knihomolka_jaja přečtené 112

Malý princ 2005, Antoine de Saint-Exupéry

Trhlina 2016, Jozef Karika

Věřit znovu 2019, Mona Kasten

Po knize jsem sáhla, protože jsem četla první díl a z toho jsem byla unešená. Než jsem se skutečně začetla, měla jsem chvilku pochybnosti. Dawn, hlavní hrdinka románu a nejlepší přítelkyně hl. hrdinky z prvního dílu se totiž věnuje tvůrčímu psaní (POZOR!) erotické literatury. Mně osobně erotika nevadí, ale zjišťuji, že nemám ráda laciné erotické scény a zpočátku na mě ty její spisovatelské úryvky přesně takto působily. Ale zatnula jsem zuby a šla dál. Pak už to nebylo tak hrozné a člověk v tom všem začal nacházet i smysl. Takže… teď co se mi na téhle knize a vůbec na celé sérii moc líbí… Autorka věnuje každou knihu jiné postavě, která je však součástí jedné skupiny přátel. Takže když otevřete novou knihu, nejsou vám úplně cizí a hlavně vztahy jednotlivých párů úplně nevyšťaví, takže vás pořád baví. Ve stručnosti, abych vám to přiblížila: První kniha je příběh Allie, která přijíždí studovat do nového města, nachází si ubytování ve formě pronájmu pokoje v cizím bytě, protože na koleji už nebylo místo. Majitelem bytu je Kaden, který ji tam nechce, ale nakonec se smiluje a pokoj jí nechá. Allie se postupem času seznámí s jeho přáteli a s Dawn, která je hlavní hrdinkou druhého dílu. Třetí díl, mám takové tušení, je pak věnovaný Sawyer, která je kamarádkou a spolubydlící Dawn; ovšem v prvním díle se s Allie ani trochu neměly rády. V knize Věřit znovu se tedy seznamujete s životem Dawn a jejího kamaráda Spencera, který vás určitě bude bavit. Je to veliký srandista a tak trochu provokatér a od chvíle, co Dawn spatřil, za ní pálí. Dawn se ale v minulosti velice zranila a od mužů, včetně Spencera, si drží obezřetný odstup. Kniha je plná lechtivých, často velice vtipných narážek a sexu! Ovšem tak nějak mi to v tomto případě nevadí, protože to má hlavu a patu. Po celou dobu čtení jsem se uculovala, skvěle bavila a cítila všechno, co při takovém příběhu cítit máte – vzrušení, očekávání, radost i smutek. A po pravdě jsem hrdinům záviděla, protože přátelství, které mezi jednotlivými postavami dlouhodobě trvá, já osobně asi nikdy nepoznala. Nebo alespoň ne v takové míře. A vzrušení a touha, která vás spaluje, láska, jakási posedlost tím druhým, oddanost… které ženské se po něčem podobném občas neposteskne? Další přidanou hodnotou, alespoň pro mě je, že Dawn studuje tvůrčí psaní. V průběhu celého románu je konfrontovaná překážkami a úskalími psaní, v nichž jsem se sama skutečně viděla a slova autorky mi v mnoha věcech otevírala oči a pomáhala si uvědomit co a jak. Bylo to fajn! Knihu určitě všemi deseti doporučuji. Takto vtáhnout do děje romantické knihy mě dokázala naposledy snad autorka série Selekce, anebo ještě v pubertě Lynne Banksová knihou Můj drahý darebák (mimochodem doporučuji pro všechny slečny 12 – 14 let) a Lanczová svou trilogií Počkej na mě, Radko!... celý text

Strach 2014, Jozef Karika

Na knize se píše, že jde o mysteriózní thriller. Já si myslím, že jde o horor, ať si obálka říká, co chce. A je to skvělý horor. Stejně jako u Trhliny, která byla mým úplně prvním hororem, jsem se u čtení příjemně bála. Karika je skutečně velmi dobrý v dávkování hrůzy, která nespočívá ve snaze čtenáře znechutit, i když ano, i takové scény tam byly. Jozef Karika si hraje s atmosférou tak skvěle, že vás mrazit prostě musí,i když pravda, obcas se krapet opakuje. Jen si zkuste představit, nemáte kam jít, a tak se vracíte do bytu po svých rodičích. Matka mrtvá, otec, který vás mlátil, přebývá v nedalekém domově důchodců a dětský pokoj, který vám připomíná sestru, jež se v dětství ztratila, vás nepřestává ani po letech děsit. Sebevíc se snažíte vzpomínky potlačovat, tak vás minulost dohání. Záhadná minulost, třeskutá zima, temné stíny mezi stromy… ve vašem rodném městě se začaly ztrácet děti stejně jako kdysi. Všechno se opakuje, a přestože tehdy jste unikli, něco, co se skrývá v lesích, si vás pamatuje. Vy se ale odmítáte jen tak vzdát a pátráte po vysvětlení, pátráte po řešení, i když hluboko uvnitř tušíte, že žádné neexistuje. Knihu jsem četla převážně přes den, ale pokaždé, když na ni přišlo v noci, když bylo všude kolem ticho a tma, neubránila jsem se takovým těm příjemným pocitům strachu. Přes den jsem si pak musela vystačit s překvapenými výdechy a povzdechy, když se stalo něco, co mě zaskočilo. Tuhle hororovou chuťovku jsem si užila až na pár detailů. Celou dobu prakticky netušíte, jak se hl. Postava jmenuje, pak vám to udělá trochu zmatek v hlavě, když se jeho jméno konečně objeví. Občas nelogické změny nálad postavy, z naprostého strachu do úplného klidu. A zdánlivě logické vysvětlení všeho se na konci úplně zabije. Autor chtěl na konci děj trochu zacyklit, ale namísto strachu nebo pocitu neklidu, který měl v úmyslu podnítit, to ve mně vyvolalo pobavení, při němž jsem pronesla něco ve stylu: „To víš, že jo! Už se bojím…“ Jinak ale super čtení, už se těším na další Karikovku.... celý text

Jménem mojí sestry 2021, Barbora Linke

Tahle kniha byla docela jiná, než jsem očekávala, přestože si vlastně nejsem jistá, co přesně jsem od příběhu čekala. Když slyším, že nějaký spisovatel napsal o druhé světové válce, zježí se mi chlupy na těle a ztrácím zájem. Kdysi jsem zkusila přečíst Hanu od Mornštajnové a nebyla jsem schopná dočíst, jak mě to nebavilo, děj byl zmatečný a já se neustále ztrácela v tom, o kom se zrovna hovoří. Od té doby jsem další podobně laděnou literaturu nechtěla znovu zkusit… a pak přijde Barbora Linke se svou knihou a já zatínám zuby a zkouším tématiku nanovo. A co mohu o její knize Jménem mojí sestry říct? Opravdu mě totálně dostala a po dlouhé době jsem si vzpomněla, jak moc jsem vždycky čtení milovala. Četlo se to samo a příběh mě pohltil, nechtěla jsem knížku odkládat a četla kdykoli to bylo možné. Měla jsem hotovo za tři dny a to jsem máma dvou dětí! Maminky určitě vědí svoje. :-D Jménem mojí sestry je historický, částečně i romantický román pro ženy z období druhé světové války. Líbilo se mi, jak snadno se mi do období vstupovalo, krásně jsem se orientovala a s překvapením zjišťovala, že to jak lidé přemýšleli, co dělali, nebylo o moc jiné než v současnosti. Samozřejmě jsem viděla i rozdíly např. slušnost s jakou se mluvilo s rodiči a celková zdrženlivost (alespoň na veřejnosti) v chování jeden vůči druhému. V některých situacích jsem se s hlavní postavou Soňou ztotožnila natolik, že jsem nestačila zírat a v průběhu čtení jsem vydala tolik překvapených výdechů a dojatých povzdechů, jako už dlouho u žádné knihy. Navzdory tomu, že jde o „obyčejný“ román pro ženy, je tam více nečekaných zvratů, jak v celém Svědectví od Kinga, které jsem také docela nedávno přelouskala, a dostalo plných pět hvězdiček. Kdybych měla k dispozici šestou, tak ji knize Jménem mojí sestry s čistým svědomím dám. Akorát se teď bojím, že po tomhle úžasném čtenářském zážitku pokračování babiččina vyprávění už nemůže být tak výživné, napínavé a dostát kvalitě prvního dílu. Jsem skutečně zvědavá, jak se autorka s pokračováním popere a moc se na něj těším. Zdali pak nám má babička skutečně pořád co říct….... celý text

Rosie 2020, Jan Hlubek

Tuhle mini knížečku jsem slupla opravdu za chvilku. Dá se stihnout na jeden zátah, pokud máte více času v kuse. Já ji dala na třikrát. Rosie, jejímž autorem je Jan Hlubek a pokud se nepletu jde o jeho čtvrtou vydanou knihu, spadá do brakove literatury,a tak na ni při hodnocení také pohlizim, stejně, jako tomu bylo u knihy Les od stejného autora. Rosie má být hororem pro děti. Vypráví o devitilete Klare... No přesněji řečeno devitileta Klára vám vypráví svůj hororový příběh ze strasidelneho domu, kam se nedávno nastěhovali, a kde byla na půdě nalezana panenka: "... s podobnou si hrávala babička, když byla malá. Má hodně bledou hlavičku, skoro bílou, hnědou barvou jí namalovali vlasy a červenou něžné rtíky. Ale hlavně! Hlavně má neuvěřitelně krásné ledově modré oči. Nelžu vám - jako studánky... ... Začala zdvihat své rozkošné ručičky. Tak opravdicky, až to působilo, jako by byla živá, jako by šlo o opravdové miminko, ale s tou bledou hlavou a skelnym pohledem... nepřirozené, až mrtvé. " Myslím, že dětem se to opravdu líbit může, pokud mají pro strach uděláno až do té míry, že si po večerech čtou pod peřinou hororové příběhy . Je to napsané čtivě, děj je jednoduchý a svižně odsypa. Ja si akorát nemohla zvyknout na neobvyklé výrazy. V životě jsem to nikde neviděla, a jestli to někdy existovalo, či se to používalo, nevím jestli z toho dnešní děti budou moudřejší než já. Pr : Hned mi zabylo lépe. "Uvidíš, ten týden sletí jako voda,"... Nic čemu bychom nerozuměli, ale mě osobně hlavně to "zabylo" trhá uši, oči a mozkové neurony. Prostě se mi nelíbí a nedává mi smysl. A pak mi vadila jistá nekonzistence uvažování malé Kláry. Na jedné straně si na dům zvyká a vše je ok a po pár řádcích se třese před domem strachy, protože se jí tam nelíbí a boji se. Druhý případ nebudu popisovat, ptz by šlo o spojler Ale jinak to nebylo špatné čtení, v jednu chvíli i docela napínavé a jestli to někdy budou číst moje děti, tak budou celé potento strachy. Ale nebojte čtení je skutečně dětem přizpůsobeno, nečekejte žádnou krev.... celý text

Svědectví 2020, Stephen King

Wow! Prostě wow! Tenhle příběh mě bavil od začátku do konce. Já osobně bych příběh rozdělila na PŘED (trochu připomínalo taškařici s Covidem) a PO epidemii. Nedokážu říct, která část mě bavila víc. Obě byly skvělé, ale v té druhé už jsem měla k postavám vztah, některé jsem nenáviděla, některé milovala a u všech jsem byla zvědavá, co bude dál. Bylo místo pro smích i slzy dojetí. Po dlouhé době kniha, která se mi dostala pod kůži a neskutečně mě bavila. Je to 1053 stránek, které stojí za přečtení.... celý text

Medovník s pepřem 2022, Alena Adrianet Heinrichová

Medovník s Pepřem má mnoho negativních hodnocení a naprosto chápu proč. Všechny ty postřehy, které jsem se dočetla tam nebo onam jsou neuvěřitelně trefné… ale! Ano, je tam to veliké ale. Navzdory tomu, že naprosto souhlasím ve všech ohledech se špatnými hodnoceními od lidí, kteří četli knihu přede mnou, já v příběhu přeci jen vidím něco víc. Vidím hodně smutnou realitu. Stupidní, nerozumné chování, vracení se do starých nefungujících kolejí jen proto, že nejste schopni překonat silný tah závislosti na někom nebo na něčem, a snad i naivní naději, že tentokrát to bude jiné. Nebude. Bohužel. To je také krutá skutečnost běžného života. Hlavní postavy se perou každý s vlastním chaosem emocí. Ani jeden není horší než druhý, jen se prostě nedokážou rozhoupat k nějakému finálnímu rozhodnutí. Přišlo mi to smutné a bolavé. Protože tihle dva byli od začátku naprosto zoufale ztraceni v něčem, co bylo nad jejich síly. Nemyslím, že by tam někdo někomu dělal něco naschvál, nebo záměrně ubližoval… jen … jen to prostě nikdy není tak jednoduché. Rozumím jim na celé čáře. Příběh sám o sobě ale mohl být kratší. Druhá polovina knihy byla o dost nudnější, pomalejší. Nic se nedělo. A také se začaly množit překlepy. Už když Adriana zmínila, že o tom, co prožívá, napíše knihu, jsem si říkala: „Jo, tady by to mohlo skončit. Nějak pěkně to uzavři…“ Bohužel se to nestalo a mě čekalo téměř dalších sto stránek do konce. Styl psaní není úplně špatný. Na hovorovou češtinu jsem si rychle zvykla, i když ze začátku mi trhala uši. Autorka píše svižně. Je to pro mě nejrychleji přečtená kniha za poslední dobu. Taková jednohubka. Ale vadily mi třeba nelogicky tvořené odstavce, někdy jsem se ztratila v tom, kdy jsem a kde jsem, a když jsem se ke konci knihy překvapeně dočetla, že milá Adri bydlí s maminkou…. No to byl poměrně velký šok, protože jsem celou tu dobu měla dojem, že žije sama. Maminka se zničehonic vyskytla až na konci a myslím, že zcela účelně a to není nikdy dobré. Pokud by autorka byla perfekcionista, uvědomí si to (možná to i věděla, ale mávla nad tím rukou) a znovu by příběh prošla a zapracovala do průběhu celé knihy části s mámou, zmínky o ní, krátké rozhovory. To bych aspoň udělala já. Možná proto mi psaní vždycky tak trvá, většinou řeším každou ptákovinu a měním a přepisuji. :-D Některá rádoby vtipná přirovnání byla krkolomná a bylo cítit, že se tlačí na pilu, když ale došlo na humor vycházející ze situací, tak jsem se kolikrát pousmála. Myslím, že autorka psát umí. Možná se to chce ještě trochu vypsat, ale příště bych doporučila nesnažit se za každou cenu psát autobiografii. Myslím, že by z toho paní spisovatelka vytřískala víc, když by se skutečnými událostmi pouze inspirovala, a pak nechala pracovat svou fantazii. Kniha by byla záživnější.... celý text

Abhorsenka 2006, Garth Nix

Lirael 2005, Garth Nix

Sabriel 2004, Garth Nix

Garth Nix se s tím příliš nepárá a hlavní hrdinku, osmnactiletou Sabriel, hned ze začátku nechá čelit tomu jedinému, čemu se příliš bránit nedá - Smrti samotné. Sabriel je však potomkem Abhorsena (člověka, který dokáže spoutat nebo vyvolat mrtvé). Její otec uvízl ve vodách Smrti a ona doufá, že ještě nestačil odejít za devátou a tudíž poslední bránu. Dokáže najít jeho tělo a vrátit ho do života a zároveň čelit hrozbě, v podobě Nejvyššího mrtvého, který usiluje o nadvládu nad celým Starým královstvím a zároveň o její život? "Vybírá si chodec stezku, anebo stezka chodce?" Kniha je originální. Jde o netradiční příběh zombie apokalypsy zasazené do kouzelného hávu fantasy. Dočkáte se i nenapadne romantické zápletky. Příběh postupně graduje a přesně jak mám ráda, nemá zdlouhavý nudný konec. Napínavé až do posledního písmenka. "Když promluvila, do železné brány narazila jednolitá stěna mrtvého masa a ve zlomku vteřiny ji s rachocením vyrazila... ... mrtvá ústa se otevírala a syčela v děsivé parodii bojového pokřiku." Knížka spadá do fantasy pro mládež, ale myslím, že si ji může zamilovat i leckterý dospělý čtenář. Věřím, že mé náctileté já by se mohlo u knihy i příjemně bát. Dokonce i podivné ilustrace jsem si nakonec zamilovala, pokaždé jsem je důkladně prohlížela, protože mě jednoduše fascinovaly. Jsem zvědavá, co bude dál, takže okamžitě sahám po druhém díle: Lírael... celý text

Vánoční prasátko 2021, J. K. Rowling (p)

Vánoční prasátko od J. K. Rowling je pěkný poučný příběh o Chlapci, který se vydá na nebezpečnou cestu do Země Ztracených, aby zachránil svou milovanou hračku Pašíka. Knížku bych doporučila pro děti, které už udrží pozornost a nepotřebují koukat na obrázky, protože v této knize jich tolik není. Takže tak od 8 let ideálně. Hned na začátku mi vadilo, že se hodně řeší rozchody a rozvody rodičů, děti kolem toho měly spoustu otázek a já jim to nebyla vždy schopná nějak citlivě vysvětlit, aniž bych je rozesmutnila. Ale jakmile došlo na samotné dobrodružství už to bylo lepší. I když pravda neustále zmínky o Ztratovi, který žere všechny ty Věci, kterým dala autorka duši, mého syna - 6let) docela děsila. Musela jsem končit zásadně v nějaké pozitivní pasáži, aby se nebál. Konce jsem se bála pro změnu já, ale zbytečně. Četla jsem v jiných recenzích, že je smutný, ale mě to nepřišlo. Konec byl velice dobrý a to i pro děti, které se tak příjemnou formou seznámí se situací, kdy ztratíme něco, co milujeme a musíme se s tím nadobro rozloučit. Věci, předměty, hračky v knize žijí vlastním životem, jsou smutné, když s nimi člověk špatně zachází a když se ztratí dostanou se do velikého nebezpečí. To děti nutí k zamyšlení a snad i ke snaze se ke svým hračkám chovat lépe. Za mě tak 4* Pro děti je to skvělé dobrodružné čtení.... celý text

Fialová 2021, Anna Šuláková

Fialová od Anny Šulákové ve mě vyvolává rozporuplné pocity. Příběh je skvělý, napínavý a neokoukany, ale redakční práce provedena na textu opravdu pokulhává. Takže abych knize neubírala zbytečně body, ohodnotim tentokrát zvlášť. Pointa.cz je nakladatelství, o kterém po pravdě nemám nejlepší mínění. Líbí se mi koncept. Lidé sami rozhodnou, zda je příběh dost zajímavý... dost dobrý na to, aby jeho vydání finančně podpořili. Ale! To veliké ale je za mě dost podstatné. Nevím, jakými přesně procesy kniha před vydáním v pointe prochází, ale je jasné, že pozbyvaji potřebnou kvalitu. Betactenarem se tam muže stát téměř každý a zda je poskytnuta kvalitní korektura to bohužel netuším. V tomto případě mě práce redakce zklamala... Nespočet opakování v jednom odstavci třeba 3x až 4x stejné slovo. Bylo to neuvěřitelně rušivé, ale později v textu už toho nebylo tolik, jako na začátku. Musela jsem zavřít jedno oko, abych se kvalitou textu příliš nezabývala. Myslím, že je to škoda, a že tenhle drobný nedostatek, kterému se dalo tak snadno předejít, zbytečně kazí celý dojem z jinak skvělé knížky. A teď k příběhu samotnému : Fialová už od začátku vtáhne do děje. Je napínavá a skvěle se čte. V příběhu jsem narazila i na několik překvapivých momentů a okamžiku, kdy jsem prostě nedokázala knihu odložit. Líbil se mi náznak netradičně pojatého milostného trojúhelníku... Dvě ženské bojují o jednoho chlapa (v tomto případě došlo později k prekvapivemu zvratu). Konec byl na můj vkus ale pomalejší... Takový ten styl, kdy už preskakujete řádky, protože se tam neděje nic zajímavého. Autorka si nechala otevřená vrátka do druhého dílu, který si určitě ráda přečtu, pokud někdy vyjde, protože jsem zvědavá, jak to s hlavními hrdinkami dopadne. Takže suma sumárum bych dala knize 4* když budu ignorovat fakt, jakými muky jsem prošla kvůli tomu silenemu opakování.... celý text

HEX 2017, Thomas Olde Heuvelt

Wow! Tak to bylo něco. Vlastně nevím, jak se k tomu přesně vyjádřit. Pořád to celé trochu vstřebávám. Byl to zážitek a ke konci už jsem měla problém knihu odložit. Bylo to fyzicky nemožné. „Naprosto, úžasně originální,“ napsal o románu Stephen King a já nemůžu jinak než souhlasit. Thomas Olde Heuvelt stvořil zcela nové, fantasticky mrazivé prostředí. U této knihy vám autor hraje na city a děsí vás zároveň. Je to intenzivní sprcha plná emocí a hrůzy. (MOŽNÁ TROCHU SPOLEIR – TAKOVÁ MALÁ NÁPOVĚDA, JAKÝM SMĚREM SE PŘÍBĚH ODVÍJÍ!) V průběhu čtení jsem dávala příspěvky na instagram a v jednom z nich jsem zmínila toto: „Někdy mě obyčejní lidé děsí víc, jak jakákoli čarodějnice.“ Aniž bych to tušila, vystihla jsem podstatu celého příběhu dřív, než jsem se dočetla na jeho konec. (KONEC SPOILERU) Za mě s touhle knihou nemůžete sáhnout vedle a přispět mohu už pouze takto: „Jedno zlo plodí druhé, ještě větší zlo, a v konečném důsledku se všechno dalo vysledovat zpátky k Black Springu. Tohle si na sebe přivolal Black Spring…“ (HEX, str. 324) Vítejte v Black Springu…... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

V průběhu čtení jsem si dělala poznámky, když ve mně kniha probudila něco, co jsem vám všem chtěla později sdělit. Tudíž text rozkouskuji na několik bodů, a přestože na sebe ne vždy zcela navazují, všechny mi přijdou z pohledu nějakého stručného sdělení o knize důležité. • Kdybych nevěděla, že je autorem muž, tipovala bych, že knihu napsala spíš žena. Příběh je psaný nezvykle citlivě a mile. Z jeho řádků doslova čiší něha a neuvěřitelná láska a pochopení. • Postavy z knihy prostě musíte mít rádi. Ať už jde o Rosu, která na všechny kolem pořád jenom huláká, Rudyho neodbytně se snažícího vyloudit na Liesel polibek anebo o Maxe, židovského boxera. „Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší. Kluk, který vás miluje.“ • Věřím, že každý si z knihy odnese něco. Pro mě byl fantastický zážitek číst o dětském světě a bezmezně chápajícímu přístupu Hanse Hubermanna. Líbil se mi ten prozíravý pohled, který připomíná, že všechny děti jsou ve své podstatě nevinné a to i v tu chvíli, kdy dělají něco, co nemají. Ony to tak prostě nemyslí. A co víc, zjistila jsem, že bych chtěla být víc jako Lieselin pěstoun Hans H. Přála bych si mít jeho trpělivost, pochopení a shovívavost. Co se týče rodičovství, je mi v této knize vzorem. • Lieselina euforie z knih musí být otiskem duše každého knihomola a obzvláště těch, kteří si ne vždy mohli nějaké knihy dovolit koupit. • Je úžasné, jak obyčejný ten příběh kolikrát je. Popisuje zcela normální okamžiky, ale vy ty prožité chvíle prostě milujete. • Fascinující výběr slov. Líbí se mi autorův vypravěčský styl. Vypráví velice neotřele a zároveň výstižně. Říkáte si: „No jo, ale přesně tak to přece vypadá!“ • Autor má v této knize jeden zlozvyk, a to prozrazovat dopředu, že někdo umře. Třeba i několikrát. Paradoxně to není na škodu. Naopak to ve vás probudí úzkostlivé očekávání nejhoršího. Otáčíte stránky a bojíte se, že nadešel čas a vy přijdete o svou oblíbenou postavu právě teď. Závěr: Víte, jak to bývá s konci knih. Velice často se dostávají do pomalého tempa, a vy cítíte, jak příběh umírá a přestává vás zajímat, protože je vám jasné, že už se nestane nic pozoruhodného nestane. Zlodějka knih je přesným opakem těchto postupně skomírajících vyprávění. Konec vás ke knize přiková a vy ji prostě musíte dočíst do posledního písmene. Nepamatuji si, kdy naposledy ve mně nějaká kniha vyvolala opravdu silné emoce. Kdy mě nějaký příběh rozplakal, napínal nebo rozesmál. S malou Liesel jsem prožívala všechno. Bála jsem se toho, co bude dál, usmívala jsem se a dokonce i slza ukápla. Zlodějka knih je přesně ten příběh, ke kterému jsem schopná se jednou vrátit. A z celého srdce doporučuji k přečtení, pokud vám doposud unikala.... celý text

Prokletí Salemu 2006, Stephen King

Za mě průměr. Četla jsem toho sice od Kinga málo, teprve dvě knihy (ústav a Řbitov zvířátek), ale obě se mi četli mnohem lépe a byly zazivnejsi. Tohle mi utíkalo děsně pomalu, každá stránka mi přišla nekonečná. Nevím, nějak mi to nesedlo, i když pár skvělých pasáží to mělo, to zas ne že ne. Ale od Kinga bych asi čekala něco lepšího.... celý text

Les 2021, Jan Hlubek

Tuhle malou knížečku s půvabným obrázkem na obálce jsem otevírala se značnou nedůvěrou. Četla jsem mnoho recenzí před tím, než jsem se do dílka pustila a spousta čtenářů nebyla spokojená a cítila jsem z nich jisté zklamání. Zároveň jsem narazila na recenze lidí, kteří jásali nadšením. Podle mě jde hlavně o to, že někteří příznivci hororových příběhů nepochopili anebo nebyli dopředu srozuměni s žánrem, v němž je tahle knížka napsaná, tedy že jde o slasherový horor. Tzv. Slasher je podžánr hororu, taková pořádná vyvražďovačka a nemusí být pro všechny. Sám autor přiznává, že jde o brakovou literaturu, která má zabavit, vyděsit, znechutit a občas třeba i vzrušit. Rozhodně nic pro slabší povahy. Příběh se mi ze začátku zdál hodně povrchní. Postavám jsem nemohla přijít na chuť, ale když jsem se začetla, přestala přemýšlet a nechala se vtáhnout, bylo to super. Napětí a děsivou atmosféru střídaly vraždy, které byly opravdu dobře popsané… takové správné chuťovky. Nepovažuji se za nějak zvlášť silnou povahu, ale tady jsem to zvládla s přehledem. A zajímalo mě, jak to skončí. Hlavně přibližně od půlky bylo těžké knihu odložit. Takže doporučuji někomu, kdo nemá úplně slabý žaludek, kdo hledá rychlé a efektivní zabavení, a kdo se rád bojí. Doporučuji číst na samotě u lesa v nějaké pěkné dřevěné chajdaloupce. :-D... celý text

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2010, Stieg Larsson

Třetí díl Larssonova Milénia mě hodně překvapil. Po přečtení prvních dvou dílů jsem měla samozřejmě nějaká očekávání, jakým směrem se děj bude asi ubírat a po přečtení cca sto devadesáti stránek mě vyvedl z mých bláhových představ. Pravda, do té doby se mi příběh hůř četl. Nějak mi nešlo se začíst, samé vyšetřování a nic zajímavého se, alespoň z mého pohledu, nedělo, ale pak se to konečně rozjelo v tom správném Stiegově stylu. Líbilo se mi, jak autor dokázal vytvářet napětí a prolínat jednotlivé dějové linie a navzdory velikému množství postav se nikdy neztratíte a vždy víte, o kom je řeč. Dále se mi líbí historické vsuvky o amazonkách na začátku každé části. Mám ráda, když můžete knihu odložit s tím, že jste se dozvěděli a naučili nenásilnou formou něco nového. A dalším plusem je u všech třech dílů takový nenásilný feminismus, který na rozdíl od mnoha jiných feminismem inspirovaných děl, není na úkor mužů. Když mi zbývalo posledních sto stránek, začínal být děj poněkud utahaný a teprve až úplný konec byl zase pořádně akční a hrozně mě bavil. Každopádně jde o kvalitně napsanou thrillerovou trilogii a vřele doporučuji.... celý text

Dívka, která si hrála s ohněm 2010, Stieg Larsson

Musím přiznat, že dvojka je minimálně z mého pohledu o dost lepší, čtivější a napínavější jak jednička. Knihu jsem dokonce přelouskala mnohem rychleji. A konec mě doslova nutí okamžitě otevřít díl třetí. Tam vám Stieg opravdu nedává moc na výběr, tak se na to připravte, ať ho máte připravený doma v knihovně. Kniha mě ohromila hned svým prologem. Paradoxně je prolog zároveň místo, s nímž mám problém. Skvěle mě nabudil a napnul. Chtěla jsem vědět, co se bude dít s dívkou zamčenou v jakémsi sklepě. Myslíte, že jsem se to dozvěděla? Ani jedinou větou se k tomu okamžiku autor za celých 603 str nevrátil. Takže předpokládám, že si to schoval do dalšího dílu, jenomže já si pak říkám, jestli si ten prolog teda neměl také nechat do Milénia 3. Zatím jsem trojku nečetla, tak ale nemohu úplně soudit. Ale chápu, je to další pomyslný háček na čtenáře, protože to, co se stane s onou dívkou, se prostě chcete dozvědět, že jo? Další doplňující a zajímavý prvek knihy je Lisbethina fascinace Fermatovou větou x³ + y³ = z³. Nejsem žádný matematik, a přestože jsem se ze začátku bála, že pokud se Stieg bude matematikou zabývat příliš, ztíží mi to čtení, tak mě naopak zajímalo, jestli tuto hádanku Lisbeth v knize rozlouskne a jak, ale ze způsobu, jakým byla tato část knihy zpracovaná jsem trochu zklamaná, protože ať už Lisbeth pochopila nebo ne, já se nedozvěděla zbla nic. Takže logicky muselo následovat jediné: „Oooo Google nejmoudřejší, vyjev mi tajemství Fermatovi rovnice.“ Narazila jsem na zajímavé vyprávění, které jsem spíš zběžně prolétla, než četla. Bohužel vás zklamu, že pokud se této vědě skutečně nevěnujete, řešení, ke kterému matematici po dlouhé době došli, pochopíte asi tak jako já… takže vůbec. Ale určitě mi přišlo zajímavé si o tom všem přečíst a nahlédnout do světa, který je mi jinak úplně cizí. Ale to jen tak na okraj. Kniha má sama o sobě neuvěřitelný spád. Četla se skvěle a pěkně odsýpala. Opravdu jsem si užívala každou stránku a občas se do děje ponořila tak, že jsem zapomněla na čas. Jednotlivé charaktery jsou uvěřitelné a fascinujícím způsobem různorodé. Líbí se mi Stiegův styl psaní a dokonce jsem si v některých případech dělala poznámky ke způsobu, jakým graduje děj, nebo tvoří moment překvapení. Doporučuji přečíst a to opravdu nejsem čtenářem tohoto žánru. „Neexistují žádní nevinní. Existují jen různé stupně odpovědnosti.“ Lisbeth Salanderová... celý text

Zimní přízrak 2019, Dan Simmons

Tuto knihu jsem četla jako druhý díl Temného léta. Autor někde uvádí, že to není nezbytné, ale mě to přijde docela důležité, obzvlášť teď, když vím, co se v obou knihách děje. Takže za mě doporučuji číst nejprve Temné léto a potom teprve Zimní přízrak. Kniha se mi líbila. Zhltla jsem ji docela rychle - za necelý týden. Každopádně jsem narazila na pasáže s Clare, milenkou hlavního hrdiny, které mě nebavily. Jen výjimečně mě překvapily nějakým tím napětím. Tyto části příběhu jsou bohužel důležité pro pochopení psychického stavu hlavního hrdiny, takže přeskakování není úplně varianta. Hororová zápletka je spíš napínavá než strašidelná. Chvilkami vás autor dokáže zmást a vy si děláte závěry, které se později ukážou jako lživé. Bát se ale velice pravděpodobně nebudete. Nebo alespoň já se nebála a v některých pasážích jsem se i zasmála. Kniha se mi líbila a určitě bych oba díly doporučila čtenářům, kteří s horory začínají. První díl je hororová pohádka a druhý díl je taková méně hororová a více depresivní verze toho předchozího. :-) Tak nebo tak je to pěkný kousek do mé hororové sbírky.... celý text