JP JP přečtené 999

☰ menu

Chrám Matky Boží v Paříži

Chrám Matky Boží v Paříži 2014, Victor Hugo
4 z 5

Ono to má svůj půvab, ta velkolepost, ta rozsáhlost, jako byste tam byli a dýchali ten vzduch. Hugo to uměl vážně neuvěřitelně popsat. Ale i já už to ke konci nevydržel a musel přeskakovat. Nedalo se to vydržet. Dnes už ne. Pochopitelně šlo o hold městu Paříži, ale kdyby autor trochu víc upřednostnil linii okolo Quasimoda, která měla podle mého tvořit základ příběhu a díky ní jediné jsem knihu chtěl přečíst, určitě by udělal lépe. On totiž Quasimodo je velmi smutná postavička, která mě už odmalička fascinovala (Disneyovka), tak trochu se v něm vidím, zavřený sám ve své zvonici, milující někoho, kdo mě nebude schopen milovat zpátky. Tragédie, smutek.... celý text


Tso

Tso 2002, Samuel Beckett
2 z 5

S odstupem času se snažím chápat 'Tso' jinak, ale nejsem schopen jej vidět jako nic víc, než jeden velký žert vůči všem čtenářům. Otázkou je, zda Beckett byl až tak zákeřný a nebo jen sám pro sebe experimentoval s tím, jak moc slov a aspektů můžete napsat a rozebrat v co nejbanálnějším příběhu. Ve zkratce: Příběh o sluhovi (Tso), co přijde sloužit do domu pana Nitze (dialog: -Co? -Nic.) a po chvíli služby a podivných interakcích, odtamtud zase odejde. Neustále se tu mluví o alternativách, postavy se chovají jako vystřižené z nějakého experimentálního filmu, což je mi blízké, ale nikoliv takto ubíjejícím způsobem. Kupříkladu čtyři strany rozebírat, jakým způsobem a jak rozestavěno mohlo sedět tucet chlapíků na židlích, to byla i na mě příliš silná káva (minimálně v době čtení určitě). A i přesto je Beckett definitivně jeden z nejpozoruhodnějších spisovatelů nejen 20. století, což dokládá tím, že nad jeho dílem musím soustavně přemýšlet. Odér "všeho" v banalitách. Něco jako když da Vinci zkoumal přírodu a kloubil ji dohromady s vědou. A i u 'Tsa' vane nadále zajímavý, zvláštní, neopakovatelný odér. Škoda, že jsem se knihy tak zbrkle zbavil, přemýšlím totiž, že bych si ji přečetl v blízké budoucnosti znovu.... celý text


Ostře sledované vlaky

Ostře sledované vlaky 2000, Bohumil Hrabal
4 z 5

Vztek rezonuje! Jak jinak si vysvětlit to zdejší doslova urážející hodnocení, než tak, že dnešní mládež, která tu rozumuje nejvíc, zkrátka není s to pochopit nic okolo téhle knihy. Jedinou věc. Chtějí mít vše hezky naservírované. Chtějí tam nebezpečí. Něco, co bortí pravidla. A právě ta akce a zachraňování Světa je to, co podle dnešních čtenářů definuje děj a to, že je kniha o něčem. Smutné. A hlavně lidé nechtějí, aby to bylo z míst, které znají, v kterých bydlí, protože to by přece byla taky nuda, že? Paradox je, že Hrabalovo vyobrazení naší země má od té stávající podoby dost daleko. Hrabalovou poetikou bych začal a válečným obdobím, které si už pomalu ani tři generace nepamatují, končil. Je to krásná kniha, ukázka psaveckého řemesla, o kterém by si současní děvko-autoři mohli nechat jenom zdát. A jestli tu krásu nevidíte, nemusíte to číst, protože vás k tomu nikdo nenutí. Zevrubě to tu prohlédnu a vidím nejčastěji slova "povinná" a "četba". Mám dojem, že v tom byl ten problém, že to tu hodně lidí (převážně pak mladých dívek v mém věku) takhle cítí, už proto, že je pan Hrabal v osnovách, jako něco, k čemu vás někdo nutí. Někdy si říkám, je přeci fajn, že lidé pořád čtou, jenže někdy mi zase dochází, obvzlášť, když vidím někoho, kdo tu knížku drží coby pouhý pozér a ještě vzhůru nohama (zveličené, ale opravdu jsou takoví), že je lepší mu ji omlátit o hlavu. Nemám nic proti konstruktivní kritice, ale hovořit o Ostře sledovaných vlacích jako o knize, které je "o ničem, nuda a hlavnímu hrdinovi jde jen o jeho erekci", to je na mou, nikoliv národní, ale estetickou hrdost až moc silná káva, obvzláště vidím-li, kolik dalších jedinců tomu přikyvuje jak zdegenerovaní datlové, pardon, pouze datlice, jak vidím. Je mi pak líto těch slepičích mozků, co se musejí babrat pouze v literárních zbytcích. V povinné četbě je toho na výběr mnohem více, nikdo vás do toho nenutil a vy se stejně chováte, jak kdyby ano. Ale co chtít od dětí, jejichž literární úroveň vystoupala nejvýš čtením braku. Jedinci s hlavou v oblacích, bez starostí, konzumující, co je zrovna in. Tohle já třeba nikomu neberu, ať si to čtou, ale ať neříkají o Hrabalovi "svůj názor", když absolutně nerozumí tématice, souvislostem, době a dívají se na to jako na další nudnou pohádku. Příběh má být řádně silný a mít význam. A ten Ostře sledované vlaky mají, vy nány pitomý! ...takže jste si měli vzít ke čtení něco jiného, nebo radši sedět doma, "na prdeli..." (...Hrabal by nad těmito komentáři asi jen stydlivě koukal někam dolů k zemi a usrkával to svoje pivo.) Tohle se nedá tak nějak úplně přesně vyložit, jako spíš cítit. Škoda. Škoda. ------------- (a perlička na závěr, uživatelku nebudu jmenovat): Pěkný den, dovolím si reagovat na Váš komentář k Ostře sledovaným vlakům. Ráda bych Vás vyvedla z omylu, že si studenti mohou v povinné četbě vybírat - mohou, ano, v některých případech. Bohužel zdaleka ne vždy. Mluvím z pozice člověka, kterému přiřadili seznam konkrétních titulů na příští dva roky; přečíst musíme se třídou všecko bez výjimky. Takhle jsem byla natlačena do Směšných lásek (a abyste znal můj názor, který Vás jistě zajímá, nelíbily se mi a nekritizovala jsem je jen proto, že mi za takto strávený čas nestály), Máje (ten nebyl špatný) a čeká mne asi tucet dalších, včetně Ostře sledovaných vlaků (a bohužel ještě jednoho Kundery, už předem mi je blivno). Prosím tedy, neosočujte lidi, s jejichž situací nejste obeznámen. Třeba si mohli vybrat, třeba ne. Vy to skrz monitor těžko posoudíte. (podpis) Dámo, já to beru z pozice, kterou jsem sám zažil, v době, kdy jsme dostali x titulů (cca 50-60) na výběr, nevím, jak je to teď a je mi to úplně jedno, zkontrolujte si datum mého komentáře a soudobé okolnosti - s těmi zase nejste evidentně obeznámená vy. Vy tu mluvíte o roce 2018-2019 a reagujete na komentář z roku 2011, to je jako kdybyste dnes lidem co potkáte na ulici říkala "soudruhu", věci se mění)... ale za mě řada lidí sáhla po 'Ostře sledovaných vlacích' čistě z důvodu, že je to krátká knížka a stejně krátké a povrchní byly i názory na ni, většinou od pubertálních a prázdných osob, bez špetky konstruktivní kritiky a názoru (upřímně nevěřím, že se cokoliv změnilo). Vše jen ukazuje snahu si ušetřit čas, práci (to předně) a nulový zájem o jakýkoliv rozměr titulu. Takže ty lidi klidně osočím (je to literární ekvivalent rány pěstí) pro ty, kteří čtou, co patrně tvoří i 90% vašeho naivního výběru. JP P.S: Ten 'Pěkný den' na začátku mě v kontextu zbytku zprávy pobavil. A bonusové body za to blivno z Kundery, jsem si jistý, že ho vaše kritika zasáhla ve Francii přímo u srdce.... celý text