gersie
komentáře u částí děl
Moc hezká povídka , krásně hraje na city , nutí k zamyšlení. A zase ten konec , snad by si zasloužila více promyšlený závěr. Ale jinak perfektní.
Další povídka co slibně začala , hezky se rozvíjela , ale konec se mi k ní moc nehodil.
Tahle se mi nejvíc líbila. Byl tam krásný pohled na válku o kterém se nemluví , protože se není čím chlubit. Moc hezké.
Povídka , která začíná příběhem co není dokončen a vyúsťuje jiným nezakončeným příběhem. Pro mně nejslabší ze sbírky , ač se po ní kniha jmenuje.
Zajímavá myšlenka. Pěkně napsané. Nutí člověka víc se zamyslet nad vánočními stromky.... :-)
Hezky napsaný detektivní příběh. Dobrý námět a hezké rozuzlení........má moje sympatie.
Pro mne asi nejlepší povídka z knihy. Originální nápad , pěkně stavěný příběh , krása....
Jednoduchý hezký příběh o neobyčejných zkušenostech , které zřejmě někteří z nás mohou zažít.
Další povídka co mne zaujala. Možná by ji autor mohl víc rozvést podle mně by jí to mohlo prospět.
Zaslechl, jak na tatami padají slzy. V tom zvuku bylo podivné napětí. Blesklo mu hlavou, jestli snad nebrečí, aniž by o tom věděl. Plakala ale Sajoko.
V naší záležitosti, abych tak řekl, jde totiž hlavně o to,aby na to jeden měl koule. Které já bohužel nemám. Chachachachacha ! Rozchechtal se žabák na plnou hubu. Bylo přitom vidět, že nemá nejen koule, ale ani zuby.
Museli přejet přes jeden horský hřbet, s lesem poblíž vrcholku, ve kterém žily opice. Měly šedivou srst, seděly v řadě podél silnice a projíždějící auta sledovaly takovým pohledem, jako by jim bezmála věštily osud.
Krok měl pomalý a pravidelný, zrovna jako když kráčel po nástupišti metra. Vypadal bezmála jako dokonalá mechanická loutka, kterou přitahuje nějaký magnet.
"Tohle je teda ale už fakt úchylný. Co je na ňákým vohni tak zajímavýho?" hudroval Keisuke po celou dobu, co šli pěšky na pobřeží. Noc byla chladná, ale vůbec nefoukalo. Stačilo otevřít pusu a pára slov se začala mrazem zhmotňovat ve vzduchu.
"Lidi, kterejm se líbí dělat ohně, jsou na světě už minimálně padesát tisíc let,"opáčila Džunko.
Když ale odešla pátý den po zemětřesení, napsala mu v zanechaném dopise, ŽE SE UŽ K NĚMU NECHCE NIKDY VRACET. Stručně a jasně uváděla důvody, proč s ním už nehodlá dál žít.
Problém je, že mi nemůžeš nic dát, psala mu žena. Přesněji řečeno, nemáš v sobě nic, co bys mi mohl nabídnout. Jsi milý, laskavý a krásný, ale žít s tebou je jako žít se vzduchovou bublinou.