UFO v Kuširu
Povídka od:
Haruki Murakami
Z knihy:
Po otřesech
Popis není zatím k dispozici.
Komentáře (4)
Přidat komentář
Příběh o našem „vnitřním obsahu“, tedy, spíš o „vnitřní prázdnotě“, která se někdy, právě namísto toho, co byste očekávali (osobitého obsahu), rozprostírá tam uvnitř, v nás.
A o TÉ chvíli …
„Kdy to začalo?“
„Jen před docela malou chvilkou … zničehonic.“
… kdy nastane TEN pomyslný zlom, který TO všechno způsobí …
„Trápí vás to?“
„Až doteď mě to zvlášť nezajímalo. Ale teď mě to kdovíproč zajímá úplně neuvěřitelně.“
Když ale odešla pátý den po zemětřesení, napsala mu v zanechaném dopise, ŽE SE UŽ K NĚMU NECHCE NIKDY VRACET. Stručně a jasně uváděla důvody, proč s ním už nehodlá dál žít.
Problém je, že mi nemůžeš nic dát, psala mu žena. Přesněji řečeno, nemáš v sobě nic, co bys mi mohl nabídnout. Jsi milý, laskavý a krásný, ale žít s tebou je jako žít se vzduchovou bublinou.
"Káva byla slabá a bez chuti. Sama o sobě neexistovala, byla tu pouze jako znak."
Velice temná povídka, když se nad ní zamyslíte, a dojde vám, o čem doopravdy je. Protože číst UFU v Kuširu ve mě způsobovalo přesně tu bolest a pocit prázdnoty, o který autorovi šlo.