Kristys
přečtené 24
Šťastný Jim
1992,
Kingsley Amis
Musím přiznat, že ačkoli též patřím mezi příznivce břitkého anglického humoru, tato kniha mě opravdu zklamala. Hlavní příčinou bylo vedle zdlouhavých a nudných pasáží hlavně vykreslení hlavního hrdiny. Většinou mi hateři v hlavních rolích příběhů nevadí, pokud jsou dobře napsaní, ale Dixon mi byl krajně nesympatický od samého začátku. Jednoduše jsem na něm nenašla vůbec nic, co bych mohla ocenit. Kdybych měla být konkrétnější, nejdříve jsem nepochopila jeho vztah k Margaretě, jíž ve svých myšlenkách pohrdá, shazuje ji a jen se bojí, aby si nedělala nějaké naděje na vztah s ním, vzápětí jí však naprosto nepochopitelně kupuje dárky a zve ji na rande. Přitom stále přemýšlí, zda s ní nakonec skončí nebo ne a nikdy přitom neopomene zafňukat nad faktem, jak je nepřitažlivá. Když se pak do příběhu přimotá atraktivní Christina, tak to naprosto suverénně hraje na obě strany s tím, že pokud bude mít úspěch, konečně bude mít atraktivní kočku, pokud ne, tak mu teda zbyde aspoň ta tuctová myš. Co se týče jeho smůly, ani mi nepřišlo, že by ho nějak pronásledovala, pokud se někdo na návštěvě opije jako zvíře a následně usne se zapálenou cigaretou, tak bych to nedávala za vinu smůle, ale tomu, že je ten dotyčný idiot. Opití se před přednáškou, na níž vystupoval se svým příspěvkem, si ani nezaslouží komentář. Zmíním-li konec (pozor, teď budu spoilerovat), bylo mi jasné, že spokojená nebudu, protože to by Dixon musel dostat padáka z práce, kopačky od obou dam, a skončit na ulici, což bylo nepravděpodobné. Přesto závěr knihy dalece předčil má očekávání. Že se Christina nakonec rozhodla s ním zůstat, to jsem sice nechápala, ale vlastně jsem to čekala.. Ale fakt, že dostal novou práci snů na základě toho, že ho jeho budoucí zaměstnavatel viděl, jak totálně opilý na přednášce před celou fakultou mele pitomosti, díky čemuž poznal, jak je Dixon ze všeho znechucený, a bylo mu to sympatické, protože se občas cítí podobně, no tak to mě podrž.. Vím, že se tato kniha musí brát s nadsázkou, a většinou s tím u podobných knih problém nemám, ale ačkoli tam pár světlejších míst bylo, ten Dixon, na němž to celé stojí, byl prostě natolik nesnesitelný, že mi teď vlastně i ty dvě hvězdičky přijdou až až..... celý text
