Angie_Missfit přečtené 103

Diana – Její pravdivý příběh 1993, Andrew Morton

Holčička, která měla ráda Toma Gordona 2000, Stephen King

Souhlasím s tím, že King už napsal lepší knihy, ale není to vůbec špatné. Líbila se mi fantazie hlavní hrdinky a její boj s nemilosrdnou přírodou s množstvím nástrah. Jediné, s čím jsem měla během čtení problém, byl údajný věk Trishy. Myslím, že způsob uvažování a chování, jak byl v knize vylíčen, odpovídá mnohem staršímu dítěti. Závěr byl ale super a musím se přiznat, že vždycky, když se delší dobu nemohu vymotat z lesa, si na knihu vzpomenu. 3,5 z 5.... celý text

Se šarmem Pařížanky 2012, Ines de La Fressagne

Kniha ve všech ohledech připomínající módní časopis. Není úplně špatná, chvílemi jsem se docela bavila, ale od poloviny knihy šla zábava prudce dolů. Druhá půlka je totiž tvořena reklamami na různé pařížské podniky, které Vám k ničemu nejsou, pokud v Paříži nežijete a nejste finančně zcela za vodou. V první polovině knihy čtenář najde určité módní rady. Na nich je legrační sledovat módní posun za těch pár let. Kniha vyšla v roce 2011 (v Čechách 2012) a relativně striktně odsuzuje věci, které jsou teď hit, jakožto módní faux pas :-) . Když jsem zmiňovala psaní na způsob módních časopisů, měla jsem na mysli zejména následující nešvar: stejně jako v časopisech kniha zdůrazňuje, že správná Pařížanka (a žena obecně) má svůj styl a nenechá si do něj mluvit a ovlivňovat se trendy. Zároveň však direktivně určuje pravidla pařížského outfitu (musíte x nesmíte, svetr z jiného matroše než z kašmíru je tabu, bílé kalhoty jsou naopak 'must have' , stejně jako dlouhý pánský blejzr, i když měříte 150 cm a v čemkoli oversize vypadáte jako hastroš). Kniha na mě rovněž působila trochu odfláknutým dojmem: chybí úvod, chybí závěr, je tu hromada malůvek, ale textu poskrovnu, přičemž některé popisky nejsou zrovna valné kvality, jako by nad nimi autorka ani neuvažovala a potřebovala jen rychle něco splácat. Nejedná se tedy vyloženě o průšvih, ale pro mě je to prostě spíš předražený módní časopis, než kniha, se všemi klady a zápory, co to obnáší.... celý text

Vše, co jste chtěli vědět o módě 2018, Adéla Bartlová

V rámci daného žánru skvělá kniha. Patří ke stálicím knihovničky, ke kterým se člověk průběžně vrací. Autorka čtenáři otevírá dveře do světa módy, poodhaluje jeho fungování, přehledně popisuje materiály, s nimiž se v obchodech běžně setkáváme, ukazuje, jak se způsob zpracování odráží v konečné kvalitě a ceně výrobku, a na závěr shrnuje velké množství módních stylů. Čtení jsem si užila, kochala se texty, fotografiemi (v souvislosti s tím vypichuji pěknou grafickou úpravu knihy, kvalitní papír a bytelnou vazbu), poučila se. Přidaná hodnota v podobě poukazování na módní přešlapy, byla třešnička na dortu. Musím se přiznat, že tyhle pasáže mě opravdu bavily, s úsměvem jsem kývala a s ruměncem na tváři vzpomínala na své vlastní pubertální experimenty. V knize se mi líbí řada skutečně praktických informací, stejně jako fakt, že autorka čtenáře do ničeho nenutí. To je zásadní rozdíl oproti spoustě jiných knih zaměřených na módu, které (jak ostatně i sama autorka uvádí) obsahují nicneříkající rady jako "oblékejte se podle vlastního stylu" nebo "kvalitní šatník je základ" - ale jak v dnešní době tu kvalitu poznat, že? Další žánrově srovnatelné knihy nebo módní časopisy pak předkládají často jen nějaké módní stereotypy, nebo plní čistě prodejní funkci (pokud si koupíte tohle sako za pět tisíc, budete hvězdy), což čtenářku, která v módě zatím maličko tápe, nenaučí vůbec nic. V knize Ady Bartlové se takového přístupu naštěstí nedočkáme. Autorka spíš pojmenovává, ukazuje, navrhuje alternativy, které čtenářkám a čtenářům pozvednou nejen šatník, ale i sebevědomí. Knihu doporučuji nejen lidem, kteří se o módu zajímají, ale i každému, kdo se alespoň rámcově zajímá o to, co vlastně kupuje. Kniha je v této oblasti zdařilou učebnicí a poslouží každému, kdo se chce cítit alespoň trochu "jistě v kramflecích".... celý text

Legenda o Ostojovi 2010, Zdeněk Smetánka

Přesně takhle si představuji ideální naučnou četbu! Výborná kniha Zdeňka Smetánky je jedinečná trpělivou a precizní rekonstrukcí každodenního života obyčejného sedláka, který mohl existovat, ale taky klidně nemusel. Důležité je, že Smetánka jeho prostřednictvím sestavil čtivou a podrobnou sondu do života ve 12. století (který v mnoha okolnostech nebyl žádný med). Mé systematické já se radovalo z přehledného členění knihy - každé složce každodenního života byla věnována jedna kapitola. Ještě se mi nestalo, že bych během načítání studijní literatury nějakou knihu tak hltala a se zájmem sledovala Ostojovo lopotění, jako by to byl hrdina nějakého románu. Doporučuji lidem nejen z oboru, ale každému, koho zajímá, jak skutečně žili naši předkové.... celý text

Sophiina volba 2005, William Styron

Notoricky známý příběh ve svém knižním originále pro mě představuje jednoznačně jednu z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četla. Už je to nějaký pátek, co mi prošla rukama, takže dnes bych možná hodnotila jinak, ale tehdy mi přišla velmi čtivá. Líbily se mi změny nálad, střídání milých "bezproblémových" pasáží ze současnosti a vracení se k hrůzám v minulosti, u nichž se tajil dech. Styron dokázal obě polohy znázornit skvěle. Postavy ukazuje v jejich čisté přirozenosti, aniž by je soudil, nebo jim přisuzoval jednoznačné charakteristiky - klaďas/záporák. Postavy jsou vyobrazeny komplexně, se všemi svými chybami, včetně jejich úvah o minulosti, trýznění sebe sama a způsobů, jak se vyrovnávají s vlastním svědomím. Film jsem viděla dřív, než jsem četla knihu, takže jsem myslela, že jsem na klíčový moment knihy, onu "Sophiinu volbu" připravena, ale omyl. V knize je ta strašná životní chvíle jedné z hlavních postav vyobrazena tak sugestivně, až jsem chvílemi musela přestat číst, trochu se vydýchat a vysmrkat, abych se o chvíli později zase začetla, protože skládání hrůzné Sophiiny mozaiky dohromady nutí číst dál. Nutno však přiznat, že u některých pasáží mi bylo fyzicky špatně. Ještě se mi nestalo, že by mě osud postavy a to, co se jí v knize děje, tak niterně bolelo. Kniha každopádně vzbuzuje velké emoce - je strašným, drásavým a velmi silným zážitkem.... celý text

Tajemství Velkého Vonta 1999, Jaroslav Foglar

Klasika. Dobrodružství s nádechem tajemna, přesně, jak to mám u Foglara ráda. Doporučuji přečíst i předchozí díly k umocnění celkového dojmu.

Spolubydlící 2013, John Lutz

Nejde o literární veledílo, ale v rámci žánru je to dobré! Kniha je čtivá, má spád, konec zajímavě nabírá na obrátkách. Hlavní postava mi nebyla úplně sympatická, ale přesto jsem jí fandila a se zatajeným dechem četla dál a dál. Film jsem neviděla, ale pokud je minimálně tak dobrý, jak některé komentáře naznačují, asi se na něj podívám :-).... celý text

Jana Eyrová 2006, Charlotte Brontë

Krásná a romantická kniha, která mě svou atmosférou přenesla do studené a drsné Anglie 19. století. Líbily se mi tajemné, skoro až strašidelné pasáže a cudné rozhovory Jany a pana Rochestera. Kniha je psána překrásným květnatým jazykem. Janiny morální hodnoty, vnitřní síla a laskavá povaha působily jako balzám, přestože to v životě měla nelehké. Charlotte Brontëová vytvořila nezapomenutelnou knižní klasiku.... celý text

Můj báječný život 2018, Kateřina Etrychová

Omlouvám se, ale musím být kritická, protože tohle skoro fyzicky bolelo. Jedna z nejhorších „knih“, co jsem kdy četla (a to mám za sebou všelicos). Kamarádka mi ji půjčila s tím, že asi nějak nepochopila pointu. Já mohu s jistotou říct, že tam žádná pointa nebyla. Celá kniha působí tak, jako by ji autorka náhodně poslepovala z konverzací v Messengeru. Děj nula. Postavy jsou vzájemně zaměnitelné povrchní pipky, které chlastají první ligu a lezou ochotně do postele s každým, kdo souhlasí. Ještě ve třech čtvrtinách knihy se mi pletly, ale vlastně mi to bylo jedno. O nějaké psychologii postav se vážně nedá mluvit. Řada minikapitol nese lákavý název, který dává čtenáři naději, že to třeba konečně bude vtipné, nebo alespoň zajímavé. Čekala jsem, četla a…nic. Rádoby vtip ztěžka dopadl na dno vinné sklínky, kde se proměnil v bolehlav, z nějž bude druhý den parádní kocovina. Je fakt, že jsem se za první večer dostala v knize za polovinu, ale jen proto, že kapitoly mají pár stran a taky proto, že mě zajímalo, jestli se to zlomí a přijde konečně nějaký děj. Nepřišel. Jen chlast, promiskuita a zoufalá prázdnota. Po polovině knihy jsem navíc ztratila motivaci trápit se dál a dočíst ji byl téměř nadlidský výkon. Nakonec jsem to nějak doklepala. Humor nula. U celé knihy jsem se uchechtla asi jednou. Spíš mi bylo těch postav líto za to, jak ubohý život žijí. Všechny bych je objala a poslala na protialkoholní do Bohnic na odvykačku, což nejspíš nemělo být posláním knihy, ale jiné emoce, než lítost ve mně nevzbudila. Jednu hvězdičku dávám za pěkné ilustrace. Tato "kniha" opravdu není můj šálek kávy. Přesto věřím, že určité skupině čtenářek by se líbit mohla.... celý text

Léčivá moc smíchu 2010, Karel Nešpor

Přestože kniha neobsahuje žádná objevná moudra, je napsána s lehkostí a rychle se čte. Chtě nechtě jsem se při čtení musela pořád usmívat - funguje to! :-)

Lidi jsou idioti a já to můžu dokázat 2014, Larry Winget

Dvě hvězdičky za vtipné pasáže, které výmluvně ukazovaly, jak se v řadě situací skutečně většina lidí chová "jako idiot" . Pobavily mě a souhlasně jsem kývala. Nutno však přiznat, že to je asi tak všechno. I když jsem to čekala, kniha nepřináší vůbec nic objevného, jde jen o přežvýkání stokrát omletých frází, jen tentokrát v trochu "drsnějším" kabátku od Wingeta, který "se s tím teda nepáře". Vadil mi ten trochu lobotomický americký styl à la: "Sedněte si. Sedněte si právě teď. Zamyslete se. Vezměte si papír a tužku. Na papír napište všechno, čeho byste chtěli dosáhnout. Udělejte to hned. Pročtěte si body. Jak se cítíte?" Možná je to jen můj osobní problém, ale tenhle způsob, kdy si všechno pěkně sepíšeme na papírek, případně si vyrobíme graf, pokreslíme zvýrazňovači a najednou nám všechno začne dávat smysl, mi vůbec nesedí. V tomto duchu je koncipována celá kniha a musím říct, že mi to dost lezlo krkem. Líbí se mi, že se autor nepovyšuje nad čtenáře a popisuje své mnohé životní karamboly a "idiotské chování". Líbí se mi jasná označení a v mnoha ohledech ošklivá a nepřikrášlená pravda. Ale na druhou stranu je třeba říct, že Winget je ve své knize zaměřen extrémně materiálně. Peníze pro něj znamenají úspěch a automatické štěstí. Duchovnějších poloh se v knize moc nedočkáme. Škoda, možná by z toho vylezlo něco zajímavého. Musím se přiznat, že při čtení knihy mi nejednou vytanulo na mysl, čím by se dnes asi autor živil, kdyby lidé neplatili nejrůznější kouče a podobné autory za to, aby jim připomínali ty nejbanálnější skutečnosti a radili, že je výhodnější "nebýt idiot". Tato kniha byla mým dalším pokusem vniknout do motivační literatury, a opět se nevydařil, i když to nebylo tak bolestné jako u některých jiných knih. Asi to skutečně není můj šálek čaje, nicméně kvituji, že je Winget alespoň vtipný a nebojí se některé věci pojmenovat pravými jmény. Za mě tedy 2,5.... celý text

Stařec a moře 1957, Ernest Hemingway

Čtivá kniha o síle vůle, cti a hrdosti. Myslím,že o samotné lovení ryby jde až v poslední řadě. Důležitými momenty příběhu je právě lidské odhodlání a snaha o překonání sama sebe navzdory všem překážkám. Musím říct,že Stařec a moře není moje nejoblíbenější kniha od Hemingwaye, ale rozhodně je dobrá. Doporučuji ale spíše starším čtenářům,kteří více ocení existenciální přesahy textu.... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Čtivá, lehká a svižná kniha. Zajímavý koncept. Některé pasáže se mi moc líbily, popis domu a jeho technologií působily mrazivě. Psychologie postav slušná. Jen škoda toho konce, který mě trochu zklamal. To částečné „prohlédnutí“ obsedantně kompulzivního zásadového génia/blázna mi nepřišlo moc pravděpodobné a celkově ten konec vyšuměl trochu do ztracena, ale jinak dobrý. Ideální na dovolenou nebo ke krácení času v MHD.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Film jsem neviděla, ale myslím, že prostě nemůže být lepší, než kniha, protože mi přišla jako přesně ten typ, co by se špatně filmoval. Obsahuje dlouhé vnitřní monology, myšlenkové pochody, odkrývá minulost hrdinů a jejich tehdejší i nynější pocity, což se u filmů s takovou knižní předlohou většinou dobře natočit nepodaří (i když výjimky by se našly). Ale zpět ke knize. Přesně takhle si představuji nenáročný román, do nějž se člověk snadno začte, nebude se chtít odtrhnout a bude zvědavý, jak to dopadne. Dobrá psychologie postav, i když jsem posledních X stran už měla silné tušení, jak to dopadne (a pak mě to tedy moc nepřekvapilo), ale abych byla fér, chvíli mě kniha skutečně udržovala v napětí, což jsem (vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala na všech těch kriminálkách, co chodily odpoledne v televizi, a jsem tedy trénovaná v hádání, kdo je vrah) ocenila. Rachel si přes všechno získala mé sympatie svou přirozeností a vlastně i neschopností cokoli předstírat. Ještě teď na knihu myslím, i když už je to chvíle, co jsem ji četla, což se nestává pokaždé, takže mohu doporučit. Obzvlášť pokud máte rádi rozplétání záhad a skládání mozaiky, jak to vlastně všechno bylo.... celý text

Anna ze Zeleného domu 1982, Lucy Maud Montgomery

Moje nejoblíbenější kniha, kterou jsem si ve čtvrté třídě koupila ve školním bazaru a zamilovala si ji na první přečtení. Věčně optimistickou a veselou Annu s hromadou energie a hlavou v oblacích si nejde neoblíbit. Její síla a optimismus při zdolávání nejrůznějších životních nástrah a těžkostí mi vždycky dodávaly odvahu. Všechny postavy jsou skvělé (kromě Cuthbertových hlavně Diana a Gilbert). Kniha mě mnohokrát rozesmála, mnohokrát dojala a jestli si někdy nějaký knižní hrdina zasloužil šťastný konec, byla to právě Anna. Její vnitřní svět a fantazie jsou úžasné a vždycky mě fascinovalo, že i v pro nás "upjatém" 19. století se našla autorka, která dokázala tak krásně popsat nekonvenčního a svobodného ducha malého děvčátka, z něhož později vyrostla stejně úžasná, svéhlavá a silná mladá žena, kterou ideály nikdy neopustily. Ta kniha je moje srdcovka. Opravdu doporučuji.... celý text

Dohlížet a trestat 2000, Michel Foucault

Fascinující kniha z pera génia Michela Foucaulta se zabývá proměnou trestání a uplatňování moci nad jedincem v čase. Celou dobu na mě působila velmi naléhavě, neustále mě nutila k zamyšlení a uvědomování si mrazivých kontextů sdělovaného. Jedna z pro mě nejzajímavějších pasáží pojednává o Benthamově Panoptikonu – dokonalém vězeňském systému, kde může být trestanec kdykoli sledován někým, koho on vidět nemůže. Foucault téma rozvíjí úvahami o nerovném vztahu jedince a moci, která se spolu s modernizací společenského uspořádání stává stále abstraktnější, dezindividualizovanější, decentralizovanější…a tím děsivější. V konečném důsledku je jedinec nucen o sobě poskytovat obrovské množství informací nejrůznějším subjektům, aniž by přitom věděl cokoli o těch, kdo jeho data znají a spravují. Ten "někdo" pak nad ním může kdykoli moc získanou z tohoto "vědomí" uplatnit a posílit jedincovu roli "podřízeného". Skvělé dílo s obrovskými přesahy, které v kontextu dnešní doby vyznívá velmi aktuálně a znepokojivě. Obdivuji autorův styl uvažování a psaní a jsem ráda, že do knihy zpracoval tak velké množství dobových materiálů, díky nimž se tak kniha stává propracovaným svědectvím nejen o zrodu moderních věznic a způsobech trestání, ale i o lidské psychice a vztazích. Kniha je přímo nacpaná velkými myšlenkami vybroušenými k dokonalosti. Úžasný a silný zážitek.... celý text

Walden aneb Život v lesích 2006, Henry David Thoreau

"Jaký je to vlastně prostor, který odděluje člověka od jeho bližních a činí ho osamělým? Jsme většinou opuštěnější, když vyjdeme mezi lidi, než když zůstaneme ve svém soukromí". Tušila jsem, že mi Walden sedne - a taky že ano! Velmi zajímavé úvahy a trefné postřehy v mnohém svérázného H.D.Thoreaua spolu s popisem významné životní etapy v rámci jedné knihy. Nejvíc se mi líbil autorův zápal a pevnost vlastních názorů, které hrdě čtenáři předkládá. Jde si za svou ideou prostého života a neohlíží se na nic jiného. V samotě nachází úlevu a skutečnou svobodu v tom nejryzejším smyslu slova. Text je nabitý myšlenkami a postřehy a střídá se v něm mnoho rovin - lyrické popisy přírody, vyprávění o lidech, praktické líčení práce kolem chaty i hlubší úvahy o životě a jeho smyslu - to vše v jednom celku, který se tak jeví jako velmi hutný. Díky tomu bych knihu zařadila mezi náročnější, jelikož vyžaduje plné soustředění čtenáře. Výsledek však stojí za to. Souhlasím s tím, že je až děsivé, jak aktuálně kniha vyznívá, co do pohledu na materiálno a krátkozraké hromadění věcí, či názorů na civilizaci a její "dusivost" (předpokládám, že z dnešního stavu by se chudák Thoureau úplně osypal). Z celého srdce doporučuji a jdu si koupit motyku k obdělávání políčka sójových bobů.... celý text

Mrazení 2010, Maggie Stiefvater

Po přečtení musím konstatovat, že zřejmě nejsem cílová skupina, pro kterou byla tato kniha napsána. Není špatná, ale chvílemi mě masivně nudila, protože se určité dějové sekvence objevovaly pořád dokola. Hlavní hrdinka byla zvláštním způsobem odtažitá, na svůj věk tak trochu suchá lípa, do níž jsem se prostě nedokázala vcítit. Místy to bylo dost přeslazené a naivní a přiznávám se - u některých pasáží jsem se ironicky ušklíbala! :-) Přestože příběh byl docela dobře postavený a bylo tam pár zajímavých myšlenek, celé mi to přišlo trochu povrchní a ploché. Je mi tedy líto, kniha pro mě spadá do vlkodlačího teenage průměru a zázrak se tentokrát nekoná.... celý text

Chata v Jezerní kotlině (komiks) 2013, Jaroslav Foglar

Mnohokrát jsem četla knížku, ale komiks se mi prostě líbil víc. Překrásné ilustrace plné jasných barev s citem pro detail vidím před očima dodnes. Vzpomínám si, jak jsem prožívala spolu s Pavlem vzrušení spojené s objevem kotliny, líbilo se mi hluboké přátelství hlavních hrdinů a taky jsem se hrozně bála Derneta! :-) Ten komiks je prostě špička, příběh o přátelství s nádechem tajemna (a nechybí příroda), přesně, jak to mám u Foglara ráda. Doporučuji!... celý text