JP
přečtené 1005
Tulák po hvězdách
2001,
Jack London
Jedním dechem čtená kniha, která vás naplňuje esencí, protože si s ní rozumíte, protože vám mluví z duše, i když každému trochu jinak. Po dlouhé době něco, co mě vážně chytilo a kouslo a sálo, dokud jsem nespadl paralyzovaný k zemi. Vytkl bych snad jen občasnou Londonovu agresivitu, ve smyslu "ty, správce, jseš nula! a já jsem jednička!" - (uvítal bych trochu větší skromnost v určitých částech) ten vliv americké touhy být naprostý TOP1 je v knize bohužel patrný. a pak na konci "...Ježíše jen ukřižovali..." - tohle se mi taky nelíbilo, ačkoliv má spisovatel významově pravdu, nemusel to podat takhle - srovnávat se s Ježíšem. Prostě mi po přečtení téhle věty přišlo, jakoby London náboženství jen zesměšňoval a nepochopil, přestože je jeho kniha především o víře. I navzdory tomu dávám téhle zběsilé příručce agresivního buddhismu všechny palce nahoru... řekl bych, že tohle má hodně lidí místo Bible... a není se čemu divit, protože - Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít! Kniha, které bije srdce - a to dnes chybí u většiny děl.... celý text
Kvílení
1990,
Allen Ginsberg
Ta energie a dynamika - takovou jsem u žádné jiné básně nenašel. Celou dobu jsem při čtení slyšel ten kvílící, křičící hlas v mojí hlavě a představoval si, o čem se tam psalo. Beat generation zapůsobili a Ginsberg se nebál dát najevo krutou pravdu podanou jako ódu.... celý text
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
2005,
J. R. R. Tolkien
Taková pohádečka. Pan Bilbo Pytlík a tucet nejneschopnějších trpošů, kteří tu jsou jak bych to řekl "magnet na průsery" a jen do počtu, aby je měl kdo zachraňovat. Vytkl bych jen, že 3/4 knihy se nese v duchu stereotypnosti, jde se od bodu k bodu, přičemž tím bodem myslím setkání s fantasy bytostí, ať je jakákoliv. Přesto roztomilý a kouzelný příběh.... celý text
Idiot
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Těžká, těžká... a s přibývajícími stránkami více a více ubíjející bichle, která vás nechci přímo říct bude nudit, protože Dostojevskij nedokáže nudit, ale většinu knihy jsem prostě proplul, teprve v závěru mě to strhlo. Tohle chce přečíst a pak to v sobě nějakou dobu nechat. Závěr je silný, kníže Myškin je neskutečně tragická postava. Zvláštní, jak poslední stránky dají knize v kontrastu s předešlými stovkami naprosto jiný rozměr. Přesto bylo čtení a dočtení tohohle neskutečným traumatem, je to prostě dlouhé, těžké, velké, jak mi říkala moje paní třídní ze SŠ, která studovala ruskou literaturu, ono to k těm Rusům zkrátka patří, už podle toho, kde žijí, v těch pláních, mrazech, obrovské, tvrdé zemi. Ale stejně přemýšlím, že si ji přečtu v budoucnu znovu, protože kníže Myškin mi ve svém prazákladě připomíná mě a věřím, že nejsem jediný, kdo se s ním ztotožňuje.... celý text
Z pekla
2003,
Alan Moore
Při svém pátrání Alan Moore překročil rámec podle mě nejlepšího grafického románu všech dob a udělal z něj hlubokou filozofickou sondu, které dal další rozměr. Asi nezapomenu, jak jsem se tím několik dní prokousával a kolik moc mi to dalo z takového množství aspektů. Nicméně se musím ještě vrátit k jisté drobnosti: nazývání grafických románů komiksem a naopak. Co je komiks jiného než pokleslá zábava, humorná infantilita plná věcí, co mají čtenáře rozptýlit - superhrdinové, nadpřirozeno, akce, dynamika, hlášky, hezké ženy. Ano, čtenáři z toho chtějí mít jednoduše jízdu a zábavu, jako když jdou do kina. V celé své šíři mě tohle bohužel nikdy nefascinovalo, pro svou komercializaci. Přesto jsem už odmalička považoval toto sdělovací médium za nejlepší (jelikož sám umím kreslit), ale co jsem zjistil, tak 98,7% (a to jsem ještě možná moc naivní) komiksové distribuce – to je jen průmyslová blamáž vyflusaná pro masové čtenáře a mě to upřímně nebaví a ani nezajímá. Teprve u Alana Moorea a jeho děl mam jakýsi pocit, že jsou možnosti komiksu a grafických románů využívány správně. kupříkladu Millerovo Sin City je čestnou vyjímkou, pro svoji nadsázku a nostalgickou poklonu noir žánru (a jeho Návrat Temného Rytíře umístěný často na prvním místě nejlepších grafických románů všech dob mírně nechápu) – totéž se dá nalézt i u spousty dalších děl, ale celkově se tito tvůrci dle mě až příliš vzdalují a propadají ke klasickým neduhům typickým pro komiksy. Neměl bych zapomenout zmínit třeba O'Barrovu Vránu, která je rovněž čistoskvoucí art (pokud byste to nevěděli, tak tvůrce komiksu ji dělal deset let jako autoterapii nad ztrátou dívky, kterou miloval, což se významně otisklo do celého příběhu – nezamýšlel to nikdy vydat), ačkoliv mi James coby kreslíř ne tak úplně sedl. Alan Moore je vskutku pozoruhodným zjevem. Narozdíl od běžného komiksového scénáristy se v ničem nepatlá, nesnaží se být "originální" a rozhodně to není ani žádná děvka, což bývá u tohohle zaměstnání nutností k přežití (už jen tím si zaslouží nesmrtelnost). Namísto klišé, co čtenáři chtějí se vyžívá v naturalismu, ať už násilných scén či sexuálních a anarchii, která je dle mě pro něj vším. Z pekla je společně se Strážci bezesporu jeho nejlepším dílem, rozsáhlým, propracovaným, hlubokým, lepší jak mnoho mnoho velmi nadprůměrné beletrie! Je to prostě někde úplně jinde. Sami uvidíte, pokud tomu dáte šanci. Navíc ta cena v poměru k počtu stran (na ČR teda, já platil 600kč, což je skoro koruna za stránku a to je více než slušné, uvážím li, že dnes se kolikrát platí větíš peníze za knihy a text a tady jde o výtvarnou stránku v docela velké formátu) - ani jedna z těch kč není vyhozená zbytečně... ale to je jen můj subjektivní pocit - a taky celosvětové uznání ze strany kritiků. U závěrečných kapitol lapám po dechu.... celý text
Watchmen: Strážci
2005,
Alan Moore
Záměrně zvolená kreslířská technika mi vadila (sám dělám do tohohle celý život). Občas jsem měl dojem, že se mele bokem, asi jako když se zahledíte na určitý bod a nemůžete z něj spustit oči. Jakoby to nedobrovolně uvízlo, někde, kde to nechce být. S odstupem času hodně z nadšení tohohle díla vyprchalo, zatímco u filozofické bichle o Rozparovači' 'Z pekla' ani po druhém přečtení necítím slabiny. I tak ale chápu a souhlasím, že jsou Strážci naprosto po právu označovaní jako #1. Moore zkrátka umí s tímhle médiem pracovat jako málokdo a dal dohromady něco, co se jen tak nevidí. A kdyby už nic, tak Rorschach. Postava, jejíž morální postoje a jednání mě fascinují a která si zaslouží podrobnou analýzu, protože přesahuje hranice knihy do každodenního života. Nepřehlížím dr. Manhattana, Komedianta, ani další ikonické postavy, ale myslím si, že Rorschach se obyčejného člověka dotýká nejvíc a skýtá skutečné otázky. Stejně jako rorschachův test, ve kterém každý vidí něco jiného, ne každý bude souhlasit s Rorschachem, kterého mnozí považují jen za sadistického antihrdinu... bez kompromisů.... celý text
Kytice
2014,
Karel Jaromír Erben
Těžká morbidita balad a vybroušenost detailů má i dnes co nabídnout pro jakoukoliv skupinu čtenářů. Silné a pevně stojící dílo, navíc i velmi národní, spjaté s naší zemí. Stejně tak, jak to pociťuji třeba u Hrabala nebo Wericha.... celý text
