kackahracka
přečtené 184
Trhlina
2017,
Jozef Karika
Skoro se mi nechce věřit, že jsem o Trhlině neslyšela víc. Zahlídla jsem jí v knihkupectví, zaznamenala jsem, že se natáčí film, ale jméno autora mi zapadlo a s odstupem dokonce knížka nebyla na pultech. Vybavila jsem si ale, že mě zaujala, tak jsem si jí objednala. Začla jsem jen tak číst, docela natěšená ale trochu jsem se obávala, jestli neočekávám příliš. Masakr. Kdybych to věděla, vrhnu se po Trhlině, zamknu se někam a neodtrhnu se od ní, dokud nedočtu poslední větu. Trhlina, to je jeden neskutečný zážitek. Předčila i Den Trifidů, Ruiny, Temnou hmotu, nebo Městečko Pines. Pro mě absolutní top. Jak by řekl Stephen King, "je to jeden dlouhý výkřik hrůzy". Bez kapky krve, bez otrávených komisařů, bez traumat z dětství, bez týrání zvířat. Děsivé svou obyčejností a podmanivou atmosférou vyvolanou skutečnými a ověřitelnými fakty. Je mi jedno, co všechno si autor domyslel, nebo co záměrně přibarvil. Je to dokonalé. Děkuju pane Karika, fantastický zážitek!... celý text
Na loučení nebyl čas
2009,
Linwood Barclay
Ten příběh mě tak pohltil, že jsem nestačila obracet stránky a zhruba v půlce jsem se zařekla, že ať to dopadne jakkoliv, dávám pět hvězd, protože takovou jízdu jsem dlouho nezažila. Jenomže - je to jako byste jeli veteránem skrz úchvatnou krajinu a těsně před poslední zatáčkou vám oznámili, že projekt je financován z dětské prostituce. Prostě celý ten fantastický pocit, který ve vás narůstal, je jak mávnutím pryč a vy jen zmateně vrtíte hlavou, proč vám to někdo udělal. Proč vás tak bezvadně bavil, aby vám v závěru takhle vyrazil dech. Knížku bych nominovala na zlatou příčku v kategorii "nejhorší rozuzlení", a to vůbec ze všech, které jsem kdy za život četla. Ten zbytek, čili jízda předtím, naopak na zážitek roku. Vychází mi z toho čtyři hvězdy, i když sama nevím, co si s nima počít...... celý text
Pohřešovaná
2008,
Chris Mooney
odpad!
Vůbec nechápu to vysoké hodnocení tady. Sloh jak ze základní školy, příšerné dialogy, naprosto nereálné akce, za mě úplná katastrofa. Nedočetla jsem. Strašný.
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
Obálku i název knížky považuji v tomto případě za nešťastnou volbu. Tedy v návaznosti na soudobé hitovky plné násilí, pedofilie, peverzností a traumat z dětsví. Tak nějak automaticky jsem se knížce vyhla obloukem a nehodlala jsem se nechat zas a znova nechat nachytat na příběh, který se budu snažit tak akorát zapomenout. Jenže - Kříďák se jako hnusárna jen tváří. Pod obalem se skrývá dost dobře promyšlený a zajímavý příběh z minulosti, kdy se , pravda, událo docela dost málo uvěřitelných zvratů, ovšem podaných tak, že máte chuť jim věřit. Sem tam to skřípe, závěrečná kapitola značně podprůměrná, ale ve výsledku fajn zážitek. Doporučuju.... celý text
Ty
2015,
Caroline Kepnes
Ojedinělý styl psaní. Velmi zvláštní a poutavý. Docela hodně narážek týkajících se sexu, ale k tématu to patřilo, takže dejme tomu. Ač mi byl hlavní antihrdina sympatický, a jeho pohnutky dost přesvědčivě podané, konec se mi nelíbil. Možná, kdybych měla možnost číst na jeden zátah, byla bych unešená. Takhle mi spousta spojitostí unikala, škoda. Ale doporučuju.... celý text
Báječné dny
2017,
Raphael Montes
Začátek mi přišel lehce náročnější, trochu jsem se musela do čtení nutit. Nabíralo to směr, který se mi po večerech nechtělo moc řešit. Pak se to ale rozjelo a nedalo se přestat. Nutí vás to číst dál a dál, jako když fandíte na dostizích a každou chvíli je šance, že se změní pořadí. Jenže, před cílovou rovinkou ten váš kůň klopýtne a výsledek vás zvedne ze židle. No, asi bych potřebovala, aby to dopadlo jinak. Proto ty čtyři hvězdy. Jinak doporučuju.... celý text
Šelma
2018,
Andrew Mayne
No, já nevím. První část knihy je skvělá. Rychle si oblíbíte hlavního hrdinu i jeho vědecké pojetí vyprávění. Pak to začne drhnout. Já měla zprvu dojem, že to je tím, že čtu na etapy, že mi v ději kvůli tomu něco uniklo. Celé mi to připadalo dost přitažené za vlasy. Pak začlo přibývat krve. Nakonec tam autor fláknul kus nešťastné minulosti v dětství a zakončil to detailním popisem střílečky, jak z béčkové kriminálky. Hlavní hrdina se od druhé půlky knížky ukázal jako nejen skvělý vědec, ale také jako vynikající lékař typu praktik do nepohody. Sám prostřílený jak řešeto, zdrogovaný a bez funkční plíce vymyslel a zkonstruoval polní lékárnu, kterou si přilepil na tělo a v boji muže proti muži nakonec...A to vám neřeknu. Pořád jsem doufala, že ve mě zůstane touha si knížku s odstupem přečíst znovu-ale kvůli tomu závěru, no, asi ne...... celý text
Hra na lháře
2018,
Ruth Ware (p)
odpad!
Ruth, jak jsi mi to mohla udělat! Předchozí knížky máš tak skvělé, že já v tom knihkupectví tentokrát ani neváhala a brala tvou novinku hned, za plnou cenu, jen už tě mít doma! Ale co to jako je? Možná mám nějakou čtenářskou krizi, nebo jak to nazvat. Ne a ne chytnout to správné nadšení, které dokážeš navodit. Začla jsem číst natřikrát (tolik šancí ode mě ještě nikdo nikdy nedostal!) a ten poslední pokus jsem absolvovala ve vlaku, kde nebylo nic moc jiného na práci. Zoufale otrávená jsem se prokousala k půlce. A pak už jsem radši jen koukala z okna a vstřebávala to obrovské zklamání. Bylo to jako číst dvacetkrát vylouhovaného Harryho Pottera (kterého bezmezně miluju!) a dívat se při tom na parodii filmu Tajemství loňského léta. Možná knížku věnuju své třináctileté neteři, té by se mohla líbit. Jinak fakt nevím…... celý text
Jedna z mála knih, u kterých se vyplatí vědět, o čem děj zhruba je. Jinak to nemám ráda, baví mě se nechat překvapit. Jenže tady chvíli trvá, než najedete do těch správných kolejí. Byla jsem navnaděná strhujícím Marťanem, ve kterém jsem hlavního hrdinu milovala od první stránky a nějak jsem nemohla přenést přes srdce, že bych měla fandit protivné holce, co se chystá pro peníze něco vážně podělat. I ty fyzikálně-chemické pasáže mi tentokrát přišly nějak jiné, než v Marťanovi. Víc jsem se musela nutit je číst, v Marťanovi jsem je téměř nevnímala. Je to zkrátka nanic, napsat bezva knížku a nastavit si sám sobě laťku tak vysoko. Nakonec jsem začla Artemis číst znovu od začátku, věděla jsem, na čem jsem, vše pěkně zapadlo. A ve výsledku se mi to vlastně hodně líbilo. Doporučuju:)... celý text
Dítě ohně
2018,
S.K. Tremayne (p)
Nedočetla jsem. Ta příšerná tíha, ten tlak, který mě stránku od stránky svíral víc a víc se prostě nedal vydržet. Pro skvěle vykreslenou atmosféru doporučuju, ovšem jen těm, co nemají děti. Děti tak do pubertálního věku. Pak možná ty mateřské pudy trochu povolí a vy budete schopní podobné knížky číst. Ale s malými dětmi ne. Teda já ne.... celý text
Městečko Pines
2013,
Blake Crouch
Jak mohla tahle knížka tak dlouho unikat mé pozornosti? Autor se mi dostal do podvědomí díky geniální Temné hmotě. Městečko jsem si dle roku vydání plánovala sehnat někde bazarově, leč-při předvánočních nákupech jsme na sebe zůstali koukat přímo mezi regály s bestsellery. Koupila jsem ho bez váhání. Až jsem se trochu bála, že jsem si pořídila nejnovější díl série, nebo něco dočista jiného. Ne. Bylo to bezpochyby skvělé rozhodnutí. Od prvních stránek vás to pohltí, to mrazení, ten pocit, že netušíte, co se děje a spolu s hrdinou nasáváte tu prazvláštní atmosféru, neschopní věnovat se čemukoliv jinému. Do dvou třetin jsem byla úplně u vytržení. Pak přišla na můj vkus dost zbytečná krvavá řež. Střípky do sebe sice začly zapadat, ale jakoby se jejich hrany změnily z jemně hladkých na nepříjemně ostré. Doskládala jsem to až do konce, ale ten závěrečný pohled na to všechno, ten mě nějak nechal na rozpacích. Jakoby něco chybělo a něco přebývalo. O co lépe bylo zpočátku dávkováno tajemno, o to hůř se člověk srovnával s jeho rychlým vysvětlením na konci. Jako čtenář cítím lehké zklamání, pět hvězd by si to zasloužilo, ale nedá se. ...................................SPOILER.................................... Pokud už autor použil příměr Noemova archa, proč nenavybíral lidi skutečně významné? Vědce, lékaře, z každého oboru špičku. Pochopila jsem to dobře, že zahibernoval všechny ty, kteří do města "náhodně" směřovali? Jeli na služební cestu a tak? Dobře, Teresu a Bena si jeli vybrat, ale ten zbytek? Na to, jaký to byl plán k udržení lidstva, se v městečku sdržovaly dost pochybná individua. A to měl tenhle zbytek lidstva ještě nařízeno čas od času povraždit někoho ze svého středu. Jen při honičce na hlavního hrdinu bylo "vyřazeno" víc vzorků, než s jakými se počítalo. Vypadalo to skoro, jakoby byl homo sapiens spotřebním zbožím. Vzhledem k myšlence celé knížky mi tohle přišlo naprosto nepochopitelné. Škoda.... celý text
Poslední hra
2016,
Federico Axat
Ojoj. U této knížky se mi potvrdilo, že se nemám navracet k dílům, které mě kdysi v minulosti uhranuly, bo hrozí, že mě tentokrát třeba i zklamou...Nevím, v jakém rozpoložení jsem před lety četla a nadšeně nasázela čtyři hvězdy v hodnocení, ale tentokrát vymáčknu slabou dvojku, a to jen z úcty ke čtivosti. Tu zmínil i nějaký jiný uživatel, na mě to v Databázi vyskočilo a já fascinovaně zjistila, že si zápletku VŮBEC nepamatuju. Vybavila jsem si jen to, že byl děj prošpikovaný skvělými zvraty a prostě si řekla, že musím využít příležitost, pochválit mou chabou paměť a hezky si stejnou knížku užít dvakrát. Chyba! Měla jsem si to nechat hezký a nemusela jsem knížce kazit hodnocení. A sobě náladu! SPOILER: jak mě mohlo bavit šťourat se někomu ve snech? Proč se mi líbilo téma z psychiatrické léčebny, kde si každý vypráví o svém letadle a všichni ho berou smrtelně vážně? Ano, ve vzpomínkách a vidinách jsou ukryté odpovědi na zásadní životní momenty, ale opravdu mi nevadilo, že se ve výsledku jedná o paměť nešťastného kluka? Že jde o traumata způsobená jeho násilnickým otcem a strachem o nemocnou matku? Nevadilo? Tak teď mi to vadí, no. Zdravím všechny, kterým jsem tvrdila, že je tahle knížka super. Není, nečtěte to.... celý text
Než jsme se poznali
2015,
Lucie Whitehouse
Titul a přebal docela bída. Nedostat knížku s doporučením, že je skvělá, vůbec bych si jí nevšimla. Příběh naopak už od prvních stránek výborný. Skvěle nadávkované napětí, odkrývání tajemství, vykreslování postav. Paráda až do závěrečného finále. To si je skoro lepší nechat ujít. Zaklapnout knížku, nekoukat se zpátky na ten titul ani přebal a nechat si v sobě ten fajn pocit. Sice byste nevěděli, jak to dopadlo, ale bylo by vám líp. Fakt.... celý text
Tiché dívky
2016,
Eric Rickstad
odpad!
Dala jsem tomu dvě šance. Bože odpusť mi. Tolik promrhaného času. Napodruhé jsem dočetla asi o stránku dál. Nedalo se to. Mám po krk vulgárních ožralů, kuřáků a poloinvalidů v roli detektiva. Taky brutálních scén a vzpomínek na hrůzy způsobené v dětství. Nechápu, jak může tenhle trend někoho fascinovat. Ať už jako autora, nebo jako čtenáře. Tomuhle dílu navíc vévodí příšerně nudná vatová výplň a příběh naprosto o ničem. Nula hvězd je ještě skvělé hodnocení. Za mě nikdy více.... celý text