knihomolka_jaja
přečtené 112
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Pod kupolí není má první Kingovka. Konečně už mám něco málo načteno, takže jsem schopná trochu srovnávat. V tomto případě jsem si ke srovnání vybrala Svědectví. Obě knihy mají velké množství postav, ale v knize Pod kupolí jsou ještě o malinko lépe zvládnuté. Přestože jsem byla na úplném začátku, bez problému jsem se orientovala. King okamžitě vypíchne něco, co vám prostě utkví a to si pak postavu snadno zapamatujete a je jedno, zda jde o psychopata, novinářku, nebo místního ožralu. V celé knize, co se seznámení s prostředím týče, jsem trpěla pouze na jedné dvoustraně, kde King popisoval vzhled městečka a všechny jeho silnice. To se mi trochu vařily mozkové závity :-D Kniha nemá žádné hluché místo. Je to fakt jízda od první stránky až do konce. Pořád se něco děje! Vyvrcholení bylo k zamyšlení a konec fakt doják. Postavy budete milovat, budete jim fandit, některé vám polezou tak na nervy, že jim budete přát ošklivou a velice pomalou smrt :-D. Hltala jsem stránky a hlavně jsem byla opravdu zvědavá, co přijde dál. Buďte ale připravení, že King popisuje svět, kde nikdo není ušetřen včetně dětí a zvířátek. Kdysi by mi to vadilo, ale asi jsem si zvykla. Navíc, takový je život a dělat z něj něco jiného by působilo nerealisticky. To jak King pracuje, jak vykresluje postavy, to vše mě velice inspiruje v mé vlastní tvorbě. Je to jeden z učitelů, kterého si moc vážím a každá další přečtená knížka od něj mi dává něco nového. Mám takových víc, ale King fakt umí. Určitě v knize narazíte na pár překlepů, ale na celé knize je jich max deset, spíš méně. Docela mě překvapilo, že měkká vazba vydržela, ale i tak se mi nelíbí, že se takováto bichle nedá sehnat v pevné. Podle knihy byl natočený seriál, ale nemám ani trochu chuť si ho pustit. Vím, že bych strašně nadávala, jak to všechno předělali a osekali a já si zážitek z této knihy chci zanechat tak nějak neposkvrněný.... celý text
Pod kupolí
2018,
Stephen King
Pod kupolí není má první Kingovka. Konečně už mám něco málo načteno, takže jsem schopná trochu srovnávat. V tomto případě jsem si ke srovnání vybrala Svědectví. Obě knihy mají velké množství postav, ale v knize Pod kupolí jsou ještě o malinko lépe zvládnuté. Přestože jsem byla na úplném začátku, bez problému jsem se orientovala. King okamžitě vypíchne něco, co vám prostě utkví a to si pak postavu snadno zapamatujete a je jedno, zda jde o psychopata, novinářku, nebo místního ožralu. V celé knize, co se seznámení s prostředím týče, jsem trpěla pouze na jedné dvoustraně, kde King popisoval vzhled městečka a všechny jeho silnice. To se mi trochu vařily mozkové závity :-D Kniha nemá žádné hluché místo. Je to fakt jízda od první stránky až do konce. Pořád se něco děje! Vyvrcholení bylo k zamyšlení a konec fakt doják. Postavy budete milovat, budete jim fandit, některé vám polezou tak na nervy, že jim budete přát ošklivou a velice pomalou smrt :-D. Hltala jsem stránky a hlavně jsem byla opravdu zvědavá, co přijde dál. Buďte ale připravení, že King popisuje svět, kde nikdo není ušetřen včetně dětí a zvířátek. Kdysi by mi to vadilo, ale asi jsem si zvykla. Navíc, takový je život a dělat z něj něco jiného by působilo nerealisticky. To jak King pracuje, jak vykresluje postavy, to vše mě velice inspiruje v mé vlastní tvorbě. Je to jeden z učitelů, kterého si moc vážím a každá další přečtená knížka od něj mi dává něco nového. Mám takových víc, ale King fakt umí. Určitě v knize narazíte na pár překlepů, ale na celé knize je jich max deset, spíš méně. Docela mě překvapilo, že měkká vazba vydržela, ale i tak se mi nelíbí, že se takováto bichle nedá sehnat v pevné. Podle knihy byl natočený seriál, ale nemám ani trochu chuť si ho pustit. Vím, že bych strašně nadávala, jak to všechno předělali a osekali a já si zážitek z této knihy chci zanechat tak nějak neposkvrněný.... celý text
Broučci
2004,
Jan Karafiát
Kdo nezná pohádky o svatojánských broučcích jako by nebyl. Já jsem je jako dítě koukala jako Večerníček a také jsem je poslouchala před spaním na kazetě. Milovala jsem je! Opravdu, ale teprve teď jako dospělá jsem se dostala k přečtení knihy a to jen díky tomu, že mám takového malého broučka a berušku doma. Nebudu vám lhát, jsem z knihy hodně zklamaná. Nevím, co jsem čekala. Možná, že bude zpracovaná stejně něžně a citlivě jako Večerníček, na který jsem koukávala. Ale tahle kniha má jen málo předností, jež bych opravdu pochválila. 1. Ilustrace Jiřího Trnky! Krása střídá nádheru. 2. Nápad na příběh Toť vše. A teď, co se mi nelíbilo. Knižní předloha Broučci pro audio a TV pohádky, se kterými jsem jako malá přišla do kontaktu, je jedním slovem – DRSNÁ! Proboha, vždyť je to knížka, kterou čteme malým dětem, a tam jsou to samá uhořelá koťátka, furt se tam umírá a pláče. Pan Karafiát by strčil do kapsy i takového G.R.R.Martina (autor Hry o trůny), protože na „pitomých“ cca sto stranách zvládne vyvraždit celou kolonii broučků a upálit za živa tři roztomilá koťátka. Po pravdě jsem byla ráda, že si u mého čtení děti hrály a že ten konec tak docela nevnímaly, protože já když jsem se k němu pročetla, tak mi bylo hrozně smutno. Opravdu jsem byla velice zklamaná. Tak nějak jsem pořád doufala a poslední odstavec byl jako studená sprcha. Další věc je, že se mi kniha zpočátku špatně četla. Přímé řeči nejsou stavěny klasicky, jak jsme zvyklý v jiných knihách hezky pod sebe, ale jedna za druhou, aniž bychom věděli, kdo vlastně mluví. Časem si pro to vycvičíte jakýsi instinkt a už to tak nějak uhádnete, ale abych byla schopna knihu dětem předčítat, musela jsem si pustit kousek večerníčku na youtube, abych tak nějak chytla tu správnou intonaci a cit pro styl, jímž je text napsaný. Opravdu to pomohlo. Určitě od pohádky neodrazuji. Večerníček je zpracovaný krásně a citlivě pro křehké dětské dušičky. Tomu bych dala klidně 4*, ale knižní předloze max 2* Děti jsou stejného názoru. Kniha jim přišla velice smutná a byly z ní kolikrát špatní, ale Večerníček se jim moc líbil. Mnohem víc než knížka, ke které se už vracet ani trochu nehodláme.... celý text
Z deníku kocoura Modroočka
1976,
Josef Kolář
Přiznám se, tuhle knihu jsem si přečetla celou až teprve nyní se svými dětmi (4 a 6). Líbil se mi jednoduchý sloh a vtip, s nímž kocourek popisuje svět kolem sebe. Děti se velice nasmály a mohla jsem je vždy nechat hádat, co bude asi ta hlučná příšera, co žere lidi a jinde je zase vyplivne, anebo co bude asi ten ocásek, co leze v trávě. Měly z toho opravdu legraci a neustále nad Modroočkem kroutili hlavou, jak to všechno popletl. V knize ale nejsou jen ty pěkné a veselé věci, ale i ty nepěkné a smutné. Např. kapitola o tom, proč má kůň smutné oči a jiné okamžiky, kdy se dítě jemně seznamuje s realitou života. Nic drsného to není, spíš jakési vedení dětí k uvědomění si, že nic není vždy růžové. Což je vlastně správně. Určitě se nad některými řádky dá chvíli sedět, vysvětlovat a vyprávět. Pozor! I moje Lucinka (4) si všimla, že se kocourek často opakuje a při jednom čtení se smíchem prohlásila: „Vždyť to už říkal!“ Tak zde máte jeden nešvar. A když už si všimne i dítě, tak to je co říct. :-D Předností jsou určitě krásné ilustrace paní Zmatlíkové. Kniha se čte snadno a děti chtějí další a další pohádku. Přečetli jsme ji před spaním na čtyřikrát a určitě doporučuji. Je to milý příběh, který určitě malé čtenáře potěší. A se svými velikými písmeny se určitě hodí i jako knížka pro děti, které se učí číst. Děti by daly 5* z 5*, já dávám 4*z 5*.... celý text
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
2022,
Tom Felton
Abych řekla pravdu, já tenhle typ životopisných knih čtu velice výjimečně, ale tady jsem prostě neodolala. Jakožto milovník světa Harryho Pottera jsem vůči Tomovi a jeho příběhu byla bezmocná. První film jsem viděla ve dvanácti a knihy velice brzy následovaly. Asi nemá cenu chodit kolem horké kaše. U knihy se zasmějete, opravdu jsem kolikrát brečela smíchy. Ale kromě toho, že s námi Tom sdílí spousty zajímavostí ze zákulisí natáčení a představuje nám velké množství herců tak, jak je neznáme, tak nám ukáže i stinnou stránku slávy a jeho herecké kariéry. Kromě toho dobrého, přiznává i to špatné a nutí svým příběhem k zamyšlení. Do knihy se pusťte nejen, pokud jste fanoušky Harryho Pottera, ale také pokud se chcete blíže seznámit s tím, jak to v tom hereckém světě vlastně funguje. Nic, co vám tady napíšu, nedokáže zcela vystihnout úžasnou atmosféru knihy. Čte se snadno a opravdu ji velice rychle zhltnete. Já mohu jen doporučit. PS: kniha obsahuje předmluvu od Emmy Watson ... celý text
Tyran
2020,
T. M. Frazier
Pokračování osudů Doe a Kinga, se kterými jste se mohli seznámit v prvním díle, bere úplně jiné obrátky. V tomto díle, ještě více jak v tom předešlém, ustupuje erotika příběhu, takže to není kniha narvaná sexem, aby to dostatečně splnilo má očekávání, která mám od erotického románu. Klasická romantika ho obsahuje častokrát víc. Ovšem když na sex dojde, autorka se ničeho neštítí, určitě nečekejte žádnou romantiku, sex je drsný a živočišný. A stejně jako prve se sprostými slovy ani trochu nešetří. Přes to všechno jsou však hrubé hrany poněkud ohlazeny vstupem do starého života Doe, která je zpátky u své skutečné rodiny a pomalu ale jistě se rozvzpomíná na svou minulost. Vybaví se jí ale všechno dostatečně rychle, aby se vyhnula plíživě se blížícímu nebezpečí? A bude tam King, aby ji zachránil? Vcelku poklidný děj s krátkými chvilkami vzrušení vyvrcholí v něco, co vám vezme dech. A pokud jsem v prvním díle měla se slzami na mále, tak tady jsem fakt bulela, paradoxně dojetím. Takže pokud máte chuť na příběh, který je svižný, napínavý, nemilosrdný, vzrušující a zároveň vás vezme za srdce, tak jste na správném místě. Tentokrát dávám 5*z 5* - ano, asi dvakrát jsem si všimla onoho neslavného opakování informací, které mi vadilo už v prvním díle, ale toť vše. Příběh mě posadil na zadek ještě víc, jak první díl a odnáším si z něj opravdu silné dojmy. Z erotiky! To nechápu… :-D... celý text
King
2019,
T. M. Frazier
Je to taková gangsterská popelka s nečekaným závěrem. Jsem v erotické literatuře nová a v této knize se mi líbilo, že tam té erotiky nebylo víc než v klasické romantice pro mladý, dokonce to bylo psané takovým decentním způsobem. Ano vulgární to je až až, je to samé kur..., pí..., čů... ale samotný sex je oproti tomu popsaný velice ... slušně. Co mě překvapilo, tak má kniha děj a docela dost akční a napínavý, dokonce v jedné části málem i slza ukápla, a závěr? Ještě že jsem doma měla i druhý díl, protože jsem se do něj musela okamžitě pustit. Upozorňuji ale, že se Doe, jedna ze dvou hlavních hrdinů, chová občas zvláštně a ty její úvahy... ale co se vztahů a pocitů týče mezi postavami. Věřte mi, že i něco takového existuje. :-P... celý text
Bílá Voda
2022,
Kateřina Tučková
Tohle dílo mě už při čtení prvních stran uchvátilo barvitostí a košatostí vět, svou obrazotvorností. Byť jsem byla v první kapitole, kde se zpravidla ještě nic pořádného neděje, užívala jsem si autorčin spisovatelský um. Kniha je o jeptiškách, a kdyby mi někdo před přečtením Bílé vody řekl, že mě právě takový příběh bude bavit, tak bych mu ani trochu nevěřila. Opravdu jsem netušila, jak akční život můžou jeptišky mít. :-D V knize se pořád něco děje a až do úplného závěru nestačíte zírat. Příběh má jednu hlavní postavu – Lenu (a spoustu vedlejších, ale také velice důležitých) a ta se po pokusu o sebevraždu dostává do kláštera v Bílé vodě, aby si srovnala myšlenky a vymyslela, co ve svém životě dělat dál. Je zoufalá, nepřístupná, zahořklá a straní se ostatních. Lena se na klášterní život dívá skrz prsty. Jeptiškám nic nevyčítá, ale nechápe jejich životní styl. Přišla jen proto, aby se skryla, protože neví kam jít, neví co dělat. V klášteře dostala na starosti zaneřáděnou knihovnu/pracovnu, a jak se tak probírá všemi těmi lejstry, seznamuje se s historií kláštera a jejich obyvatelek, která rozhodně není ani trochu nudná, ale to si už přečtěte sami. Je už všeobecně známé, že je děj prokládán dopisy, zápisy ze schůzí, různým druhem hlášení atd. Příběh to občas zpomaluje a já musela knihu občas zavřít, protože už jsem byla unavená a nedokázala jsem se na takovou méně záživnou a náročnější pasáž soustředit. Ale zdůrazňuji, že i tento text je pro příběh důležitý! Bez něj bych prostě nechápala všechny souvislosti. Kniha pro mě byla skvělým čtenářským zážitkem. Na historických románech se mi líbí, že se při jejich četbě člověk něco naučí, seznámí se s tématem, na které by v běžném životě nenarazil a je zase o něco moudřejší a má větší rozhled. Určitě knihu doporučuji. Na to jaká je to bichlička jsem ji přelouskala i s mým nedostatkem času opravdu rychle. Dávám 5* z 5 – protože tohle je nejen skvělý zážitek, ale také kvalitně zpracovaná a naučná četba, trochu jsem váhala, zda nedat 4*, protože ty dopisy atd., byly občas náročné přelouskat… ale nejde to, málo která kniha vás bude takto bavit a zároveň se z ní tolik dozvíte o historii československé republiky za socialismu, a to je pro mě přidaná hodnota, která to všechno dožene.... celý text
Půlnoční knihovna
2022,
Matt Haig
Půlnoční knihovnu jsem si chtěla přečíst už dávno. Měla jsem na ni samá kladná doporučení a skutečně jsem byla zvědavá, co na této knize všichni vidí. Přečetla jsem ji asi za čtyři dny v rámci společného čtení a musím říct, že jsem podobnou knihu už dlouho nečetla. A nebylo to úplně špatný. Přestože mě od samého začátku hlavní hrdinka extrémně vytáčela. Ohromné návaly sebelítosti, nekonečná deprese, skrývat se před příležitostmi a pak si stěžovat, že nemá žádné příležitosti… opravdu mi pila krev. Jenomže ono to má pro příběh veliký význam a co si budeme nalhávat, možná se v některých situacích samy poznáme… možná právě proto mě první kapitoly doslova zvedaly ze židle. :-D Co je ale důležité, Nora, hl. hrdinka se musí poprat, jak s nepřízní osudu, tak s vlastními pocity nedostatečnosti a marnosti, tak rozsáhlými, že se předávkuje prášky. Jenomže místo toho, aby zemřela, ocitne se v nekonečné knihovně. Potká paní Elmovou, kterou zná ze svého dětství a ta jí řekne, že se nachází na místě, kde každá kniha představuje možnou alternativu jejího života a ona si je může všechny vyzkoušet, případně v tom, který se jí bude líbit zůstat navždy. Tomu říkám příležitost! Jen si to představte! Půlnoční knihovna je filozofické dílo, zamyšlení se nad smyslem života a povzbuzení, pokud procházíte (i když jen částečně popř. jen v některých situacích) podobnými stavy a pocity jako Nora. Stránky vám budou utíkat rychle pod rukama, protože je příběh čtivě napsaný a kapitoly jsou většinou velice krátké. Vše, co se mi na knize nelíbilo, se vždy časem vysvětlilo a ukázalo jako zcela záměrné. Hned několika dalším lidem jsem ji doporučila. Každopádně na mě asi nemá takový dopad, jaký by mohla mít na ty, kteří prochází náročnějším životním obdobím, depresemi nebo jinými podobnými problémy. Aktuálně se nacházím na jakž takž dobrém místě, takže mi kniha nedává tolik, kolik by mohla. Ale umím si představit, že by mě dokázala postavit na nohy, kdyby na nějaké náročnější období přišlo. Stejně, jako mi kdysi velice pomohl Alchymista od Paula Coelho (Btw jiné knihy jsem od něj nečetla, ale tahle jedna mě skutečně dokázala nakopnout správným směrem). Takže pokud máte rádi duchovní literaturu, filozofii, knihy, které vás nutí k zamyšlení, ale zároveň se rádi skrze knihy prožíváte všelijaká dobrodružství, tak Půlnoční knihovna je ta správná volba.... celý text
První dojmy
2015,
Charlie Lovett
Kniha má dvě dějové linie (ke konci se připojí ještě třetí pohled, ale jen krátce). Jedna linie je věnována Jane Austenové a druhá Sophii, která je milovníkem knih od Jane Austenové. Zatímco Jane Austenová nám vypráví svůj vcelku obyčejný, ale velice milý příběh o hlubokém přátelství s Richardem Mansfieldem, osmdesátiletým farářem, s nímž rozmlouvá o literatuře a psaní, Sophie v současnosti čelí záhadě, která právě z onoho přátelství vznikla, a která ji a její blízké postavila do velice nebezpečné situace. Kniha mě opravdu velice bavila. Příběh je balzám pro duši každého knihomola a milovníka zaprášených knihoven. I pisálci, jako jsem já, si tam najdou svoje. Já si dokonce hned celou jednu stránku musela opsat do svého „spisovatelského deníku“ s citáty, nápady a vším, co mě motivuje psát. Příběh má lehkou detektivní zápletku, takže v průběhu můžete hádat, která z postav bude za padoucha. To mě taky neskutečně bavilo! A teď je asi čas na věci, které mi zas tak v pořádku nepřišly. Přestože je mezi dějovými liniemi skutečně obrovský časový rozdíl, tak postava Sophie mluví a jedná, jako by žila v době Jane Austenové, i když pravda občas se objevil jakýsi záblesk myšlenky či chování typické pro dnešní mladé lidi, jenomže já to Sophii po několika stránkách ostýchavého, někdy až prudérního jednání prostě už nevěřila. Stejně tak muži se chovali až přespříliš gentlemansky. Téměř po celý příběh si tito (plus/minus) 24-26letí lidé vykali. Buď mám v životě smůlu na samé barbary, anebo to prostě pro dnešní dobu není normální, tak nevím. :-D Jinak jde ale o velice příjemné čtení, u kterého jsem hodně prožívala všechny ztráty :,( , úspěchy, touhu, lásku k jinému či lásku ke knihám a hlavně napětí při luštění obrovské záhady. A jako bonus ve mně kniha probudila touhu přečíst si romány jako je Rozum a cit nebo Pýcha a Předsudek, jejichž autorkou je právě Jane Austenová.... celý text
