Ivule9 přečtené 140

Řecké štěstí 2023, Kateřina Panou

Knížku Řecké štěstí bych doporučila nejen milovníkům Řecka, ale všem, kteří rádi čtou o nejrůznějších kulturách. Oceněný blog Češky Kateřiny Panou, která už spoustu let žije v kraji Epirus. Autorka popisuje své "uhnizďování se" v Řecku po boku manžela Kosty, jeho rodiny a nejrůznějších sousedů. Důraz je kladen na popis tradic, historických momentů i každodenních příběhů a výzev. Mě osobně nejvíce bavily historky ze života :-) Některé příběhy jsou dojemné, některé smutné, některé vtipné. U historky s naháněním osla Marca se sousedem Ioannisem jsem se smála nahlas :-) Z textu je cítit velká láska autorky k Řecku i Řekům, i když ne vždy to měla jednoduché. "Stádo vysoko v horách nechal na starost velkým psům a na kameni pod žhnoucím sluncem hltal stránky slabikáře. Pár měsíců starému člověku trvalo, než pochopil a naučil se číst...Za tři roky mu bude devadesát. Hrdý, vysoký horal s láskou ke knihám každý den vyhání stádo do hor. Každý den pod modrou oblohou uniká do světa příběhů s ovčáckým psem u nohou."... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2005, Stephen King

Naprosto skvělá kniha o psaní a spisovatelském řemesle od Stephena Kinga. Nejvíce mi utkvěla věta : "Cesta do pekel je dlážděna příslovci." Kniha je rozdělená na část, kdy King píše o svém životě - dětství, současnosti, jak začal psát, a jak se popral s nelehkými životními výzvami. Další část je přímo o tom, jak píše a co doporučuje začínajícím autorům. Odkazuje v něm i na spoustu literárních děl - nejen svých Vloni v létě jsem četla o tom, jak píše Murakami, a oba věhlasní autoři se shodují například v tom, že je potřeba hodně toho načíst, a sami jsou knihomolové. A oba mají společné to, že nečekají na múzu a prostě denně napíšou daný počet stran, ať se děje co se děje (múza díky pravidelností prý přichází) a ve druhém kole hodně přepisují. Celé tohle nakouknutí pod mistrovu pokličku mě moc bavilo a vlastně ani nevadilo, že jsem od něj nic nečetla (jen jsem už dávno viděla Zelenou míli) a bylo sympatické, že si King sám ze sebe umí udělat srandu. Pro začínající autory super nakopávák "Když čtenář slyší silné ozvěny vlastního života a názorů, je pravděpodobné, že ho příběh o to víc vezme." "Jsme spisovatelé a nikdy se jeden druhého neptáme, kam chodíme na nápady; víme, že to nevíme." "V mé povaze se jako vlasy v copu splétá určitá nespoutanost se zatvrzelým konzervatismem." "U románu Cujo si takřka nevzpomínám, že jsem ho psal."... celý text

Děda 2007, Jan Novák

Když jsem začátkem roku četla Milionový jeep Jana Nováka, bylo mi jasné, že budu v autorově tvorbě pokračovat I Děda je naprosto skvělá knížka. Autor v ní svým nezaměnitelným stylem vzpomíná na svého dědu "betonové srdce", babičku "kobru královskou", strýce "pýchu rodiny" a další rodinné příslušníky. Rodina si prošla těžkými zkouškami - nejdřív Němci, potom komunisti. Autor nastiňuje důvody, proč byl k němu děda odtažitý, čím vším si musel projít, a co formovalo jeho "betonové srdce". Příběh je psán laskavě, místy s humorem, místy je opravdu smutný. Novák má úžasný pozorovací talent a všechny postavy polabské vesnice i města M. jsou skvěle vylíčeny. Já můžu jak Milionový jeep, tak Dědu moc doporučit. (Jen škoda těch pár chybek.) "Teď, když toho o betonovém srdci vím mnohem víc než tenkrát, se jeho astronomickému odstupu už nedivím. Jeho životní zkušenost byla téměř biblická..." "Poprvé si uvědomila, že peníze nejsou jenom potištěné kousky papíru, že dokážou proměnit i hodnou maminku v prolhanou saň a že si na jejich moc musí dát veliký pozor." "Poslední podivnost, kterou mi rozmlácené okno odhalí, je, že první strašný zločin vám nesmírně usnadní každý další."... celý text

Pravidla moštárny 2005, John Irving

Moštárna se mi zaryla pod kůži silněji než Garp, i když v obou dílech vidím podobnosti - například v obou se autor staví za práva žen. Irving se netají svou oblibou ve velkých románech 19. století a po celý příběh odkazuje na úryvky z Olivera Twista nebo Jany Eyrové. Mě odkazy na další knihy v knihách teda hodně baví Navíc tady to sedlo opravdu skvěle. I když mě rozvleklost a délka románu trochu potrápila, musím uznat, že i sebemenší odbočka od děje měla poté svůj význam o několik stran/kapitol dále. Obdivuju, jak si autor pohrál s detaily, jak bylo celé dílo promyšlené, a hlavně jak dokázal zpracovat nelehké téma potratů. O těch hlavně Pravidla moštárny jsou. O boji za možnost volby, o sirotcích, o sklizni jablek, o nepřízni osudu, a hlavně - o velké lásce a lidskosti. Musím vyzdvihnout i zajímavé a dobře zpracované postavy, ať už Wilbura Larche, Homera Wellse nebo Melony. "Nesmíš se plést do životů lidí, které miluješ, o nic víc než do životů těch, které vůbec neznáš." "Děti si vždycky nejlépe uvědomí důležitost okamžiku, když jejich rodiče začnou porušovat pravidla, která sami ustanovili." "Je mi už skoro sto let, Edno. Asi půjdu do penze."... celý text

Dvojité sklo 2022, Halldóra K. Thoroddsen

Knížka pro pomalé čtení. I když má tahle krásná islandská novela jen 91 stran (včetně prázdných), četla jsem ji více než týden a doslova si šetřila stránky. Velmi poetický text o osmdesátileté ženě, žijící v Reykjavíku, která rekapituluje svůj život. V dnešní době se cítí jako "dinosaurus ve vesmírné lodi" a bojí se, že bude senilní. Zároveň dumá nad tím, zda se v tomto věku ještě otevřít nové lásce a vztahu. "Jakmile dosáhneme dokonalého rozhledu, růžici na vyhlídce někdo přesune. Čas protéká mezi prsty, chce, aby stejné věci byly neustále nové." "Ačkoliv má spojení s celým širým světem, potřebuje klid, aby se dokázala soustředit, aby zachytila podstatu." "Svět se kdysi zasmál její nevinnosti a podal jí úlomek zrcadla."... celý text

Havířovina 2022, Iva Hadj Moussa

Havířovina mě docela bavila, bylo to napínavé, trochu tajemné a autorčin styl mi sedl. Příběh o nepříliš úspěšné spisovatelce před čtyřicítkou, která se vrací po rozchodu k rodičům do rodné vesnice, a tam sepisuje svou třetí knihu o "Havířovině" - tajemném domě, jenž údajně přitahuje zlo. Hlavní hrdinka zpovídá starousedlíky a z jejich výpovědí si skládá střípky mozaiky, co se v Havířovině kdy stalo, a do toho si mezi řádky řeší své osobní problémy. Asi bych z příběhu vyškrtla (nebo pojala jinak) "románek" s truhlářem, ten mi tam přišel trochu jako pěst na oko a působil tak nějak rušivě, ale je to jen můj dojem Jinak se kniha četla dobře, autorka v ní stihla naťuknout několik závažných témat, a bavilo mě i rozplétání příběhu. Konec na mě působil useknutě, pořád jsem byla ponořená v příběhu a najednou takový ten neočekávaný sek a konec... Havířovinu můžu s malými výhradami doporučit.... celý text

Hrozny hněvu 2007, John Steinbeck

Steinbeck je fantastický vypravěč, což potvrzuje u každé své knihy. Hrozny hněvu jsou silným příběhem, který bude asi ještě dlouho rezonovat. Je plný utrpení, ale i lidskosti. Docela mě překvapil nečekaný konec, pořád jsem čekala, kdy dojde k velké stávce. Je to až neuvěřitelné, co všechno můžou lidé vydržet a pořád si uchovávat víru. Skvělá kniha!... celý text

Frankenstein z Bagdádu 2022, Ahmad Saadáwí

Naprosto skvělá kniha! Děj se odehrává v bagdádské čtvrti al-Batawín, ve válce, a v ruinách domů potkáváme úžasné panoptikum postav - stařenku Eliševu, která už spoustu let očekává návrat syna z války, vetešníka Hádího, který vykupuje a opravuje starý nábytek a rád si vymýšlí příběhy, šmelináře Faradže, ten skupuje domy v okolí, Al-Anwára, majitele plesnivého hotelu Arabství, který má asi 4 hosty, mladého novináře Mahmúda (ten hraje v příběhu stěžejní roli), Egypťana Azíze a další. V Bagdádu to v jednom kuse vybuchuje a v ulicích se válí části těl. Vetešník Hádí jednoho dne poskládá z jednotlivých kusů těl postavu "Frankensteina" a ten se stane nejhledanějším zabijákem ve městě. Román je vícevrstevnatý, obsahuje prvky satiry, magického realismu, krutou válečnou realitu a i narážky na to, že vše, co je v televizi "musí být pravda". Co se mi ale líbilo úplně nejvíc, byl ten mix postav, které jsem si už od začátku oblíbila. Opravdu parádní kniha, doporučuju!... celý text

Všechny řeky 2022, Dorit Rabinjan

Při čtení jsem si uvědomila, jak strašně dlouho jsem nečetla příběh o lásce dvou lidí, tak to byla příjemná změna. Izraelka Liat a Palestinec Hilmí se do sebe zamilují v mrazivém New Yorku a prožívají intenzivní lásku, kterou by si v zemi jejich původu nemohli dovolit. Ze začátku jsem knížku dost hltala a nemohla se odtrhnout, je tam podle mě dobře vykreslená jak zamilovanost, tak národní nesnášenlivosti. Jak příběh spěl ke konci, tak to vypadalo slibně (Hilmí a zahrada), ale pak přišel úplný konec a ten mě vyloženě naštval. Říkala jsem si, proč takový šílený konec? Jenže pak jsem tady z IG zjistila, že se jedná o skutečný příběh o Hasanu Húráním, kterému je i knížka věnovaná a který byl autorčinou láskou. Tak to je opravdu smutné. Autorka velice umně popisuje atmosféru zimního New Yorku i slunečného Tel-Avivu, stejně jako izraelské i palestinské krajiny. Bylo tam i na pár stránkách naznačeno, že Hilmí, malíř, tak intenzivně tvořil a maloval, až z toho trpěl jasnozřivostí, ale později se k tomu už autorka nevrátila a zrovna tohle by mě docela zajímalo. Knížka se mi celkově líbila, myslím, že byla napsána s velkou láskou a poctou. Povedlo se i grafické zpracování a obálka. "On byl univerzalista, mírotvůrce, který se nenechá svazovat něčím tak zastaralým jako náboženství nebo stát a takovými nesmysly, jako jsou národní vlajky a hymny, zatímco já jsem se nedobrovolně nechávala natlačit do role střízlivé pragmatičky, která se zabývá takovými malichernostmi, jako je znění mírových dohod, státní hranice a suverenita." "Všechny řeky nakonec dotečou do stejného moře."... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

I když jsem knihu znala z vyprávění, stejně mě překvapilo, jaký je to bizár! Každopádně autorka rozhovory zpracovala skvěle a dobře pokládala otázky. Kdo nečetl, určitě doporučuju. "Jak člověka v KLDR každý kontroluje, měla jsem strach. Myslela jsem si, že strana dokáže kontrolovat myšlenky..." "Když se chcete ostříhat, tak byste měli do oficiálního kadeřnictví, kde si z katalogu vyberete stranou povolený účes. Jsou přesně daná pravidla, jak a v jaké délce mají být vlasy zastřižené."... celý text

No a já 2011, Delphine de Vigan

Knihy od Delphine de Vigan čtu ráda. Vždycky si vybere důležité, ať už nenápadné nebo třaskavé téma, a rozpracuje ho do příběhu, který donutí každého čtenáře k zamyšlení. V této knize je to téma bezdomovectví. Třináctiletá Lou potká osmnáctiletou bezdomovkyni No a snaží se ji zachránit. Lou má velmi vysoké IQ (moc mě bavily její myšlenkové pochody), což s sebou občas nese i komplikace. Její rodiče mají také své trápení, ale přesto Lou dovolí, aby s nimi No dočasně bydlela, než se dá dohromady (tady bylo krásně vykresleno, co dělá přítomnost No s matkou od Lou). Ze začátku to vypadá dobře, ale pak se vše zvrtne. Lou je i vzhledem k věku ohledně No trochu naivní. Autorka se zamýšlí nad tím, kde je ta hranice, kdy se ještě lze vrátit do "normálního" života. No si toho v sobě nese příliš mnoho. Líbil se mi popis srážky reality lidí z jiných světů, v tomto případě těch doma a těch venku. Jediné, co mi připadalo trochu nepravděpodobné, byl vztah Lou (zakřiknuté, pilné, o dva roky mladší) a třídního fešáka Lucase, který školu hodně ignoroval. Knihu určitě doporučuju, je to silný text k zamyšlení.... celý text

Zpíváš, jako bys plakala 2022, Zuzana Kultánová

Zpíváš, jako bys plakala je knížka, jejíž název ji skvěle vystihuje. Jedná se o introspektivní, hodně upřímnou prózu. Hlavní hrdinka Andrea lká nad svým životem, je to žena, která hodně o všem přemýšlí, různě překrucuje a vytváří si spoustu domněnek, kterými se potom trápí. Teskní po mužích, neví, kterého z nich opravdu miluje, dost se v tom plácá. Nejen jako partnerka, ale i jako matka je plná pochyb. Jako záblesky se zjevují negativní pocity z dětství, zejména situace s otcem - zadluženým gamblerem. Není si jistá sama sebou a vlastně ničím. Příběh je zajímavě napsaný, střídá se vyprávění v 1.,2. i 3. osobě, obsahuje opravdu krásně literárně vyvedené pasáže, také hodně upřímné myšlenky, se kterými se nejedná žena ztotožní, ale i trochu "hluchá místa". Nejedná se o jednolitý příběh, spíše útržky vyprávění, které různě skáčou v čase. Autorčin styl se mi líbí, ale asi to není knížka, kterou bych s nadšením doporučovala. Bylo tam opravdu hodně sebekritiky, kritiky a pesimismu.... celý text

Tělo a krev 2014, Michael Cunningham

Sledujeme rodinu Stassosových. Hlava rodiny - Řek Constantine, který do Ameriky utekl před svým vlastním otcem, sám jako otec selhává, protože nedokáže přijmout, že jeho syn Billy je gay. S manželkou Mary, původem Italkou, mají kromě Billyho ještě dvě dcery - Susan a Zoe. Constantine vybuduje z nuly velmi úspěšné podnikání ve stavebnictví, ale zatímco staví domy, vlastní rodinu spíše boří. Příběh nás zavádí i do generace vnuků - Jamala a Bena, ti oba se musí poprat s nelehkými výzvami. Autor otevírá i téma života s AIDS. Tělo a krev je hodně silný román a až po přečtení skvělého doslovu od Pavly Horákové jsem si uvědomila, kolik je v něm navíc skryté symboliky. Cunningham jde doslova až na dřeň a čtenáře zavádí do nejskrytějších zákoutí duší svých hrdinů. Nechává nás zamyslet se nad tím, nakolik nás ovlivňuje "naše krev". Líbilo se mi vykreslení postav a vlastně jsem dokázala pochopit jednání každé z nich. "Co mu chtěla říct? Že ho miluje tolik, až ho chce rozebrat, orgán po orgánu, a každou část ve zbožném obdivu pozvednout ke slunci vycházejícímu nad činžáky?" "Láska a nenávist se v něm střídaly jako příliv a odliv." "Jednoho dne bude starý. Musí si dávat pozor na to, jakou minulost sám sobě vytvoří."... celý text

Hrst hlíny 2022, Bram Presser

Originální kniha australského autora, který hledá střípky z minulosti svých prarodičů, aby mohl oživit jejich příběh. "Za několik generací budeme skoro všichni zapomenuti. Ti, kteří zapomenuti nebudou, nijak neovlivní, jak se na nás bude vzpomínat, na to, jací jsme byli. Nakonec možná budeme jen rekvizitami v něčím příběhu: součást zápletky, golem." Bram Presser se vydal do Prahy hledat jakékoliv informace o své židovské rodině - protože si začal uvědomovat, že příběh svých prarodičů, kteří oba prošli holocaustem, nezná. Proto se chytal každé nitky, hledal dopisy, kontaktoval různé židovské instituce a dával dohromady mozaiku života svých předků. Kniha se skládá z fakt i fikce, částí o Bramově hledání v současnosti a částí z minulosti v Praze, Terezíně a Osvětimi. Autor beletrizuje příběh rodiny své babičky, kde hraje prim silná prababička Františka Roubíčková a rodiny svého dědečka Jakuba, učitele židovských dětí. Kniha je skvěle napsaná a všem, které tohle téma zajímá, můžu doporučit. Musím pochválit i krásné grafické zpracování. "Je nebezpečné exhumovat někoho, koho jste měl rád. Nejdříve musíte odhrabat hlínu. Jenže ani pak, když sundáte víko rakve, není zaručené, že spatříte dobře známý obličej."... celý text

Nemesis: Drogová bitva o Rio 2020, Misha Glenny

Autor musí mít za sebou neuvěřitelně mravenčí práci, do které bylo zapojeno velké množství lidí. Drogová bitva o Rio mapuje život ve favele Rocinha (ale rovněž v celém Rio de Janeiru) od doby, kdy se v ní objevily počátky obchodu s kokainem až po současnost. Kniha přibližuje i fungování policie a všech jejich frakcí a s tím související masivní korupci ve všech patrech fungování čehokoliv. A to je právě ten problém, který činí situaci vlastně neřešitelnou. Hlavní postavou příběhu je Antonio Lopes, zvaný Nem, který byl původně bezúhonným občanem, manželem a otcem, ale jeho novorozená dcera trpěla vážnou nemocí a Nem řešil, jak sehnat peníze na lékařskou péči a rekonstrukci bytu. A tak zašel za "donem" Rocinhy zvaným Lulu, který byl nejen hlavou drogového kartelu, ale také člověkem, zajišťujícím chudým lidem z favely potravinové balíčky, půjčky a platil jim pohřby, popřípadě se k němu mohli obracet s nejrůznějšími problémy, se kterými by jim stát nepomohl. Když poskočíme o pár let dál, samotný Nem se stane velmi úspěšným "donem" Rocinhy a hlavou jednoho z brazilských drogových kartelů také....autor s ním vedl několik rozhovorů z vězení a snažil se nám podat o Nemovi vyvážený obrázek, jeho klady i zápory. Celý příběh je velmi komplexní a ukazuje nesmírnou složitost situace. V knížce vystupuje velké množství osob zapojených do obchodování s kokainem a ukazuje také, že nic není černobílé, protože pokud má favela rozumného dona, je to právě on, kdo zajišťuje v těchto chudinských čtvrtích stabilitu. "Většina lidí - a zejména každý, kdo žije ve favele - ví, že když zahyne král, dvořané se záhy obrátí proti sobě a pustí se do krvavého zápasu o korunu." "Pro Nema je postavení dona stále nesnesitelnější: neustále musí usměrňovat soupeřící ega ve své organizaci, zároveň zvládat impulzivní sklony u některých svých lidí a vypořádat se s požadavky, které na něj ve favele vznášejí jiné podnikatelské zájmy. Trpí zkrátka stresem, který je obvyklým průvodním jevem náročné práce vrcholného manažera."... celý text

Valčík na rozloučenou 1997, Milan Kundera

Valčík je napsán skvěle, co se týče stylu, obsahuje taky spoustu zajímavých myšlenek, ale některé pasáže mě trochu nadzvedávaly ze židle :-) Co se mi hodně líbilo, byl naprosto neuvěřitelný (až děsivý) popis toho, co se odehrává v hlavě žárlivého člověka - v tomto případě u manželů Klímových (co ona si myslí/ co on si myslí/ co ona si myslí, že on si myslí/ co on si myslí, že ona si myslí, že on si myslí atd.) Založila jsem si taky spoustu lepíků se zajímavými myšlenkami. Líbila se mi i tajemná postava Bertlefa a vykreslení Klímovy manželky. Co mi naopak nevyhovovalo, byla právě ta fraškovitost (i když to bylo záměrem) a moc jsem nepochopila prapodivný vztah Růženy a Františka. Růžena byla navíc vykreslená dost jako nána. Ráda si od autora přečtu další knížky, protože ta poetičnost textu, dar pojmenovávat určité myšlenkové pochody a celkově styl se mi líbí, ale asi se musíme potkat u jiného příběhu :-)... celý text

Příběh ztracené holčičky 2018, Elena Ferrante

Fantastický styl vyprávění, krátké kapitoly a příběh, který se mi zavrtal pod kůži od začátku do konce a celou sérii si budu pamatovat ještě dlouho. Celá Neapolská sága je pro mě jedním z největších literárních objevů vůbec.... celý text

Sídliště Svět 2023, Iva Kokinopulosová

Miliónový jeep 1992, Jan Novák

Miliónový jeep je naprosto strhující příběh! Ta kniha je tak skvěle napsaná, že nemám slov. Styl psaní mi hodně sedl, připadal mi neskutečně vymazlený. A příběh samotný mě donutil přemýšlet, kde je ta hranice, kdy se ještě dají dát věci do pořádku a kdy už je to v háji. Příběh mladého básníka, houslisty, emigranta, nekonečného snílka, lháře, zločince, hazardního hráče, megalomana a muže, který byl vždy přesvědčen, že má vše pod kontrolou. Sledujeme jeho život od malička až po hořký konec. Inspirací pro hlavní postavu byl Novákovi jeho otec. Dalšími postavami jsou manželka hlavního protagonisty (která teda musela mít nervy z oceli) jeho děti a různí lidé z různých fází jeho života. Hrdinův život i pád je líčen s upřímností a zároveň jakousi noblesou, což se mi líbilo. No, ještě to budu chvilku rozdýchávat... "A bytovky samy, ty laboratoře lidských konfliktů a územních agresí..." " Ze všeho nejdůležitější je kontext, vždycky: neexistují žádné absolutní kategorie dobra a zla, všechno vždycky závisí na kontextu, který je pro každého pozorovatele, pro každého účastníka každé události jiný." "Teď obíhala kolem dokola hranic města Radosti, Snu, Šílenství a Získaného zalíbení, aby se navrátila domů na barvu vášně, krve, sliznic, dluhů, prvního máje a exportérů Pravdy." "Všechna stará euforie byla náhle zpátky včetně toho báječného pocitu, že mu prochází něco, čeho by se většina lidí vůbec neopovážila, že dává světu za vyučenou, že toho ví a prožívá víc, než kdokoliv jiný." "Doma je doma a domov je výhradně otázkou kontextu." "Popruhy byly zanedbatelná svízel, která neměla se svobodou nic společného, protože ta nemá nic společného s pohybem."... celý text

Cizinec v manželství 2016, Emir Kusturica

Sbírka povídek slavného režiséra Emira Kusturici. Děj všech šesti povídek je zasazen do bývalé Jugoslávie. Spojovacím prvkem je chlapectví, dospívání, přerod chlapce v muže. V několika povídkách se opakuje touha chlapce po otcově lásce. Ve čtyřech povídkách máme stejné hrdiny: kluka Alexu, jeho otce Braca a matku Azru. Povídky mají nádech tragikomična, melancholie, touhy po lásce, často se objevují rodinné hádky. Všechny jsou zaobalené do balkánské atmosféry. Trochu jiná než ostatní, je povídka V hadím objetí, tam mě obzvláště zaujala pasáž, kde krásná dívka přišívá ucho zamilovanému chlapci. Celá sbírka má název podle poslední povídky: Cizinec v manželství, kde mladý Alexa přichází o iluze o svém otci a zjišťuje, že: " Člověk dospívá, když přistoupí na fakt, že lež může působit léčivěji než sama pravda." Sbírku můžu určitě doporučit. "Když slunce vychází a zapadá, má se mu člověk dívat do tváře." "Jejich tváře prozrazovaly objevené tajemství - že pád se může stát opravdovým letem." "Můj otec Braco Kalem neodpovídá postavou jugoslávskému standardu. Měří metr šedesát sedm, nosí čtyřcentimetrové podpatky a dává pozor, aby obleky, které si nechává šít, podpatky bezpečné překryly."... celý text