Ladys přečtené 466

Tajemný protivník 2011, Agatha Christie

Souhlasím se všemi, co tvrdí, že se to dobře čte. Kdo má rád parodii, ten si bude lebedit. Těšil jsem se na knihu a možná proto jsem trochu zklamaný. Rozumím, že to má být parodie na šestákové detektivky, ale přece jen jsem očekával díky jménu autorky víc. Ale uznávám, že vlastně omylem. Tu sérii náhod, pak plno dobrodružství, romantiky, tajemna a nebezpečí vlastně autorka vystihla přesně. Sérii rozhodně nezatracuji a doufám, že další příběhy této sympatické dvojice budou už jen lepší.... celý text

Bav se s volem o sobotě 2009, Vojtěch Lindaur

Nedávno jsem četl knihu Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně s rozhovorem s M. Ambrožem. Ta mě navnadila na tuto. A stálo to za to. J.I.W. musel být opravdu zajímavá pražská figurka. Už rozhovor s ním je radost číst a minirozhovory členů JP-HP v druhé půli knihy jen podtrhují předešlý obsah. Text odsejpal, kniha i přes cca 250 stran je díky atmosféře vlastně krátká. Pořádný úsměv, nebo občas smích, mě provázel po celou dobu čtení. K tomu přidám, že J.I.W. musel být také uznávaný člověk s nadhledem a přirozeným respektem. A když přičtu, s jakou láskou na něj vzpomínali ti, co ho dobře znali... Kniha je super a doporučuji každému, kdo má rád JP-HP, nebo každému, kdo má rád čtení ze života.... celý text

Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně 2012, Karel Haloun

Na knihu jsem byl dost natěšenej, ale přišlo mírné zklamání. Jen mírné. Ale... Kdyby spoluautoři nelpěli na chronologickém vyprávění a nechali M. Ambrože prostě jen vzpomínat, byl by výsledný dojem asi lepší. I přes tuto drobnou výtku se kniha dobře čte a jsem rád, že jsem ji koupil.... celý text

Bez ohňů je underground 1992, Jan Pelc

Co na to říct? PPU jsem poprvé viděl v roce 1992. A dostal jsem legendární palicí zásah přímo na komoru a jejich alby se léčím do dneška. Asi proto mám ke knize víc než kladný vztah a i když v doslovu Brabenec říká, že si Mejla něco i přibarvil, je mi to fuk. Aspoň má kniha kouzlo Mejlova daru kecání o životě, který místy díky soudruhům stál dost za prd. A jedno se musí máničkám uznat. Že se uměly vyhýbat budování socialismu a přežít s razítkem v občance třeba roznášením pošty, u zeměměřičů, popíjením pivka, balením holek a hraním. Vše s noblesou sobě vlastní. No tak dobře, no. Spíš o tom všem pak uměly krásně vyprávět.... celý text

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

Konečně zase parádní Báthory. Moc jsem se bavil. Rozmáchlý, spíš historický, než fantasy román se četl jedna báseň. Postavy nejsou tak černobílé, což prospělo věci, střetů, šarvátek a bitev máme v ději ažaž. Báthory se nám také povahově posouvá, což je zase plus. No prostě musím chválit. Už se těším na další díl.... celý text

Plástev v ohrožení 2014, Josef Pecinovský

Tak mám za sebou další díl Plástve. To, co jsem vytýkal předchozí dvojdílné části (dohromady cca 560 stran), zde bohužel stále platí. Sice se autor omezil na 330 stran, ale problém zůstal. Dobré a skvělé nápady rozmělňuje vata v podobě archaické češtiny šestákových westernů první republiky. Opět černobílé postavy bez nějakého posunu kamkoliv. A nebo jsem to celé nepochopil a pan Pecinovský píše pro mládež. Ale když nad tím přemýšlím, tak si říkám, jestli způsob psaní nebude úsměvný i pro dnešní mládež. Ta je odkojena internetem a když už se vůbec posadí ke knize, tak si nejsem autorovým stylem jist. Text je jinak celkem svižný a plný zvratů, takže co číst je, jen bych to viděl o cca sto stran kratší. A pan Pecinovský je mistr nápadů, takže další díl si opět koupím a s největší pravděpodobností budu příště psát něco o archaické češtině. Ale i tak mě Válka pláství nemine :-)... celý text

Milenec z věčnosti 2010, J. R. Ward (p)

Nespoutaný milenec 2011, J. R. Ward (p)

Tady to bylo poprvé, co mi vážně začal vadit všudypřítomný sex. Chápu, že autor je žena a série byla nejspíš myšlena jako taková upíří růžová knihovna, ale stejně. Bylo to už otravné. Když k tomu přidám ještě nekonečnou reklamu na super káry a super hadry, bylo toho moc. Vadilo mi to v každém dílu, ale asi proto, že jsem knihy četl hned po sobě, pohár přetekl. Nicméně bratrská partička mě baví, pudroví nepřátelé na rozdíl od jiných tady také, takže sérii rozhodně nezatracuji.... celý text

Vyvolený milenec 2011, J. R. Ward (p)

Je to už déle, co jsem sérii začal číst a dočetl až k tomuto dílu. Vzpomínám si, že už předešlý díl jsem byl lehce na rozpacích, že si dám pauzu, ale tenhle díl mě tvrdě přesvědčil. Sérii jsem tenkrát přerušil. No a možná nastává čas se k ní zas vrátit. Jsem zvědavý, jak se příběhy bratří budou vyvíjet dál.... celý text

Propast času 2015, Roman Bureš

Pět dávám za nápad. Za atmosféru. Za švih. Začátek byl vyloženě parádní. Pak už to sice bohužel sklouzlo spíše k akčňárně a i když se z tématu dalo vymačkat určitě víc, tak jsem se i tak skvěle bavil. Pět dávám i za to, že autor je Čech a nebál se použít i české reálie v příběhu. Těším se na pokračování.... celý text

Tři kroky do tmy 1985, Stanislav Šusta

Kniha bohužel silně zavání komunistickou propagandou. Píšu bohužel, protože jinak je to celkem napínavá četba. Ale to úmyslné zkreslení pohledu na věc je tak otravné, že to kazí dojem z knihy. Nevadí mi, že hlavními hrdiny jsou komunisté, to je poplatné době vzniku knihy, ale co mi vadí, že každý, kdo byl nekomunista, tak byl buď kolaborant, ignorant, nebo flákač. Nejvíce to bije do očí v prvním dílu, kde jediný hrdinný a účinný protifašistický odboj byl ten komunistický. Ostatní byli buď rovnou buržoazní kolaboranti, nebo rádoby vlastenci, až vyčůránci. Kdyby se autor vyvaroval politické objednávce, byla by to slušná a celkem i napínavá četba.... celý text

Duch Llana Estacada 1989, Karel May

Tak knihu opět vlastním. Je jedna z nejlepších od Maye. Jako kluk jsem to četl několikrát. A jsem zvědavej, jak se bude tvářit můj kluk, až mu ji jednou podstrčím :-) 15.5. 2017 Knihu jsem opět přelousknul a něco vám povím. Je to balzám na duši. Klaďáci jsou kladní, že víc už to nejde a záporáci jsou tak krásně záporní. A k tomu ten Duch Llana Estacada! Já vím, že je to z nostalgie. Ale vážně i přes totální jednoduchost příběhu byla radost knížku číst a ze čtyř jsem přihodil na pět. :-) Po cca třiceti letech jsem zjistil, že kromě Ducha a pár kusých útržků děje jsem si už nic nepamatoval. Bál jsem se, že si pokazím vzpomínku, ale světe div se, nestalo se. Možná je to i volným překladem (z roku 1959) Vítězslava Kocourka (skrývajícího se pod pseudonymem Jan Bernard) a ilustracemi Zdeňka Buriana. A hlavně ty obrázky. Ty té knize také dodaly šťávu. Vlastním vydání nakladatelství Albatros z roku 1970.... celý text

Jdi a přines hlavu krále 1995, Jeremy Shackleton (p)

Možná je to tím, že jsem dal na chválu tady a moc jsem se na knihu těšil. Po dočtení jsem byl trošičku zklamán. Ale ani nevím proč. Dobře se to četlo, má to spád, postavy jsou fajn. A přeci jsem pořád čekal, kdy TO přijde. Kdy mě knížka posadí na zadek. Pocit se nedostavil. Druhý díl mám připraven a doufám, že bude alespoň stejně čtivý , nebo raději lepší.... celý text

Wirth versus stát 2010, Petr Ritter

Dobrá kniha. Všechny časové i dějové linky včetně partnerských jsou tak dobře napsány... Možná to je věkem autora, nebo co já vím. Ale popsat temnější zákoutí první republiky, zlo protektorátu, marasmus a hnus komunismu a bordel polistopadové demokracie s takovým citem, nadhledem, moudrostí a zdravým odstupem! Smekám. Dal bych za čtyři, ale za pana Wirtha nemůžu jinak, než jednu přihodit.... celý text

Císařovna 2016, Roman Bureš

Strhující akčňárna od začátku do konce! Sice je to takové jednodušší čtení, ale vůbec mi to nevadí. Co jsem chtěl, to jsem dostal a v míře nečekané. Byla to větší jízda než v prvním dílu. Super akce to sice je, ale na druhou stranu tu bohužel nezbyl čas a prostor pro nic jiného. Ale třeba si to autor šetří pro další pokračování. Prolínání časů, kultur, znalostí, náboženství, fanatismu a akce tvoří dohromady slušný kokteil zábavy. Sem s dalším dílem!... celý text

Zbabělci 1964, Josef Škvorecký

Tak tady přesně platí, že obsah převyšuje formu. Kniha mi skoro z třetiny lezla na nervy. I když jsem si to dokázal zdůvodnit věkem postavy a chápal jeho pohnutky, tak většinu textu mi vadilo floutkovství a ukecanost Smiřického. Někdo namítne, že to je právě TO, co knihu dělá výjimečnou. Kontrast mezi bezstarostností mládí a tragičností událostí, které se dějí okolo. Mě to místy rušilo. Ale až svatá trojice - ženy, hudba a zviditelnění se - to platí pro dospívající mladíky dodnes. A i když to píšu nerad, tak dělat revoluci, když už o nic nejde, napřed lidi odzbrojit aby náhodou nestříleli a nenaštvali Němce a pak je posílat na hlídky, nacvičovat nástupy a pochodování, když by bylo potřeba být v ulicích a pomáhat a nakonec tedy opravdu střílet, ale do už odcházejících Němců, aby jednotlivci měli historické alibi, to je bohužel tak typicky české, až je mi z toho smutno. Po bitvě je v Česku každý generálem. Moje první setkání se Škvoreckého tvorbou a i přes drobné výtky určitě ne poslední. Autor mě překvapil.... celý text

Excentrici v přízemí 1989, Vojtěch Lindaur

Vzpomínám si, jak jsem kdysi v knihkupectví tuto knihu měl v ruce a posmíval jsem se jí. Jako co že to tu zas vydali za výpotek!? Nevěříte, že si to pamatuji? Jsem totální hudební fanda a proto mi ta kniha utkvěla v paměti. Sice prachem zavátá a mechem a kapradím zarostlá vzpomínka, ale byla tam. Nedávno jsem knihu koupil tady na bazaru a okamžitě jsem si vzpomněl. A teď vysvětlím ten výpotek. Když jsem tenkrát prolistovával tuto knihu, narážel jsem na jména jako Abraxas, OK Band, Tango a už nevím, jaká ještě a tyto kapely v době vydání Excentriků v přízemí byly spíš až podbízivé. Ostatní jsem neznal a ve své hlouposti hodil do stejné nudné škatulky jako výše jmenované. Až na pár výjimek jako byli např. Visáči a Pražský výběr, co jsem tehdy znal z neoficiálních magnetofonových kazet. Ó, jak jsem se tenkrát v knize mýlil a dnes je pro mě inspirací v hledání zajímavé české tvorby. Text je poplatný době vzniku a čouhá z něj opatrnost na sto honů, ale kdo by se divil. Mocný komunistický cenzor fungoval do posledních chvil režimu a tak tu opatrnost chápu. Od autorů to byl při pohledu zpět úctyhodný výkon a jsem rád, že knihu vlastním. I s tím velkým zpožděním.... celý text

Kytary a řev aneb Co bylo za zdí 2002, Filip Fuchs

Díky čtenářovi Jackjelly!!!!!! Knížku jsem sháněl roky a díky němu ji konečně mám. Ač titul vypadá, že není k sehnání, v tuto chvíli je. Vydání z roku 2010. http://www.phr.cz/ Blaženě si knihu prolistovávám sem a tam, kochám se fotkama, textama písní a pročítám příběhy o kapelách, na kterých jsem vyrůstal a jsem nadšenej i množstvím údajů o kapelách, které mě minuly. Pro kluka, co vyrůstal na punku, je radost mít Kytary a řev doma. Pro ty ostatní, co jsou třeba jen zvědaví je to parádní sbírka informací o době, která stála za h..no, ale děly se i dobrý věci. 6.3. 2017 Tak jsem si knihu poctivě přečetl a má jedinou chybu. Je krátká. Byla radost to číst. Rozumím, že ve svý době musela kniha Punk not Dead způsobit poprask a že dnes je to kultovní záležitost, ale na Kytary a řev to prostě nemá ani omylem. Ať se na mě pan Svítivý nezlobí, protože on je pro mě jinak takový druhý Jiří Černý. Jenomže co předvedl F. Fuchs a jeho kamarádi je prostě dílo. Ale jednu malinkou vadu na kráse jsem zjistil. Na začátku autor nešetří informacemi a postupem stran se texty o kapelách bohužel zestručňují, což je trošku škoda. Trochu se vytratilo kouzlo popisu atmosféry doby. Buď autor zjistil, že si vzal velké sousto, nebo informací bylo míň. Těžko říct. A vlastně ještě jedna drobnost. Film o V.Z., o kterém Fuchs píše v kapitole věnované Visacímu zámku, je režisérský vtip pana Zelenky. Fuchs si v tom závalu informací neověřil o co jde a popisuje film jako věrný dokument z posbíraných dobových záběrů. Ale to autorovi s klidem odpouštím a knihu řadím k pokladům, co už v knihovně mám.... celý text

Punk not dead 1991, Eduard Svítivý

Čtěte,čtěte,čtěte... Vážně. Nečekejte ale žádnou encyklopedii. Jsou to spíš útržky vzpomínek a postřehů několika týpků, co pamatují, nebo sami prožili. Pro punkery jasná věc a pro ty ostatní je to autentický kontakt s dobou, která stála za hovno a kdy každý, kdo o to opravdu stál a chtěl se vymezit od šedivého socialistického stáda a dát najevo kdo je a co v něm opravdu je, musel jít s kůží na trh a dřív nebo později tvrdě narazit. A samozřejmě na vás taky trochu dýchne atmosféra začátku devadesátých let. V dobrém, i špatném... Punk not dead, vy volové, jak říká nejen Visací zámek :-D... celý text

Berlínská past 2015, Richard Birkefeld

Takže. Detektivka to rozhodně není, ale kniha je tak slušně napsaná, že stojí za přečtení. Nejzajímavější je vykreslení vybombardovaného Berlína a nálad obyvatelstva, které se z ryzího fanatismu probírá do reality. Další, co bych vypíchnul, je střídání nálad a poloh, cítění či myšlení konkrétních postav. Čtenář se lépe adaptuje na děj, má-li se s kým srovnávat. A pro mě asi stěžejní záležitost knihy. Uprchlý vězeň z koncentračního tábora se mstí za svůj osud a stává se z něj vrah. Toho pronásleduje bývalý kriminalista, v současnosti člen Gestapa. Mravní úhel zápletky. Kdo z nich je vlastně větší zločinec? Kdo byl k čemu dotlačen systémem? Tato nosná dvojice a k tomu rozbor situace, kdy vražedný režim křiví to dobré v každém z nás a posléze odhalování mravního dopadu (i na společnost jako takovou) barvitě vykresleného na konkrétních jednotlivcích. To je x důvodů, proč stojí za to knihu si přečíst. Nehledě na to, je čtivě napsaná.... celý text