kackahracka přečtené 184

Vysvobození 1996, Elizabeth George
odpad!

Nedalo se to. Věnovala jsem tomu několik šancí(začla jse mčíst třikrát!), ale nemělo to hlavu, patu, jádro, nic. Teď, po pár dnech si vlastně ani nepamatuju, o čem ta přečtená část byla. Tak asi o ničem. Mrzí mě to, nula hvězd nedávám často, ale tady ani není co hodnotit...... celý text

Beze stopy 1996, Katherine John
odpad!

Žalostný sloh, mizerný překlad a naprosto blbý příběh. Nic, s čím byste chtěli trávit volnou chvíli.

Beze stopy 2017, Mary Torjussen

Fantastické. Byla jsem naprosto unešená a nedokázala se odtrhnout. A to až do momentu hlavního zvratu. Tak nějak jsem vydechla, knížku narychlo odložila, abych se mohla věnovat zbytku světa okolo, a když jsem se natěšeně vrátila jí dočíst, přišlo mi, jako bych snad vzala do ruky něco dočista jiného. Jsem z toho všeho taková rozčarovaná. Rozuzlení mě zkrátka zklamalo, ale těžko říct, jestli by to na mě působilo jinak, kdybych knížku přečetla opravdu najednou. Doporučuji, ale radím - od půlky dál už nepřestávejte!... celý text

Zavřená kniha 2007, Gilbert Adair

Chvíli mi trvalo, než jsem se sžila s pojetím vyprávění příběhu (celý děj je prezentován formou dialogu či monologu), ale to byla jen počáteční vada na kráse. Zajímavý psychothriller dávkovaný po nevinných kouscích. Výborný závěr. Jen mě trochu rozčilovaly diktované pasáže o psaní knihy. Takový blábol bych normálně nečetla, tím tuplem jsem neměla chuť se v něm zabývat každou uvozovkou. Ale chápu, že to mělo svůj význam. Nečekaně dobrá knížka, dávám palec nahoru.... celý text

Počátek 2018, Dan Brown

Strhne vás. Hned od začátku ve vás zaseje potřebu poslechnout si to znepokojivé prorctví. Drží vás v tempu, nepustí a vláčí vás až do konečného odhalení, po kterém prahnete tak, jako nikdy předtím. Je to znepokojivé a fascinující. A děsivě reálné. A k tomu geniálně napsané. Bez debat plný počet hvězd.... celý text

V úkrytu 2018, Liz Nugent

V pasti lží 2018, B. A. Paris (p)

Jéé, a já se tak těšila. Prvních pár stránek bylo dokonalých. Hodně mi to připomnělo Svědkyně ohně, nebo Všude kolem černý les, kdy jste už tou první kapitolou dokonale ochromení a nepřejete si nic jiného, než číst dál a dál. Jenže, tenhle příběh vypráví neskutečně nesympatická blbka, která vám nedá nejmenší šanci se s ní ztotožnit, nebo jí aspoň pochopit. Většinu knížky se jen vyděšeně chytá za hlavu, jak to s ní jde z kopce, všem okolo vnucuje své představy padlé na hlavu, reálné hrozby (tiché telefonáty,objednané zboží) řeší tím, že se plácá po rameni, jak je schopná to ignorovat. Nepodniká vůbec nic(zapiš si tu schůzku, pořiď si diář,dělej něco, ne?), jen se lituje. Nefandila jsem jí ani trochu, jen jsem si přála, ať už jí ten vrah oddělá, než stihne naklást vajíčka. Jo a když jsme u vraha i kostry příběhu, bylo to tak průhledné, že jsem na to po pár kapitolách přišla i já. A to mě asi naštvalo nejvíc. Dva a půl hvězdy za sloh a skvělý rozjezd.... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Geniální. Vemte si, že jsem nikdy neměla ráda fyziku ani chemii, knížka vás z velké části nutí se právě fyzikálními a chemickými zákony zaobývat, a já se přesto nedokázala odtrhnout. Fantasticky promyšlený příběh, napínavý od první do poslední kapitoly. Vypráví ho hrdina se sarkasticky vtipnou duší, kterou si nemůžete nezamilovat. Fandíte mu, rozesměje vás, dojme vás. Bezpochyby jedna z nejlepších (ne li vůbec ten top) knížek, co jsem kdy četla. Za mě naprosto zaslouženě plný počet hvězd.... celý text

Před pádem 2016, Noah Hawley

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Cítím se zvláštně rozpolcená z celkového hodnocení. Začátek bezvadný. Absolutně jsem netušila, o co jde, dokud autor neodkryl karty (a znovu opakuji, co už jsem napsala mockrát jinde-nečtěte přebaly knih, ani anotace, připravíte se o silné zážitky z momentu překvapení. Prostě si nechte knížku jen doporučit). Pak přišlo zděšení, následované rozpačitým pobíráním skutečnosti. Nějak moc nesrovnalostí a situací přitažených za vlasy. Pak taky povídání o nešťastném dětství a taky jedno o utýrání zvířete. To si to ti autoři fakt nemůžou odpustit? Docela DOST mi to kazí celkový dojem. V jakékoliv knížce. Sloh místy krkolomný, ale těžko říct, zda neleží vina v překladu. Námět ovšem vynikající. Trhliny zřetelné, ale přes to všechno vás to nutí číst na jeden nádech. A závěr bezchybný. Hlavně poslední odstavec. Ten mě dostal. Tři a půl hvězdy, Chtěla bych dát víc, ale přece jen, celkově si vlastně přeju, na knížku zapomenout. A to se mi u těch pětihvězdičkových nestává...... celý text

Nevěsta ve sněhu 2014, Jan Seghers

Za mě ne. Začátek průměr, v průběhu trochu otravné řešení sporů mezi inspektory, místo nějakého hlubšího propracování příběhu. A pak tak zdlouhavá pasáž úplně o ničem, až jsem zjistila, že čtu, jen abych dočetla. Nic, na to čas nemám. Zaklapla jsem, ale ještě jsem prolistovala pár posledních stránek, čistě jen abych další dny podvědomě nepřemýšlela nad tím, kdo byl asi vrah a jestli nemám dát knížce ještě šanci. Bože, ještěže jsem to neudělala! SPOILER: Fakt jsem doufala, že už nenarazím na detektivku, ve které bude vrahem detektiv. Měla jsem za to chuť nedat hvězdu ani jednu, ale nakonec dvě za ten ucházející začátek.... celý text

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

Začátek docela bída. Čětla jsem ho dokonce natřkrát a přes půlku se dostala jen díky tomu, že jsem zůstala s angínou v posteli. JInak bych knížku asi napočtvrté odložila. Takhle mě děj v druhé části knížky chytil, závěr v jednu chvíli velmi napínavý(honička v autě). Mínusy vidím v hlavní postavě, detektivce Erice. Jak už zde psali i ostatní, je velmi nesympatická. Rozhovory, které vede (vlastně nejen ona) jsou místy dost málo pochopitelné. Erika byla vlastně jednou z příčin, proč jsem knížku tolikrát odložila "na potom". Její závěrečné setkání s vrahem bylo jak vystřižené z béčkového hororu. Říkáte si, božínku, že on se objeví zrovna teď a za ní?...A hele ho... No, ve výsledku docela fajn. Takhle na stonání v posteli dobrý, ale znovu bych po knížce asi nešáhla. I když-další autorovo knížky si asi přečtu. .................................................SPOILER................................................................................. Pro mě dost šokující moment, kdy Eriku pokousalo dítě, o němž babička "mezi řečí prohlásila, že je HIV pozitivní", nebyl vůbec dořešen! Až po dlouhých a dlouhých kapitolách, po dvojím urugování stran jejího nadřízeného, se Erika "stavila" na testy-ale jak dopadly? To jsem to přehlídla, nebo to tam fakt vysvětlené nebylo?... celý text

Ctitel 2016, Charlotte Link

Po autorčině strhující knížce "V údolí lišek" jsem nadšeně sáhla po jejím "Ctiteli" a musím konstatovat, že to je propadák. Vražda našroubovaná na žalostně nevěrohodný milostný příběh, který se únavně vleče tak, že jsem s tím vším musela ještě před půlkou skoncovat. Nedočteno. Za mě hvězda za sloh a snahu.... celý text

V údolí lišek 2014, Charlotte Link

Četla se fantasticky. Párkrát jsem dokonce zažila ten pocit, kdy nevědomky zadržíte dech a na jeden zátah dočtete kapitolu, abyste pak hlasitě vydechli a zpracovali adrenalin. Výborný námět (nečtěte v žádném případě přebal knížky, ani její anotace! Připravíte se o jeden ze silných zážitků!), skvělé zpracování. Jenže, musím strhnout hvězdu za to, co ve mě kniha zanechala. Tu tíhu a rozčarování, nechci si jí nést dál. Ale ten příběh ve mě zůstane dlouho...... celý text

Tekutý písek 2017, Malin Persson Giolito

Game 2013, Anders de la Motte
odpad!

Tuhle knížku mi půjčila mamka. Donesla si jí pro sebe čerstvě domů, protože jí viděla u mě na Databázi, že se jí chystám číst. Přesvědčila jsem jí, ať se začte do něčeho jiného, že se na tuhle knížku hrozně těším, a že jí pak i poreferuju, jestli to stojí za to. Skvělý rozjezd, výborný nápad. Nadšeně čtu dál. Trochu moc angličtiny. To se mamce nebude líbit, anglicky neumí. Hodně vulgarit, až moc hodně. Nic proti jadrnému slovníku, k hlavní postavě to patří, ale přijde mi to trochu přes čáru. To mamka neskousne. Neva, já to dám, hecovala jsem se. Jenže-pak mi došlo, že vlastně asi ani nechci. Námět knížky je vážně výborný, ale ta realizace-nejen teda slohová, ale i významová. Proč ta „hra“ nemohla být myšlena „kladně“, „pošli to dál“, udělej něco fajn. Proč by mě mělo bavit číst o tom, jak někdo něco nadšeně ničí, krade, zesměšňuje… Nedočetla jsem to ani do první třetiny, tak snad ani nemám moc co hodnotit, možná to mělo nějaký hlubší smysl-ale za mě fuj to. Jo, a jsem vážně vděčná za Databázi-když jsem o sobě začla pochybovat, jestli nejsem zbytečná cíťa, začetla jsem se do komentářů tady a vděčně si potvrdila své dojmy. Díky patří lukino41 a SimonaP. I když-kvůli ladyfromskye se snad časem přinutím ke knížce vrátit! A mami, ty to nečti:)... celý text

Do vody 2017, Paula Hawkins

Příšerné množství postav, každá kapitola vyprávěná někým jiným. Stejné události viděné jinýma očima. Napsané to je výborně, čte se to dobře, ale vyčerpá vás to. Musíte neustále přemýšlet, kdo co kde už viděl, řekl, jestli to tenhle ještě neví a tamten proč se tak tváří...Navíc zápletka propletená tak dokonale, že se při rozmotávání po celou dobu docela ztrácíte. Nic to, to by se ještě dalo. Ale hlavním tématem byly pocity matky, jež ztratí dítě, a pak taky pocity dítěte, jež vidí zemřít svou matku. Nic, o čem byste chtěli jako rodič číst poté, co ty vlastní děti uspíte. Dávám tři hvězdy, za tu kvalitu psaní...... celý text

Prasklé zrcadlo 1994, Agatha Christie

Temná hmota 2017, Blake Crouch

Euforie. To je ten pocit, který vás naplní, když se do Temné hmoty začtete. Je to pocit, který z vás čiší ještě i poté, co dočtete poslední stránku. Euforie z toho, že jste konečně narazili na to, co jste hledali. Že jste uspokojili potřebu zažít napětí, nezkažené zhnusením, tak typickým pro soudobé bestsellery. Žádní věčně přiopilí detektivové, žádné detailní popisy vražd, ani rozebírání nešťastného dětství. Nýbrž sci-fi na téma "co by se stalo kdyby...", které mě před mnoha lety uchvátilo v podobě Dne Trifidů, Mallevilu, Dítěte času nebo Posledního člověka. V Temné hmotě jste vtaženi do děje hned od první stránky, hrdinům rozumíte, vše je dokonale reálné a přitom tak neskutečné. Nutí vás to zamyslet se nad vlastním životem, vidět ho z jiné perspektivy. A k tomu to bušení srdce, rychlé kmitání očí řádek po řádku, kafe, ať neusnu a vydržím ještě jednu kapitolu... Můžete být matkou od dětí i stárnoucím singl, knížka vás nezasáhne na bolestně citlivých místech. Nadchne vás., a o to víc, když nebudete tušit, o čem je. Nenechte si to říct a začtěte se. Pokud jste naladěni na podobnou vlnu jako já, zažijete euforii, fakt že jo...... celý text

Čtvrtá oběť 2013, Håkan Nesser

Právě jsem knížku dočetla a přemýšlím, jestli si nechat dojmy uležet, nebo si hned zatepla ulevit. No nedá mi to - ten závěr, to byla ale neskutečná blbost!!! A to se to celou dobu vyvíjelo tak slibně! Dokonce jsem se za půlkou rozhodla, že se vrátím na začátek a začnu číst znovu a pořádně, protože jsem se k detektivce dostávala na etapy a unikaly mi souvislosti. Spokojeně jsem si zopákla vše podstatné a jména i události do sebe začaly zapadat. Byla jsem nadšená, že se mé teorie nepotvrzují (jo, je to pěkně nanic, když vás v půlce napadne, kdo je vrah a zbytek knížky si jen říkáte, hmm, to jsem si myslela...) a libovala si v tom pocitu, že "furt nevim a jsem napnutá". Pak nastal zásadní zvrat a strmý pád. Myslím v mém nadšení. Proč proboha ti policajti nic nedělají, na co jako čekají? Štvalo mě to teda už od začátku, to že popíjí víno a hrajou šachy, zatímco kolem probíhá ten masakr (ne pilou, ale jateční sekyrkou)-ovšem dát si víkendovou pauzu, když vrah zasáhne přímo do jejich řad-to jako myslí vážně? A odhalení vraha? Tak to mě teda akorát děsně naštvalo. Hvězdu bych za to neměla dát ani jednu, jenže-ono se to fakt dobře četlo. Takže za tři...... celý text