Ivule9 přečtené 140

Cop 2018, Lætitia Colombani

Literární prvotina francouzské režisérky a herečky Laetitie Colombani se stala ve Francii bestsellerem. První hrdinka Smita, žijící ve vesnici ve státě Uttarpradéš v Indii v naprosto nuzných podmínkách, jako členka nejnižší kasty nedotknutelných. Její prací je sbírání exkrementů z latrín lidí ve vesnici z vyšší kasty, tento úděl zdědila po své matce a naprosto odmítá, aby takto pokračovala i její dcera. Její manžel zase chytá krysy. V našem kontextu nepochopitelné, v Indii v rámci pravidel nepsaného kastovního systému není z této situace cesty ven - možná v dalším životě. Smita přece jen riskuje svůj život a svému osudu se ze všech posledních sil snaží kvůli dceři vzepřít... Druhá hrdinka Giulia žijící na Sicílii zase řeší rodinný problém, který spadl na její bedra a s pomocí muže, který jí jako zázrakem vstoupil do života, se snaží vzepřít krachu tradiční rodinné firmy... Třetí hrdinka Sarah, rozvedená matka tří dětí, zároveň uznávaná advokátka, žijící v Kanadě. Sarah je jako robot, v kariéře naprosto precizní a úspěšná, ale na úkor toho, že už jí nezbývá žádný čas na vlastní děti a zažívá kvůli tomu obrovské pocity viny. Sarah ale vážně onemocní a její profesionální život se začne rozpadat jako domeček z karet... V jednom momentu se životy všech žen spojí, i když se osobně nikdy nepotkají. Přiznám se, že jaké bude to spojení jsem tušila už od začátku a opravdu to tak bylo :-) Knížka je skvěle napsaná, ať už žijete kdekoliv, můžete mít naloženo tak, že to sotva dovedete unést. I když přeci jen nejtěžší mi přišla situace Smity. Závěr plný naděje se mi moc líbil, to, že z každé, byť sebehorší situace, může být nějaké východisko. I když někdy musí člověk hodně riskovat, aby se věci pohnuly správným směrem. "Mám ráda tu samotu, ten čas, kdy ruce kmitají a prsty tančí podivný balet. Píši příběh o copu a pletencích. Je to můj příběh. A přece mi nepatří."... celý text

Země těch druhých: Válka, válka, válka 2021, Leïla Slimani

Země těch druhých se odehrává v Maroku v letech 1947-1955. Skvělá kniha! Chvilku mi trvalo, než jsem si ji plně oblíbila, pak už se ale nedalo odtrhnout. Autorka Leila Slimani rozehrála příběh manželství Francouzky Mathildy a Maročana Amina, kteří se usídlili na rozlehlém statku na marockém venkově za doby kolonizace Maroka Francií. V příběhu se řeší spousta otázek - okupace, kolonizace, nacionalismus, napětí a nepokoje před vyhlášením nezávislosti, postavení žen v muslimské společnosti, kompromisy, přizpůsobování a neshody v manželství dvou kultur, svoboda, rodičovství, život v "zemi těch druhých". Mathilda i Amin, oba velmi silní a houževnatí lidé, autorka je skvěle vykreslila - ať už to, co je spojovalo, tak zejména to, co je rozdělovalo. "Každý, kdo se přistěhuje sem, do tohoto ztraceného města, to dělá z potřeby lhát, z potřeby vymyslet si nový životní příběh." "Možnost volby přináší bolest a sužuje duši. Teď, když se rozhodla, teď když už nebylo cesty zpět, se cítila silná." "My jsme jako ten tvůj strom, napůl citronovník a napůl pomerančovník. Nestojíme na žádné straně."... celý text

Země nomádů 2021, Jessica Bruder

Země nomádů. Tato kniha byla i předlohou pro stejnojmenný oscarový film. Vypráví o lidech většinou seniorního věku, kteří doplatili na hospodářskou krizi v Americe, nebyli už schopní splácet hypotéky, ve svém věku už nenašli práci či měli zdravotní problémy a těsně před důchodem už nedokázali žít v systému. Život v systému a dle společenských norem je totiž poměrně nákladný. Tito lidé tedy prodali téměř vše, co měli a pořídili si domov na kolech. Reportérka Jessica Bruder nějaký čas žila po boku těchto nomádů jejich způsob života, aby o něm napsala reportáž - výsledek je pozoruhodný a určitě doporučuji přečíst. Hodně se řeší téma svobody - což je moje oblíbené téma, zejména poslední dobou. Lidé, které autorka popisuje jsou v mnoha ohledech inspirativní. Nomádi mají i svou komunitu, jezdívají na společné sezónní brigády a na srazy. Velká část je věnovaná i předvánočním brigádám v obřích skladech Amazonu, které jsou popsány dost děsivě a brigádníci si odtud odnášejí šrámy nejen na těle, ale i na duši. Autorka nás zavádí i na sběr cukrové řepy nebo do různých kempů, kde novodobí nomádi často dělají správce. Autorka popisuje jak těžkosti takového života, tak jeho kouzlo a určitou svobodu. Tito nomádi se nepovažují za bezdomovce, protože jejich dodávka je pro ně domovem, ale většinová společnost je právě jako bezdomovce může vnímat. Z jejich příběhů každopádně čiší velká vnitřní síla. "Ani jeden si nedokázal představit, že stráví zbytek života splácením půjčky, která výrazně převyšovala hodnotu jejich domu. A tak si pořídili karavan značky Cardinal z roku 2003 a vydali se na cestu. Prostě jsme to zabalili, řekli jsme si: Tak s touhle hrou už končíme."... celý text

Pouta 2018, Delphine de Vigan

Kniha Pouta je temná a asi nikoho nenechá chladným. Autorka otevírá hned několik témat - střídavá péče, trauma, dětský alkoholismus, dvě tváře osobnosti. Vše propojené neviditelnými pouty, kterými jsme všichni svázaní. Pouty k lidem, ke kterým jsme loajální a které chceme chránit, nebo se stydíme. Tak, jako dvanáctiletý Théo, kterému rodiče naložili na záda obrovské břímě. Dalšími postavami jsou jeho spolužák Mathis, jejich třídní učitelka Héléne a Mathisova máma Cécile. Příběhy všech jsou propojené, náročné a spojené s traumatem. Překvapil mě jen závěr, zrovna probíhala docela dramatická situace, otočila jsem stránku a tam byla poslední věta a konec. Ale s odstupem tam ten useknutý konec vlastně docela sedl. Při čtení jsem si vzpomněla na Vrány od Petry Dvořákové. I když se ty příběhy v lecčem liší, vidím tam určité spojitosti.... celý text

Vděk 2019, Delphine de Vigan

Křehký příběh o stárnutí a ztrácení z pera francouzské spisovatelky Delphine de Vigan. Autorka nám dává vhled na sklonek života Mišky, která žije v domově pro seniory a která postupně ztrácí slova kvůli postupující afázii. Miška byla dříve korektorkou v novinách. Dalšími postavami jsou Marie - dívka, která za Miškou do domova dochází a Jerome, Miščin logoped, oba pomáhají Mišce dořešit důležitou záležitost z minulosti a zároveň mají v sobě také nedořešená témata. Celým příběhem se vine otázka vděčnosti a už na začátku se autorka zamýšlí nad slovem děkuji. Také nad tím, že před smrtí lidé chtějí projevit opravdový vděk těm, kteří pro ně něco zásadního udělali. Jedná se o příběh, který přečtěte na jeden zátah. Je krásný a dojemný a zároveň se mi líbí, jak se autorce podařilo rozbít ten sentiment komičností i v takto závažném tématu. "Ztrácet to, co vám bylo dáno, co jste získali, co jste si zasloužili, o co jste bojovali, o čem jste se domnívali, že to máte napořád. Přizpůsobovat se. Nacházet jiný způsob. Obejít se bez toho. Přenést se přes to. Už nemít co ztratit."... celý text

Ohně: Láska a jiné katastrofy 2022, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Tak tohle byla naprostá pecka! Už když jsem cca před půlrokem četla Matku světla, věděla jsem, že se literárně na Island zase vrátím pro tu jedinečnou a specifickou ostrovní atmosféru. Kniha Ohně popisuje, jak jsou Islanďané jako národ doslova propojeni se sopkami. Hlavní hrdinka Anna je uznávaná vulkanoložka, jejíž názor je stěžejní při postupu ochrany obyvatelstva při přírodních katastrofách. Anna má vulkanologii doslova v žilách, což zdědila po svém otci. V příběhu sledujeme sopečnou aktivitu na Islandu a to zpracovanou nejen beletristicky, ale autorka nám předkládá i fakta. Metaforou k přírodním katastrofám je láska. Anna řeší komplikovaný vztah ke své matce, vztah k manželovi i dětem. Anna je rozkročena mezi rozum a vědecká fakta a svou intuici. Celou dobu jsem si říkala, jak tohle může dopadnout, protože z každé strany cítíte, že se doslova schyluje k výbuchu. Závěr je mazec.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Už dlouho se mi nestalo, abych se u knížky smála nahlas. Ale Backman vložil Ovemu do úst tak skvělé hlášky, že tady to jinak nejde :-) No, ale on to vlastně není veselý příběh. Naopak. Autor rozehrává velmi smutné téma o tom, jak se devětapadesátiletý osamělý a nabručený muž pokouší spáchat sebevraždu. Vrací nás také do jeho dětství a mládí pro pochopení Oveho náročné povahy. Ove je zkrátka takový ten nepříjemný dědek, kterému všechno vadí (zejména sousedi, úředníci, nejrůznější IT profese a celkově nová doba). Ale Backman na něj pohlíží tak hezkou optikou, že se Ove stal velmi brzo mým oblíbencem. Důležitou roli tu hrají i značky aut, podle auta totiž Ove hned ví, s kým má tu čest. Příběh má krásný konec a právě tady si myslím, že nejeden čtenář zamáčkne slzu. (Stejně jako já a to nejsem knižní plačka :-)... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Cosi divného v mé hlavě 2020, Orhan Pamuk

Rozsáhlý román nositele Nobelovy ceny za literaturu - tureckého autora Orhana Pamuka. Už při čtení prvních řádků jsem měla dojem, že čtu něco speciálního. Autor nás provádí životem Mevluta, původně venkovského chlapce z Anatolie, který následoval svého otce do Istanbulu za lepším životem a větším výdělkem. Příběh se odehrává mezi lety 1968-2012. Sledujeme, jak Mevlut unáší svou nevěstu, jak prodává na ulicích jogurt a bozu - tradiční turecký nápoj, jak studuje, jak střídá zaměstnání. Do jeho příběhu vstupuje jeho široká rodina a Pamuk nechává každého z nich být vždy na chvíli vypravěčem. Mezi řádky rodinné kroniky se dozvídáme, jak se Istanbul neuvěřitelným tempem rozrůstal a Mevlut nás provází jeho ulicemi. Na pozadí příběhu se odehrávají historicko-politické události a ty také vstupují do života našich hrdinů. Klobouk dolů za to, jak Pamuk dokázal tak podrobně popsat rozvoj Istanbulu a udělat z něj vlastně dalšího z velmi podstatných hrdinů. Krásná symbióza mezi Mevlutem a Istanbulem a skvělé zakončení mnohovrstevnatého příběhu na poslední stránce. "Nikdo nemůže zničit drahokam v tvém srdci." "Je správné, aby všichni pořád žvanili o Bohu, vlasti a morálce, a přitom mysleli jenom na to, jak vydělat peníze?"... celý text

Malý Mikuláš 1997, René Goscinny

Kaligrafie zlomu 2022, Emily Itami

Normálně by mi asi zápletka milostného trojúhelníku nestačila, ale na téhle knížce jsou skvělé ty japonské reálie a zasazení celého příběhu do japonské kultury. Autorka krásně popisuje pulzující Tokyo a střet mezi japonskými a západními zvyky. Věrohodně jsou tady popsané každodenní mateřské výzvy a uvadání manželského vztahu. Sedl mi autorčin humor a hloubání, jestli teda Tacuja nebo Kijoši. Na závěr přišlo i drama a až poté jsem pochopila dvojsmyslnost názvu.... celý text

Frišta 2004, Petra Procházková

Frišta Petry Procházkové před rokem opětovně vyšla v novém kabátě k příležitosti jejího zfilmování (Moje slunce Mad). Pozoruhodná kniha, která pravdivě, citlivě a často s humorem (i černým) popisuje afghánskou mentalitu a život v obyčejné kábulské rodině. Co se týče obsahu, realita je často hrůzná a pro Evropany nepochopitelná. Ostuda před sousedy a zneuctění je pro Afghánce úplně nejhorší, co se může stát. A v knize vidíme, co všechno jsou schopni udělat, aby tomu zabránili nebo aby to zneuctění alespoň zmírnili. Na knize se mi nejvíc líbí, že autorka nikoho nesoudí a ukazuje nám pohled afgánský i evropský a také to, že se jedná o úplně jinou realitu. Na což krásně navazuje linie příběhu o americké rozvojové pomoci. Tady nám autorka předkládá typický příklad střetu kultur. Líbila se mi postava Mada a oblíbila jsem si hlavní hrdinku Herru, která pocházela z rusko-tádžické rodiny a do Kábulu se vdala a musela se přizpůsobit místnímu životu. Celý příběh měl pro mě naprosto nečekaný závěr. Krutý, dojemný a zároveň podaný s humorem. Doporučuji všem, kteří mají stejně jako já rádi příběhy z různých kultur ze všech koutů světa.... celý text

Mezipřistání 2020, Matěj Hořava (p)

Původně jsem měla od Matěje Hořavy spadeno na Pálenku, ale nakonec se ke mně dříve dostala jeho druhá kniha Mezipřistání. Kniha má sice jen 131 stran, ale je to přesně ten typ textu, který se musí dávkovat po kouskách, aby se ve vás autorovy myšlenky, lyričnost a melancholie mohly usadit a jen tak neproletěly bez zadumání, to by totiž byla škoda. Autor nás zavádí do Gruzie, kde žije, ale nečekejte cestopis, jedná se o soubor próz, jednotlivých zachvění a zamyšlení, autor se skrz zážitky se zajímavými postavami v Gruzii dostává v některých prózách i do vzpomínek na Česko. Nejvíce mě zaujaly části Racek, Andělský dům a Hapeikiki. Líbil se mi i velmi jemně vetkaný, občasný humor. Doporučuji všem, kteří ocení básnicky obraznou prózu. Mě hodně zaujal výběr velmi zajímavých postav, se kterými nás autor seznámil.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Šikmý kostel je obdivuhodné dílo. Historie obyvatel Karvinska let 1894-1921 na základě skutečných událostí sepsaná do napínavého románu. Šikmý kostel bych doporučila k přečtení úplně všem. Příběhem se prolíná těžký a upracovaný život havířů a jejich žen, každodennost plná uhelného prachu. Pro hlavní hrdiny Barboru, Julku, Ludwika i Barku si život přichystal spoustu těžkých zkoušek a my sledujeme, jak se s nimi postupně perou. Objevují se i světlé okamžiky - přátelství, partnerská i rodičovská láska, i když vzhledem k okolnostem ne vždy šťastná. Nejvíce mě dostal příběh Barbory - dříve veselé ženy s milujícím manželem, jejíž život nabral po smrti manžela úplně jiný, strmý spád. Líbilo se mi jak autorka všechny postavy vzájemně provázala a jakou formou nás seznamuje nejen s historií samotnou, ale hlavně s historií každodennosti - jak lidi žili, jak pracovali, jak vychovávali děti, jak se snažili jít za svým štěstím.... celý text

K moři 2007, Petra Soukupová

Už v první knize autorka ukázala svou nejsilnější stránku - mezilidské vztahy popsané ze stran všech zúčastněných a vzájemné míjení se. Tady sledujeme vztah Magdy a Petra, kteří spolu mají dvě dcery, rozvedou se, Petr se dá dohromady s Klárou, zase mají dvě dcery a Petr se po letech vydává se všemi čtyřmi dcerami k moři. Každá z dcer je úplně jiná, do toho Petr nerad něco řeší a celou dovolenou chce mít klid a číst. Nastane několik nedorozumění. Autorka popisuje pocity všech dcer i Petra a poté, co se vrátí od moře příběh pokračuje dál. Nechává nás ve stručnosti nahlédnout, jak jejich životy pokračují v dospělosti/stáří. Skvěle napsaná kniha, se smutným nádechem, vyhlídky nic moc. Trošku mi tam chybí víc naděje, ale autorka je v knize realistka, popisuje život takový, jaký je a hlavně vztahy takové, jaké opravdu bývají. "Vystaví si na stůl v kanceláři fotku, jak jeho čtyři dcery stojí na břehu moře a kření se do slunce. Jejich jedinou společnou fotku. Petr se na ni někdy podívá a cítí největší lásku, jaké je schopen. O tom se ale ani jedna nikdy nedozví."... celý text

Ostrov duchů 2022, Klára Wang Tyl

Letošní novinka z Paseky Ostrov duchů nás zavádí na Taiwan. V šesti částech příběhu vystupují postavy, které jsou nějakým způsobem propojené a ve všech příbězích jsou spojujícím motivem duchové a pověrčivost obyvatel Taiwanu. Krásně graficky zpracovaná a poutavě napsaná knížka. Líbilo se mi napětí i nadpřirozeno. Jen škoda, že tak krátká (má 100 stran). Moc mě bavila, klidně bych ve čtení pokračovala Navíc příběhy z různých kultur patří mezi moje nejoblíbenější, protože se vždycky dozvím něco nového. Určitě doporučuji k přečtení.... celý text

Věci, na které nastal čas 2020, Petra Soukupová

Nejnovější kniha Petry Soukupové. Sledujeme život jedné pražské rodiny, Richard, Alice a dvě děti. Autorka nám ukazuje, jak se pod tíhou běžných každodenních starostí začíná vytrácet láska a nastupuje nepochopení. I když ono tam bylo tak nějak od začátku, protože Richard a Alice byli každý trochu z jiného těsta, jen s dětmi a časem se začalo prohlubovat, až se dostalo do neudržitelného bodu. A nastoupila nevěra. Tohle může skončit dobře asi jen v říši pohádek, jak to končí v realitě a v mnoha rodinách jako přes kopírák, nám autorka předkládá bez růžových brýlí.... celý text

Kontinuita parku 2021, Petr Šesták

Autor mě dostal už od první stránky originalitou, nádhernými metaforami a myšlenkami, které mi mnohdy mluví z duše. Kniha je to více myšlenková než dějová, hlavní hrdina Josef se vrací po letech v zahraničí do rodného města učit na gympl, na který chodil jako student. Jazyk, kterým je kniha napsána, je opravdu neotřelý, nevyužívá se žádná přímá řeč. Forma i obsah zajímavé, žádnou podobnou knihu jsem nikdy nečetla. K tomu krásné grafické zpracování. Josef mě ale v jednom momentu docela naštval ale to nebudu rozepisovat, abych neprozradila děj. "Sousedé, naši nejbližší soudci, každou chvíli připraveni zahájit proces." "Pulty hypermarketu Země nákupů neustále přetékají, jako kaše v té pohádce..."... celý text

Jménem mojí sestry 2021, Barbora Linke

Největší devízou knihy je skvěle zpracovaná každodennost v rodině i zaměstnání v nemocnici právě v období protektorátu. Autorka použila i dobový jazyk (oslovování a vykání v rodině - chvilku jsem si na to musela zvykat, ale chápu, že tak mluvili ). Příběh byl napínavý a čtivý, typ knihy, která se nedá odložit, protože potřebujete vědět, jak to dopadne. Konec se mi líbil a byl pro mě nepředvídatelný. Jménem mojí sestry byla autorčina prvotina - klobouk dolů, že hned tak vydařená! "Nevíme, co nás ještě čeká. Mým cílem je odteď vyškolit sestry tak, aby byly schopné i samy amputovat, pokud to bude nutné." "Špitál mi přerůstá přes hlavu. Jsem přepracovaný až na hranici vyčerpání a kokain je zdaleka ten nejlepší prostředek proti únavě a bolestem hlavy. V lékárně je k dostání za pouhých dvanáct korun." "Jak je ten svět pokřivený. Němci jedou na pervitinu a Češi šnupou kokain."... celý text

Běsa 2018, Dita Táborská

Tak přece jen mi to nedalo a přečetla jsem si volné pokračování Malinky - Běsu. Sledujeme tady prapůvod toho, proč Malinka skončila v kojeneckém ústavu. Hlavními postavami jsou dvojčata Běla a Sabina. Ty vyrůstají s mámou samoživitelkou, jejich převážně nepřítomný otec se tam jen mihne - za to podstatně. Postavy jsou opravdu skvěle a věrohodně vykreslené. Druhá linka nás zavádí do české vesnice na Ukrajině a potom sleduje ukrajinské Čechy až do Prahy, kde pracují a jsou vykořisťováni svým ilegálním zaměstnavatelem. Na konci knížky je uveden i deník, který si psala biologická matka Malinky v léčebně a právě ten dodává celému příběhu na autenticitě. Jak Malinku, tak Běsu stojí za to přečíst. Je to smutný příběh, ale často pravdivý a cenné je, že se šlo až na dřeň problému - do dětství Malčiné matky. Takto umně zpracovaná sociální témata jsou určitě potřeba a člověk si z toho ledacos vezme. Přiznám se, že ač byl příběh dobře vymyšlený a velice čtivý, chvílemi mi přišel maličko překombinovaný. Z tohoto důvodu hodnotím o trochu výše Malinku. Na druhou stranu autorka zvládla otevřít několik sociálních témat a popsat, kam až některé věci mohou vést. Cenná kniha.... celý text