Henry David Thoreau

americká, 1817 - 1862

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih
Občanská neposlušnost a jiné eseje
Občanská neposlušnost a jiné eseje
Toulky přírodou
Toulky přírodou
Chůze
Chůze
Mainské lesy
Mainské lesy

Nové komentáře u autorových knih

Walden aneb Život v lesích Walden aneb Život v lesích

„„Dokud je ještě studený leden a led je silný a pevný, předvídavý hospodář si dojíždí z vesnice pro led na zchlazení svého letního nápoje. Je to dojemná a úchvatná moudrost, předvídat teď v lednu červencové horko a žízeň, když o tolik věcí není postaráno! Možná že na tomto světě nenashromáždí žádné poklady, které by zchladily jeho žízeň na onom.“ - Tenhle odstavec je Thoreau v malém: sbírka arogantních, kýčovitých, patetických, moralizujících banalit nařasených tak, aby připomínaly literaturu, a co hůř, filosofii. Thoreau se v úvodu ospravedlňuje, že píše o sobě, neboť sebe nejlépe zná. To by bylo zcela ok, kdyby to 1. neukradl z Montaigna, 2. dodržel. Jenže „Walden“ není ani zdaleka jen kniha o Thoreauovi a o Waldenu. Do značné míry pojednává o autorových bližních a o tom, jak omezeně, neprobudile, povrchně, nízce, nevzdělaně, nesvobodně, zbytečně a nanicovatě vedou své životy. Je to kniha imperativů, jak žít v souladu s všehomírem, což znamená 1. číst Iliadu v originále, 2. nemít strop a být na to nezřízeně hrdý, 3. vstávat brzy ráno, 4. neplatit daně, 5. pracovat méně, aby člověk musel méně jíst a mohl se levněji šatit, tudíž mu zbylo víc času na posvátné zevlování, 6. trefit domů lesem v temné noci, nebo spíš mlátit čtenáře po hlavě tím, že on pravděpodobně netrefí. Samozřejmě, že ta kniha má i světlé stránky. Thoreau s přesností a porozuměním popisuje jak concordský rybník sám, tak okolní přírodu. Žije v nich - doslova i metafyzičtějším způsobem. Bruslí na Waldenu, pije Walden, měří hloubku Waldenu, rybaří na Waldenu za hlubokých nocí, zkoumá růžice v jeho ledu, hraje hry s jeho potáplicemi, vypráví pověsti, jež se k němu vážou. Píše o indiánské kánoi připlouvající za mlhy, která zmizí, jestliže se k ní člověk přiblíží; nebo o svých mrtvých sousedech, obyvatelích nyní už rozpadlých chajd a srubů, o černošce, jíž kdysi zapálili dům a která si při vaření broukávala „Jste všichni kosti, kosti...“. Vypráví také o stromech, o individualitách v rostlinné říši, které chodil navštěvovat (a tady se mu, myslím, daří lyrika velké básnické ceny), o zvířatech, o půdě, zvucích a ročních dobách. Mimochodem jeho karikaturní popis požáru působí jako vystřižený z nějaké jiné, lepší knihy. Jenže na (skoro) každou věcnou poznámku vzápětí naváže „úvahou“, aby pompézně oznámil objev hodný Coelhova Alchymisty, jako třeba že lidé (ti pitomci) cestují k rovníku a k pólům, aniž by přitom zbádali vlastní nitro (str. 326-8). Takže „Walden“ je kniha o přírodě a o bezedné aroganci jednoho chlapíka. Tenhle chlapík nemůže prostě napsat, že okopával boby; musí zároveň vyslovit názor, že kdokoli, kdo dělá něco jiného, než že okopává boby, nebo je okopává za jiným účelem, jiným způsobem a jinak dlouho, je vlastně jen hovádko boží, jež mrhá hřivnou života a jemuž fatálně uniká smysl všehomíra. Ano, Thoreauův životní styl (autarkie + minimalismus) má něco do sebe. Ano, je cool, že si sám peče chleba podle Catonova latinského receptu (jako vážně!). Ale asi 300 stran z těch 339 mě příšerně vytáčelo, nudilo a znechucovalo, a část oněch zbylých 39 tvořily nádherné ilustrace Rudolfa Růžičky. Tak nevím: nebylo to mrhání hřivnami mých chvil?“... celý text
— JulianaH.

Walden aneb Život v lesích Walden aneb Život v lesích

„To je pohlazení po duši. Krásná kniha a ano bylo těžší se jí prokousat. Líbí se mi autorův klid a pohled i dlení v přírodě. Úcta k životnímu klidu i lesům nádherná kniha.“... celý text
— DreamerX9

Deník Deník

„Nerada čítam cudzie denníky. Cítim sa pri tom nesvoja, lebo je to často až príliš osobné. Tu som však urobila výnimku, keďže som očakávala poetické zápisky z divokej americkej prírody. Thoereau ma však sklamal. Prišlo mi to celé napísané tak nasilu. Proste, aby to bolo čítané a obdivované. Navyše mi zo svojich dennikov prišiel, že to bol riadny mamánek a pózer. Asi by sme si spolu nerozumeli:-)“... celý text
— eviku19

Walden aneb Život v lesích Walden aneb Život v lesích

„Nebylo jednoduché se touto knížkou prokousat. Je znát, že ji autor musel několikrát přepisovat, pilovat a upřesňovat, vyhladit a vyleštit, a stejně asi nebyl úplně spokojený, jako každý autor. Ale ta radost z prostého života, z bezprostřední blízkosti přírody, z uspokojení z vlastní práce a z myšlenek, které mu byly blízké, ta tam je ve vysoké koncentraci. Dostala mě "šupinatá, pištící, mrskající se ouklej" (str.159). "Jestliže někdo neudržuje krok se svými souputníky, je to možná proto, že slyší jiného bubeníka." K přečtení mě nalákala knížka Půlnoční knihovna...“... celý text
— kolacky

Walden aneb Život v lesích Walden aneb Život v lesích

„Můj oblíbený, nadčasový a skvělý učitel občanské neposlušnosti. A hlavně to byl inspirativní vizionář, který praktickým návodem a hlavně OSOBNÍM PŘÍKLADEM poukázal na to, že snížíme-li své potřeby, zbyde nám čas pro nás samé: budeme mít to nejcennější: volný čas! Kniha se místy nečte úplně lehce, uznávám. Přesto pokud bych měla do konce života číst už jen pět knih, tato by mezi nimi rozhodně nechyběla. Čas od času, asi každých pět let si přečtu nějaký úsek z knihy znovu, pokaždé objevím něco zajímavého. "Pokud se však omezíme na knihy, třebaže na ty nejvybranější a nejklasičtější, čteme je v jazycích, jež jsou jen vyjadřovacím prostředkem a mají jen místní význam, takže upadáme v nebezpečí, že zapomeneme řeč, kterou mluví věci a události přímo bez metafor a která jedině je bohatá a klasická. Mnohé z toho je k vidění, ale mála si všímáme. Paprsků pronikajících okenicí už nikdo nedbá, když se okenice otevře dokořán. Žádná metoda ani nauka nemůže odstranit nutnost být stále na stráži. Čím jsou všechny přednášky o historii a filozofii a básnictví, čím je nejlepší společnost nebo nejpodivuhodnější životní rutina proti nauce, jak se umět vždy správně dívat na to co je zde k vidění? chceš být jen čtoucím, učícím se, a nebo také vidoucím? Čti svůj osud, pohlédni před sebe a kráčej vpřed do budoucnosti!"“... celý text
— Anežka010101

Přejít na knížky autora