Zmiu komentáře u knih
Příběh čtyřlístku a nebezpečného magnetu, moc se mi líbil.
Sice jsem se dozvěděla nějaká fakta, a kniha se mi četla dobře, nicméně mi dost vadilo dost jednostranné řešení, propagující léky, léky a zase léky. Další možnosti, jak řešit ADHD byly sice zmíněny také, ale vždy jen v kombinaci s léky. Plus problematické vedlejší účinky, problémy diagnózy, kdy se dost těžko příznaky odlišují od jiných dispozic (nechci fakt používat slovo porucha). Z knihy jsem opravdu rozpačitá, protože mi potvrzuje to, co z ADHD dnešní společnost dělá. Každému dát diagnózu a pak ho nacpat přášky, jen aby nevybočoval z normálu... To se pochopitelně netýká jen ADHD, ale to už nepatří k této knize.
Film miluju, a tak jsem si rozhodla přečíst i knihu. Napřed jsem zkoušela číst v originále, a to mě vůbec nechytlo, tak jsem se pustila do českého překladu, a to už šlo líp, to člověk pochopí i ty vtípky. Spousta věcí je v knize jinak, a musím říci, že film mi přijde ve mnoha věcech lépe vyřešený, hlavně větší vzájemná propojenost postav, která filmu dodává švih, v knize není. Na druhou stranu je tam spousta jiných věcí, které se mi taky líbily. Kniha je velmi čtivá, přečetla jsem ji jedním dechem, což se mi opravdu často nestává. Gaiman má vtip, a to je hlavní.
Velmi pěkný přehled o židovské kultuře, z dějinného i kulturního pohledu.
Krátké příběhy o zvířátkách, a v každém z nich je dán důraz na nějaký zajímavý jev češtiny. Příběhy jsou bohaté na jazyk, je v nich spousta druhů zvířat, která běžně děti asi neznají, plus pod příběhem jsou vysvětlivky k češtinářskému jevu. Ale i kdo nemá zájem o češtinu, tak si počte. A pro ty, co mají zájem, tak je na konci knížky vysvětlení pro dospělé.
Knihu jsem četla na gymplu, kdy jsem o Dalimilově kronice psala závěrečnou práci. Autorovy argumenty se mi zdály přesvědčivé, a knihu jsem dost hltala. Je jasné, že Dalimilova identita se někdy asi těžko dokáže stoprocentě, ale Šťastného teorie mě dost zaujala. I když jí třeba nemusíte věřit, počtení o Dalimilově kronice to bylo pěkné.
Jako dítě jsem knížku měla moc ráda, hlavně některé pohádky s krásnými ilustracemi. Byla hezky udělaná, protkaná pohádkami, které se mi taky moc líbily. Nevracím se k ní sice jako k jiným knihám, ale dodnes si ji docela dobře pamatuji.
Dost splácané pokračování "královského nacha". Místy vykradená Léč pána z Rožmberka. Příběh mladého Záviše, co si vychová svoji budoucí nevěstu mě fakt neoslnil. Na můj vkus je zde až moc vymyšlených postav, a celkově je to hodně poslepované.
Jedna z oblíbených knih mého mládí. Od Vaňkové jsem zdaleka nečetla všechno, ale zato těch pár knih jsem četla několikrát. Hlavně ty, kde byl Jindřich z Lipé, můj oblíbenec.
Jsem na tom asi jako Effys. Tuhle knihu jsem četla poprvé taky asi v deseti, a pak ještě asi 20x. Petra z Rožmberka jsem měla moc ráda, Kateřina mi taky byla dost podobná. Nicméně mým největším oblíbencem byl Jindřich z Lipé. :-)
Vydat islandsko-český slovník je jistě záslužný počin. Do této doby zde žádný nebyl, alespoň ne v tištěné podobě. Já ho používám pravidelně a jsem za něj ráda, poněvadž překládat přes třetí jazyk je úmorné. Překlady hesel jsou docela dobré, alespoň zatím jsem nenarazila na nic divného, ale složitější výrazy zde nenajdete, což je ostatně patrné z rozměrů slovníku.
Co je ale u slovníku velkou chybou, je to, že neobsahuje žádné vysvětlení gramatiky a výslovnost, což u slušných slovníků bývá, a ani u hesel se neobjevují další koncovky slov, jako např. genitiv, či nominativ plurálu. Chyba je to zásadní, protože islandština má dost nepravidelné skloňování, a ti, co nemají její základy, tak slovo ve slovníku nemusí vůbec najít. O nepravidelnosti sloves a výslovnosti ani nemluvě. Tyto nedostatky jsou hlavní důvody mého nižšího hodnocení. Nicméně, pokud to stejně myslíte s islandštinou vážně, tenhle slovník vám stačit nebude, a tom tlustém islandsko-anglickém už tu gramatiku najdete.
Příběhy se Semtamťukem mám mnohem radši, ale i tyhle starší díly jsou docela pěkné.
Pěkná encyklopedie. Je hodnotná hlavně kvůli obrazovému materiálu. Jsou zde různé reprodukce, hodně z období romantismu, ale i jiné. Po textové stránce je kniha taky celkem v pohodě, ale kvůli textu si jí člověk rozhodně nekupuje. Na to jsou odbornější knihy.
Pro mě asi nejpřehlednější a nejsrozumitelnější učebnice religionistiky. (Důležité jsou pochopitelně všechny, ale tahle se mi četla nejlépe).
Na Petiškovy báje to nemá, ale určitě stojí za přečtení. Každé jiné zpracování je obohacující, plus některé báje, co v Petiškovi nejsou.
Tuhle knihu jsem určitě četla, a moc se mi líbila, ale už jsem z ní asi všechno zapomněla. Ale vím, že tam nebyly jen pohádky, ale i dost z mytologie, pro mě, dosud neznámé. Někde jsem si i vypsala ta jména bohů a jejich funkce.
Zpověď člověka, co se dostal do sekty Moonistů, aniž si to uvědomil, a jak se pak těžce od nich dostával. Zajímavá kniha, můžu doporučit.
Asi nejlepší z těch velkých příběhů čtyřlístku.