Janadvorackova
přečtené 1592
Přístav u řeky Styx
2015,
Pavel Fritz
Takhle nějak by mohl vypadat druhý díl „Zprávy o Europě“ (Europa report), na jejíž dabovanou verzi jsem v průběhu čtení narazila. Ani jsem ji nehledala, nejspíš zvířecí instinkt :). O ty jde v knize hodně – o instinkty :). Pár stránek po začtení mi bylo zhruba jasné, jak by mohl příběh pokračovat. A ačkoli se předpoklad více méně vyplnil, vůbec mě nezklamal. Naopak. Když se posádka na základně pod ledem rozkouká, začne to odsýpat. A sype se to slušně. Chvílemi jsem nevěděla, který ze známých hororů, pardon sci-fi hororů, to vlastně sleduji, ale bylo to dobré. Bylo to moc dobré. Hrdiny jsem si oblíbila, hrdiny jsem nemusela. Pár prima charakterů se našlo, na druhou stranu i skupinka lidí, jejichž osud byl jasný :). Místy se mi na rukou vytvořila husina tak poctivá, že bych na ní mohla nastrouhat okurku :). Představy opravdu znepokojivých kontaktů v uzavřeném prostředí, fuj :). Ale přesně takové příběhy mám ráda.... celý text
Zamrzlý vesmír
2013,
Martin Gilar
Život na Jupiteru už krásně popsal A. C. Clarke. Oběma autorům se povedl na můj vkus fantastický výkon - a tím nehodnotím žánr, ten je jasný :). Knihu jsem četla v létě 2015 (v době zhruba měsíčních odporných veder). Bohužel ani Zamrzlý vesmír nepřispěl k ochlazení, ale maximálně mi ten čas zpříjemnil.... celý text
Dveře do léta
1995,
Robert A. Heinlein
Což o to, mně se to líbilo. Příběh super, kocour i hrdina sympaťáci, ale jedna věc mi přišla vtipně nadčasová :). Když kniha vznikla, patrně nikomu by nepřišlo divné, že třicetiletý muž říká jedenáctileté žabce, ať se uloží do stáze, probudí se o něco dřív a dospěje pro něj :), že by si ji pak rád vzal. Dneska už se tomu říká krapet jinak :), ale v kontextu žánru a mé zálibě v něm, mě to nijak neznechucuje. Spíš mi tak jako s postupem doby připadá naše společnost čím dál zvláštnější, uzavřenější vůči myšlenkám, které ze sci-fi minulosti dělaly ty nejkrásnější představy o budoucnosti, která ale dopadla zcela jinak :).... celý text
Mariňáci
2000,
Robert Fabian
Zrovna jsem doposlechla audioknihu. Jediné, co jsem postrádala na zpracování bylo, že "Matku" nemluvil ženský hlas, jak je psáno v knize. Bylo docela vtipné poslouchat mužský a vzápětí se dozvědět, "...řekl počítač měkkým ženským hlasem." Ale to byl tak jediný mínus a vlastně to spíš byla perlička, nesypu se z toho. No, konec by si zasloužil samostatnou knihu :). Vítala jsem kupu hlášek, které děj provázely. "Nemaluj shnilé mrtvoly na zeď" -:))). Hm, hrdinů ubývalo a většinou ti, u nichž jsem si myslela, že neumřou, tak umřeli. Hlavní hrdinka mi nesedla, ale vzhledem ke konci - dobře jí tak :).... celý text
Carpe Diem - Reedice
2012,
Robert Fabian
Jako vždy perfektní. Člověk by řekl, že bichle si zaslouží obsáhlé okecávání, ale já nějak nemůžu. Když knížku přečtete za dva dny a atmosféra vás vtáhne a navodí vám přesně takové rozpoložení, kvůli němuž "má smysl číst," tak si, jako po dobrém obědě, stačí pohladit bříško a šmátnout po další dobrotě.... celý text
Když ještě žili lidé
1970,
Clifford D. Simak
Nemám, prostě nemám ráda psy. Nikdy jsem k nim nepřilnula, vadí mi jejich uslintané tlamy, smrad a hluk. Ta nechutná potřeba olizovat obličeje, brr. Naopak mám ráda sci-fi a tuhle knihu jsem četla dávno, pradávno. Příběh mě dostal. Jak tu někdo psal, působí smutně, trochu definitivně. Psí původ legend mi vůbec nepřišel divný, možná bych nenašla vhodnějšího vypravěče, než odvěkého průvodce člověka :). Jenom kdyby si psi pamatovali, že kdysi měli pány, mrchy :).... celý text
Dívka ve vlaku
2015,
Paula Hawkins
Knihu jsem nečetla, ale slyšela. Načteno je to velmi vkusně, jako by jednotlivé hlasy patřily konkrétním postavám. Sedělo to. Místy to na mě působilo fakt až depresivně, asi tak, jak mělo (vzhledem k tomu, že Rachel byla alkoholička, Megan s temným tajemstvím z minulosti a Ann nesympatická) - krom konce, kde se vše skvěle vyjasnilo. Vraha jsem objevila ve dvou třetinách textu z různých náznaků, ale otázka je, jestli by se tak stalo, kdybych knihu četla, a ne poslouchala, co mi předkládají druzí. Přeci jen jde o jiný druh potřeby se soustředit. Vtipné je, že když jsem do práce ještě jezdila, také jsem pravidelně vídaným tvářím tvořila imaginární životy :). Je to zábavné, ale nikdy nevíte, co se z toho může vyklubat :). Jenom jedna věc je na tom divná: v textu na začátku a pak v průběhu, je zmínka o oblečení u trati. Nějaký kus látky, neidentifikovatelný náznak něčeho, co Rachel zpozoruje v trávě a pak zmínka, že podobnou věc měla na sobě jedna z postav. Jenomže se to nevysvětlilo, nebo jsem si toho nevšimla?... celý text
Jizi: Mám naprosto stejný dojem. Také jsem poslouchala a neubránila jsem se nečekaným projevům, pro okolí nepochopitelného pobavení. Ale kašlala jsem na to, kniha byla bombastická. Takové to očekávání: "Dobrý, je v pohodě, ale něco se..., něco se, né! Posralo se to :), určitě umře." Nebo spíš, co udělá, aby neumřel :). Musím si víc vážit tmelu a lepící pásky :). Trošičku jiný druh sci-fi, který je ale svým způsobem osvěžující. Až interaktivní, protože nevím jak kdo, ale já si připadala chvílemi jako člen expedice :). Určitě dám časem znovu. A film také splnil očekávání.... celý text
Sběratel kostí
1998,
Jeffery Deaver
Sakra, to byla jízda :). Pro mě opět v audio podobě, ale o to lepší. Pan Vondráček to četl, jak to říct, věrně žánru. Chodila jsem po bytě se sluchátky v uších a nešlo to odložit, protože to bylo tak sugestivní, až se mi zdálo, že o něco přijdu, když to udělám :).... celý text