HaniSebi přečtené 378

Maigret a záletný pan Charles / Maigret a záhadný samotář 2009, Georges Simenon

Takové detektivky dnes snad už nikdo nenapíše. Georges Simenon nepotřebuje dvacet mrtvol zavražděných na dvacet co nejvíc šokujících způsobů, žádné rádoby napínavé přestřelky a honičky, a přesto jsou jím vytvořené případy zajímavé, zapletené, promyšlené a napínavé. Očividně kdo umí, ten umí.... celý text

Atómové návyky 2019, James Clear

Knihy se vždy snažím hodnotit v rámci žánru, protože si nemyslím, že má logiku porovnávat například tuto knihu s Harry Potterem. Co se tedy týče tématu seberozvoje, tato kniha si podle mě 4* zaslouží. Když jsem slyšela všechny ty nadšené ohlasy, které v zahraničí sklidila, musela jsem si jí koupit. A nelituji, nejsem zklamaná. Nicméně jde hodně o přístup. Pokud tuto knihu otevíráte se slovy "no tak se ukaž, změň mě", pak si myslím, že číst ji je vyloženě ztráta času. Pokud jste ochotní něco změnit a vynaložit aspoň malinkou snahu, pak si v knížce můžete něco najít. Oceňuji, jak dobře je napsaná, nenudila mě. Ačkoli to není knížka, kterou bych přečetla na jeden zátah, nemusela jsem se do čtení nijak nutit. Když se to tak vezme, James Clear nepřišel s ničím závratně novým, ale tím jak vše hezky vysvětluje, uspořádává, prokládá poznámkami ze svého života i ze života slavných lidí, si získal mojí pozornost. Také neslibuje závratné změny, které přijdou samy od sebe prostě po přečtení knihy. Klidně se přiznám, že všechno, co jsem si přečetla, nevyužiji (a popravdě si už všechno ani nepamatuji), ale svoje jsem si vzala a uvidím, jestli si svůj dobrý návyk vybuduji.... celý text

Jeho banán 2020, Penelope Bloom

Ke knize jsem přistupovala bez jakéhokoli očekávání, takže nemůžu říct, že bych byla zklamaná. Není pravda, že už od prvních stran víte, jak to dopadne. Víte to už z anotace, ale tak pro rozuzlení záhady tyto knihy nečteme, že. 3* dávám, protože kniha splňuje svůj účel, naprosto oddychové, můžete zcela vypnout, ideální po náročném dni v práci. Nechlámete se u toho smíchy, to fakt ne, ale úsměvné momenty tam jsou. Více hvězd dát nemůžu, protože knížka vyvolává pocit, že už jste desítky takových četli. Není tam nic nového. On bohatý, strašně sexy, ona chudá, ale chytrá, strašně sexy, ale pozor, tady není panna (ačkoli daleko k tomu nemá). No asi je to osvědčený koncept, tak proč ne. Jednou z úsměvných chvil pro mě bylo i to, jak urputně se autorka očividně snažila o naprostý happyend.... celý text

Marťan 2019, Andy Weir

Skvělá kniha, ale měla jsem chuť dát o hvězdičku méně, protože jsem kvůli ní šla spát ve 4 ráno. Pokud víte něco o chemii, fyzice atd., pak určitě najdete stovky nepřesností a blbostí. Já jsem to ve své blažené nevědomosti Andy Weirovi žrala i s navijákem. Vše tak dobře popisuje, že ve mně vyvolal pocit reálnosti, až jsem si sem tam říkala "jo, to je logický, to dává smysl". Mark Watney se stal jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav vůbec. Optimistický, vtipný sympaťák, který si (dost nereálně) poradí vážně v každé situaci. Nejsem fanynka sci-fi, ale tohle bylo bezva. Chápu, pokud se někdo nemůže začíst, začátek se může zdát trochu pomalejší, ale doporučila bych vydržet. Teď mám v plánu co nejdřív zkouknout film.... celý text

Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR 2017, Nina Špitálníková

Zajímavé vyprávění o studijním pobytu české koreanistky v KLDR. Takto to píši záměrně, protože ač se Nina Špitálníková očividně velmi snažila zažít alespoň trochu skutečné severokorejské reality, zase tolik se jí to nepodařilo. Všude sledovaná tajnou policií viděla to, co vidět měla/směla. Zároveň jsou v knize ale velmi dobře vsunuté faktické informace o KLDR, které ji skvěle doplňují. Oceňuji i výklad pojmů, sice byly všechny vysvětleny postupně v knize, ale zařazení i takto přehledně ke konci je super. Trochu mi vadily překlepy, ale tak to se stává každému. Já osobně bych také preferovala, kdyby byly poznámky vloženy hned na dané stránce "pod čarou", abych nemusela tolik listovat na konec. Odkazy na literaturu klidně mohly zůstat na konci, ale u různých dovysvětlení by to bylo prima (v knize Svědectví o životě v KLDR to tak už je a mně to moc vyhovovalo). Celkově knihu hodnotím moc pozitivně, přístup autorky à la Bukowsi (svět patří těm, co se neposerou) obdivuji. Ačkoli mě KLDR velmi zajímá, navštívit ji nijak netoužím.... celý text

Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda 2015, Robert Louis Stevenson

Krátká novela a jednoduchý příběh, který zná tak nějak i ten, kdo knížku nečetl. Asi bych normálně dala 3 nebo 4*, protože mi tam něco chybělo, na druhou stranu je to klasika z 19. století a tak se k tomu musí přistupovat. Četla jsem vydání z roku 2015 a ilustrace Maura Cascioliho knížečku skutečně krásně doplňují.... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Nenáročná oddechovka, která mi zpříjemnila víkend. Určitě to nebyla nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla, ale vlastně nemám důvod ubírat hodnocení. Pro mě účel splnila. Mezi prací a psaním diplomové práce jsem si u ní odpočala. Od Hartla jsem už delší dobu chtěla nějakou knížku zkusit, protože (a to nemyslím nijak zle) už jen jeho smích mě dokáže pobavit. Navíc jsem knížku chtěla přečíst dřív než uvidím film, na který se už docela těším. Na mě tam bylo trochu víc sprostých slov, ale já jsem v tomhle docela suchar.... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Pokud vás zajímá, jak se žije v KLDR, pak tuto knihu vřele doporučuji. Pro mě jedna z nejlepších knih o Severní Koreji. Jak popisek tvrdí, kniha je založena na rozhovorech se sedmi severokorejskými uprchlíky. A moje nadšení z této knihy plyne právě z výběru respondentů. Každý je totiž úplně jiný. Liší se věk, pohlaví, společenské postavení i doba útěku. Knih uprchlíků z KLDR je poměrně hodně, ale mně v poslední době přišly podobné (pokud to tak mohu říct). Hlad, těžká práce a zase hlad, někdo z okolí zmizel atd. Hlavní hrdina se rozhodl pro útěk a většinu knihy tak popisuje svou cestu. V této knize se vlastně o tom, jak útěky probíhaly, nedozvíte zhola nic. Jde skutečně o život v KLDR. Ale to hlavní. Jsou zde i rozhovory s lidmi, kteří se v Koreji měli relativně dobře nebo vyloženě dobře (na severokorejské poměry). Mám samozřejmě na mysli příběh vysokoškolačky, která vlastně ani utéct nechtěla. Díky tomu zároveň vidíme ten ohromný rozdíl mezi vyvolenými a obyčejnými lidmi. Samozřejmě i my Češi máme svou zkušenost. Já osobně jsem socialismus u nás naštěstí už nezažila, takže mám vše jen zprostředkované. Pradědovi sebrali hospodu, babička nemohla studovat svou vysněnou vysokou školu, protože se nehodilo, aby dcera živnostníka učila ve školce, pak pradědu zavřeli, protože nenahlásil člověka, který chtěl přejít hranice, a ze kterého se vyklubal provokatér. Moje mamka zase už s úsměvem vzpomíná na povinný sběr brambor, nedostatek toaletního papíru nebo na to, jak byla nadšená, když se vyhnula účasti na spartakiádě atd. Já to mám jen z vyprávění, spousta lidí to zažila. KLDR toto všechno a ještě mnohem víc dovedla na úplně jinou úroveň. Vlastně bych řekla, že co se týče socialismu, pak Pchjongjang hraje svou vlastní ligu, a to i co se týče těch největších absurdit. SPOILER Většinou se mnou knihy nijak moc necloumají a i tady jsem se snažila být jaksi nad věcí. Smrt hladem, zneužívání na vojně, pracovní tábory,... Řekněme, že pokud čtete o KLDR, tak už s tímhle tak nějak předem počítáte. Mně se ale udělalo vyloženě špatně při pasáži o popravě sedmiletého chlapečka, který se pořád smál a rád zpíval. Asi nemůžu říct, že by mě to šokovalo, ale nějak to na mě prostě dopadlo. Jediné, s čím jsem během čtení trochu bojovala co se týče formy/překladu, bylo jméno Velkého vůdce. Nina Špitálníková používá Kim Il-song, já si na to prostě nezvykla. Ze střední mám zafixováno Kim Ir-sen, ale to je jenom můj problém. Na druhou stranu musím vyzdvihnout poznámky autorky. Jsou super, spoustu věcí vysvětlí, něco připomenou. Vysvětlí i to, co asi většina zná (např. co je čučche), ale nemusela by, takže každý čtenář porozumí opravdu všemu, aniž by si musel něco dohledávat. Za mě je knížka moc krátká, je to tak strašně zajímavé. Nina Špitálníková pokládá fakt dobré otázky, mně hlavou běželo spoustu a spoustu dalších. Ale chápu, že autorka nemohla dotazované otázkami více mučit. Přeci jenom (jak bylo naznačeno i v knize) Severokorejci nejsou atrakce, ale taky lidi.... celý text

Kim Čijong (ročník 82) 2019, Čo Namdžu

Krátká knížečka, která hezky ilustruje těžkosti, se kterými se musí potýkat korejské ženy. Nemyslím si, že lze přirovnávat život obyčejné Korejky k životu obyčejné Češky, jako se o to pokouší některé komentáře, rozhodně ne v dnešní době. Například zatímco v Koreji představuje narození holčičky stále často zklamání pro celou rodinu (a vina padá přirozeně na ženu), v Čechách se s tímto tedy dnes podle mě nesetkáme. V mém okolí jsou tedy tatínkové z holčiček vyloženě "poprdění". Srovnávat pracovní podmínky je také trochu mimo. Například v Koreji není zase tak neobvyklé, aby někdo na pracovišti komentoval vzhled ženy. Nadřízený se může na rovinu zeptat, zda jste neztloustla. Že se to v tuzemsku stát nemůže neříkám, ale je to méně pravděpodobné, a rozhodně má Češka možnosti, jak se k situaci postavit, aniž by se bála, že přijde o práci a další nenajde. A srovnávat rozdíly platů Korejka-Korejec x Čech-Češka? No to snad ne. Knížka může sem tam působit trochu feministicky, na druhou stranu Korejky to opravdu nemají tak jednoduché a ani bych nesrovnávala korejský feminismus a evropský feminismus. Jde rozhodně o zajímavý pohled do života ženy z úplně jiné kultury.... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Až moc stakanů? Ano. Vyprávění trochu přehnané a přibarvené? Ano. Moc šťastných náhod? Ano. Přesto jsem se při čtení cítila strašně příjemně a každou stránku si užila. Ziburu už beru jako jistotu, sedí mi jeho humor a ironie. Čtení je to lehké a oddechové a já jsem za to ráda. Pro mě si tato doba postavená na hlavu vyloženě říká o takovéto nenáročné knížky, které člověka alespoň na chvilku přenesou někam jinam.... celý text

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

Přesně takovou knížku jsem v této poměrně hektické době potřebovala. Byla pro mě úžasným oddychem a působila nesmírně optimisticky. Občas jsem se smála nahlas a některé pasáže jsem předčítala každému, kdo byl zrovna po ruce. Například laskavý vtip o morčátku se mnou asi zůstane dlouho. Ačkoliv jsem se víc těšila na část z Číny, nakonec mi víc sedlo vyprávění z Nepálu, i když obojí stálo za to a knížka se četla sama.... celý text

Utěšitelky 2014, Ruth Hallo

O "utěšitelkách" jsem toho před přečtením knihy věděla jen velmi málo a spojovala jsem si je především s Koreou. Jde o první knihu, u které mohu s klidným srdcem napsat, že mě šokovala. Nemyslím tím hrůzy, kterými si "utěšitelky" prošly během války. Válka je strašná vždy. Šokoval mě nicméně přístup krajanů k těmto ženám a hlavně postoj vlád po válce. O odmítavém přístupu Japonska jsem věděla a stejně mě konec knihy poměrně zasáhl. Přijde mi zvláštní psát něco jako "kniha se mi velmi líbila". To se prostě nehodí, ale 5* si zaslouží.... celý text

Hrana rozkoše 2012, Eve Berlin

Hrana touhy 2013, Eve Berlin

Komisař 2019, Paulina Świst

První díl se mi líbil víc, ale i tohle se dá číst. Harlekýnka, která se tváří jako detektivka. Ale proč ne. Mně bohužel nesedla hlavní hrdinka. Nechci tvrdit, že je úplně blbá, ale řekněme, že Zuza rozhodně není nejostřejší tužkou v penále.... celý text

Manžela jsem nezabila 2016, Liou Čen-jün

Za mě skvělá knížka, ale rozhodně se nebude líbit každému. V podstatě se tam toho moc neděje. Byrokracie a další byrokracie a dvacetiletý boj za směšnou věc. Prostě fraška, ale dobře napsaná. Mně osobně nebyla moc sympatická hlavní hrdinka a nějak jsem jí nedokázala fandit. Také se přiznám, že jsem se trochu ztrácela ve funkcích, kdo je tajemníkem okresu, provincie, místopředsedou soudu atd., ale to patří k věci, prostě byrokracie. Doslov Zuzany Li se hodil. Ačkoli se mi kniha moc líbila, je dobře, že je tak tenká, jinak by už toho opakování bylo moc a celkově už by to bylo moc.... celý text

Říkají mi Lars 2018, Daniel Gris

Vánoční tábor 2019, Karen Schaler

"Každá vločka je jako vánoční pusa." Vždy se snažím hodnotit knihu v rámci žánru. Tady bych asi dala 4,5*. Úplně netuším, co očekávaly jiné čtenářky, ale já přečetla anotaci, viděla žánr román a k tomu nakladatelství Baronet a bylo jasné, do čeho jdu. Jestli někdo chce do poslední chvíle hloubat a dlouze uvažovat, jak asi příběh dopadne, popřípadě cítí silnou potřebu zapojit levou mozkovou hemisféru tak nesáhne po této knize. Vánoce, romantika a zase Vánoce. Jednoduché, předvídatelné, přeslazené, ale prostě tak nějak vánoční. Po hektickém období plném práce to byla první kniha, po které jsem při vánočním volnu sáhla a zklamaná nejsem. Hořící krb, čaj, deka a tahle knížka. Coby milovníka Vánoc mě potěšila a pohladila. Jasně, že to nebylo dokonalé, mně například vadilo, jak se všichni neustále všemu smějí a chyběl mi popis postav. Ale co. Je to oddechová vánoční romantika, relax, žádný adept na Man Bookerovu cenu a tak by to měl čtenář brát. Žádné divoké zvraty, žádná úžasná zápletka, jen přehnaně pozitivní a kýčovitý příběh, kterému nasadí korunku novela Svatba ve Vánočním táboře, což je v podstatě delší epilog.... celý text

Ďáblova dcera 2019, Lisa Kleypas

Z lásky k tobě 2011, Lisa Kleypas