Bonda
přečtené 1090
Petr Pan
1997,
James Matthew Barrie
Děj je roztříštěný a nepředvídatelný. K věcem se nedochází, spíš se vynořují jako ve snu. Nikdy nevíte, kdy se náhle vynoří dívka toužící po polibku, zabijácký pirát, dívka, která se snaží ze žárlivosti vraždit, krokodýl s tikajícím budíkem v břiše, dýka nebo jiný nástroj zkázy... Jako by autor nepotřeboval osvědčená dějová schémata, kdy se čtenář nejdřív pořádně seznámí s postavami a jejich cíli, a pak jim až do konce drží palce při napňování cílů. Ale nějaké napětí tu přesto je; dětským hrdinům jde snad nepřetržitě o život, děti samy zabíjejí (v obraně) a některé scény jsou dost brutální. Líbí se mi, jak je demaskována nabubřelost tatínka. Scéna jeho "napravení" oplývá zvláštním vtipem. Děti občas prokážou statečnost, zásadovost, spolehlivost, odvahu, přátelství... Ale i tyto scény se vynoří a zase zanoří, odletí... A celý rámec příběhu, tématizujicí čas a běh životem, je zajímavý. Určitě by se dalo najít spoustu symbolů a skrytých významů. Co je vlastně Nezemě? Prostor chlapecké mysli, osvobozené od rodičovských vlivů a kontroly? Kniha je jistě slibným materiálem pro psychologické i literární analýzy.... celý text
Jako sen
2021,
Zdenka Krejčová
Neuvěřitelné. Třináctiletá Česka bydlela s rodiči v 50. letech v čínském hotelu, kde se ubytovávali cizinci a docházelo k důležitým jednáním. Viděla udávání, zatýkání, mučení na hotelovém pokoji, zažila "kritiky" (na vlastní kůži), popravy, epidemie, na schodech překračovala oběti hladomoru. Stýkala se dlouhodobě s hladovějícími lidmi, kteří si nesměli vzít nabízené jídlo, aby je za to někdo neudal. Lidé z jejího okolí mizeli v koncentračních táborech. Ale co více - okouzlila ji delegace z Tibetu: lama tulku, který s ní během prvního večera mluvil telepaticky (a zároveň krásně), a patnáct mladičkých chlapců kolem něj. V kontrastu s Číňany nepůsobili vystrašeně, ale svobodně. A dokonce laskavě. Hrála s nimi míčové hry, obdivovala jejich krásu, obdivovala je. Když po pár týdnech odjížděli, docela samozřejmě a klidně si sbalila "ranec na celý život", že odjede s nimi. Co bylo dále, nebudu prozrazovat, ale veselé to není. Život pak autorka prožila ve znamení téhle iniciace. Iniciační a mystické sny jsou nádhernou součástí knihy, stejně jako kresby "jako sen" zachycující obrovský a těžký poklad, který si dívka odvezla v duši zpět do Čech. Živý poklad z Tibetu. Úžasná kniha.... celý text
Cestujeme světadíly
2014,
Stanislava Bumbová
Knížka, která mě překvapila. Na začátku se mi líbil jen koncept: krátké představení všech kontinentů skrz zeměpisný výklad, kratičké povídky a básničky o místních zvířatech. Ilustrace nejsou pěkné a styl výkladových části místy neodpovídá věku cílové skupiny, je to jako úryvky z encyklopedie pro dospělé (nejsilněji asi v pasáží o renesanci, jak už je tu zmíněno níže). Ale autorka nečekaně zabrousila v povídkách do vážných témat a skrze jednostránkové příběhy je představila dětem velmi přístupně, krátce, jasně a hezkou češtinou. Světová chudoba, mizení deštných pralesů, solidarita, která charakterizuje člověka jako živočišný druh, kolonizace Ameriky... Líbí se mi i jazyk veršů. Knize bych přála vydání s lepšími ilustracemi. S předškolačkou jsme ji přečetli za pár hodin, a přitom z ní načerpala spoustu informací, ke kterým se budeme vracet. Lehce bych rozvedla pasáž o solidaritě u zvířat. Která zvířata by se postarala o osiřelé mládě svého druhu, jako to dělají lidé? Informaci by chtělo uvést pro děti mnohem přesněji než jedním slovem (nemnohá).... celý text
Vánoční přání
2013,
Hana Pinknerová
Je to portrét mysli snaživé, poslušně holčičky prvňačky. Příběh zachycuje, jak si dívenka osvojuje hodnoty: pravdomluvnost, nesobeckost, štědrost. A také zbožnost. V některých pasážích jsem se cítila stísněná. Holčička se mi místy zdála až moc poslušná, až moc limitovaná hranicemi, které jí autority (rodiče a učitelka) vymezily. Sama se v těch hranicích ochotně drží, a pokud před rokem jedno z důležitých pravidel na okamžik porušila, pokorně se po roce z poklesku vyznává a napravená pokračuje dále. Je to zkrátka na můj vkus až příliš hodná holčička. Trochu bych se bála o její další duševní zdraví, např. pokud jde o úzkostnost a pocity viny.... celý text
Pan učitel
1940,
Božena Němcová
Škola hrou a láskou v 19. století. Moc pěkné. Žádná černá kniha ve třídě pro zápis zlobivců, pouze zlatá kniha pro zápis pochval. Žádná rákoska, ale společné zaujetí pro vzdělání, pohyb, zpěv, sestavování písmenek do slov. Přátelská atmosféra ve třídě. Zaujalo mě, že některé venkovské děti šly do první třídy s tím, že už umí číst. Sama vypravěčka popisuje, jak jí maminka přinesla v jejím věku 4 let domů předtištěná písmenka s komentářem, že když si prý už pamatuje písničky, může se naučit číst. Pak se holčičky ujal soused, o kterém se říkalo, že "umí víc než jen chleba jíst", a naučil děvčátko číst slova a i další věci: poznávat rostliny, počítat, zpívat apod. A to byla vesnice (a navíc holčička). Připomíná mi to, že Komenský v popisu vývoje dětí do šesti let také zmiňuje, že některé děti ve čtyřech, pěti letech už dokážou číst. Doba se zas tolik nemění. To, co pokládáme za výstřelek a možná i podivnost doby, bývalo vždycky.... celý text
Čáry, máry, kůň
2019,
Magdalena Katolická
Líbilo se mi, že holčička byla na konec schopná podívat se na vlastní chování očima domácího zvířete a pochopit i napravit to, že o něj dobře nepečovala. Některé pasáže, kdy hlavní hrdinka uvažuje třeba o tom, co je déšť (úplný začátek knihy), mi přišly inspirativní. Je tam i pěkně ztvárněná postava chlapce, kterému to rychle myslí. Trochu mi vadilo, že jsou děti k sobě místy docela hrubé a že běžně lžou rodičům. Také s chybami dospělých se autorka nepáře, jako z rychlíku vypravěč sdělí čtenářům něco o domácích vážných rodinných hádkách u jedné postavy, o opilectví u druhé, volí u těchto témat překvapivě povšechný a ledabylý tón. Navíc se mi zdá, že v tomto směru vytváří povrchně načrtnuté, stereotypní postavy. Celkový dojem z knihy je roztříštěnost a rozdílná kvalita různých pasáží.... celý text
