen proto, abych nakonec byl zklamán? Skoro podveden? Kniha se ale přečíst dá, to ji zas nechci úplně hanět. Čtenář se trochu nadýchá atmosféry doby padesátých let, plných strachu z temných praktik soudruhů a jejich přisluhovačů. Dočteme se o dalším ohýbání hřbetů po příchodu bratrských vojsk. O připosránkovské normalizaci. A co asi autorce nejvíc slouží ke cti? Její sebereflexe. Zjištění, že i když celý život nenáviděla komunisty, že postupem let se plíživým a nenápadným odmazáváním vlastních hodnot propadla mezi klasické oběti tehdejšího režimu. Mezi přizpůsobenou, normalizovanou většinu národa. A ještě s rudou knížkou v kapse. Výsledný dojem? Klidně si knihu přečtěte, ale budete se divit stejně jako já, proč autorku někdo nekrotil. Kdyby text byl kratší, měl by větší výpovědní sílu... celý text

Cela číslo 17 2007, Dominik Dán

Hmmm. Tak tohle mě bavilo. A moc. Je vidět, že D. Dán nepotřebuje do každé knihy nacpat nějakou vražednou Bestii. Vystačí si i se smolnou vánoční vraždou a popis druhé dějové linie ve vězení byl také slušný. Život za mřížemi musí být pro někoho, kdo je nevinen a odsouzen velmi krutý a tvrdý. Teda pokud nevinný je, že? Ale kde je pravda? To se postupně dozvídáme při odhalování střípků minulosti odsouzeného. Solidní počteníčko a málem jsem dal pět.... celý text

Příchod bohů 2016, Vlastislav Toman

Být kluk, dám za pět. Povídky jsou čtivé, svižné, srozumitelné a jak o sobě pan Toman píše, je to stará škola. Žádné hektolitry krve, monstra, a nervy drásající šoky nečekejte. A to je vlastně dobře. I přesto kniha odsejpá a drobné nelogičnosti v některých povídkách autorovi odpustím. Protože on na to prostě má. Zaplňuje nejen dětský svět parádními příběhy. První část knihy mě minula v čase (ještě jsem nebyl na světě) a druhá zase v zájmech (tehdy mě bral rock a kluby, kde se hrál), takže o nějaké nostalgii nemůže být řeč. A než abych dával objektivní tři hvězdy a pak vysvětloval, že kniha je vlastně parádní, je lepší dát rovnou čtyři a s čistým svědomím mluvit o pěti a doporučit knihu každému klukovi, nebo tátovi, co v sobě pořád kus kluka má.... celý text

Krev není voda 2016, Dominik Dán

Bavil jsem se. Ostatně na to už jsem u Dána zvyklý. A i když tady v tom příběhu to cizokrajná rodina s rčením "krev není voda" přehnala, něco na tom je a Češi by se měli trošku učit, co je rodina! Ale ne až tak do krajností, jako v tomto románu, samozřejmě :-)... celý text

Maigret a Dlouhé Bidlo 1973, Georges Simenon

Komisař Maigret opět nezklamal. Simenon uměl psát tak, že při čtení o mokrých dlažkách po dešti jste cítili jejich vůni. Vážně. Atmosféra a živé ( kromě mrtvol, samozřejmě :-D ), uvěřitelné a dobře vykreslené postavy. To dělá Simenonovi knihy nezaměnitelnými a alespoň pro mě nesmrtelnými. Určitě si přečtu další.... celý text

Jméno větru 2012, Patrick Rothfuss
odpad!

Byl jsem na straně 109, když mi došlo, že se kniha sice dobře čte, ale nic se v ní neděje a je to vlastně jedno velké okecávání ničeho. A bral bych něco, kde se Něco Děje. Cokoliv. Knihu odkládám. Původně jsem byl smířlivější, ale po všech těch superchválách jsem změnil názor a dávám odpad. Naprosto nechápu, proč vychvalovat do nebe knihu, která kromě rádoby mouder v sobě nemá nic. A to nic schovává do hábitu fantasy, protože nic jiného vlastně autorovi nezbylo. Kdo máte rádi existencionální drama, nebo filosofování o cestě či nejasnému bytí člověka, přečtěte si třeba Sofiinu volbu, nebo Sinuheta. A kdo rád vztahy, zkuste Danny, mistr světa. Je to kniha pro děti a je mi to jedno. Mám ji moc rád. A kdo máte chuť na pořádné fantasy, tuhle knihu klidně vynechte.... celý text

Popel všechny zarovná 2015, Dominik Dán

Moje šestá kniha od D. Dána. Nevím, jestli je to překladem, nebo tím, že je to autorova prvotina, ale nebylo to tak lehké a přímočaré čtení, na jaké jsem od něj zvyklý. Vlastně spíš od českých překladatelů. Dva případy v jednom románu je dobrý tah. Čtenáře udržuje v dvojím napětí. Kriminální zápletka standard Krauz a spol. A politicko-kriminální zápletka? I když autor vždy předem upozorňuje, že příběh se nezakládá na pravdě, tak klidně věřím, že si něčím podobným prošel. A už dávno nemám iluze o vlivu a provázanosti mafií a politiků v jakékoliv zemi na světě, která vás napadne.... celý text

Legenda o Rennardovi 2009, Jiří Mazurek

Kroužil jsem kolem toho pár let a udělal jsem chybu. Teda s tím zpožděním, myslím. Kniha se mi líbila. A to moc. To, že příběh mohl být víc rozmáchlý, je pravda. To, že na všech a na všem autor šetřil, je taky pravda. To, že je příběh rozbitý do malých obrazů a náznaků, je taky pravda. To, že bych uvítal větší počet stran, je taky pravda. A to, že všechny výše jmenované slabiny spláchne pokračování v podobě další knihy zvoucí se Legenda o Garonně, je taky pravda. Právě ji totiž čtu a dochází mi, že Legenda o Rennardovi je takový velmi slušný náznak toho, že to hlavní teprve přijde. Ale jedno bez druhého by nefungovalo.... celý text

Příliš blízké setkání 2010, Jan Kotouč

Tak tohle byla jízdaaaaaaa! Nečekal jsem bůh ví co, ale to překvapení pak stálo za to. Kniha nabere spád hned od začátku. Nenudí. S ničím se nepáře a jednoduchost děje i postav není vůbec na škodu. Tenhle příběh nepotřebuje psychologické rozbory o existenci lidstva a jednotlivce ztraceného v miliardách samotářů. A když mám chuť na náročnější věci, tak beru osvědčené, nebo doporučené autory. Když jsem chodil do školy, tak cena Mlok měla pro kluky jasnou hodnotu kvality. A je milé zjistit, že to asi stále platí. Od teď knihy cenou ověnčené už podceňovat nebudu.... celý text

Nádraží Perdido 2010, China Miéville

Studovali práva 2010, Petr Ritter

Vcelku vtipné, místy vtipnější, místy zbytečná vata. Tak bych stručně popsal tuto knihu. Ze začátku jsem ji dokonce málem odložil, že mě nějak nezaujala. Ale najednou se něco stalo a nakonec jsem bez nějakého násilí knihu dočetl až do konce. Jak už jsem psal. Vtipné to je, přečíst se to rozhodně dá, ale zázrak nečekejte.... celý text

Ďáblova pevnost 2011, Juraj Červenák

Tak jsem to konečně dočetl. A ne, že by mě to nebavilo, jen jsem prostě neměl čas. Znáte to. A teď ke knize. Mohla být klidně kratší. Některá místa mi přišla jakoby vycucaná z prstu prostě proto, aby se něco dělo. Kolísavá úroveň obsahu vás místy pomalu neudrží v pozornosti, ale zaplať pánbůh takových míst není moc. A slušných nápadů tu je taky dost, takže se to vyrovná. Přečíst se to dá, ale zatím nejslabší Bathory. Jsem zvědav na čtvrtý díl.... celý text

Zrzoun 2006, James Patrick Donleavy

Včera jsem začal číst a moc se mi to nezdálo. Dnes jsem to na straně 56 vzdal. Nechytlo mě to. Bylo mi úplně fuk, co se komu děje a proč. A protože jsem nedočetl, dám jednu ze slušnosti. Odpad nemůžu, když jsem nedočetl.... celý text

Vykolejený čas 2004, Philip K. Dick

Pomalý rozjezd mi vůbec nevadil. Naopak. Většinou totiž po něm přichází kvalitní utahování šroubů a příběh se zrychluje stejně, jako čtenářův tep. A Vykolejený případ je přesně dokladem toho, o čem píšu. Znuděná maloměstská atmosféra zaprděného městečka v USA se pomalu začíná měnit ve sled podivných a ještě podivnějších událostí. P.K. Dick skvěle spřádá pavučinu, do které se zamotává jedna postava za druhou. Čtenář najednou začíná tápat v tom, kdo je kdo (klaďas či ne), co je co a hlavně, kde končí hranice reality. Něco v okolí prostě není v pořádku. Jenom vědět co. Kniha je moje první od Dicka. A vzhledem k slavným titulům určitě ne poslední.... celý text

Dáma, která měla ráda čisté záchodky 2003, James Patrick Donleavy

Co napsat? Je s podivem, jak se autor vypořádal s ženským pohledem na život. Kniha lehká, ale ne moc, vážná, ale ne moc a dobře se mi četla. A říkal jsem si, jak může být někdo při své relativní moudrosti tak stupidní, že dokáže rozfrcat majetek, který by mě vystačil po zbytek života s přehledem a ještě by zbylo :-) Ne, že by mě tahle útloučká knížečka (66 stran textu) posadila na zadek, ale pár životních mouder hozených jen tak mimochodem potěšilo. A vzhledem k tématu a věku hrdinky mi děj byl blízký i přes to, že hlavní postavou je žena. Za těch pár hodin čtení to stojí.... celý text

Válka s běsy 2006, Juraj Červenák

Po sérii třech dílů uceleného příběhu se mi nedařilo sehnat tento povídkový díl. Nakonec jsem knihu zaplaťpánbůh sehnal a pustil se do čtení. A mám jedinou výtku. Že jsem měl málo času na čtení. Je to totiž pecka!!!!! A to s velkým P! Povídky jsou skvělé všechny. Žádnou bych nevypíchl jako lepší ostatních. Takže kdo ještě nečetl, směle do toho!... celý text

Malevil 1974, Robert Merle

Těšil jsem se na pořádné postapo. Merleho Malevil je ale v podstatě dobrodružný, nábožensky a existenčně lehce filosofující román, kde se jen připomíná, že došlo k nějaké katastrofě. A ještě ke všemu je to román tak typicky francouzský! (I když to ve výsledku je plus.) Hlavní postavy jsou pro jistotu psány jako ostře dané archetypy. Hodný, zlý, ošklivý, s námi, proti nám. Ale abych jen nekritizoval. Je to čtivé více méně od začátku do konce a člověk má chuť přeživším fandit, aby nastalou situaci zvládli a dočkali se lepších časů.... celý text