ZuzziŠ
komentáře u knih
Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec
Tak jo.
Pokud se to prezentuje jako autobiografie, pak je to samozřejmě špatně, tohle není autobiografie. V autobiografii bývají dojmy a emoce a pocity cenzurovány.
Pak je to ale osobní zpověď, jeden z mých nejoblíbenějších žánrů. A řekla bych i jeden z nejcennějších - protože pouze v případě osobní zpovědi se věci ukážou takové, jaké jsou - alespoň z pohledu zpovídajícího se. Je to jako když někomu, s kým máte konflikt napíšete dopis, kde popíšete svoji situaci. Samozřejmě rozdíl mezi dopisem a knihou je v tom, že dopis bývá chráněn listovním tajemstvím a moc dalších lidí to nepřečte.
Být tam cokoli o mně, sednu a napíšu (dopisovou) reakci, jak jsem to vnímala já. Vlastně celou tu osobní zpověď vnímám jako začátek rozhovoru.
Ta kniha je cenná pro nás všechny. Můžeme se z ní naučit, že můžeme být naprosto nepochopeni ve svém dobrém jednání (což si například myslím teď může být úvaha Ondry Rybáře). Že někdy potřebujeme čas, aby se některá nedorozumění vysvětlila. Že život je složitý a každá lidská bytost nemusí být taková, za kterou ji máme, i když se léta známe.
Tímto končím filosofickou úvahu o přínosu Jiné Gabriely Koukalové světu.
Zikmund Lucemburský - Tajné vzpomínky
Josef Bernard Prokop
V Evropě zuří válka, vzniká spousta žebravých řádů volající po nápravě církve, po Francii běhá panna Johanka, a někde mezi Prahou a Budínem běhá Mirek Dušín doby husitské se slovníkem Vinetua ("Bojuj jako čestný muž a ne jako pomlouvačná baba!"), s citem Járy Cimrmana proto, objevit se na správném místě ve správný čas, s bojovými schopnosti Jamese Bonda, mladý pán z Cetna! Za každých okolností drží slovo a pohrdá těmi, kdo tak neučiní, je hnán poctivou zlobou, která mu velí "Zabíjej" a nepřátelům toto nepřiznává (nedodrželi to slovo). To snad ne!
Ze začátku kniha měla tejné tendence jako tuším ve třetím díle, kde se některé pasáže vzájemně vylučovali ("ten a ten král prodal svoji zemi Benátčanům...netušil jsem, že svoji zemi prodal! apod.). U historického románu skutečně očekávám větší nadhled a pohled z vícero stran. Není to sci-fi, kde je někdo automaticky dobrý a někdo automaticky špatný, je to příběh ze života a strom života je zelený.
A když už autor tolik dbá na sjednocení církve Zikmundem, proč mu nedošlo, že právě upálení mistra Jana (proč se pan Dokonalý z Cetna nijak neseznámil s jeho učením? Vždyť jenom víme, že o tom někdo říká, že jsou to bludy!) způsobilo největší rozkol v církvi? Tak veliký, že se obávám, že i dnes, po 600 letech, toto zanechalo mnoho emocí v autorovi knihy a nechal se jimi pohltit při psaní, jakož i emoce jsou ve mně a jsem jimi pohlcena při psaní tohoto komentáře.
Veľký testament
François Villon
Šla jsem na jistotu, Villon přece patří mezi mé nejoblíbenější básníky!
A přece, tentokrát jsem se každý ocitli na jiné straně barikády - a já na fňukání nějakého trdla fakt neměla náladu.
Promiň, Františku...!
Alex za zrcadlem
Alex Bellos
Nechci být natolik sebejistá, abych řekla, že kdyby mě Bellos učil matematiku, tak bych dneska již našla smysl života (v rovnicích).
Ale kdyby mě Bellos učil matematiku, pak bych určitě s ní a s čísly, tolik nebojovala.
A třeba bych četla knihy o matematice.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Málokdy se stává, aby člověk ještě před tím, než si přečte knihu ji viděl jako film v televizi a jako balet v divadle.
A z těchto tří zážitků je ten listinný nejzáživnější a nejpřesvědčivější.
Možná bych si mohla Dickense (i se svou nedůvěrou k anglické literatuře) přidat na seznam čtených autorů :-)
Lukrécie z Borgiů
Cecil Saint-Laurent (p)
Ze všeho nejradši mám historické romány, z nich mám ještě víc raději kvalitní historické romány, a Lukrécii z Borgiů mám tedy ještě víc raději než ze všeho nejraději. Trápí mě jedna otázka (vlastně dvě, ale jak moc se autor řídil skutečností vyřeším záhy), jestli chci jenom já vidět to, že ta kniha je smutná a zádumčivá, nebo jestli skutečně taky taková je a ještě navíc poskytuje čtenářům útěchu a naději..?
Cirkus Humberto
Eduard Bass (p)
Otec říkal, že je to skvělá knížka o 200 stránkách.
Vracejíc se z knihovny jsem trošku žasla, že jich je 500, ale koneckonců, tolik stránek má většina knih, co čtu.
Čtouc Cirkus Humberto jsem žasla, že není skvělá.
Pokud ji chci mít skvělou, musím skutečně přečíst 200 stránek - a tak jsem se záhy naučila, co můžu přeskakovat a zůstala mi krása (co má styl a linii) a trefné postřehy autora.
Ohlédni se v hněvu
John Osborne
"To je blbost." (moje první myšlenka, když jsem to přečetla).
(Moje myšlenka těsně před přečtením: jít na tohle do divadla, tak jsem naštvaná).
Chcete-li kráčet po vodách, musíte vystoupit z lodi
John Ortberg
Zajímavá kombinace křesťanské duchovní literatury (s ohledem na Boží velikosti) s moderní sebezlešpovací knihou (a do pátku bude všechno lepší! - vlastně nebude, pořád se to hlásí k evangeliu...).
Ale funguje to! Vyzkoušela jsem to na vlastní kůži při četbě této knihy :-)
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Jejdamane! Tahle kniha má všechny předpoklady stát se světovým bestsellerem, podle kterého natočí velkofilm s ...nevím s kým v hlavní roli! (Nicole Kidman?)
Oblomov
Ivan Alexandrovič Gončarov
Já, která každou knihu, kterou čtu, prožívám a něco z ní se promítá do mého života, jsem teď strašně líná přemýšlet o tom, kolik mám dát hvězdiček. To stačí až zítra, nebo pozítří...
(takže pět)
(jo, a tak Oblomov popisuje jistou část ruské historické zkušenosti, která, jak soudím, je v ruském myšlení zapsána dodnes)(ale oblomovština to není, drahý pane)
Zjevení Janovo
Jiří Mrázek
Ale tak moje chyba, že jsem tu knihu chtěla použít jinak, než byla (zřejmě) zamýšlená, a vlastně jsem úplně jiná cílová skupina!
Jméno růže
Umberto Eco
Už třináct let mi doporučovaná kniha, kvůli které jsem si založila do diáře papírek knih, které si chci přečíst (přece jenom, když si na něco už přes deset nejste schopni vzpomenout ve správnou chvíli...), a já se tak zklamala. Co jsem čekala? Asi jen "další" čtenářskou extázi, nicméně jsem se zmítala někde mezi příběhem řečeným jen tak mimochodem a středověkými disputacemi o tehdejší zkaženosti církve očima toho, kdo ji opustil. Jssem smutná, že jsem zklamaná.
Milované Princezně : milostné dopisy od tvého krále
Sheri Rose Shepherd
A už konečně vím, jak vypadá červená knihovna charasmitiček :-)
Ty ilustrační obrázky!
Sympatizant
Viet Thanh Nguyen
Já nemůžu vydechnout, a s výdechem tu krásu, kterou jsem si přečetla poslat do světa. Já nemůžu vydechnout, já nemůžu dýchat, protože vzduch je světem té knihy nasycen, přesycen, je jím pln, já prostě nemůžu jinak.
(Já jsem šťastná, ale možná za to nemůže jen krása té knihy)
Laskavé slovo na každý den
Petr Weissman
Byl to poněkud záhadný nápad přečíst si knížku na každý den za pět dní, ale rok bych s tím strávit nechtěla.
Přežila jsem
Immaculée Ilibagiza
Vlastně mě překvapilo, že jsem po té knížce sáhla, protože s Odpustila jsem (kterou jsem poněkud nelogicky četla jako první), jsem měla z Ilibagizy dojem, že Mirek Dušín hadr oproti ní.
Jenomže tahle kniha si zaslouží být čtena, neb je svědectvím o Božích skutcích, či snad ještě lépe řečeno zázracích, neb je svědectvím, že víra má smysl i v této době.
PS: nejvíc mě děsily ty okamžiky, kdy jsem si uvědomila, že se tento děj odehrává (víceméně) v současnosti - jako například když jedli hranolky. Že něco tak děsivého není starší holokaustu.
Vánoce v české kultuře
Ladislav Dvorský
Možné je mé zklamání způsobené očekáváním něčeho jiného, něčeho objevného, velkého, více aktuálního.
Přijde mi škoda, že někdo vydá odbornou knihu o Vánocích a nejzajímavější je Erbenův Štědrý večer. A ještě zajímavější je otázka, jak Štědrý večer od Erbena souvisí s Vánocemi v české kultuře, kromě zcela doslovného výkladu jednotlivých slov.
:-(
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
ASi mám pocit, že jsem četla jinou knihu než většina profesionálních kritiků a recenzentů - třeba na obalu mé knihy je "na jedné straně milující otec a manžel". A to vyplývá z čeho, že u soudu řekl, že má své děti rád?
Kdybych já měla hodnotit (a teď mám k tomu jedinečnou příležitost, a tak tedy hodnotím) hlavní postavu knihy, nebudu používat výrazu zrůda, rozdvojená osobnost, cynik, budu se přidržovat svých vlastních (a teď se bojím, že když napíšu "zcela správných" názorů, zůstane má nadsázka a donebebijící ironie nepochopena) vývodů, a totiž, že to byl patrně autista, nesmírně inteligentní a skutečně organizačně schopný člověk, s potlačovaným (možná výchovou, možná v důsledku choroby, kterou jsem mu tak snadno a bez jakékoli odbornosti diagnostikovala) emočním vnímáním světa.
A byl člověkem, který právě ve zrůdnosti svého jednání, nám dal lekci, že spousta problémů je snadno řešitelných, když se na ně podíváme pouze a jen technicky. A současně nám dal lekci, jak pouhé technické vnímání světa je nebezpečné.
Nejde to ani bez jednoho.
Prošli jsme v jeho síle (Evangelíci v čase druhé světové války)
Milena Šimsová
"Co je to zač?," ptala jsem se sebe samé. Ze všeho nejvíc je to sbírka svědectví.
A jsou to svědectví plná odvahy a mravní síly.
Tisícerá škoda, že některé příběhy, byť mistrně vyvedené, se tam opakují pořád dokola, dokola, dokola, dokola :-(