Angie_Missfit
přečtené 103
Slavnosti sněženek
2008,
Bohumil Hrabal
Myslím, že se jedná o jednu z nejpříjemnějších a nejpřístupnějších Hrabalových knih. Krásné, osobité, melancholické vyobrazení Kerska. Skvělý popis rozličných postaviček a jejich osudů (pan Karel mě bavil nejvíc:-)).... celý text
Módní kmeny
2017,
Caroline Young
V rámci žánru opravdu skvělý a relativně jedinečný počin. Podrobný a čtivý popis kulturních vln a subkultur, z nichž vycházela typická móda, která se stala symbolem generací a myšlenkových směrů. Některé subkultury popisované v knize jsou notoricky známé, jiné méně, něco pro mě bylo úplně nové, případně trochu zvláštní (hlavně ten asijský bizár), ale rozhodně se jednalo o zajímavé čtení. Docela by mě zajímalo, jak by "svou" subkulturu popisovali samotní aktéři, kteří byli jejími členy. V knize by se mi líbilo častější zařazení jejich autentických prohlášení o sobě a o módě a o tom, co znázorňuje, ale chápu, že ne vždycky to šlo (hlavně u starších subkultur). Během čtení jsem chtě nechtě hledala mezi jednotlivými subkulturami sama sebe, což je přesně ta přidaná hodnota, která vás nutí číst dál a způsobuje, že si to opravdu užíváte. Myslím, že knize pomohl i kvalitní překlad Ady Bartlové. Knihu určitě doporučuji. Není jen o módě, ale hlavně o myšlenkách, snech a frustracích mladých lidí po celém světě, kteří svou autentickou snahou ukázat svůj postoj ovlivnili nejen svět módy.... celý text
Veronika se rozhodla zemřít
2000,
Paulo Coelho
Moje první kniha od autora a hned takhle dobrá! Skoro se bojím číst od Coelha další knihy, abych si nepokazila dojem :). Příběh odsýpá a výstižným, přesto oku a duši lahodícím slovníkem předkládá čtenáři krásné úvahy o smyslu života, o šílenství a jeho podobách, o životě, o lidství. Líbily se mi životní příběhy několika pacientů - vsadím se, že alespoň částečně se v nich našla spousta čtenářů. Ve světle jejich (ne)normálnosti prohlášené na základě úsudku někoho jiného pak působí šíleně spíš okolní svět plný byrokracie a sveřepého dodržování pravidel. "Blázni" jsou pak ti, kdo na tyto pravidla kašlou, protože jim nedávají smysl, raději vytvářejí vlastní a jsou zcela sami sebou, díky čemuž jsou lidštější, než jejich lékaři. Ano, řekla bych že pro mě kniha byla především takovou malou oslavou života, lidství a lidské přirozenosti, k čemuž patří i tázání po smyslu toho všeho. Jen konec by se mi líbil trochu jinačí, ale nevadí, klidně můžu říct: "Děkuji. Pěkné to bylo!"... celý text
Christiane F. – Můj druhý život
2014,
Christiane Vera Felscherinow
Knihu "My děti ze stanice ZOO" jsem četla někdy ve třinácti letech a hrozně silně mě oslovila. Chtě nechtě jsem Christiane fandila, přestože propadla drogám díky vlastní hlouposti. Knihu jsem četla mnohokrát a zdálo se mi, jako bych si k Christiane vytvořila nějaké pouto. Proto jsem se zatetelila blahem, když jsem v knihovně spatřila knižní pokračování jejích osudů. Opět se mi její vyprávění četlo téměř jedním dechem, ale po dočtení knihy jsem cítila určité zklamání, pouto bylo pryč. V trochu nesouvislém a zmatečném vyprávění se dovídáme divoké a až neuvěřitelné zážitky Christiane. Něco bylo fakt zajímavé, také se mi líbila pasáž z Řecka, ale nemohla jsem si pomoct, většinu děje mě Christiane hrozně iritovala. Její bojovnost a určité kouzlo z první knihy byly z většiny ty tam a já měla před sebou stárnoucí feťačku, co se nikdy nezmění, protože je příliš slabá. Christiane se v knize neustále lituje a mezitím se jakoby mimochodem chvástá, jak se vídala s nejrůznějšími mega celebritami, jak ji hostili a jak jim připadala strašně zajímavá, ale stejně to bylo všechno na nic a lezli jí na nervy. Lítost ve mně nevzbudila, místo nebohé chudinky zmítané osudem jsem viděla narkomanku, co nikdy pořádně nepracovala, starala se vždycky akorát o sebe, flákala se, fetovala a během toho si procestovala celý svět. Světlou výjimkou byla jen její snaha postarat se o syna. Kniha je tedy zajímavá a myslím, že pro autorku muselo být těžké uspořádat Christianino vyprávění do alespoň trochu souvislého celku, ale chybí mi tam nějaká přidaná hodnota. Nezastírám drobné zklamání a nemám důvod číst knihu znovu, narozdíl od "Dětí ze stanice ZOO", které mají v mé knihovně čestné místo.... celý text
Mít s kým běžet
2010,
David Grossman
Zvláštní. Kniha je po všech směrech napsána dobře, postavy nejsou ploché, jejich příběhy zajímavé, ale přesto mě neoslovila. Dlouho jsem nemohla přijít na to proč, ale po chvíli, kdy jsem si od knihy odpočinula, jsem to rozlouskla: na můj vkus je straaašně pomalá a graduje méně, než jsem čekala. Obsahuje spousty popisu - míst, pocitů, minulosti...až to maličko nudí. Také mi moc nesedí jednolitý text bez kapitol, který pomalost děje v mých očích ještě zesiloval. Knihu jsem asi v polovině odložila a už se k ní nechtěla vracet. Když jsem ji jela do knihovny vrátit a cesta pomalu ubíhala, neodolala jsem a dopustila se knižní prasárny, a sice přečtení posledních pár stran knihy. Překvapilo mě, že kniha končí opravdu přesně tak, jak jsem si myslela. Jazyk je dobrý, kniha je kvalitně napsaná, avšak celé je to jaksi unylé, včetně závěru. Chápu, je to spíš pocitová kniha o objevování sebe sama, o snaze porozumět sobě, svým pocitům i světu kolem, avšak je to podáno tak, že mě to bohužel moc nebavilo. Špatné to ale taky není a rozumím kladnému hodnocení. Osobně však další knihy od autora zřejmě nevyhledám.... celý text
Kdo chytá v žitě
2000,
J. D. Salinger (p)
Jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Fakt. Zůstala ve mně, vpila se hluboko do mého nitra a když jsem ji četla (byla jsem stará jako Holden), jako by mi v mnoha věcech promlouvala přímo z duše. Pro někoho je to kniha o ničem, ale já v ní vidím hluboký psychologický román zcela odzbrojující svou upřímností, ryzostí a kritickým pohledem na svět i sebe sama. Holden je na první pohled nepřizpůsobivý floutek flákající se od ničeho k ničemu. Pod tím vším je to však mladý člověk schopný hlubokých citů a s množstvím otázek, na které hledá odpověď. Pozoruje, přemýšlí, formuje vlastní názory na život. Hledá své místo, hledá sebe sama uprostřed okolního světa, tak odcizeného a šedého, až srdce bolí. Ale chápu i negativní recenze. Takhle kniha je totiž pocitová. Buď vám sedne a budete ji milovat celý život, nebo ji otráveně zahodíte. Pro mě je v ní hluboká pravda a v tomhle ohledu chytám v žitě také. P.S. Hláška "To mě umrtvilo", je náhodou boží! Ráda ji dodnes občas použiju :).... celý text
V mezní situaci
2000,
Tzvetan Todorov
Úžasné, úžasné, úžasné! Kniha, která klade množství velmi složitých otázek. Co je dobro, zlo a jak se jeho chápání proměňuje v širších souvislostech? Je možné, aby něco, co je v jedné situaci pokládáno za něco špatného, bylo v jiné ospravedlnitelné? Je možné soudit od stolu lidi, kteří stáli před volbou "buď já, nebo on" a žili v tak hrůzné každodennosti, kterou si dnes neumíme ani představit? Jak silné jsou zákony morálky? Je morálka přítomna jen do té míry, do jaké má člověk zachovanou důstojnost? Je možné chovat se lidsky v nelidských podmínkách? Todorov takové otázky aplikuje na situaci skutečně mezní - na koncentrační tábory, jejich vězně i dozorce. Zabývá se tématem hrdinství a odvahy ve chvílích, kdy je člověk zbaven svého lidství. "Ponorkový" způsob striktního oddělení soukromého života od veřejného (pracovního), aby člověk vůbec přežil s vlastním svědomím, a který se vyskytoval u řady bývalých dozorců táborů i vysoce postavených papalášů, byl vrcholem knihy. Autor se ptá po podstatě a definici lidství, sahá čtenáři do nejhlubšího nitra a nutí ho přemýšlet v širších kontextech. Na 100% doporučuji.... celý text
Nikki, vrať se
2000,
Veronika Matysová
Hezká kniha, která mi uvízla v paměti, ale spíše pro mladší teenage čtenářky, jelikož ve starším věku už prostě nemůžete zavřít oči nad určitou "pohádkovostí" děje jdoucího až do extrému, který má s realitou pramálo společného. Skoro jsem po přečtení měla pocit, že dětský domov je pro dítě exkluzivní místo, jelikož na každé čeká nějaký neskutečně zazobaný bezdětný pár, který se těší, až mu zaplatí Harvard a bude s ním jezdit do svého víkendového zámečku na Loiře. O tom, že adopce je v knize otázka pár dnů a několika vyplněných dokumentů, ani nemluvím, ale jasně, je to kniha pro děti a v tomto ohledu se jedná o dobré čtivo. Nikki by si v řadě situací zasloužila pár facek, ale nejde ji nemít rád. Doporučuji.... celý text