elovole
přečtené 250
Atlas babiček
2022,
Anna Luňáková
Znáte všechny svoje babičky? Že ne? Ani se vám nedivím. Každý máme těch babiček totiž celou armádu. Všichni víme, kdo byl třeba Mácha, ale známe jeho babičku? Neznáme. A je to škoda. Atlas babiček Anny Luňákové se soustředí na babičky, ženy, co stály na pozadí historie – babičky, matky, sestry, manželky, čarodějky, astronomky, majitelky restaurací, filozofky, spisovatelky, matematičky, objevitelky... Dělá tak ale skrz příběh malé Toničky, která ještě neví, kým bude. A tak to pomocí snových rozhovorů s babičkami z celého světa zkouší vyzkoumat. Čtení mi zabralo dost dlouho, ač je to kniha rozsahem nedlouhá. Příběh tvoří navíc jen část knihy, na konci totiž najdete onen Atlas babiček, který je plný medailonků inspirativních žen (psané jsou rukou Toničky, takže se pobavíte i tam). A nejsou to ty klasické: Marie Curie, Marie Terezie, panna Marie (když už jsem začla Marií :D, i když babička Ježíše svatá Anna tam je!), ale třeba Rachilde, Sophia Brahe, Harriet Taylor Mill nebo Sung Wu-Sao. Znáte je? Já si jich dost musela najít. A to je naprosto báječné! Maličko mi nesedla stylistika: například sloveso začínat je tam až příliš často a mnohdy úplně zbytečně. Nejradši bych to ještě trochu vyleštila. To je ale snad jediná výtka, kterou k jinak úžasné knížce mám. Kouzla, sny a feminismus. Dobrá kombinace. Navíc ve formě, která je stravitelná pro děti. Paleta černé, bílé a červené je působivá a ilustrace Bety Suchanové symapticky šrafované.... celý text
Rezavé panny
2023,
Gwendolyn Kiste
Od první věty jsem věděla, že jsem doma. Další kniha od Medusy, ke které se budu vracet. Tíživá atmosféra poloopuštěného města, které jen čeká, až ho nemilosrdně semele buldozer, je tak krásně budovaná. Vztah Phoebe s matkou je až úsměvně podělanej, ale něžnej (o otci nemluvě). Ostatně hlavní „hrdinka“ je skvělá, postarší, životem trochu pofackovaná, ale nahlíží na svoje mládí kriticky, neservíruje nám žádnej bullshit (a její mladé já čtenáře umí potrápit). A do toho příběh Rezavých panen, ach. Co se s nimi stalo? Proč se to stalo? To je fuk, hlavně že víme, že je to nebolelo, ačkoli tomu lze jen stěží uvěřit. Strašidelně lidsky obyčejnej příběh s neobyčejnou proměnou a nádherným jazykem. Často člověka zamrazí, jestli v životě není spíš manželka dělníka v ocelárně, která za dopoledne s koktejlem vyřeší svět, ale své dcery nechá zkorodovat. Díky za to! Skvělé jsou i původní české ilustrace (Eva Paprstkářová), a ač nejsem zastáncem soundtracků ke knihám, tenhle se fakt povedl (ne, určitě ho teď při psaní komentáře neposlouchám, nene).... celý text
