KingNut123
přečtené 68
Šelma
2018,
Andrew Mayne
Zastávám názor, že autoři detektivek a thrillerů vaří ze stejného hrnce. Šelma je toho příkladem. Literární počin, kteří někteří vášniví čtenáři detektivních pamfletů vnímají jako další magnum opus krimi žánru, se ničím neliší od jiných detektivních románů, které již dávno vyšly. Šelma je naivní, neoriginální a předvídatelná. Co jiného se také od detektivky/thrilleru dá očekávat, že? Theo Cray je příjemný protagonista, který nemá potřebu se každou lichou stránku holedbat svými znalostmi a hodnotou IQ. Nicméně je to protagonista, který je díky své nadprůměrné inteligenci schopen si poradit s jakýmkoli "nevyřešitelným" případem, který policie vyřešit nedokáže. Nic nového pod sluncem. Theo ke svému pátrání po vrahovi přichází jako slepý k houslím (s drobným rozdílem, že mu autor VIDITELNĚ hází klacky pod nohy, které mu po celý děj pomáhají a navigují ho). Knížka tak působí dost nerealisticky a určité pasáže jsou přitažené za vlasy. I přes veškerou mou kritiku je Šelma příjemné počteníčko, ale nic hlubokomyslného se v tom hledat nedá.... celý text
Batman: Rok jedna
2007,
Frank Miller
Batman: Rok jedna je jeden z prvních komiksů, které jsem četl. Dobře, přiznávám, nečetl jsem jej, jelikož mě v mém útlém věku zaujala kresba, která mě nepřestává fascinovat dodnes. Jedná se vůbec o první DC komiks, který jsem četl. Dříve jsem hodně ujížděl na konkurenci, která vydávala komiksy se Spider-Manem a X-Meny. Když jsem Rok Jedna četl poprvé, nebyl jsem tolik zaujat příběhem. Byla to kresba, díky které jsem prožíval napínavé dobrodružství Temného Rytíře a nezkorumpovaného policisty Jima Gordona. Kresba ve mně evokovala pocity napětí a nebezpečí. Nemohl jsem se od ní odtrhnout a vnímal jsem každičký panel a detail postavy s nepopsatelným údivem a nadšením. Dříve jsem komiks vnímal jinak, než jej vnímám dnes. V dětství mě hlavně zajímal každičký panel s Batmanem. Všechny výskyty Bruce Waynea v těsném netopýřím obleku, jak se mračí, rve, či jen pózuje. Příběh mě absolutně nezajímal. V té době byl příběh samotného komiksu ještě nad moje chápání. Dnes zjišťuji, že to není jen příběh Bruce Waynea/Batmana, ale také gothamského detektiva Jamese Gordona. Ironií je, že komiks sice nese název Batman: Rok jedna, ale začátky Temného Rytíře mě tolik nezaujaly. Batman je z části vedlejší postavou, které James Gordon silně šlape na paty. Příběh o nejlepším komiksovém detektivovi zastiňuje budoucí komisař zkorumpovaného města Gotham. S každou stránku jsem se těšil na další panel s Jimem Gordonem bojujícím se svými osobními a profesními problémy. Na závěr mohu jen dodat, že jej oceňuji více než před těmi 12 lety, když jsem Rok Jedna četl poprvé. Nepochybně se jedná o svatý grál komiksu, zasluhujíc svou slávu a lesk, které mu právem náleží.... celý text
Temný rytíř: Historie Batmana a zrod nerdů
2021,
Glen Weldon
Batman je jedna z mála komiksových postav, ke které snad všichni chováme lásku a respekt. Jako malý jsem si představoval, že nasadím upnutý netopýří oblek (bez bradavek, prosím), budu plachtit po ulicích zkorumpovaného města Gotham, mlátit zločince hlava nehlava a nahánět ženy v pevně upnutém kočičím latexu s bičíkem. No, ani jedna z těchto představ se nevyplnila. Po několika dohraných videohrách, přečtených komiksech a zhlédnutých filmech a seriálech, jsem se o maskovaném ochránci a nejlepším detektivovi chtěl dozvědět něco víc. Není moc publikací, které by se zabývalo historií jednotlivých komiksových postav a nakladatelství/studií/autorů, které tyto postavy vytvořily a vydávaly. Dobře, existuje jich mnoho, ale málokteré z nich se dočkaly vydání v Česku a českého překladu. Při dumání nad tímto problémem jsem narazil na publikaci „Temný rytíř: Historie Batmana a zrod nerdů“, od které jsem dostal přesně to, co jsem očekával. Komiksová historie Batmana, která zabere snad polovinu knížky, je zde bravurně a do detailů rozebrána a popsána. Za mě je tato část na celé knize nejlepší. Autor se v druhé půlce publikace zaobírá výskytem Batmana v kinematografii a v animácích, ale tato historie není tolik zajímavá a vyskytují se zde informace, které jsou dnes již všem nerdům všeobecně známé. Chybí mi tu zmínka o seriálu The Batman (v češtině „Batman vítězí“), na kterém dost capartů (včetně mě) vesele koukala v 6:30 na Nově o víkendech (ano, ten seriál mám rád). Autor neopomněl zmínit seriál Batman: The Brave and The Bold, ale k tomu jsem si zalíbení nikdy nenašel (pravděpodobně kvůli hnusné animaci). Snad každý milovník Batmana hrál videohry, kde se Temný rytíř vyskytuje (LEGO hry, Arkham série atd.). K těmto videohrám cítím vřelou lásku a ochranu, jelikož jsem si díky nim postavu Temného rytíře oblíbil. Zamrzelo mě, že zmínky o videoherním Batmanovi jsou v této knize žalostně skrovné. Autor nesčetněkrát zmiňuje, že se postava Batmana objevila i ve videohrách a zanechala tam svoji stopu a vliv. Nicméně, autor se tímto tématem ve své knize nezabývá. Videohry by si v této knize zasloužily vlastní kapitolu. Ke konci začíná kvalita knížky pokulhávat. Nelíbilo se mi, že se tu objevují různé odkazy na memy a parodie na Batmana, které jsou v dnešní době (hlavně na YouTube) populární. Zakončení knížky je ale humorné a dokonalé. Celkově jsem z knížky nadšený a mohu ji vřele doporučit všem nerdům a milovníkům Temného rytíře a jeho dobrodružství.... celý text
Démon alkohol
2017,
Jack London
Démon alkohol mi v knihovně leží již přes dva roky. Nemohl jsem se k němu dokopat (možná jsem ani nechtěl), jelikož mě odpuzovala obálka od nakladatelství Klokan (vydání z roku 2017). Teprve nedávno jsem se rozhodl tento vychvalovaný Londonův memoár konečně přečíst. Knihy od Jacka Londona mám rád a věděl jsem, že Démon alkohol se něčím liší a je svým způsobem „výjimečný“. Zklamalo mě, že jsem tuto „výjimečnost“ neobjevil. Děj by se dal shrnout do jediné věty: „Piji, jelikož pijí i ostatní.“ Za mě je to jedna z těch horších knížek, co Jack London napsal. I přesto, že se jedná o Londonovu osobní záležitost, tak ji nepojal zrovna bravurně. Důvod, proč se Jack London uchýlil k alkoholu, je odůvodněn snad v každé kapitole. Nenajdete kapitolu, kde by se tento důvod nevyskytl. Celá kniha tak neustále přichází s otázkou „Pít, či nepít?“ Knížce by bohatě prospělo 90 stránek. Na můj vkus je moc dlouhá a nezáživná. Věřím, že si své čtenáře a nadšence najde, ale já jím rozhodně nebudu. Očekával jsem hodně. Možná jsem očekával až moc velký a silný memoár o vyznání jednoho slavného pijáka, ale toho jsem se nedočkal. Dostal jsem jen nudné a místy nic neříkající filosofické kázání. Stále si nejsem jistý, jestli mi víc vadí struktura děje, anebo editorská neschopnost nakladatelství, která Démona vydala. Během čtení jsem se chytal za hlavu a počítal, kolik gramatických chyb se v tomto vydání dá najít. Jestli si chcete Démona přečíst, vrhněte se na starší vydání anebo na originál samotný.... celý text
