kackahracka přečtené 184

Přej si opatrně 2020, Hallie Ephron

Drak spí 2020, Michaela Klevisová

Moc pěkně napsaný a vymyšlený příběh. Autorka zraje jak víno, a pokud jsem v minulosti měla nějaké pochybnosti, teď mě přesvědčila, že je fakt dobrá. Měla jsem snad jen trochu problém s orientací v postavách (kdo s kým je v jakém příbuzenském vztahu, kdo koho jak zná, kde kdo bydlí...), ale nejspíš šlo jen o mou čtenářskou roztržitost a nesoustředěnost. Závěr byl na můj vkus až příliš překombinovaný, ale ve výsledku, slušnej oddíl. Blahopřeju, autorka je bezpochyby česká jednička.... celý text

Setkání s Rámou 1993, Arthur Charles Clarke

Objevila jsem knížku u známé, v krabici na vyhození, a mé srdce zaplesalo - už dlouho jsem jí sháněla. Přála jsem si poznat kultovní sci-fi a nechat se uchvátit, jako spousta čtenářů co mi jí doporučila. A to přesto, že úplně nespadám do cílové skupiny, která ujíždí na vesmírné sci-fi. Neměla jsem tušení, o čem knížka je, chtěla jsem si jí vychutnat se vším všudy. Jenže, musím říct, že jsem jí dočetla jen z úcty k auře, kterou je opředena. Nevěděla jsem, co si počít se spoustou popisných odstavců, připadal jsem si jak ve štrůdlu slepých návštěvníků, kterým průvodce popisuje jednotlivé detaily obří katedrály. K postavám jsem si nevytvořila žádný vztah, ale psychologické prokreslení aktérů se v té době, kdy knížka vznikla, ještě asi moc nenosilo. Ve výsledku - bylo to fajn, ale trochu váhám, jestli si knížku vůbec nechávat, znovu po ní asi nesáhnu...... celý text

Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Lapena to vážně umí. I když je děj místy přitažený za vlasy, jste schopní to odpustit. Není možné knížku odložit, chcete vědět, jak to celé vlastně bylo. Skvěle nadávkované napětí, výborné střídání děje z pohledu různých postav. Dokonce mi tentokrát ani nevadil použitý přítomný čas, dokonce se mi líbil! Trochu mě mrzelo(ne, fakt mě to naštvalo), že se potvrdil můj typ na pachatele, i motiv (který doslova volal o pozornost) a celé závěrečné odhalení tak pro mě nemělo tu správnou šťávu. Ale co se dá dělat. Ono je těžké v dnešní době vymyslet něco, co by průměrný čtenář detektivek a thrillerů nepředpokládal. Tentokrát tedy nedávám plný počet za příběh, ale za zážitek. PS: ta brutální scéna (naštěstí jediná) v úvodu knížky byla zbytečná. Myslím, že není třeba se velkoryse podřizovat současnému trendu a fiktivní poptávce po šťavnatém násilí. Mě osobně mnohem víc baví thrillery, ve kterých nestříká krev. Ale zjišťuju, že většina lidí miluje Keplera, Cartera a spol. Škoda.... celý text

Umrlčí cesta 2016, Peter May

Sláva. Konečně poutavý námět bez trýznivých vzpomínek na trudné dětství, nebo bez napínavých kapitol plných umlácení některého ze zvířat. Už jen za tohle líbám všechny uživatele, kteří mě podnítili šoupnout Umrlčí cestu mezi "chystám se číst". Byla jsem nadšená. Přesně tohle jsem potřebovala, jinak by mě z těch zoufalých, nudných, a přitom brutálních témat už hráblo. Tahle knížka je jiná a je skvělá! Jediné mínus spatřuji v obálce a názvu, vůbec nelákají na skvělou jízdu, kterou autor nabízí. Škoda.... celý text

Spolubydlící 2019, C. L. Pattison

Autorka umí psát. Za to ty dvě hvězdy, aby bylo jasno. Ale jinak - ZASE traumata z dětství, ZASE utýraná zvířata (a ne jedno, ale hned tři). Proč??? PROČ, proboha??? To jsou ti spisovatelé tak nemírně neschopní, že si nedokážou vymyslet příběh bez těch nápomocných berliček? Které mimochodem vůbec nefungují? Necítím mrazení, ale znechucení, to bylo účelem? Strašný! Ne, autorka si prostě nemohla pomoct a musela to tam fláknout. A tak čtete a říkáte si, chudák dítě...pak: chudák matka...pak: chudák otec...pak: chudák zvíře...pak: chudák kámoška... Vše funguje podle lajny, které máme věřit, a to přesto, že postavy jednají chvílema úplně mimo. Jeden příklad za všechny: učitelka si všimne, že jedno dítě ve třídě není úplně v pohodě. Rozhodne se dítěti pomoct. Chrání ho. Ale když ho přistihne při krádeži jídla, šupajdí to řešit k říďovi jako hrdelní zločin. Každý normální člověk by snad pochopil, že to je volání o pomoc, a známka toho, že se v rodině něco děje. Přitom aféra s utýráním psa byla dospělými opomenuta zcela bez povšimnutí, za tohle přišel trest jen od kámošky ve stylu "nebudem spolu kamarádit". To si do školy nepřišel stěžovat ani majitel zvířete? Prostě mě to štvalo! A stejně jako ostatní, kteří to zde zmiňují, by mě zajímalo, jestli překlep ve jméně v jedné ze zásadních kapitol byl jen omyl, či záměr. V obou případech je to neodpustitelné. To je jak kdyby si v detektivce vrah podepsal kudlu, všem nám to ukázal a zvratem by byla poslední kapitola v duchu-jé, takhle já se přece nejmenuju...Fakt jsem naštvaná!... celý text

Manželka mezi námi 2018, Sarah Pekkanen

Říkala jsem si, že se na recenzi vyspím, že přece není možné, abych každou druhou knížku ocejchovala hodnocením "odpad". Usínala jsem naštvaná (kolik času jsem čtení věnovala), ale s předsevzetím, že se pokusím najít nějaký klad. Tak ano. Zvrat, dělící první část knížky od druhé, byl skvělý. Za ten si autorka rozhodně nějakou hvězdu zaslouží. Ale ten celkově tupý příběh!!! Byla to tak nesmírná blbina, že stále váhám, jestli jsem to s tou jednou hvězdou přece jen nepřehnala. Prosimvás, nečtěte to.... celý text

Nejšťastnější dívka na světě 2016, Jessica Knoll

Prvních pár stránek a byla jsem nadšená. Neotřelý sloh, pěkná spojení, svižné tempo, nadějně tajemné téma. Ale pak to začalo nějak drhnout. Nakoukla jsem na místní komentáře, kterým se podařilo mě opět navnadit. Šokující vyvrcholení, čtivá kniha, hrozně zajímavá, psychothriller… Pro představu přikládám dvě citace z textu: 1)…………………... Byla jsem na Bradley teprve druhý týden a už jsem musela vyměnit celý šatník, až na ty oranžové kapsáče od Abercrombie and Fitch. Byly ohavné a nevkusné, ovšem tou pochvalou od Hilary se jim dostalo výsadního posvěcení. 2)....................... Máma mě vzala do obchodního centra King of Prussia a v butiku J.Crew jsme utratily dvě stě dolarů za hromady tvídových, hrubě pletených oblečků. Poslední zastávku jsme udělaly v Nordstromu, kde jsme koupily dřeváky Steve Madden, stejné, jako nosily všechny ty holky živící se salátem. Dlouho předtím, než je člověk uviděl, bylo slyšet ty jejich klapající dřeváky se stélkami mlaskavě se lepícími na paty. ………………. Podivné, prázdné věty na střídačku s těmi opravdu skvělými. Sveřepě jsem se nořila hlouběji a dál, ale měla jsem dojem, že nejsem schopná pochopit, co si o tom všem myslet. Pubertální román? Ironický výsměch „Pravým blondýnkám“? Drama s hlubším smyslem? Otravovaly mě neustálé narážky na světové značky, které mi vůbec nic neříkaly. Chytla jsem se tak maximálně při zmínce o Victoria's secret nebo Starbucks, jinak jsem si připadala úplně mimo. Spoustu vtipů jsem tak nejspíš nedocenila, škoda. Postavy jsem vnímala jako přihlouplé pipiny. Je to duté a má to kolínka. Fanděte pak něčemu takovému. Otráveně jsem přeskákala až na konec, aniž bych si užila „ten zvrat“. Což jediné mě mrzí. Samozřejmě jsem to vůbec nepochopila. To mě štve.... celý text

Přízraky domu Carrowů 2020, Darcy Coates

Tu hvězdu dávám za první dvě třetiny. Přihodila bych i víc, ale ten závěr byl tak NESKUTEČNĚ idiotský, že jsem měla chuť hodnocení "odpad" vyzvracet přímo na knížku. Uznávám, že začátek a střed se četl dobře, děj mě držel v šachu, a to přesto, že mě po celou dobu příšerně iritovalo, když si někdo: "prohrábl vlasy" "upravil šátek" "masíroval kořen nosu" Autorka byla na tahle větná spojení tak hrdá, že je musela bezpodmínečně použít alespoň jedenkrát v každé kapitole. Ale přežít se to dalo. Co jsem ovšem nestrávila, bylo vyvrcholení. Jako kdyby vrazila klávesnici své dceři z prvního stupně základky a nechala to celé na ní. Sloh i námět. Bacha spoilery: Braková slátanina plná duchů, červů a hrobů. Sem tam lebka a cákance krve. Všichni mrtví a pak živí. Posuny v čase, které nedávají smysl. Za počasí může duch, nebo spíš poltergaist, možná jeho otisk energie, případně duše. Hodní duchové odchází s úsměvem na rtu. Hepáč, kdy se všichni objímají. Prohrabujou si vlasy, posunují šátek a mnou si kořen nosu. Pro ty, co stále váhají snad ještě pár perliček ze dna: ................. Když Remy couvala od díry v podlaze, za změtí židlí se něco pohnulo. Přízrak tam byl schoulený a prsty si dál ohmatával obličej v místech, kde měl dříve spodní čelist. Jeho vypouklé oči je sledovaly. Remy na něj výhružně zamávala pohrabáčem. ......................... April nacouvala do hromady židlí. Oči měla vyvalené, div nevypadly z důlků, improvizovanou zbraň držela nad hlavou. "Kam zmizel?" zapištěla. "Byl to jenom duch." Remy udělala krok dopředu a snažila se nasát do plic nějaký vzduch. "Měl dost energie na to, aby se zhmotnil. Pravděpodobně to byl on, kdo sundal žebřík." ............. "Za tebou!" vyštěkl Mark. April se rozšířily zorničky. Otočila se a zalapala po dechu. Klopýtala pozpátku. Přízrak udělal krok směrem k ní a škrábal se na tváři, ze které mu crčela krev. Jeho nehty cvakaly skrze tvář o horní zuby. ……. Takže závěrem snad jen varování: Chvíle vašeho života, strávené s touhle blbinou, už vám nikdy nikdo nevrátí.... celý text

Podivná holka 2019, Jenny Blackhurst

Možná, kdyby mi bylo 16, nikdy jsem neviděla Carrie (kultovní snímek z roku 1976) nebo Případ číslo 39 (film z roku 2009), tak bych si hrůzou okusovala nehty a skvěle se bavila. Jenže smůla. Navíc jde o další z titulů, co si nemůže odpustit traumata páchaná na dětech. Proč? Asi se přeorientuju na jiný žánr, nějak je to tu u thrillerů furt na jedno brdo...... celý text

Čtvrtá opice 2018, Jonathan Dylan Barker
odpad!

Naštěstí jsem již po prvních pár stránkách pochopila, že V4O (neboli vrah čtyř opic) nebude matroš pro mou outlocitnou duši. Čím víc krve, tím víc adidas. Hlavně to musí být co nejvíc zvrácené, a nechutné. A je potřeba tam prdnout něco z pošahaného dětství. Deníkovou formou, to zaujme. Jak jsem se dočetla z komentářů (neb jako čtenář samotné knihy jsem se daleko nedostala), nechybí ani osobní tragédie ze života vyšetřovatele a geniální tahy padoucha kontra naprostá neschopnost policie ("Dostanu tě, Fantomasi"). Za mě ne a může to být napsáno sebelíp, sorry.... celý text

Někdo tě vidí 2017, Clare Mackintosh

Zdá se, že vyvrcholení příběhu potrápí kdejakého dobrého spisovatele. Až do samotného finále to byla paráda za pět hvězdiček, ale ten konec příběhu, to je vám taková slátanina, že to snad ani za řeč nestojí. Nebudu se zbytečně rozepisovat, byla to prostě blbost.... celý text

Chůva 2019, Gilly Macmillan

Zpočátku se mi nedařilo chytnout ten správný dech. Myšlenky mi neustále odbíhaly jinam, načaté téma mě příliš nelákalo rozvíjet. Skoro jsem si říkala, že to vzdám. Těšila jsem se, že mi při čtení bude běhat mráz po zádech, místo toho mi bylo tak nějak smutno. Psychická traumata spojená s dětstvím, k tomu další v podobě čerstvé smrti manžela, námět se mi prostě netrefil do vkusu. Ale ve výsledku - opravdu dobře se to celé četlo a od druhé třetiny děj nabral grády. Za přečtení knížka rozhodně stojí.... celý text

Lži se mnou 2019, Sabine Durrant

Proč ten průměr? Do knihy je poměrně těžké se začíst. Možná jsem jí louskala v rozpoložení, při kterém mi myšlenyk neustále odbíhaly jinam, ale kdyby to bylo napsáno skvěle, asi by se mi to nestalo. Zhruba u 70. stránky mi došlo, že mě nějak moc nebaví otáčet listy, ale vzhledem k doporučení ostatních jsem se přinutila vrátit se na začátek, svědomitě si vypsat jména postav a opravdu se soustředit. Tahák se jmény se nakonec ukázal jako dobrý nápad, neboť se autorka s oslovením jednotlivých postav zacyklila u jednoho písmena. Setkat se tak můžeme s Ann, Andrewem, Alexem, Alicí, Archiem, Artanem (což je Albánec-další slovo od A), Angelem, Amisem a Anakritisem. Nepřijde vám to ujeté???? Už jen za tohle prostě nemůžu dát 5 hvězd, tohle je zkrátka podraz na čtenáře. První kapitoly, které jsem si zopákla, mi ani na druhý pokus nepřišly extra smysluplné a záživné, ale od zlomové strany 70 mě to celé nějak začalo bavit. Líbil se mi hrdina, sebestředný budižkničemu, protože si autorka skvěle pohrála s popsáním jeho myšlenkových pochodů. Super byl i nápad nasměrovat děj do Řecka, atmosféra se podařila vystihnout dokonale. Jen to vyvrcholení mi přišlo lehce kostrbaté, tak trochu předvídatelné a celkově divné. Příliš mnoho náhod a lží, které se stočily směrem, který vyhovoval. Dobré to bylo, za přečtení to stálo, ale nevím, víc jak tři hvězdy si to ode mě asi nezaslouží...... celý text

Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové 2019, Stuart Turton

Už prvních pár kapitol vás nutí přemýšlet, do čeho jste se to pustili. Děj je zvláštně ponurý a bizarní. Vše se láme u 80. stránky. Pokud jste nečetli anotaci (což nedělávám, ochuzení o hlavní zápletku knížky bývá příliš časté), konečně vám dojde, o co asi jde. Odklopili jste víko krabice s drobnými dílky puzzle o 5.000 kouscích. Paráda, to bude prima. Pro jistotu jsem se vrátila na začátek knížky, abych se ujistila, že jsem okraje příběhu poskládala správně. Téměř každá věta má svůj význam. Plejáda postav nabírá grády. Autor má zálibu ve jménech začínajících na D, některé z aktérů sem tam nazývá příjmením, jiné přezdívkou, případně titulem (doktor Richard Archer zvaný Dickie...). Musíte být v neustálém střehu, jedna a tatáž situace je popisována z různých úhlů, a to v dosti odlehlých částech knížky. Nečtete, spíš se snažíte přelouskat věty typu: "Dickie řekl Donaldovi, že viděl Dumpa, jak za deset devět přichází k jezeru..." Opakujete si je, vracíte se o odstavec zpátky, aby informace zapadly na správné místo. Zpočátku vás to baví, jste natěšení přijít všemu na kloub, rozlousknout záhadu, seskládat přesný harmonogram událostí a na všechno vyzrát. Jenže pak vám dojde, že jste sotva za půlkou, vedle vás hromada s dvěma tisíci zbylými dílky skládačky a vy už nemáte chuť se s ní mořit. Nic jiného vám totiž knížka nenabízí. Čtete jen proto, abyste dočetli a konečně se dozvěděli, o co šlo. Je to otravné a zdlouhavé. Co stránku do sebe někdo lije brandy nebo skotskou, mlátí protivníka, nebo sleduje, jak je protivník někým mlácen, případně rovnou zabit. Rozeseté indicie vám občas vůbec nic neříkají a pěkně vás to štve. Ve dvou třetinách vám dojde, že si přejete, mít to celé z krku. Napsané a vymyšlené je to brilantně. Originální zápletka, nápad, všechno super. Ale na dobrou knížku tohle nestačí. Na čtení se má člověk těšit. A mě přitom společnost s touhle knížkou obtěžovala. Pokaždé, když jsem se do příběhu začetla, jsem měla dojem, že musím dopočítat nedodělaný úkol z matematiky. Za mě prostě ne, omlouvám se:(... celý text

Nevítaný host 2019, Shari Lapena

Olalá! Kde se tahle perla courala tak dlouho, že se ke mě dostala až teď? Udělejte si pohodlí, hoďte poleno do krbu, nalijte si sklenku alkoholu, zanořte se do křesla a nechejte se unést, tohle je jízda. Může za to pocit nostalgie ze vzpomínek na starou dobrou Agátu. Jejích deset malých černoušků mi chybělo. Jmen je zpočátku hodně, ale dobře vám radím-nepište si jejich seznam, nedělejte si poznámky. Mohlo by na vás předčasně vyskočit jméno vraha. Je lepší se nechat pozvolna trápit a rozmotávat klubko postupně, pomocí nesourodých úvah všech zúčastněných. Tohle se povedlo. Díky!... celý text

Smrt paní Westawayové 2019, Ruth Ware (p)

Vynikající atmosféra, i když místy až trochu přespříliš nepohodlí, sešlosti a rozkladu. Taky mě lehce iritoval námět vykládání karet, jsem přes tuhle oblast dost velký skeptik. I když sama autorka několikrát zdůraznila podobně odmítavý postoj hlavní hrdinky (karty vám osud nepředpoví, je to jen iluze...),tlačila děj neustále stejným směrem, jako když se zadrhne pérko v hrací skřínce. Každopádně, příběh byl napsán tak, že se od knížky nedalo odejít. Považuji za zajímavé, že jen co se děj nachýlil k závěru, nadšení ze mě opadlo. Teď už mi mrtvola z Westawayovic familie leží zhruba týden na nočním stolku a nějak se nemůžu donutit dopitvat se poslední stránky. Asi na mě vyvrcholení bylo příliš zmatené, nepřehledné a hloupé, nevím. Slušné čtyři hvězdy. A poznámka závěrem - tituly, v jejichž názvu je krkolomné příjmení, se fakt špatně pamatují. Milí autoři bestsellerů, mějte to na paměti.... celý text

Dívky z trajektu 2017, Lone Theils

Asi mě někdo proklel, jinak si nedokážu vysvětlit tu šňůru podprůměrných knih, které se mi poslední dobou dostávají pod ruce. Hvězdu dávám za zajímavý a neotřelý námět, přidala bych i za chytlavý název a obálku. Ale to neskutečně hloupé zpracování (především závěru knihy) mi nedá. Ošoupaná jedna hvězda, víc ani ň. A já vám řeknu proč: taky se vám stalo, že jste si na TV omylem nastavili zvukový popis k filmu? Je to taková služba pro diváky se zrakovým hendikepem, kdy strojový hlas informuje, co se na obrazovce děje. Tak tahle knížka, to je vám ten text, co někdo předčítá. Odskakuje při tom zrakem k otevřené kuchařce a zhruba třikrát během každé kapitoly vás informuje o stavu nějakého jídla. Představivost autorce nechybí, ale coby čtenář detektivky nemusím být seznámena s každým kusem žvance, co si některá z postav cpe do pusy, chystá na stůl, objednává v hotelu, v restauraci, na lodi, ráno, před spaním, ba i v noci. Stav, vzhled a složení porcí jídla se opakuje tak často, že na tyhle pasáže začnete být silně alergičtí. Ucházející části knihy se střídají s těmi méně vydařenými a vše vrcholí v absurdní finále, za jehož zápletku by se nemusel stydět ani zdrogovaný autor béčkových kriminálek německé produkce. Závěrem snad jen pár perel, které charakterizují autorčin styl psaní: ......................... Nora téměř ucítila žuchnutí, když novinářka v ní dopadla zpět na místo, bez ohledu na otřes mozku. (...) Řasenka jí stékala po tvářích, pleť byla bledá, oči připomínaly něco, co by se dalo použít jako spořič obrazovky. (...) Byly dny, kdy Nora cítila, že vedle matčina smyslu pro takt a cit by i Shrek působil jako diplomatický a schopný dvorní snob, ale nakonec podlehla a slíbila, že se brzy zastaví. (...) Nora měla pocit, jako kdyby spolkla ježíka, jehož bodliny ji zevnitř roztrhají, když se nadechne. "Byl jsi můj nejlepší kamarád, Andreasi, a rozhodl jsi obrovskou většinou jednoho hlasu, přesněji svého vlastního, že se mi úplně ztratíš ze života. A teď si do něj zase důležitě napochoduješ a hned od prvního dne ti mám prostě věřit?" utrousila a stihla jen pocítit hrůzu nad tím, že bodliny jí začínají vylézat z úst. ..... A ono to má na obálce zlatou pecku bestseller. Jako chápete to?... celý text

Jako by se vypařila 2019, Minka Kent

Neurazí, nenadchne. Takovou to dá práci, než vznikne kniha a ve výsledku zapadne mezi tuctovku ostatních. Špatné to nebylo, ale víc nic. Škoda.

Někdo cizí v domě 2018, Shari Lapena

Fajn se to četlo, ale než jsem stihal napsat tenhle komentář, už jsem zapomněla, o čem to vůbec bylo. To by se asi u skvělých knih stávat nemělo, co?