Inugoya přečtené 110

První dotek - Styk s nekonečnem 2020, Pavlína Brzáková

Velmi čtivá a rozhodně provokativní. Člověka při ní často napadalo, jaké by to bylo, kdyby... I když je věnovaná hlavně přístupu k dětem, odnese si z ní ledacos i dospělý (a) bezdětný člověk. Pro mě byla například potvrzením toho, co už jsem nějakou dobu tušila: že není potřeba se donekonečna hrabat v nešťastném dětství / minulosti, ani s pomocí terapií ani bez, a že své okovy si můžeme odemknout jednoduše sami. Souzním i s tím, že současné nastavení společnosti je v mnoha ohledech naprosto nesmyslné a chtělo by to změnu k lepšímu. Knížku doporučuju jako námět k promyšlení života a obohacení vlastního úhlu pohledu laskavého čtenáře.... celý text

O duši lesa 2021, Daniela Králová

Na zmínku o knize jsem narazila díky poslechu besedy autorky s Jaroslavem Duškem a hned jsem věděla, že si ji chci přečíst, i když je určena spíš mladším čtenářům. Autorka totiž navázala kontakt s tím, co jsme kdysi uměli přirozeně a byli toho součástí - s duší lesa. I když sama nemám podobné schopnosti "zaříkávačky zvířat", vím velmi dobře, o čem paní Králová hovoří a cítím stejné napojení a úctu k přírodě jako ona. Při čtení knihy jsem však nedokázala být úplně objektivní. Měla jsem celou dobu na paměti to, co zaznělo na besedě: že hlavní hrdinka je vlastně samotná autorka a kniha je v podstatě autobiografií. Takže občas mi přišlo, že holčička působí až příliš "dospěle". Celkové kouzlo knihy to však neumenšuje: bohaté ilustrace, zajímavosti ze světa přírody, odkazy na další materiály na internetu, kapitoly dlouhé "tak akorát", sympatičtí hrdinové.. toho všeho je tam vrchovatě. Za sebe bych si přála, aby autorka podobnou knihu napsala i pro dospělé čtenáře a nebála se u toho "odvázat"; děti mají totiž napojení na přírodu zachované, zatímco dospělí už ho často poztráceli a nebylo by na škodu jim ho znova pomoci připomenout. Sama vím, že to může být docela výzva: ve světě, který je hodně materialistický nebo přehnaně spirituální, se "obyčejné" věci jako je les moc nenosí a nebudí velkou pozornost. A přitom by mohly mít pro náš život nepoměrně větší přínos, než otevírání třetího oka, čtení Akášy nebo hrabání se v rodových liniích. Pokud toužíte proniknout do samé podstaty bytí a smyslu života, vřele doporučuji zmiňovanou debatu z DušeK a také tuto knihu. Když se do jejích řádků pozorně začtete, můžete začít smysl života objevovat sami i bez drahých terapií.... celý text

Psí život 2022, Jaroslav Irovský

Pokud máte psa (nebo jakékoliv jiné zvíře), možná vás už mnohokrát napadlo, co si o nás, lidech, asi myslí. To se nejspíš nikdy nedozvíme, ale kniha je bravurní sondou toho, co by se jim mohlo honit hlavou, když pozorují naše životy a naše konání. Příběh vyprávěný očima švýcarského ovčáka Ariho se překvapivě dotýká všech aktuálních společenských i pejskařských témat (pandemie, válka na Ukrajině, hyperkorektnost, protivní sousedi, mnohdy nesmyslný způsob života ve městě, petardy na Silvestra, to, jak se (ne)chováme ke psům...) a věrně odráží českou mentalitu (neumím si představit, že by podobné dílo vzniklo třeba v Německu nebo USA). V mnoha směrech se mnou vyprávění rezonuje (taky jsem introvert, taky momentálně žiju v panelákovém lese a je mi rozhodně lépe někde v přírodě), a i když jsem se usmála jen jednou (ale to je nejspíš tím, že jsem před dvěma týdny přišla o svého psího parťáka Oriho, takže mi do smíchu moc není), jsem moc ráda, že se mi knížka do ruky dostala, protože ji vnímám jako malé pošťouchnutí novým směrem na mé vlastní životní cestě. Oceňuji také propojení s projektem Jezevčíci v nouzi; ostatně, sama jsem knihu objevila na charitativním bazárku Domova pro psí seniory Knihánkov. Doporučuju jako oddechovku pro dospělé čtenáře, kterým je blízké nekomplikované vyprávění a satira. Nebudete litovat. :)... celý text

Záhada hotelu Winterhouse 2020, Ben Guterson

Milé zakončení záhadologické série, které se neslo v duchu předchozích dílů. Potěšily nové typy hádanek, krásné ilustrace i šťastný konec. Tenhle díl byl sice míň dobrodružný, záhadologický a děsivý než ty předchozí, zato v sobě nesl krásné poselství. K sérii se už asi nevrátím (neboť nejsem cílová kategorie), ale pokud někdy vyjde nějaké pokračování, ráda si ho přečtu.... celý text

Jizva 2020, Alice Broadway

Závěr série jsem četla s velkým odstupem od obou předchozích dílů, takže jsem si už vůbec nepamatovala, kdo, co.... I tak si myslím, že potenciál zůstal nevyužit. Děj ve 2/3 knihy se vlekl a nešel úplně do hloubky. Zato finále se odehrálo neskutečným fofrem ve třech krátkých kapitolách, takže to působilo useknutě a nedotaženě, jako by autorka sama nevěděla, jak to skončit. Ani já z toho po dočtení nejsem moudrá. Jak to teda dopadlo? Změní se něco pro oba tábory? Je to škoda, protože svět, který vytvořila, je zajímavý i originální a zasluhoval by si větší péči. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, i když už se k tomu asi znovu nevrátím.... celý text

Zlatá klec 2022, Lynette Noni

Laťka nasazená prvním dílem se stále drží velmi vysoko. Některé věci jsem čekala (třeba to, že všechno nebude na první pohled takové, jak se to jeví), jiné ne (tajemství, kdo je kdo, kdo koho zrazuje a proč). Postavy jsou vesměs sympatické (nejvíc asi Caldon, který dokonce místy zastiňuje hlavního hrdinu), i když Kiva mi lezla na nervy svým chováním (absolutně nechápu pocit povinné loajality k někomu, kdo se ke mně nechová hezky, a deset let mě nechal hnít někde, kde jsem mohla kdykoliv zemřít (snad teda jedině, že by ředitel věznice byl taky rebel). Konec, stejně jako v prvním díle, velmi překvapil, a moc si neumím představit, jak by se z toho Kiva mohla dostat. Každopádně doufám, že celé do skončí happy endem. Moc se těším na další díl!... celý text

Tajemství hotelu Winterhouse 2020, Ben Guterson

Dvojka pokračuje na stejné vlně jako předchozí díl, s tím rozdílem, že je tak nějak víc předvídatelná. Uhodla jsem hádanku o amuletu, i klíčový předmět třetího dílu. Přesto to stále zůstává milým a chyrým čtením s krásnými ilustracemi. Jsem zvědavá na velké finále :)... celý text

Hotel Winterhouse 2019, Ben Guterson

Čtivá i pro dospělého, nenáročného čtenáře, který nevyžaduje propracované psychologické profily postav a je velkorysý k některým nelogičnostem. Příběh osiřelé jedenáctileté dívky, která se nečekaně ocitne v hotelu, kde prožije svoje dosud nejlepší Vánoce, obsahuje prvky tajemna, napětí, hororu a magie. Kniha je plná slovních žebříků a přesmyček (klobouk dolů před překladatelkou), šifer a podivností. Hotel a jeho okolí představují kouzelné prostředí, které ve vás budí touhu to místo navštívit osobně (kdyby ovšem existovalo). Líbily se mi i ilustrace. Jsem zvědavá na pokračování :)... celý text

Královna rebelů 2022, Lynette Noni

Velmi milé překvapení! Kniha se četla téměř sama a bylo těžké ji odložit. Už jen proto, že se vždy tvářila, že čtenáře vede určitým směrem, jen abychom s úžasem zjistili, že jsme se ve svém odhadu naprosto mýlili a pravda je ve skutečnosti někde úplně jinde. Nechci nic hlubšího spoilovat, ale vřele doporučuju. Jedna z TOP knih tohoto žánru. Těším se na další díly :)... celý text

Skrýš v lese 2022, Maureen Johnson

Autorka stále píše skvěle, ale oproti původní trilogii jako by to trochu ztrácelo dech. Zvýšila se frekvence LGBT tematiky (není se co divit, když blízkou kamarádkou autorky je C. Clare) i sprostých slov (nebo mi to jen tak připadá?) a případ i napětí se musely vměstnat do jediné knihy, čímž to celé působilo trochu uspěchaně. K novým postavám jsem si hlubší vztah nevytvořila, ty staré občas působily spíš jen jako do počtu, aby tam hlavní hrdinka nebyla sama. I tak je to ale velmi zajímavé, místy ohromně napínavé počtení. Vraha ani jeho motiv jsem netrefila a závěrečné rozuzlení bylo překvapivé. Těším se na případné pokračování.... celý text

Syn nekonečna 2021, Adam Silvera

Jsem docela v rozpacích, co napsat. Nápad velmi dobrý, obálka nádherná, zbytek kulhá na obě nohy. Děj je hrozně rychlý, i když se tam toho paradoxně zase tak moc neděje. Svět příliš rozsáhlý na to, aby byl dostatečně vysvětlený (nepochopila jsem ani v čem spočívá rozdíl mezi nebeskými a Kouzlochodci). Hrdinové povrchní až protivní, s vnucenou inkluzivní hyperkorektní tematikou, která ovšem nemá na děj pražádný vliv. Motivy hrdinů a padouchů matoucí a nedůvěryhodné. Divný překlad (stvoření, duší těla.. občas se to špatně četlo). Konec otevřený, ale téměř násilně utnutý, indikující, že k tomu budou ještě nějaké další díly. Příběh dvou povrchních puberťáků, z nichž jeden neustále řeší svoji slávu na socnetech a druhý svoji sexuální orientaci, veganství a svůj vzhled, je zasazený do rádoby fantasy světa současného New Yorku. Líbit se asi bude především těm, které tato tématika oslovuje a mají rádi autory jako C. Clare. Ostatní nejspíš budou při čtení trpět a litovat promrhaného nápadu.... celý text

Tajemství karet 2003, Jostein Gaarder

Výjimečná a velmi chytrá kniha. Důmyslně propracovaný příběh, který na necelých 250 stranách splétá nitky dobrodružství, reality, fantazie i hlubokých otázek nutících k zamyšlení. Celé je to podáno nenásilnou, takřka až deníkovou formou, takže se kniha dobře čte. Místy obsahuje hluboké myšlenky, řekla bych až překvapivě nadčasové na to, že kniha vznikala v 90 letech minulého století. Například citát, který tu již někdo zmínil: "„Za to, že lidi tolik zajímá všechno ‚nadpřirozené‘, může jejich podivná slepota. Neboť neregistrují to vůbec největší tajemství, totiž že existuje svět. Mnohem víc je zajímají Marťani a létající talíře než celý ten úžasný svět, který se nám rozprostírá přímo před očima.“ krásně vystihuje současnou dobu, kdy spousta lidí se utíká k ezoterice, ale přitom naprosto míjí zázraky všedního dne, života, který jim připadá obyčejný až neutěšený. Kniha mi také připomněla sílu dětského pohledu na svět a fakt, že to, že jsem živá, není samozřejmost.. už jen tím, kolik mých předků muselo přežít, abych se vůbec mohla narodit. Toto uvědomění mi přineslo více úcty k mému vlastnímu rodu, než jakékoliv jiné informace a metody. Tajemství karet rozhodně doporučuju a pokud jste náhodou sami Žolíkem, dostane se vám laskavého popostrčení na vaší vlastní cestě, která možná není úplně jednoduchá, ale rozhodně není obyčejná. Určitě se podívám i po dalších dílech tohoto autora.... celý text

Dvůr stříbrných plamenů 2022, Sarah J. Maas

Už to není ono. Touhle jedinou větou by se dal shrnout dojem z celé knihy. Už to tu někdo zmiňoval a nevím, jestli i tento díl série překládala stejná osoba jako ty předchozí, ale vypadá to, jako by to psal někdo úplně jiný. Taky si nepamatuju, že by předtím postavy používaly takové množství vulgarit, jako jich je naseto skoro v každé větě, kterou v téhle knize pronesou. Kapitolou samou o sobě jsou sexuální scény. Kanec Cassian má (jak jinak) velkého ptáka, který se do Nesty snad nevejde, ale přitom vejde (jak jinak) naprosto do každého otvoru, který je mu schopná nabídnout a to i několikrát za sebou. Taky se dozvídáme, že tyto dvě postavy to nejspíš nepřehání s hygienou, když chuť pohlaví toho druhého cítí na jazyku ještě několik dní poté. A tak se, podle svých slov, proš*kají přes téměř 700 stran, aby si uvědomily, že existuje i něco jako milování. Třebaže jsou druh a družka, což (na rozdíl od všech ostatních družných dvojic, které to věděly hned) zjistili až poté, co si řekli, že se mají rádi. Ehm. Dál se knize dá vytknout následující: 1) Postavy jsou ploché, nezajímavé a to včetně našich oblíbenců z předchozích dílů. Vlastně tam jenom jsou, něco občas prohodí, a pak zase někde něco dělají. A vám je v podstatě jedno, co. 2) Skvělé jiskření, kvůli kterým jsme si zamilovali původní knihy natolik, že jsme byli ochotni odpustit i slabší místa, taky úplně zmizelo. Feyre a Rhysovi jste to věřili. Sakra, přiznávám, že jsem jí chvílemi Rhyse dokonce záviděla, protože jsem sama nikdy nic takového nezažila. Ale mezi Nestou a Cassianem to neprobíhá ani vzdáleně. Takže jim to závěrečné "miluju tě" prostě věřit nemůžu. Ona má hezký zadek a prsa, on svaly a žalud, a v posteli jim to klape. A tak do dali dohromady. 3) Děj - vlastně se tam nic moc neděje a to, co se tam děje, je druhořadé a nevýznamné. A taky rychle odbité. a to včetně temných, klíčových a náročných momentů. Jednání hlavní padoušice taky postrádá logiku. Ale to asi nevadí, když hlavním motivem knihy je přirážení. Ten zbytek je prostě vycpávka. 4) Absence korektora. Těch chyb je tam fakt hodně a některé jsou vyloženě hloupé. Stojí za to si to přese všechno přečíst? Jednoznačně ano, pokud jste jako Nesta. Vím, že ji spousta lidí nemá rádo, ale za mě byla ze všech těch tří sester jediná zajímavá. Možná proto, že mě občas požírá moje vlastní temnota, dokážu pochopit motivy jejího jednání a držím jí palce. Každopádně nikdy nebyla tak nesnesitelně dokonalá jako Feyre nebo věčně křehoučká jako Elain. Aspoň teda do konce tohoto dílu. Scéna u jezera je asi nejsilnější moment celé knihy. Ukazuje totiž, že sami sebe můžeme uzdravit jenom do určité míry, ale pak potřebujeme někoho dalšího, protože nic nenahradí sílu bezpodmínečného přijetí druhou osobou, která vidí naši temnotu a bídu, a přesto nás nesoudí, ani neopustí. Maasová ve věnování napsala, že by všem Nestám tam venku přála, aby zdolaly svoji vlastní horu. Já bych každé přála jejich vlastního Cassiana. Takže jo, Nesty tam venku, tohle si přečtěte. Třeba vám to pomůže zvednout hlavu a kráčet dál, i když toho Cassiana vedle sebe nemáte. A vy ostatní: každý podle svého uvážení. Když od toho nečekáte tolik, jako od prvních třech dílů, je to vlastně docela fajn.... celý text

Majonéza k snídani 2021, Markéta Lukášková

Kniha mě zaujala už od začátku. Sama jsem nikdy nikam nezapadla, takže mě takový typ hlavní hrdinky bavil (i když neustálé omílání fóbie z parazitů už zas až tak moc ne). O hodně zajímavější je však sonda do mezilidských vztahů, což je téma, nad kterým přemýšlím v poslední době hodně. Kladu si otázku, jestli je opravdu možné mít jako žena dlouhodobě šťastný partnerský vztah, ve kterém bych nemusela potlačovat nebo ztrácet sebe samu. Odpověď nemám, kniha mi ji taky nedala, ale pojala toto téma velmi zajímavě. Hvězdu ubírám částečně za c*vid (mám tohoto tématu plné zuby a nechci o něm ani slyšet, natož číst) a částečně za jistou nevěrohodnost (holka, s kterou se v podstatě nesnášíte, nekonvertuje z ničeho nic na vaši nejlepší kámošku). A taky trochu za jistou do sebe zahleděnost hlavní hrdinky. Jinak je to moc fajn čtení, takže doporučuju.... celý text

Saturnin se představuje 2021, Miroslav Macek

Asi budu v menšině, ale tenhle díl mě asi jako jediný ze všech těch neoficiálně-oficiálních pokračování bavil nejvíc. Možná je to tím, že postava Saturnina pro mě byla vždycky tak trochu tajemná a těšila jsem se, že mu nakouknu "pod pokličku". Jinak je to svižné, čtivé, nenáročné, takže vcelku příjemná oddychovka. --- Stejně se ale nemůžu zbavit rozpačitého pocitu z tohoto oficiálně-neoficiálního počinu v podobě vzniklé trilogie; originál je jenom jeden a parazitování na něčí genialitě a popularitě (pardon, ale jiný výraz mě nenapadá) mi není dvakrát sympatické.... celý text

Knihonoš 2022, Carsten Henn

Každý člověk se jednou dostane do fáze (věku), kdy začíná zjišťovat, že lidi/věci/místa/rutina, které měl rád, nenávratně mizí. Tato nostalgická stužka se vine knihou v postavě Knihonoše, který nosí svým zákazníkům objednané knihy přímo k nim domů, ale v moderním světě už tato služba nemá svoje místo. Kniha je dojemná, hřejivá, ale má i smutná a hrubá místa. A právě za posledně jmenované dávám hvězdu dolů. Ani ne tak kvůli hrubosti, jako kvůli její zbytečnosti a nedůvěryhodnosti, včetně celého následného "pokání". V každém případě jestli hledáte milou oddechovku s kapkou naděje, že každému do života, jakkoliv zdánlivě neměnného, může přijít svěží nový vítr, je tahle kniha dobrou volbou :)... celý text

Příběhy z Kamenitého vrchu 1998, Richard Adams

Moc jsem si takovou knihu přála už v době, kdy jsem četla Dalekou cestu za domovem. Ta totiž obsahuje spoustu nedokončených nebo jen naznačených příběhů a já jsem byla moc zvědavá, o čem vlastně jsou. Když pak po letech vyšly Příběhy z Kamenitého vrchu, připadalo mi to jako splněný sen. Bohužel ale přišlo docela zklamání, a i když se mi přání splnilo. Kniha se totiž nečetla tak dobře, jako ta původní a skoro se to stydím napsat, ale... moc mě nebavila. Tak nebo tak, jsem ráda, že vyšla, i když vracet se k ní nejspíš asi nebudu.... celý text

Můj tajný život 2020, Lucie Hříšná

Myslím, že jsem čekala něco trochu jiného. Knihu jsem otevřela z pozice člověka, kterému je podobný svět naprosto cizí. Velmi mě ale zajímalo, jaké jsou motivace žen, které se do něčeho takového pouští, a tedy i jaká byla motivace autorčina. V polovině knihy jsem začala přemýšlet nad tím, jaká je asi motivace mužů, kteří si takové ženy kupují. Nakonec jsem se nedozvěděla skoro nic. Snad jen to, co dělat, když mám spolknout něco, co spolknout nechci. Taky jsem si myslela, že luxusní společnice znamená něco jiného, než jen drahé prádlo, kosmetiku, cestování a litry alkoholu na účet kupujícího. Čekala jsem distingovanou ženu na úrovni (byť dělá, co dělá), ženu s přidanou hodnotou. Dostala jsem nevyzrálou cácorku, která se staví na pomyslný piedestal nad všechny ostatní, na které se neštítí plivnout, a je upřímně šokovaná, když na ni někdo použije její vlastní zbraně (já lhát můžu, ale běda, jak někdo zalže mně). Pokud je toto dílo autobiografie, tak autorce upřímně přeju, aby v životě poznala i jinou lásku než tu k sobě a k penězům. A čtenářům bych doporučila raději něco jiného (pokud vás teda nezajímají preference nějakých cizích chlapů, které nejspíš v životě ani nepotkáte).... celý text

Ydris: kniha druhá 2021, Květoslav Hönig

Z prvního dílu jsem si matně pamatovala jen jakéhosi barbara, který sahá ženám na prsa (jako výraz úcty) a buď za to dostane přes hubu a nebo ne. Druhý jsem otevřela z morbidní zvědavosti, ale hlavně díky přemíře pozitivních recenzí tady. První půlka mě nebavila, příliš mnoho postav, u nichž jsem neměla ani tušení co, proč, kdy, jak. Většina se pokoušela někoho zabít a nic jiného tam prakticky nedělali. Barbar sahající na prsa už ale zjevně dosahal, protože se objevoval jen sporadicky. Od půlky jsem se do toho začetla poněkud více a třetí díl si přečtu taky, protože mě osobně zajímá, kam to celé směřuje. Pokud vůbec někam. Na rovinu ale říkám, že žádné prazvláštní nadšení se nekonalo. Kniha je velmi ambiciozní (že by Hra o trůny po česku? Ale nemůžu srovnat, nečetla jsem, ani neviděla), ale bohužel má několik výrazných nešvarů. 1) Postavy jsou svým způsobem na jedno kopyto (všichni rváči, zabijáci, kouzelníci, prostě killiči) a nenašla jsem si ani jednu, kterou bych si nějak zvlášť oblíbila. Nebo která by se něčím výrazně lišila. 2) Počet mozků propíchnutých dýkou skrze oko a mrtvol per kapitola vysoce převyšoval počet míst, která by se dala popsat jako posun v ději. 3) Největší překvápko knihy bylo hojné hnípání se v Ydrisoidní venerické chorobě (jak vzrušující, bez toho bychom se neobešli). 4) Několik logických nesmyslů (ale nebudu spoilovat). Kniha se asi bude líbit každému, kdo má rád mrtvoly, bitky, intriky, detailní popisy vyhřezlých střev a řeči o sexu. Jestli hledáte něco hlubšího (s dějem), hledejte radši jinde...... celý text

Ydris: kniha první 2017, Květoslav Hönig